Vážená Sněženko,
Váš věk a vaše starosti bych chtěl mít. Mně je 80, stále ještě pracuji
protože jak říkám to mám ještě 20 led do penze.
Stávám ráno ve 4:30. Když se celý osahám a nikde mně nebolí, tak mám
také tak trochu starosti protože se říká, že před smrtí se
člověku uleví.
Když ale během 5 minut nezemřu, tak v 5:00 jsem již ve fitnes klubu,
v v 5:50 v jakuzi, v 5:50 jsem v bazénu, v 6:30 snídám a v 7:00 jsem
u méo počítače kterému říkám sporák, na kterém vařím denně
vprůměru asi tak 12 hodin.
Chodim pravidelně k mé doktorce která mi říká, že když se o to moje
hříšné tělo budu takto starat, že mi vydrží až do smrti.
Samozřejmě že beru spoustu prášků a to tolik, že mně ani nezajímá
jaké, ale že bych držel nějakou specifickou dietu mně ani nenapadne dokud
mi to ta má doktorka nenařídí.
Pracuji celý život jak se říká „u žrádla“ a sežeru všechno co
napřed nesežere mně a jediné co dělám je, že se nepřežírám, protože
si myslím, že jídlo je jen nutné zlo.
Mám rád dobrá jídla, ale abych se za nimi honil mně ani nenapadne,
protože jsem vživotě ochutnal vše co se dá jíst. Nebyl jsem nikdy žádný
alkoholik, ale těžko bych spočítal ty opice které jsem donesl domů. Dnes
piji sem tam skenku dobrého vína a asi tak 5 krát do roka si dám dobrý
francouzský koňak kterého naštěstí mám v zásobě na těch 20 let než
půjdu do penze.
Na Vaše otázky Vám ale já přímo neodovím, protože to bych si nevzal
na svědomí. Já mám takové heslo které říká: „Nikomu nevěř ani
sobě“, a tak jediné co snad bych mohl doporučit Vám je něco
podobného.
Nikomu nevěřte. Najdětě si prostě nějakou doktorku nebo doktora
kterému budete důvěřovat a nechte si od ni nebo od něj poradit co jíst a
co dělat, a držte se toho abyste nemusela o sobě tolik přemýšlet.
Mimo to Vám ale tady přikládám jeden z mých článků o jídle který
bude možná zajímat i některé jiné čtenáře…
OZNAČOVÁNÍ MIMOŘÁDNÝCH NEBO ZVLÁŠTNÍCH JÍDEL NA
JÍDELNÍM LÍSTKU
Tendence označovat jídla speciálními znaky jako hvězdičkami
u doporučených jídel, srdíčky jídla tak říkajíce zdravotně
nezávadná, papričkami jídla ostrá a podobně, se čas od času vrací a
někteří restauratéři jídla takto označují.
Podle mého názoru tato označení na jídelní lístky běžných
restaurací nepatří.
Každý restauratér který udělal dobře svůj průzkum musí vědět,
jaká klientela v jeho restauraci převládá, a podle toho zařadí jídla na
svůj jídelní lístek.
Jestliže většina jeho hostů jsou mladí lidé, tak asi bude mít na
lístku i jídla ostrá, orientální a třeba i jídla méně známá. Pro
starší klientelu bude muset mít jídla méně kořeněná, a
relativně známá.
Zá:,–(y správné výživy v provozech uzavřeného stravování jako
jsou dietní jídelny, nemocnice, jesle, školní jídelny, menzy, domovy
důchodců, závodní jídelny a případně i nápravná zařízení, by měly
být vždy na prvém místě, ale komerční restaurační provoz je něco
jiného.
Lidé se nechodí do podniku veřejného stravování léčit. Dnes nakonec
i většina návštěvníků lázeňských míst jsou úplně zdraví turisté.
