TRAPASY

asi nejvetsi co mam, je kdyz jsem ve 14 upekla kolac a omylem jsem dala sul misto cukr … a v nutila jsem ho navsteve jediny tata si pak dokazal kousnout jeste jednou, aby mi udelal radost

no a v nedeli jsem si spletla cukr moucka s hladnou moukou pri delani palacinek, ale nastesti jsem si toho vsimla pri treti lzici .)

kterou postavíme na hořák plynu vím taky - a smrdí asi stejně jako ta umělohmotná dóza

že som nedávno manželovi miesto kyseliny citrónovej, ktorou chcel dochutiť detskú jablkovú výživu, dala do ruky nádobku s hrubozrnnou soľou. No, aj keď toho nedal veľa, jesť sa to samozrejme nedalo. Čo už narobím, keď zle vidím a okuliare nosiť nechcem.
A z rovnakého dôvodu som raz miesto rasce (kmínu) pridala do polievky fenikel. Veď sa predsa podobá nie? Ale škoda, že iba trošku vzhľadom a nie chuťou. Takisto sme to nejedli.

dusenú kapustu (zelí) robím s jablkami a podlievam vínom. No a keď som sa raz STRAŠNE ponáhľala a netušila som, že manžel má vo vínovej fľaši odloženú slivovicu, naliala som ju tam tak rýchlo, že vôňu som zacítila až o zlomok sekundy neskôr.

Těch by bylo. Počínaje knedlíky, které se nedařilo uválet, takže po věčném přidávání mouky nabyly konzistenci golfových míčů a dlouho poskakovaly mezi podahou a stropem a konče mojí oblíbenou kašmírovou šálou, která po sklouznutí ze sušícího bidla spočinula v kotli guláše a tam se vařila tak dlouho až se srazila do velikosti kapesníku .
Ale nejlepší asi bylo moje hovězí v octě. Vdávala jsem se dost pozdě a byla jsem novomanželka kuchyní netknutá, ale o to dychtivější mužíčka potěšit. Jednou jsem přiběhla z práce a chtěla udělat hovězí polívku a vařené maso s rajskou. Jenomže muž se měl vrátit už za hodinu, což se nedalo stinhout. O papiňáku jsem v té době ani neslyšela. Dlouze jsem přemýšlela, jak vaření obzvlášť tvrdošíjného dobytčete urychlit, až mě osvítila náhlá inspirace. Svalovina přece měkne v kyselém prostředí žaludku, protože kyselina rozrušuje vazby mezi svalovými vlákny, vyplavalo někde z hlubin mé biologické neznalosti. I nalila jsem do polévky dobře sklenici octa . Hm, zkrátím to. Maso nezměklo rychleji, ale zato vývar putoval za stálého míchání do záchoda a maso jsme po týdnu obcházení a uždibování věnovali toulavému psovi .

Ja jsem sice byla kuchyni „tknuta“ ale jako novomanzelka provdana za cizince a prestohovana na druhy konec sveta jsem si obcas uzila sve ))). Internet v te dobe bylo jeste cizi slovo a mobilech se nam jen mohlo zdat. Domu jsem volala jednou za par tydnu a tak nebylo koho a kde se zeptat na radu. Manzel ackoliv tez Evropan si prinesl do manzelstvi stejne jako ja uplne jine stravovaci zvyky a od nekterych neminil ustoupit. Jako od „zadelavanych zelenych cerstvych fazolek“, doma jsme je u nas nejedli a tak jsem nevedela ze ty potvry zeleny se musi zbavit toho zeleneho tuheho dratku (((. Kdyz to tahal mezi zuby a cedil na me otazku „proc jsi to neoloupala“ tak jsem honem vyhrkla, ze „my v Cechach je za:,–(ne neloupeme, protoze nejvice vlakniny je prave v tom zatrolenym dratku“. Od te doby jsem je uz nikdy nedelala! A taky jsem netusila, ze v takove dire jako je Indie se uz pred 13 lety naprosto bezne prodavalo maslo „solene a nesolene“. Takovy soleny ovocny kolac se zmolenkou ma svuj urcity puvab. A umelohmotna termoska postavena na sklo-keramickou desku s rozpalenou plotynkou…jak rikate…smradu jak v Carihradu.
A se skrabkami na zeleninu mam uplne stejne zkusenosti jako Anicka, me teda trochu pomohly kriklave barvy drzatek. Drevene a zelene za:,–(ne nekupuji!!!
Mrtvolo…kashmirovy sal v gulasi me pobavil a nemyslim tim nic zlomyslneho, proste jsem se zasmala

