Nedávno jsem se tu někoho ptala, zda mu nevadí, že si při pečení
našpiní víc nádobí než je nutné a ten dotyčný mi odpověděl, že ho
mytí nádobí těší. Přiznám se, že mě to šokovalo, protože mytí
nádobí bylo u nás doma, až do okamžiku pořízení myčky, pouze pramenem
rozlady, dohadů a někdy opravdových válek.
Určitě všichni máme v domácnosti práce, které se udělat musí a které
nás netěší. Je ale možné, že někoho opravdu baví. Protože ještě
nedozněly velké úklidy vánoční a přitom již na dveře nepokojného
spánku klepou velké úklidy jarní, myslela jsem si, jestli se nechcete
podělit o to, které domácí práce, třeba děláte rádi a naopak které
nesnášíte.
Samozřejmě, že oklikou smeřuju hlavně k uklidnění vlastního svědomí,
protože jsem mimořádně nešťastný případ „coury domácí“.
Sluší se, myslím, abych šla s barvou ven jako první. Proto přiznávám
bez mučení i beze studu, že krom občasného vaření (pouze když nejde
o nekonečné množství porcí nekonečně nudného jídla) toleruji už jen
vešení prádla na zahradě za jarního větrného dne, leštění stříbra a
úklid knihovny. Všechny ostatní domácí práce s radostí a vděkem
přenechávám komukoliv, kdo je ochoten se jich ujmout nebo nestačí
dostatečně rychle zmizet. Sama tyto práce vykonávám pouze tehdy, když
neseženu žádnou obeť a potřeba je nepřehlédnutelně urgentní. Nejlíp se
cítím v tzv. „organizovaném nepořádku“ a příliš uklizené
i bezuzdně útulné interiéry mi způsobují lehkou depresi.
Jak jste na tom vy ?
Domácí práce
Varím, umývam riad (čo sa nedá v myčke), periem drobnosti v rukách -
aj háklivé košele, žehlím všetko v pohode, umývam okná - ide to rýchlo
- plastové a švédska utierka, podlahy tiež v podstate bez problémov.
Doslova neznášam utierať prach, čistenie nábytku, koženej sedačky a
najviac nenávidím upratovanie skríň. Ďalšie ochotné ruky obyčajne nie
sú na blízku.
A to striebro leštím tiež veľmi rada…síce ho je
strááááááášne veľa…
ale já taky rád leštím stříbro. Máma ho má hodně a hodně ho
používá a nerada leští. Vemu si na balkon tu čpavkovou vodičku a jelenici
a leštím a je to paráda, jak se z těch šedivounů stávají pěkní
krasavci.
Můj spolubydlící Karel je dost prase tak dělám skoro všechno, ale fakt mě
to nebaví, ale hrzoně moc rád vařím od doby co jsme u mámy v počítači
našel Labužník.
Mějte se suprově a s tím jarním úklidem to nepřehánějte.
z mojej strany to bol pokus o vtip, žiadne striebro nemám (okrem pár šperkov). A Ty neleštíš náhodou alpaku?
o výhre v Lote, nepredstavujem si superautá a vily, ale možnosť UŽ NIKDY nerobiť domáce práce
úklid miluju, když se uklízí u sousedů. Vzhledem k tomu, že žijeme
s manželovou maminkou, která jako jediný smysl života má lítání
s hadrou a zalomení se do záhonku s čímkoliv, tak je to hrůza. Vzhledem
k tomu, že její zdraví je zralé spíše na rehabilitační pohyb, tak si
umíte představit jak to je příjemné.