Komerční restaurace v těchto místech by asi nebyly dlouho v provozu, pokud
by nabízely jen jídla dietní a zdravotní, označená kalorickou hodnotou. Je
kupříkladu notoricky známo, že lázeňští pacienti, kteří se stravují
na dietní stravě lázeňského domu kde jsou ubytováni, pokud mají vycházky
a pokud nejsou na přísné dietě, využijí každou vycházku k tomu, aby si
zašli do některé restaurace, kde si objednají svoje oblíbené jídlo které
mu v lázeňské restauraci nenabídnou. A co nakonec všechna ta jídla
označená v restauracích jako zdravotní jsou? Znamená to, že jídla která
nejsou označena jako zdravotní, jsou nezdravá? Já osobně jsem vždy měl
jakousi nedůvěru ku všem těm dietním jídelnám které kdysi byly u nás
na každém rohu a ve kterých nebylo možné dostat místo ne proto, že by
bylo tolik lidí na nějaké dietě, ale proto, že se tam podávalo relativně
dobré a laciné jídlo.
Označit na jídelním lístku jídla jako dietní, je veliká
zodpovědnost.
Proto si můžete na zahraničních leteckých linkách objednat jídla
vegetariánská, bezmasá, rybí, případně i některá etnická nebo dokonce
jídla košerovaná, ale nemůžete si objednat žádnou dietu. Jakou dietu má
taková restaurace na mysli když uvádí nějaké jídlo na svém lístku jako
dietní, když neuvede specificky o jakou dietu se jedná?
Ví vůbec někdo v takové restauraci jaké diety existují a jak se mají
připravit? Nakonec, i když některé takové jídlo je skutečně označeno
specifickou dietou, kde je záruka, že bylo připraveno školeným personálem?
Může si každá taková restaurace dovolit mít ve stavu zkušeného dietáře
jen proto, že jednou za uherský rok bude někdo požadovat specifickou dietu?
V komerčních stravovacích podnicích, i když je to kupříkladu
v lázeňském místě, hosté očekávají příjemné prostředí,
hygienicky, chutně a odborně připravená jídla a až na nějaké výjimky
ani nechtějí znát jejich obsah živin, vitamínů a jejich kalorickou
hodnotu.
Obrat, tj. tržby, jsou základním předpokladem bytí a nebytí každého
komerčního restauračního podniku. Restaurace (mimo dietních restaurací)
která na svém jídelním lístku označuje jídla kalorickou hodnotou vědomě
podepisují svůj ortel smrti. Moje zá:,–(a při výběru jídel pro
jídelní lístek je: „dejte lidem to co chtějí.“
Během velké restaurační výstavy, která se koná každý rok na
západním pobřeží Ameriky, probíhá vždy seminář „Jak psát jídelní
lístek“ a já se tohoto semináře pokaždé zúčastňuji, protože se tam
člověk dozví o novinkách a trendech ve psaní restauračních jídelních
lístků. Při každém z těchto seminářů jsou mimo jiné diskutovány
otázky jako, zda mají na jídelním lístku být označována jídla dietní,
nebo jídla doporučená ze zdravotního hlediska a podobně. Některé
restaurace kupříkladu označovaly malým srdíčkem jídla která jsou
doporučována respektovanou americkou organizací „American Heart
Association“.
Jak je ale známo, v Americe soudí každý každého při té nejmenší
příležitosti, a proto netrvalo dlouho než někteří lidé žalovali takovou
restauraci s tím, že po požití srdíčkem označeného jídla se jejich
zdravotní stav zhoršil. Je sice pravda, že to většinou skončilo mimo
soudní dohodou, ale kdo už to má zapotřebí.
Proto jsem zatleskal jednomu velice úspěšnému kalifornskému
restauratérovi, který byl jedním z předsedajících, a který na otázku,
zda mají být jídla doporučená jako zdravá nebo jako dietní, nějakým
způsobem označena, odpověděl: „Provozuji restaurační činnost již po
několik let a úspěšně, lidé se do mé restaurace nechodí léčit,
přicházejí za dobrým jídlem, dobrým pitím, za dobrou pohodou a někdy
i proto aby zapomněli na to, že mají nějaké gastronomické potíže.
Tito lidé mají sami zodpovědnost za své zdraví a sami musí vědět co
smí a nesmí jíst a já bych neměl být nucen k tomu, abych za ně tuto
zodpovědnost přebíral“.