Tak já přidám něco ze svého repertoáru. O několikrát zapomenuté skleněné konvici postavené na sporák a následném protavení plastového víčka dovnitř už jsem tu kdysi psala. Vždycky jsme museli dlouho větrat, až mi muž konečně koupil rychlovarnou a je pokoj Mnohokrát jsem podruhé upekla už upečenou buchtu, když jsem zapnula troubu na předehřátí a nevšimla jsem si, že tato je již obsazena…při stresu z důležité návštěvy jsem vyklopila celý jablečný koláč připravený do trouby na podlahu. Ale vím o jednom šíleném trapasu, který se stal jednomu mému známému, doufám, že to nebude číst. V horkém létě mívá ve zvyku vařit, jak jej pánbůh stvořil, jen se zástěrou kolem beder. I vyběhl si na zahrádku u domu pro petrželku, rodiče jeho ženy tam seděli pod loubím s nějakou návštěvou, pozdravil, neb je slušně vychovaný, ohnul se, utrhl petrželku a vesele odkráčel domů. Až v kuchyni, když přemýšlel, proč tchýně najednou nápadně zmlkla, uvědomil si, že je nahatý…

Ten první je běžný, dal jsem si vařit vodu na kafe v hliníkové konvici a pak jsme měli sporák s hliníkovou plotnou.

Ten druhej je ze začátků mýho vaření. Dělal jsem na stavbě v polích a večer jsem si v mé ubikaci dal ohřát čínské kuře v konzervě. Vedle v kanceláři jsem počítal faktury, lidi se vraceli z práce a já si říkám, co to zas dělaj za bordel, takový rány. No a za ňákou chvíli se jdu podívat na kuře, a bylo vymalováno. Vstoupil jsem do krápníkové jeskyně. Nitky kuřete visely se stropu, smradu jak v hradu a na elektrickým dvouvařiči piksla od konzervy. To víko, který jsem zapomněl proděravět, jsem nenašel, konzervu jsem dal samozřejmě rovnou na plotýnku…

ale stál za to! Připravila jsem si do hrnce brambory ve šlupce, že je později uvařím a dala jsem na hrnec pokličku.
Automaticky za nějakou dobu jsem pěkně zapálila plyn a vařila a vařila.....až najednou děsnej smrad a v kuchyni nebylo ani vidět. No co to má znamenat? divila jsem se, ale to už mi naskočilo, že jsem na brambory nedala vodu a prostě jsem je vařila nasucho!
Hrnec i brambory(jestli se tomu tak dalo říkat) letěly do popelnice a větrání pak trvalo celý den a ještě to mírně bylo cítit nějaký čas.

když jsem vyškvařila sádlo a přecedila vařící přes umělohmotný cedník, když jsem svíčkovou na počest tchýni rozmixovala i s tím umělohmotným špuntíkem s dírkou na lití oleje a pak jsme nenápadně vyplivovali u stolu drobounké kousíčky plexiskla, když jsem na 40cáté narozeniny upekla velikánskou podkovu a zapomněla sundat papíry na pečení a celé to pomatlala krémem, když jsem dusila játra a šla na zahrádku pro zeleninu a zakecala se a z okna se valil dým na smuteční hosty, bydleli jsme proti kapli…ten hrnec jsem pak máčela pod okapem na zahradě asi čtvrt roku, pak se ztratil, bývalá tchýně v něm prý vaří dodnes , když jsem dala vařit vejce a ona po čase lítala oknem ven, toho puchu ..... vydalo by to určitě na knihu a já jen doufám, že trapasy se stávat budou, že mne neopustí 

Měla jsem dnes spoustu poletování po městě, spousty přesunů, ve kterých se nedá dělat nic jiného, než si v duchu přemýšlet. Uvažovala jsem nad tím, jak změnit a pokud možno stmelit a navrátit atmosféru na Labu… jediné, co mě napadlo, bylo - co takhle nějaké zábavné nové téma, přijatelné pro všechny? Nejprve mě napadlo, jak vás pobavím svou pitomostí a zamyšlením nad dršťkami, ale teď mi to připadá oproti Aniččinu nápadu malé a přízemní. Vyhlašuji založení Fanklubu Aničky a zamlouvám si členství č. 001.
A abych planě neplácala, přidávám svou trošku do trapasového mlýna: Koláš se slanou drobenkou jsem také jednou upekla, na počest návratů potomků ze školky v přírodě… Holky, kterým z vás se to přihodilo, všimly jste si, jak koláč se slanou drobenkou vypadá o sto procent krásněji a jedleji, než klasický, sladký? Ta slaná krustička je prostě nádherná, lidé se po něm vrhají s nezvladatelným chtíčem, o to krásnější a autentičtější je ta změna v obličeji po prvním zakousnutí