Sním o tom, že příjdu domů, pohledem přelétnu lehce zabydlený obývák
a svalím se s kávou do křesla. Bohužel skutečnost je taková, že
neustále s manželem musíme číhat, kde se vyrojila jaká práce, která je
pro několikrát operované maminčiny klouby zhouba a kterou s oblibou
vykonává, jakmile za námi zapadnou dveře - např. štípání dříví,
odhazování závějí mokrého sněhu, navození několika desítek koleček
kompostu na naši nemalou zahradu, atd. Ač ve všem běžném spolu
vycházíme, už spolu žijeme přes deset let, tak úklidové práce jsou
jablkem sváru. Naprosto mi nevadí ladně rozhozené časopisy na gauči, boty
seřazené dle doby příchodů a ne dle velikosti atd. Bohužel obvykle své
věci nenajdu tam, kde jsem je odložila, abych se k nim za hodinku vrátila
nýbrž pečlivě uložené někde, kde bych to nečekala. Ale možná se
z toho brzy zblázním, a bude mi to jedno.
Ale ono to vždycky nějak přejde a zase je fajn. Jenže jsou dny.....však to určitě alespoň někdo znáte. Prostě úklid mi nevadí, ale čeho je moc, toho je příliš.
rozděluji na práce, které dělám nerada a ty, které nělám ještě
méně ráda než nerada
Mezi práce, které ještě jakž takž toleruji, patří právě mytí nádobí
a např. mi moc nevadí utírání prachu. Ani žehlení není činnost, kterou
nenávidím, drobný úklid dělám tak nějak za pochodu bez většího
uvažování. Ale ani moje nátura a nátura mých dvou pubertálních synků
nedovoluje mít příliš uklizený a bezuzdně útulný interiér.
Velké vánoční ani jarní úklidy nedělám, nesnáším diktát
společnosti, co se musí kdy. Okna myji, když mi ruce nepřimrzají
k rámům, uklízím, když cítím, že bych měla.
A je jedna činnost, kterou z duše nenávidím: zašívání a šití
Asi mi nebude uvěřeno, ale já mám mytí nádobí rád! Do jistého množství, tak čím víc-tím líp. Na chalupě jsem se podrobil většině rodiny a myčce ustoupil; doma jsem si zvýšenou linku ke své figuře sám vyrobil, tak si ji užívám. A přiznám se, že mi vadí, když někdo uklízí moje svinstvo.
Snažila jsem se doma zavést heslo:kdo vaří, nemyje nádobí. Leč nepovedlo se. Myčku máme, ale nelze v ní mýt vše, takže větší hrnce, některý plast a dřevěné věci stejně musím mýt ručně Nerada žehlím. Na podzim nám měnili okna, takže jsem si poprvé v životě docela užila při jejich mytí, proti hororu předtím to byla skoro slast Ale osoby, které neustále lítají s hadrem, myjí okna každý týden, aby měly přehled o dění na ulici, denně luxují a podobně, naprosto nechápu.
Miluji domácí práce - až na malé výjimky - jako jsou: mytí nádobí,
uklízení nádobí, vysávání, mytí oken, mytí čehokoli, leštění,
bělení, praní, žehlení, přemisťování věcí z místa A na místo B,
z místa B na místo C. Přesypávání sypkých obsahů z nádoby A do
nádoby X a zpět, neboť tak to nejni dobře. Přelévání tekutých obsahů
ze sklenky G do sklenky F.
Ale ze všeho nejvíce miluji ty chvíle, kdy je mi při vaření stáno za
zády a k mým zádům je hovořeno: „Musíš mít u všeho takovej bordel,
tuhle pávničku už nebudeš potřebovat a tuhle vařečku …“ a všechno je
vrháno do dřezu s pečlivě poschováváno, tak že cibulka beznadějně
zčerná, neboť vařečka je pečlivě uklizena, opečená slanina skončila
v koši nebo v psí misce, ale je umytá..
Pevná povaha jsem, to jo to jsem, ale …
Miloš
Mám ráda domácí práce, které jsou VIDĚT. Proto mi třeba vůbec
nevadí mytí nádobí ( nemám myčku), žehlení ( mám sušku, takže to
žádné hromady nejsou), vaření nepovažuji za práci, to mi nevadí vůbec.
Mýt okna, když jdu do práce za tmy a vracím se za tmy, považuji za úchylku
- a navíc, máme přece záclony. Koberce nemáme, takže vyluxovat
stíratelné podlahy je otázka mžiku - horší je to sedačkou, to je sice
vidět na první pohled, ale vydrží to tak 10 minut, protože zvířena je ve
střehu a v momentě, kdy odnesu vysavač, vletí na sedačku a začnou
chlupit, drobit a dělat jiné nepřístojnosti.
