Vědci vyhodnotili data dospělých z britské databáze UK Biobank. Střední dávky vína souvisely s nižším rizikem kardiovaskulární smrti než u lidí, kteří nepili vůbec nebo jen občas. Studie ale nedokazuje, že víno chrání srdce.
Velká britská studie přináší zjištění, které potěší milovníky vína a které se snadno přečte špatně. Při nízkém a střídmém pití souvisel druh nápoje s rozdílným rizikem úmrtí. Studie ale nedokazuje, že víno chrání srdce, a z jejích čísel se nedá vyvodit, že je zdravé.
Shrnutí v bodech
- Studie s 340 924 dospělými: střední dávky vína souvisely s o 21 % nižším rizikem kardiovaskulární smrti, i malé dávky piva, cideru či lihovin s o 9 % vyšším.
- Sledování trvalo v průměru přes 13 let, data pocházejí z britské UK Biobank.
- Silné pití zvyšovalo riziko úmrtí z jakékoli příčiny o 24 %, bez ohledu na druh nápoje.
- Jde o pozorovací studii: neprokazuje, že víno chrání, a WHO tvrdí, že bezpečná dávka alkoholu neexistuje.
Co přesně studie zjistila a u koho?
Vědci vyhodnotili data 340 924 dospělých z britské databáze UK Biobank. Údaje o pití se sbíraly v letech 2006 až 2022 a lidé byli sledováni v průměru více než 13 let. Účastníky nerozdělili podle počtu skleniček, ale podle množství čistého alkoholu, jak uvádí server ScienceDaily. Má to dobrý důvod: pivo, víno i pálenka mají jinou koncentraci, a skleničky se tedy nedají srovnávat. Jedna standardní dávka (plechovka piva o objemu asi 3,5 dl, 1,5 dl vína nebo 4,5 cl lihoviny) obsahuje zhruba 14 g čistého alkoholu.
Výsledky se liší podle množství:
- Silné pití (u mužů nad 40 g alkoholu denně, u žen nad 20 g) zvyšovalo riziko úmrtí z jakékoli příčiny o 24 %, na rakovinu o 36 % a na srdeční choroby o 14 %. Platilo to pro všechny druhy nápojů.
- Střední dávky vína souvisely s o 21 % nižším rizikem kardiovaskulární smrti než u lidí, kteří nepili vůbec nebo jen občas.
- Malé dávky piva, cideru či lihovin souvisely s o 9 % vyšším rizikem kardiovaskulární smrti.
Důležité je slovo „souvisely“. Studie popisuje, že se dvě věci vyskytují společně, nikoli že jedna způsobuje druhou.
Proč víno vychází lépe než pivo a pálenka?
Autoři nabízejí několik možných vysvětlení a žádné z nich nepotvrdili. Červené víno obsahuje polyfenoly, rostlinné látky s antioxidačním účinkem, které se zkoumají v souvislosti s cévami. Víc ale pravděpodobně váží zvyky pijáků. Víno se podle autorů častěji pije k jídlu a jeho příznivci mívají kvalitnější stravu a zdravější životní styl. Pivo, cider a destiláty se pily častěji mimo jídlo a souvisely s horší skladbou stravy a dalšími rizikovými návyky.
Studie tak pravděpodobně nezměřila vliv samotného nápoje, ale součet tří věcí: nápoje, způsobu pití a životního stylu. Hlavní autor Zhangling Chen z čínské nemocnice Second Xiangya to shrnul podobně: na rozdílu v riziku se podílí druh alkoholu, způsob pití i související návyky. Typická chyba při čtení takových studií je právě přisoudit celý rozdíl nápoji, který je jen nejviditelnějším rozlišovacím znakem skupiny.
Dá se z toho vyvodit, že víno je zdravé?
Ne. Vědci sice ve výpočtech zohlednili věk, sociální poměry, životní styl, krevní tlak, cukr, cholesterol i rodinnou zátěž cukrovkou, srdečními nemocemi a rakovinou, ale pořád jde o pozorovací studii. Ta umí najít souvislost, ne příčinu, a žádná statistická úprava plně nevyrovná rozdíly mezi lidmi, kteří si různé nápoje vybírají. Dalších omezení je několik:
- Pití účastníci popsali v dotazníku jen při vstupu a nevíme, jak se jejich návyky během let měnily.
- Účastníci UK Biobank bývají zdravější než běžná populace, proto se výsledky nemusí dát přenést na každého.
- Uvedená procenta jsou relativní rozdíly mezi skupinami, ne pravděpodobnost, že konkrétní člověk zemře na srdeční chorobu.
Chen také upozorňuje, že údaje platí pro běžnou populaci a u lidí s chronickými nemocemi nebo srdečními potížemi mohou být rizika vyšší. Studii navíc zatím neposoudili nezávislí recenzenti: autoři ji teprve představili na kongresu Amerického kardiologického kolegia. Julian Braithwaite z organizace International Alliance for Responsible Drinking k tomu pro Fox News uvedl, že bez publikace v recenzovaném časopise je výsledky těžké plně vyhodnotit. Jeho organizace přitom podle vlastního webu čerpá podporu od velkých výrobců piva, vína a lihovin, takže jeho názor je třeba číst s vědomím tohoto zázemí. Výhrada o chybějící recenzi je ale věcně oprávněná bez ohledu na to, kdo ji vyslovil.
Neodporuje to stanovisku Světové zdravotnické organizace?
Jen zdánlivě. Evropská kancelář Světové zdravotnické organizace (WHO) zdůrazňuje, že škodu způsobuje alkohol, ne konkrétní nápoj. Každý nápoj s etanolem, levný i drahý, nese riziko rakoviny, protože se v těle rozkládá na látky, které ji mohou vyvolat. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny proto alkohol řadí do nejvyšší rizikové skupiny spolu s tabákem nebo azbestem.
Dvě věci jsou pro čtenáře klíčové. Zaprvé neexistuje práh, pod nímž by karcinogenní účinky alkoholu „nezačaly“. Zadruhé neexistují studie, které by ukázaly, že případný přínos malých dávek pro srdce převáží riziko rakoviny u konkrétního pijáka. Vědec Jürgen Rehm, jehož WHO cituje, navíc upozorňuje, že ochranné účinky alkoholu silně závisejí na zvolených srovnávacích skupinách a statistických metodách a nemusí zohledňovat všechny důležité faktory. Britská studie a WHO se tedy nehádají o fakta: první popisuje, jak vypadají statistické skupiny pijáků, druhá hodnotí, co alkohol dělá s tělem.
Co si z toho vzít v praxi?
| Zjištění | Co z něj nevyplývá |
|---|---|
| Střední dávky vína souvisí s nižším rizikem kardiovaskulární smrti | Že víno chrání srdce nebo že je rozumné ho začít pít |
| Malé dávky piva a lihovin souvisí s vyšším rizikem | Že je víno vždy bezpečnější než pivo či pálenka |
| Silné pití škodí bez ohledu na nápoj | Že se škodlivosti dá vyhnout výběrem nápoje |
Z praktického hlediska zůstává jedno sdělení, na kterém se studie, WHO i kritici shodují: čím méně alkoholu, tím lépe. Příznivě vypadající číslo u vína je především upozornění, jak těžké je oddělit nápoj od člověka, který ho pije. Složitostí vztahu alkoholu a zdraví jsme se zabývali i v článku o riziku úmrtí při dvou nápojích denně.
Text slouží jen k informaci a nenahrazuje lékařskou radu.
Autor: Jana Procházková