jen se obávám, že ten si zasluhuje zařadit spíš než mezi trapasy do kategorie nezměrné blbosti: Před dávnými časy, kdy byly děti ještě maličké a já jako správná a pečlivá matka striktně dbala na to, aby jedly včas a pravidelně, jsme se jednou velmi zdrželi na výletě a já šíleně spěchala s jídlem. Polévka byla hotová, jen jsem chtěla fofrem udělat opečené kostičky housky… V tom fofru a mém zkratovitém jednání mě nenapadlo nic lepšího, než nakrájené kostičky nasypat do topinkovače… Fakt, výborný a čas šetřící nápad… kostičky se krásně zašprajcovaly, některé se začaly pálit, jiné byly bílé jako padlý sníh… chtěla jsem je rychle dostat ven a protože jsem fakt bystré děvče, vzala jsem si na to dlouhý nůž (to abych se dostala až na dno, kde byly ty šprajclé). Že mě to nezabilo, za to vděčím umělohmotné rukojeti (a mé inteligenci, to je přece jasné, kdo by strkal neizolovaný nůž do topinkovače, že? )… Že jsem však prvním šťouchem neopravitelně přeřízla spirálku, jistě nemusím dodávat?

ke stejným koncům se snažím dospět pokaždé, když z topinkovače doluju opečenou veku, nbejlépe ty malé plátky od konce. Nožem, jak jinak. Ještě štěstí, že dnes už jsou všechny izolované .

čo blbneš, prosím Ťa?
A.

tak já přidám, jak jsem úžasný kastrol s rukojetí podobnou drátěnému oku (tenkrát výrobce Mechanika Praha) vložíla i s kuřetem do horké trouby holou rukou, a po čase jsem ho v zamyšlení stejně holou roukou vyjímala - no, praštíla jsem s tím vckuletu, ale už ruka spálená, kuře na zemi a víku od trouby, omastek na zemi a vlastně všude. A druhá historka - když se přestal dělat ocet v těch matově bílých láhvích, tak jsem naložila láhev utopencú a zalila je z naprosto identicky vypadající láhve - ale olejem.. Už jste oplachovali třílitrovku utopenců včetně dalších součástí v horké vodě? Ony by ty mršky asi (obalené tukem) nenasákli ten lák - tedy - já to nechtěla riskovat.

cez umelohmotné cedítko to nejde cediť? Mňa by nenapadlo, že sa to topí!?
Mrtv., Alis, ja tam strkám ten nôž tiež, teda zrejme nie až tak drasticky…
Mne niektoré veci totiž pripadajú logické…
A chceli by ste vidieť moje prvé kynuté knedlíky? Šedé, slizké - 2 cm vysoké útvary…
A tých škrabiek som vyhodila určite viac ako desať, už sa ani doma nepriznávam, pretože koruna tvorstva zahlásila, že už to nie je vtipné, že je to blbé…

dúfam, že si použila Jar na odmastenie špekáčikov…
A ja som vtedy namiesto oleja naliala na rybu v pekáči ocot, takže stačilo opláchnuť…

no vidíš, to jsem zapomněla - už jsem na rozehřátou pánev taky naopak místo oleje vlila ocet, ale to mi nos rychle oznámil. tak jsem jen dokonale odmastila pánvičku.

a co takové bezvaječné, nebo bezlepkové čevabčiči ?

nejde cedit přes umělohmotné , stála jsem jak Lotova žena a nemohla pochopit, proč tam je ta díra místo škvarků 

Ale úplně největší trapas byl, a už bych ho nikdy v životě nechtěla zažít, když jsem šla s kamarádem na pivo a on vzal sebou známého, pro mne cizího člověka. Kamarád byl ze sousední vsi a jedni manželé tam měli takovou manželskou krizi, kdy ona měla milence a já se vyptávala kamaráda na podrobnosti, až po dlouhatánských pěti minutách usilovného monologu mi začala blikat červená kontrolka, trapné vteřiny ticha....., ale ten cizí člověk to ustál, představil se mi jako její manžel, s úsměvem, a já? já bych si nejraději nafackovala a chodila kanálama potmě
To byl trapas všech trapasů král 

jde cedit uplne bez problemu pokud se dodrzi pravidlo, ze se tuk musi nechat chvilku stat, aby nebyl tak horky … 3 roky jsem to tak delala na kolejich, nez jsem se odstehovali na privat a tam tam jsem ten cednik timto zpusobem znicila