Ale - zcela jednoznačně nejvíc nesnáším utírání prachu. Již několik
let uvažuji o tom, že dám naší šikovné kočce na pacinky malé
prachovčičky...........
i když se snažím kolem sebe mít tak nějak pořád přiměřeně uklizeno, i to nádobí si průběžně po sobě při vaření umývám, to mi nevadí. Vadí mi, že když začnu dělat něco, co mě baví, vyřítí se odněkud ta větší, silnější, hezčí a milovanější polovička a začne mě úkolovat, pokud možno tím, co ji samotnou z duše nebaví. Ale naprosto souhlasím s Milošem, že nejvíc miluji ty chvíle, kdy je mi při vaření atd., atd.. V tom okamžiku mi vypadnou všechny věci z rukou a odcházím se u:,–(it do křesla svého vibračního, k televizi zapnuté, dokud to ty rušivé elementy (slovy: jeden kus elementu) nepochopí a opět z té kuchyně nezařadí zpátečku.
dostali jsem darem stribrné příbory, kdyz je tak rady lestite … Muze mi nekdo poradit, jak se vlastne cisti stribro?
Nenavidim zehleni, porad rikam, ze kosile jsem ochotna zehlit jen po svatbe a
to jeste tak 2 kusy tydne … takze nezehlim, nemam rada utirani prachu,
vysavani, myti nadobi, prevlekani posteli … vlastne ja rada jen peru a uklizim
koupelnu. Ale co mame tri kocky, tak se snazim aspon kazdy treti dne vysavat,
protoze jinak bychom se v tech chlupech ztratili Ale priznam se, ze mam rada ten pocit uklizeneho
bytu
ale zas si rikam, ze aby mi to nezevsednelo tak
to nemuze byt uklizene porad
ja som zvykla takou ružovou vatou, alebo pastou v tube - žiaľ názvy neviem. Tá vata neviem, či sa ešte vyrába. Minule mi predali v drogérii takú priehľadnú vodičku na čistenie striebra, ale je to podvod, akurát mi šperky ožltli. Alpaku, meď čistím Sidolom - také biele páchnuce čudo vo fľaštičke.
Já věděla, že mi to pomůže! Už si nepřijdu jako velecoura domácí,
už mám pocit, že jsem průměr .
Jinak, holky, stříbro, to je radost čistit. Na hodně černé stříbro
doporučuju plastové umyvadlo, konvici vroucí vody, roli alobalu a pytlík
soli. Alobal potrháme na menší kusy a smuchláme do volných koulí, hodíme
do umyvadla, k tomu přidáme čištěné stříbro, zasypeme solí a zalijeme
vroucí vodou tak, aby bylo vše potopené. Zamícháme, aby se sůl rozpustila
a necháme zvolna vychladnout. Lze opakovat. To vyčistí hrubou černou vrstvu,
ale ne dokonale. Pak lze dočistit růžovou vatou (nevím, zda se ještě
koupí, mám jí asi tunu po mamince, čpavkovou vodou a taky jelenicí, jak
tady psal tuším vajgl. Příbory lze vzít i jemnou dětskou zubní pastou
(hlavně ne pastu pro kuřáky, ta moc dře). Stříbrné i zlaté šperky,
hlavně ty s kamínky se krásně lesknou po vyčištění kartáčkem
namočeným v ginu nebo v borovičce. A některé věci, hlavně ty
filigránské je nezbytné donést zlatníkovi, protože domácím čištěním
by je člověk zničil. Ovšem mísy a příbory, to je fakt radost, jak
prokouknou.