z letošní dovolené v Itálii. Po place, kde jsme obědvali, pobíhala servírka, jasný tmavý jižní typ, podle poslední módy obutá do vysokých šněrovacích botek, pravda, slušivých, ale pro nás, kterým byl hic i v kraťasech a žabkách, děsná představa. A já, zvyklá, že česky mluví jen asi každý pátý turista, jsem si pustila pusu na špacír. Dodnes nechápu, co mě to napadlo, asi jsem chtěla být za vtipnou. Prohlásila jsem, že - když večer vyzuje ty botky, to že musí být síla…načež k nám přifrčela a zeptala se, zda si „buděme dačo želať.“ V tu chvíli bych se raději viděla o tisíc km severněji O mých pubertálních dcerách nemluvě, ty mě stíhaly smrtícími pohledy po celou dobu oběda

Uvařila jsem knedlíčkovou polévku a svíčkovou.Bylo toho dost a po obědě jsem to chtěla odnést do spíže,aby se to do druhého dne rozleželo a bylo to ještě lepší.Ta je na konci asi 5ti metrové předsíně.Bydlíme ve starém velikém bytě a kliky u dveří jsou poměrně vysoko.V jedné ruce jsem držela hrnec s polévkou opřený o vlastní tělo a v prstech ucho hrnce se svíčkovou.Vletěla jsem z kuchyně do předsíně,ale rukáv šatů se mi zaháknul za kliku a hrnce se nejdříve prudce zbavily obsahu a potom letěly za ním.Nikdo z Vás si asi neumí představit…jak moooooc špatně se uklízí mix svíčkové a knedlíčkové polévky řádně smíchaný a rozhozený na ploše 5 metrů .Fakt jsem nevěděla kudy do toho.Nemluvé o tom,že druhý den jsem musela vařit a na svíčkovou jen vzpomínat,

Ja si jeste vzpomnela, ze jsem jednou u kamaradky v garsonce videla zasazeny papinak ve strope…neverila bych, ze je to mozne. Ale ono to fakt mozne je! Dala varit kure na polevku a zapomnela na to a sla do mesta na nakupy. Tenkrat jeste bylo majitelem garsonky jiste bytove druzstvo a ti taky koukali kdyz dostavali ten papinak z panelu.

Jak bude čas, určitě sem něco napíšu

Já jsem v 15 letech dělala pro rodiče nedělní oběd, svůj první - Kuře na paprice. Nepřipadá Vám skořice podobná mleté paprice? Teda mně jo. Rodiče řekli, že tak dobré a zvláštní kuře na paprice ještě nejedli. Až pak jsem jim řekla, že jsem si spletla koření. Hleděli udiveně a to že není možné a já jim to spolkla. Národní divadlo by je bralo od fleku.

Tak jsem si vzpomněla na příběh mojí maminky, který jsem slyšela mnohokrát a vždycky jsem se musela smát, ale tenkrát to k smíchu vůbec nebylo.
Maminka se vdávala v 19 letech, když mě už čekali , všechno bylo na lístky a nic se nedalo normálně koupit. Můj tatínek, jako vrchní číšník dostal od nějakého hosta (co měl sekeru) husičku- tenkrát velmi vzácná věc! Mamuško, upeč husičku, to si dáme do zobáčku, povídal taťka. Maminka byla tak šikovná, že uměla téměř všechny mužské práce, byla zvyklá na hospodářství, ale kuchyně patřila zá:,–(ně její mamince, mé babičce. Druhý den všechno připravené, zelíčko, knedlíky a husa pěkně zlatavá, leč divně voňavá. Tatka přilítl hladový z práce, těšil se na husu a fuj takovej smrad, ze zdvořilosti by to prý i snědl, ale to se nedalo. Moje zlatá maminka upekla husičku tak, jak jí dostala, tudíš nevykuchanou!!!
Tatínek dostal brambory s kyselým mlékem, ale zážitek to byl na věky věkův. T.

Maminka, kuchařka ve šk. kuchyni (z kategorie těch, na jejihž jídla se dodnes vzpomíná) měla báječnou přítelkyni Tynku. Ta přitáhla recept na domácí pomerančový džůs - co by pro nás neudělaly! Možná by byl dobrý, kdyby moji pořádkumilovnou máti nanapadlo nic lepšího, než ty kdoví čím stříkané a ošetřené plody omýt v jarové vodě (v receptu se totiž psalo i s kůrou). Jablečnej jar nic nepřekoná!
Můj vlastní : po svatbě jsem bydlela v paneláku a do práce jsem to měla přez cestu - 300 m. Jdouce na odpolední směnu jsem dala vařit kus uzeného s tím, že za 2 hod. odprovodím kolegini na autobus a cestou vypnu doma kamna. Už když jsem za sebou zavírala dveře od bytu, jsem o nějakém vaření nevěděla, natož abych si vzpoměla, když jsem se loučila s Martou. Můj muž přijížděl z práce v 15.00 - 5 hod. po mém odchodu z bytu. Domů se prý dostával na několik pokusů, jinak by se udusil. Copak kuchyň, tu jsme vymalovali, ale ten puch, ten nalezl snad všude a vydržel dlouho. No a sousedi vydýmení přez dvě podlaží si také užili. V hrnci zbyl kus černé brikety, kterou jsem rozpouštěla několik týdnů na balkóně - marně. Ale mám ho dodnes, neb byl z nerezu a tak mi ho za mírnou úplatu v Kodruku Javorník (kde je před lety vyráběli) krásně vyleštili.

Musím taky přidat trošku do mlýna.Vdávala jsem se v 18 tak si to dovedete představit..Vařila jsem ráda,ale měla jsem ráda když v receptu bylo přesně napsáno kolik tam čeho patří,jak to tam nebylo byla jsem v koncích.Jednou jsem dělala čínu,vše šlo v pohodě do chvíle než jsem četla:zahustíme solamylem-ale kolik?Tak jsem to vzala sportovně.Zasypala jsem to množstvím,asi jako moukou guláš-možná trošku víc.Nandala manželovi na talíř sedla naproti a koukala…když si dával do pusy vidličkou maso,vyselo mu na ní další maso a za ním další a další-jako vánoční řetěz,a jak to stydlo bylo to tak gumový,že to nešlo uříznout.Manžel si mě za to dobírá ještě teď po 17letech,ale říká,že chuťově byla skvělá!!

Aničko, fakt výborný nápad. A komu se něco naprosto katastrofálního nepřihodilo v kuchyni, tak prostě lže, protože něco se stalo každému.
Můj muž měl 40. narozeniny. Bylo pozváno docela hodně hostí a můj muž trval na tom, že musím upéci dort. Měla jsem tehdy chřipku - tedy hlavně strašlivou rýmu, že jsem nic necítila a ztratila se mi i chuť. A tak jsem tedy pekla. Pekla jsem večer, kdy všichni vypadli do hospody, když jsem skončila se zdobením, milý dort jsem vzala a uložila do dílny do chladu (bylo to koncem října). Druhý den se scházeli hosti, předávali dárky a nastal čas na nakrojení narozeninového dortu. Tak jsem ho přinesla, s nožem, oslavenec zakrojil a najednou se všichni začali nějak divně tvářit. Bodejť by ne. Díky nefunkčnosti čichu jsem použila pukavce do těsta. Kdo by chtěl být v tom okamžiku v mý kůži?

… že jsem jeden příspěvek, který by se dal nazvat trapasem, právě popsala pod receptem „Burčák v zime nielen pre milovníčku tohto moku“.. nebo to patří do diskuze o skřítcích v kuchyni??? 

se mi stal při vaření kolena v papiňáku. Hrnec jsem ochladila vodou a otevřela. Zapíchla jsem do kolena vidlici a horké koleno explodovalo. Naštěstí stál hrnec ve dřezu, trochu níž, než na lince. Jinak bych to dostala do obličeje, tak to odnesla ruka. A taky sklenička, kterou rozbila letící kost.

Pred nekolika lety, tak jako kazdé rano, jsem pripravila moka konvicku na kafe postavila na sporak a cekali jsme, az z toho vyleze kavicka. Manzel mel ten den odpoledni sluzbu a ja v té dobe nepracovala. Meli jsme krasne velkou kuchyn (skoro 25 m ctverecnich) s novym nabytkem. Do te doby jsme meli vzdycky neco po nekom. Ja v sedmém nebi… Z kuchyne vedly jedny dvere na balkon, kde jsem cekala, az konecne bude kafe hotové. V momente, kdy nakouknu do kuchyne, rana jako bomba a ja vidim Umbertaka, jak stoji u drezu, ruku zdvizenou a pest, jako kdyby v ni drzel pulitr, ale byla prazdna. Stal, jako kamenej sloup, kuchyn cela hneda (bily byl pouze sokem oblicej manzela), nerez skopek prorazeny, dira ve strope, konvicka na kusy rozhazena po celé mistnosti. Stalo se totiz to, co delal vzdy, kdyz kafe nevylejzalo…vzal konvicku a chtel ji ochladit pod studenou vodou. Ono to pomaha, ze se kafe nepali a vyleze. Ten den vylezlo, ale jinou cestou. Nase reakce byla ta, ze jsme se vsim prastili a jeli se podivat na slavnostni otevreni obchodniho domu IPERCOOPu, asi 20 km od nas. Potom jsme se vratili, manzel jel do prace a nechal me v tom binci samotnou. Neverili byste, kolik malo mleteho kafe staci na vymalovani celé kuchyne, na uplné zasypani podlahy a co se toho jeste veslo do nabytku a za nej.