Záchvaty úklidového běsnění mě popadnou tak jednou za dva měsíce a
to potom postupuji systematicky po bytě nejdřív s velkým pytlem na odpadky
- nejvíc to lítá u dcery pokoji a v kuchyni - vyhazuji vše, k čemu
nemám citové pouto a nebo co jsem již dlouho nepotřebovala (nebo někdo
jiný, samozřejmě). Pak teprve nastoupí hadr a mop - prach stírám namokro,
nasucho mi to připadá jen takové rozvíření. Pokud se do toho pustím hned
v sobotu dopoledne, nezastavím se do večera a výsledkem je nablýskaná
polovina bytu - a v neděli dokončujeme druhou. Hlučný vysavač totiž
většinou přenechávám manželovi, jelikož já raději ticho… Takový
úklid mě nevadí a dokonce mě baví. Ale v mezidobí dělám vše s o to
větší nechutí.
Nesnáším žehlení, dokonce i věšení prádla. V ruce neperu. Když to ta
věc v pračce nepřežije, bez milosti ji vyhodím. A podívejme, drží se
i punčocháče… To samé se zašíváním. Pouze knoflíky, ty ještě
přimontuji, ale toť vše. Naštěstí mám kamarádku švadlenu. A většinou
žehlí máma, když učím a ona mi u nás hlídá dceru. Ovšem nesmí být
zkouškové období, jako nyní, to se prádlo jen vrší… Také mám
kamarádku, se kterou kecáme a já mezitím vyžehlím, ani nevím jak…
Okna myju před Vánocemi, abych je nezdobila zaprášená (1. patro) a na
jaře, abychom viděli, jak pučí a kvetou koruny lip před nimi…
Dřív jsem je myla i po návratu z prázdnin, ale poslední dobou si
říkám, že to do listopadu vydrží.
Když se o víkendu přinutím, tal dopoledne poklidím, setřu podlahy a
viditelné vrstvy prachu, abych mohla přivítat tchýni s tchánem…
K synovi do pokoje zavírám dveře a po zkušenosti posledních měsíců, kdy
jsem mu vyhodila „životně důležité věci“ (pravděpodobně ty odpadky,
špinavé ponožky a prach) se tvářím, že ta místnost k mému bytu
nepatří…
Tak takhle je to u nás… A teď jdu věšet prádlo, už to odkládám asi
tři hodiny…
Bona
ale ja každý druhý deň komplet umyjem podlahy v celom byte…ale máme
psíka čivaváka. A keď pĺzne, tak denne likvidujem zvyšky kožucha. Ale na
sedačku a napr. do postele nesmie.
A ešte okrem upratania skríň a utierania prachu nenávidím čistenie
drobností, obrazov, svietidiel…
Vytírám jednou týdně, to samé luxování i prach. Asi jsem k tomu
získala odpor v prvním manželství, kdy jsme žili s manželovými rodiči
a ti mě nutili luxovat a vytírat schody v domě každý den, umývat okna
v celém domě jednou měsíčně… Někdy jsem jen zapnula lux a
předstírala, že uklízím, abych si mohla sednout ke knize. To jim totiž
připadalo jako flákání…
Navíc jsem prala všechno v ruce (i látkové plínky - jiné tehdy nebyly).
Svoji vlastní domácnost jsem si tedy zařídila po svém. A útulná je, to
zase jo…
čivavák nesmí do postele a na sedačku ??????????Tak naše zvířena Ti vzkazuje, že jsi krkavčí panička. Obzvláště náš čivavák
ja viem, niekedy ťažko odolám tým úprimným očičkám…Viem, že by bol veľmi spokojný…Ale tú čiaru medzi pánom a zvieraťom sme doma vytýčili dosť silno. Aby to neskĺzlo niekam. Napadá ma ten vtip: Deti, poďte sa najesť, Fifinka sa už napapala.
je u nás sanitární den, kdy se to bere zgruntu, tak ja píše Bona.
Vyhazování, prach, luxování, příp. převlékání postelí, vytírání.
Moc to nemiluju, ale je to nutné. Většinou to padne na začátek týdne,
protože to dělám ráda v klidu a o víkendu, když se konečně sejdeme,
nebudu otravovat úklidem. Ale nedělám to sama, manžel i dcera se zapojují.
Spíš to je tak, že to dělá ten, na koho vyjde začátkem týdne volno.