…konečně diskuse, u které se mi nechce brečet ani brát nohy na ramena a utíkat, ale u které jsem se upřímně zasmála
Aničko, díky…máš u mě hvězdičku s jedničkou, medaily a já nevím co všechno, protože jsi zdejší komunitu přivedla poněkud na jiné myšlenky… a jestli vznikne nějaký Tvůj fanklub, tak se stávám jeho členkou

Tak tedy - můj nejčerstvější trapas…před nedávnem jsem v jedné kuchařce znovuobjevila skvost, který jistě budete znát, kuře v soli … i zavzpomínal jsem si na doby, kdy se tato jednoduchá dobrota u nás doma dělala poměrně často. Můj manžel to neznal a tak jsem se po dlouhém slibování jala kuře v soli vyrobit. nakupoval manžel, a protože můj muž je v celku důsledný perfekcionista - zajíce v pytli zá:,–(ně nekupuje, že - tak se mu dá celkem důvěřovat. I přinesl mražené kuřátko - tuším francouzského původu …Odchována současností jsem kuřárko nechala trochu povolit, ale ne úplně rozmrazit, opláchla ho, ale nijak důkladněji jsem ho neprohlížela… a šup s ním na kilčo soli a do trouby. Při první kontrole - koukám, co to z něj čouhá za provázek, kouknu blíž a krom provázku jsem zahlédla cípeček papírového sáčku, již značně změklého… Vyndala jsem ptáčka z pekáče, táhnu za provázek a vytáhnu pytlík drobů …ten papírový sáček byl světlonce hnědý, takže v téměř ještě mraženém kuřeti poněkud opticky zaniknul a navíc, sáček s droby jsem v kuřeti viděla naposledy jako malá holka a tudíž jsem ho tam fakt nečekala…

A co se rychlovarných konvic týče, ty já tedy na sporák nestavím - po tatínkově někdejší zkušenosti. Za to jsem před časem byla u kamarádky, která rychlovarku nemá a už ani nevím, jak k tomu došlo, že jsem šla dát vodu na kafe já… naplnila jsem konvičku (takovou pěknou nerezovou, vypadala skoro jako ta moje rychlovarka ), postavila jsem jí na linku a probrala jsem se v okamžiku, kdy jsem marně hledala nějaký čudlík, kterým se to spíná…A jinak mé oblíbené místo na rychlovarnou konvici je lednička, už dvakrát jsem se přistihla, že držím konvici a otvírám dveře ledničky… Neptejte se men proč to dělám, já nevím. Je fakt, že poprvé jsem byla šíleně zamylovaná a podruhé těhotná, tak jestli to na mě takhle působilo…

jejda Ty teda máš kliku, to jsem neviděla sto let a jednu zimu

…asi tak, mě to začalo docházet v momentě, když jsem v tom identifikovala sáček… …a to ještě byla celkem klika, že to ti Frantíci dali do papírového… ne jako za mých dětských let u nás do igelitu…

taky jsme jednou u kamarádů větší množství kuřat, a když už je napichovali na tyč, tak u čtvrtého zjistili, že v některých jsou ty igelitové pytlíčky… Tak je zase sundali, vyndali.. Naštěstí ! Grilovaný igelit by nebyl nic moc.
Já jsem jednou vyudila byt - bylo mi 18, máma byla v nemocnici a trvala na tom, že když já jsem nechodila do školní jídelny, protože ona byla v domácnosti, tak ani moje 12tileté sestry do jídelny chodit nebudou. Já už chodila do práce, od 6 hodin, a večer jsem připravovala jídlo na druhý den. A tehdy jsem dala do trouby pekáč s plněnými paprikami, takový ten litinový s modrým vnitřkem. Samozřejmě jsem usnula a vzbudil mě štiplavý dým, skrz který nebylo vidět. Z paprik byl škvarek, byt smrděl ještě 14 dní a holky jsem od pondělka hlásila do jídelny. Ale pekáč jsem po dlouhodobé očistě zachránila, táta v něm peče dodnes
Jo, a ještě kamarád byl při dalším grilování pověřen, aby koupil 15 kuřat. Nevím,kam vlezl, ale kuřata neměli. Viděl slepice, a řekl si, že to bude skoro stejné… Pekli je, vařili je, znovu pekli, a pak je dostali pejskové .

mi chybí v první větě, asi ještě spim.

Vzpomněla jsem si na takový trapásek, na němž se větším dílem podílela má maminka a měl sklony se stávat poměrně čast. Stačilo trochu nepozornosti. Má máti má totiž prapodicný zvyk, strkat špinavé pekáče, pánve a hrnce do trouby. I když je zastrčila hodně dozadu, obvykle jsem na to přišla při v kládání nové nádoby s úmyslem upéci její obsah… Ovšem, maminka občas takovýto poklad vložila dolů a tak se mi párkrát stalo, že jsem s pečením připálila i umělohmotnou rukojeť pánvičky, případně znovu upekla výpek z kuřete … a můžu Vám říci, že to byla fakt vůně líbezná.

Moje bývalá tchýně mi soustavně lála, že jsem rozhazovačná. No nevím, ale ona za rozhazovačnost považovala fakt, že jsem po každém smažení použitý tuk nemilosrdně vyhazovala. I když jsem smažila třeba jen 3 řízky. Ona pánev strčila do trouby a když byl na něco potřeba olej, tak použila ten již jednou použitý. Samozřejmě, že kvalita jídla tomuto postupu odpovídala. Jednou se jí to však vymstilo. Dala do trouby péci nějaké maso a šla dělat něco jiného. Držadlo pánve - umělohmotné samozřejmě, se začalo péct taky a ukapávat do trouby. Výsledek byl jasný - zcela zničená trouba a nutnost koupit nový sporák, protože samou šetrností používala sporák z 1. republiky s šílenou spotřebou. Ale od té doby jsem už neslyšela, že jsem rozhazovačná.

Zahušťovala jsem kuřecí čínu škrobem máčeným ve vodě, nestačila jedna sklenka, druhá, máčela jsem škrob potřetí až mě napadlo ochutnat. V nepopsané nádobce, kde vždy dlel škrob, se tentokráte ukrýval moučkový cukr. Moje tchýně měla vždy ráda dózy, dózičky, vše pěkně vybalené, načančané ,ale nepopsané a nebo se změna provedla bez mojí asistence. To býval boj ve „společné domácnosti.“ Tenkrát jsem tu čínu snad zachraňovala pálivým olejem, vytloukla jsem klín klínem, ale moc jsme si nepochutnali.

K mým nejlegendárnějším kouskům patří slaný rosol na meruňkovém dortě, který vezli rodiče bráchovi k svátku na vojnu. Myslím že ani po 25 letech nikdo nevěří že to nebyl úmysl. Dobré taky bylo, když mi vzplál olej v pánvi, než jsem obalila řízky - proč jsem zapnula tak brzy plotýnku nikdo neví. Nebo jsem seděla v obyváku a říkala - tady voní ohýnek, kdopak v okolí asi peče buřtíky. Pak jsem se šla do kuchyně napít a zjistila že mi doutná dřevěné prkénko, které jsem omyla a dala oschnout na ještě trochu teplý elektrický sporák. Byl teplý trochu víc, dokonce jedna plotýnka nebyla vypnutá. No nejsem pyroman? S varnou konvicí mám zážitek z práce. To byla ještě konvice celkem novinkou a byl to ten typ s nezakrytou spirálou. Kolega si do ní nalil ráno mléko a zapnul. Zbyl nám jen ten smrad.

měla ve zvyku pokládat horkou žehličku na plotýnku elektrického sporáku, aby ji tam nechala vychladnout. Ovšem jen do toho dne, kdy postavila žehličku, bezmyšlenkovitě - automaticky zapla sporák a odešla relaxovat na zahradu…
Plotýnku se jí podařilo vyčistit, zápach vyvětrat, ovšem ze žehličky zbyl pouhý škvarek…