Žehlení jsem podle příkladu kamarádky eliminovala na minimum. Prostě
prádlo dobře pověsím a výborně poskládám. Věci kupuji podle toho -
žehlící - nežehlící. Používám k tomu ještě i tekutou žehličku -
když je to nutné. Prádlo skládám do komínků a tíha prádla práci
dokoná. Třeba trička a mikyny jdou takhle skvěle. Ještě jsem si k tomu
nedávno koupila skládač prádla, nejdřív jsem ho koupila jako vtip, měli
jej v jednom obchodě za tři eura, ale nakonec to výborně funguje. Komínky
jsou jeden jako druhý. Většinou mi zbyde na žehlení pár kapesníků a
utěrek.
pochlub se prosím, co je tekutá žehlička. Neznám a jakékoliv
usnadnění mě láká.
Aničko, tos řekla ještě hezky. U nás voláme: „Ferrinko, rychle papej,
páneček už čeká, aby ti to sežral.“
a vyhledala jsem „odbornou literaturu“. 999 rad pro domácnost z roku 1988.
Už úvod kapitoly o úklidu mě potěšil…„Především bychom to neměly přehánět. (…) Náš čas je drahý!“ (Trochu jsem nepochopila ten ženský rod, ale to nic. )
Budu citovat:
Každý den - vyvětrat, ustlat, umýt nádobí a sporák, vynést odpadky,
udržovat koupelnu a záchod.
Jednou týdně - vyluxovat koberce a polstrovaný nábytek, důkladně umýt
koupelnu a záchod, utřít prach z nábytku, umýt podlahy.
Dvakrát ročně - umýt okna, dveře a zrcadla, nábytek zevnitř,
osvětlovací tělesa, vyprat záclony a závěsy, čistit koberce, větrat
matrace, revidovat šatník, přebrat obsah všech skříní a skříněk,
uklidit knihovnu apod.
Tak se mi zdá, že to tady všichni s tím úklidem přeháníme…
Sundat záclony a závěsy až po půl roce, tak se nejspíš udusím od prachu…
a není to náhodou tak, že prostě čivavák na sedačku ani na postel nevyskočí? Dneska ho tu zrovna mám. Mates když chce mít od něj klid tak si hupsne do křesla a ta malá záškvara se nadole může zbláznit. To byla dneska procházka se psem, jeden na vodítku a druhý v kapse. Ostatní pejskaři si mysleli, že na jejich psi štěkám já a on Jetix z kapsy. Miloš
čivavák v kapse ?? To neznám. My máme zvláštní druh lavinového psa , čím víc sněhu tím líp, zaryje čumák do závěje a jede jako drak, sníh sune před sebou, občas skočí po hlavě do závěje, a hlavně odmítá jít domů…
tím delší procházky naše čoklita vyžaduje a zároveň se mění v
„tuneláře“. Nechodí totiž po sněhu, ale dává přednost tomu probourat
se skrz.
Ale je fakt, že je o dost větší než čivavák.
nie je čistokrvný, preto je trochu väčší a na posteľ skúšal,
samozrejme, vyskočiť. Dostal výchovné a už neskúša. Inak, je to pes do
pohody, chodí s radosťou po vonku, kým je optimálna teplota okolo
20 stupňov. Mrazy, horúčavy neznáša, v snehu sa neborí, v daždi detto.
Vyjde pred dom, rozkuká sa a ak je nepohoda, iba stojí. A kabátiky
nenávidí, keď ich uvidí u mňa v ruke, že ho idem obliecť, vlezie pod
stôl.
Inak je strašne milý a prítulný a nikto z rodiny sa neteší môjmu
príchodu domov ako on, nie je prieberčivý a neodvráva…
Eja, pozerala som si fotky, Tvoje zvieractvo je nádherné, láka stisnúť,
pomazliť…
u nás u malého nepřipadají v úvahu, protože se tak těší ven, že
ho není možné lapit. Lítá po bytě a snáší do předsíně plyšáky,
mezitím dostane výchovnou od kočky, protože jí přitom šlápne na ocas -
no u nás ráno po půl šesté je to pěkný blázinec. Většímu svetřík
občas nacpu, když je hodně zima, ale většinou mne jeho výraz " Ty bys
v tom taky nešla" odradí…
Jo - viděla jsem čivaváka v kabátku a BOTIČKÁCH
trochu jsme ho zaplevelili.