K nejkurioznějším z řady mých trapasů patří pečení jedlých kaštanů. Já sama je nemusím, ale má drahá polovička je miluje a
tak jsem v rámci dobrých skutků zakoupila půl kg a ve snaze udělat mu radost, jsem je narovnala na plech a vložila do horké trouby. Musím podotknout, že kuchyně byla úzká a delší, což jak později poznáte, je údaj dosti důležitý. Měla jsem již uklizeno na vánoční svátky, vyprané záclony a skoro celá rodina jsme seděli ve vedlejší jídelně, pili čaj s rumem a povídali. Najednou se ozvala
rána, tedy rána , spíš petarda. Syn s zdvihl a že se půjde na ty kaštany podívat, otevřel dvířka trouby, podotýkám, že naštěstí z boku (úzká kuchyně) a vytáhl plech s kaštany na dvířka trouby.
A pak to začalo - kaštany bouchaly, práskaly a lítaly po celé kuchyňce, na záclonách narostly kaštanové krápníky, na stropě sem tam přilepená půlka kaštanu a jinak vypadala jako po bombardování jedlými kaštany. V první chvíli to vypadalo strašně legračně a taky jsme se smáli jako banda cvoků, ale když jsme domysleli důsledky bylo po legraci.
Já totiž (trdlo makový) nenařízla kaštanům slupku a z nich se tím pádem staly malé horké granáty.

zase to ber z té lepší stránky, vem si, jakou paseku nadělaly kaštany v pařezové chaloupce Křemílkovi a Vochomůrkovi

to čtu, tak se musím taky přidat. Mám příhodu s papiňákem. Když jsem byla podruhé těhotná, asi v 7 měsíci, byla jsem stále dost unavená. Můj první syn byl moc hodný a věděl, že si musím odpočinout. Hrál si tedy v pokojíčku a mě nerušil.
Koupila jsem krásný špalek hovězího masa a dala ho do papiňáku, že udělám hovězí na česneku. Vše jsem si hezky přichystala. Maso jsem prošpikovala, osolila atd. Když to bylo hezky obdělané, tak jsem to zalila vodou a zavřela víko.
Jelikož, jak jsem již říkala, jsem byla unavená, tak jsem usnula. Nevím jak dlouho, ale asi dost. Kuchyň plná kouře a smradu, dole na chodbě halas. Slyším jak někdo říká, že se pálí cibulka. Ihned jsem byla vzhůru. Maso na uhel, papiňák nevyčistitelný a mezi dveřmi manžel z práce.
Hned jsem otevřela balkon a papiňák putoval na balkon a pak do popelnice. K jídlu byly bramborové knedlíky se špenátem, ale bez masa.

Tak aj ja skúsim. Keď boli deti malé, tak sme vyvárali dudlíky. Viackrát som na ne zabudla a to išlo do koša dosť hrncov. Ak sa vám to niekedy tiež stalo, tak viete, že to neodmočíte.
A pred pár rokmi, keď som robila mäsovo paprikovú pomazánku ? Najprv som hodinu a pol piekla bôčik, potom ho pomlela, nakrájala zeleninu a už si to ani nepamatám, naplnila zmes do pohárov a dala sterililizovať a išla pozerať seriálik. Samozrejme som zaspala, unavená z toľkej roboty okolo tej pomazánky. Môj muž ma zobudil a povedal, že v kuchyni sa niečo deje. No to ste mali vidieť, pomazánka, masná a červená, bola nielen všade, aj za šporákom no a museli sme vymaľovať.
Za sporákom ? No to muž chytil štuku, lenže on nikdy nič nezabil. Tak som ju položila na linku, lenže sa vyšklbla a spadla za sporák. Vtedy bol ešte namontovaný na pevno, tak sme mali kopu roboty, však keď odtiahneš sporák, tak máš umývania tak na hodinku. Štuku som vrátila do vane, upratala kuchyňu a spolu sme to potom nejak s tou štukou zvládli. No a pred včerom som si robila chlieb vo vajíčku, a posledný mi tam spadol zasa. No ešte som to neodtiahla. Muža už nemám, tak ma to čaká. Dúfam, že v rámci upratovania k veľkej noci to zvládnem. Apropo, olej mi vypadne z ruky len dvakrát do roka. V lete a pred vianocami, ked operiem koberček, ktorý je pred linkou. Stalo sa mi to už trikrát za sebou, štvrtýkrát to bola zaváraná cvikla.
Ale inak všetci hovoria, že som najšikovnejšia z rodiny.
Fakt.

… jeden lepší než druhý, člověk se hned cítí tak nějak lépe
Právě jsem uvařila vajíčka, chtěla jsem je na tvrdo, ale protože jsem na ně zapomněla a vařila je přes půl hodiny, to už by mohla být měkká, co říkáte???

Manžel mi vyprávěl, že ho (když měl tak kolem 14 let) rodiče poprosili, aby postavil vodu na kafe. Co udělá takový puberťák?Vezme to doslova, že? Na rodiče čekal v kuchyni na lince sáček s kávou a na něm naplněná konvice.