Praní záclon a mytí oken nejsou podle mne činnosti spolu nutně
související - záclony peru každý měsíc, ale okna teda rozhodně každý
měsíce nemyju.
ono to téma zvířata a jejich fotky v deníčku jsou přece jen zábavnější. Ten tvůj rozkvetlý balkón je taky nádhera. Klidně nám, kteří bohužel žádné mazlíky nemáme, pro radost ještě něco přidejte. Ať už povídání nebo fotky.
záclony, závesy neperiem, lebo ich už nemám, boli to lapače prachu, tak isto koberce nemusím vysávať ani tepovať, boli zrušené…mám iba také malé 3 kúsky…Ale pribudli vnútorné žalúzie, ich čistenie tiež nemám v láske.
když je uklizeno, miluji vůni čistoty čerstvě vypraných a navoněných záclon a povlečení, ale vždycky se musím strašně přesvědčovat, abych se do toho pustila. Hlavně mám asi rodinu - největší prasíky. Vyhlásila bych soutěž, kde bych s jistotou zaujala poslední místo - nejdéle čistý ubrus. Vydrží bez skvrn nejdéle 2 dny.
čo je to tekutá žehlička a skladač prádla? Nepoznám ani jedno ani druhé. Ja žehlím všetko, mne to nedá, neodložím ani povlečenie také našuchorené do skrine. Prestala som žehliť iba froté uteráky a utierky. Utierok mám v obehu vždy len pár kusov, málo ich používam kvôli umývačke a tie sú po vypratí poskladané a strčené v kuchyni do zásuvky.
v odkazu je písmenné spojení „current“, který se přepíše automaticky znakem „sluníčka“…, takže to prostě nefunguje…
„potrefená husa“ jsem byla já, co jsem tě nerada šokovala…to bys
koukala, čím bych tě ještě mohla šokovat…ale jako důchodkyně, co musí
šetřit na každém kroku si to nejen můžu, ale i musím dovolit.
No jo s tím nic nenadělám, takto mě vychovala maminka. Nemůžu říct, že
něco dělám nerada…jen jedno…k smrti nenávidím přišívání
knoflíků, je to pro mě úplně netvůrčí činnost, tak si je už ne „moje
drahá polovička“ musí přišívat sama. Jedinou práci co dědouš
v domácnosti dělá, je vyluxování a vytření bytu, proč ne…jo a moje
předsevzetí do nového roku je, že si žehlí svoje prádlo sám…proč ne.
Když neuznává ženské práce.
Když vezmu v průměru 3 košile měsíčně a to jich určitě bylo i víc,
tak jsem jich za 42 let manželství vyžehlila požehnaně…tak ať si to
taky kromě „jiného“, na stará kolena trochu užije.
A co dělám nejraději- háčkuji (veškeré ruční a tvořivé práce),
peču nejen perníky, vařím, myji nádobí, peru, ráda věším prádlo,
když mi krásně svítí sluníčko do očí…už aby to bylo, no a moje
nejnovější záliba, honit sekačku po zahradě…vlastně ona prohání
mě…už aby to bylo…a nakonec PC a internet, je taky moje hobby…mám ráda
hodně dobrých a upřimných přátel.
tekutá žehlička je tady, od Dedry, tuhle mám vyzkoušenou, pomáhá i při žehlení obtížných materiálů. V Droxi jsem viděla i od jiné firmy, ale tu jsem nezkoušela. Skládač prádla jsem viděla v nějakém katalogu, ale nemohu jej najít. Ještě popátrám.
to já taky, jen těm bytovým textiliím, nábytku a třídění
nahromaděných věcí se věnuji častěji - jak jsem psala - tak jednou za dva
měsíce. Povlečení převlékám co 14 dní a vyluxuji a obrátím matrace
(nebo to udělá někdo, koho „zaúkoluju“). Ale na co zapomínám, nebo to
odkládám, je televizní obrazovka - a to je potom nános..,
Jinak poklízím a stírám průběžně a vlastně bezděčně při
procházení bytem. Telefon a poličku pod ním utřu, když telefonuji, lampy,
když je rozsvítím, zrcadlo v koupelně, když si čistím zuby, záchod,
umyvadlo a jejich okolí, když se dcera cáká ve vaně, sporák a linku po
vaření, pračku, když ji naplním…a tak.
Jednou se mě sestřenice zeptala: „Prosím tě, jak to děláš, že máš
pořád tak uklizeno?“ Sice jsem se musela trochu zamyslet, ale odpověď
zněla: „…No, asi uklízím…“
zdá se, že se mi kniha, kterou zmiňuje Bona, jaksi zavrtala pod kůži…
Myslím, že jsem ji neměla v ruce několik desítek let, ale uklízím velmi
podobně… snad jen několik málo činností dělám častěji (např. mytí
zrcadel apod.)
Až najdu chvilku času, podělím se s vámi o velikou perlu, knihu
o úklidu, kterou jsem jednou dostala jako dárek. Autorkou je fanatická
uklízečka… když je mi opravdu ouvej, čtu si z ní oblíbené pasáže a
pláču smíchy. Slibuju, že o mé oblíbené pasáže nepřijdete
předpokládám, že to bude něco ve stylu mojí první tchýně… Ta
každý všední den ráno před odchodem do práce - respektive na tři
kilometry vzdálenou dráhu, která ji teprve za půl hodiny dovezla do města a
na metro - umyla, utřela a uklidila nádobí po snídani, občas i něco
přemáchla, připravila manželovi jídlo na celý den a vytřela (!) schody
i chodby od půdy po sklep. Pak umyla ruce solvinou, přemázla indulonou a
nasedla na kolo, aby šlapala 3 kiláky…
Když jsem se tam provdala, očekávalo se, že tento úkol převezmu. Marně…
Mám ráda uklizeno, čisto a voňavo, ale zpocená kvůli tomu nebudu.
V současnosti je to úplně jinak…ráno jsem ráda, že při polovědomí
vypravím rodinu, pak se proberu ve sprše, vyberu si oblečení, které
k sobě jakžtakž pasuje a občas se i nalíčím… A to mám práci
2 tramvajové zastávky…
tak tos byla ty? Ale aspoň to prádlo věšíme obě rády.
Marmeládo, teda to jsou věci, koukala jsem na to jako puk. Já myslela
kdovíjak nejsem sofistikovaná, když prádlo vytáhnu ve švech a urovnám na
ramínkách.
Neznáte nějakou rasu, která by se třeba nechávala jako hru vyluxovat? Zdá se mi to efektivnější než furt dokola vysávat chlupy ze všeho a občas je vybírat i z nádobí a z polífky. Ovšem ta moje stařena, když vydí lux, kolabuje. A zdá se, že u všech labradorů je to rasový znak.
nevím jak tvůj, ale náš pes - voříšek s praprapředky dlouhosrstého
jezevčíka - lux nenávidí do té míry, že by ho nejraději sežral a při
luxování dokáže štěkat tak intenzivně, že celá ulička v naší vsi
má celkem dobrý přehled, kdy se u nás uklízí.
Na druhou stranu moje nejlepší kamarádka měla 2 psy - jezevčici a
knírače - zatímco jezevčice nastavovala při luxování slastně hřbet a
slastí se kroutila jako kočka, tak knírač utíkal daleko od luxu a měl
z něho takovou hrůzu asi jako z rachejtlí.
Takže má zkušenost ? To si prostě nevybereš, asi záleží na psovi samotném…
Naši partneři

eMimimino
Těhotenství, děti, rodina www.eMimino.cz

Vitalion.cz
Zdraví, životní styl www.vitalion.cz

Arome.cz
Parfémy, kosmetika www.arome.cz

Módnípeklo.cz
Trendy, módní tipy www.modnipeklo.cz
