Domácí práce

Varím, umývam riad (čo sa nedá v myčke), periem drobnosti v rukách - aj háklivé košele, žehlím všetko v pohode, umývam okná - ide to rýchlo - plastové a švédska utierka, podlahy tiež v podstate bez problémov. Doslova neznášam utierať prach, čistenie nábytku, koženej sedačky a najviac nenávidím upratovanie skríň. Ďalšie ochotné ruky obyčajne nie sú na blízku.
A to striebro leštím tiež veľmi rada…síce ho je strááááááášne veľa…

ale já taky rád leštím stříbro. Máma ho má hodně a hodně ho používá a nerada leští. Vemu si na balkon tu čpavkovou vodičku a jelenici a leštím a je to paráda, jak se z těch šedivounů stávají pěkní krasavci.
Můj spolubydlící Karel je dost prase tak dělám skoro všechno, ale fakt mě to nebaví, ale hrzoně moc rád vařím od doby co jsme u mámy v počítači našel Labužník.
Mějte se suprově a s tím jarním úklidem to nepřehánějte.

z mojej strany to bol pokus o vtip, žiadne striebro nemám (okrem pár šperkov). A Ty neleštíš náhodou alpaku?

o výhre v Lote, nepredstavujem si superautá a vily, ale možnosť UŽ NIKDY nerobiť domáce práce

úklid miluju, když se uklízí u sousedů. Vzhledem k tomu, že žijeme s manželovou maminkou, která jako jediný smysl života má lítání s hadrou a zalomení se do záhonku s čímkoliv, tak je to hrůza. Vzhledem k tomu, že její zdraví je zralé spíše na rehabilitační pohyb, tak si umíte představit jak to je příjemné.
Sním o tom, že příjdu domů, pohledem přelétnu lehce zabydlený obývák a svalím se s kávou do křesla. Bohužel skutečnost je taková, že neustále s manželem musíme číhat, kde se vyrojila jaká práce, která je pro několikrát operované maminčiny klouby zhouba a kterou s oblibou vykonává, jakmile za námi zapadnou dveře - např. štípání dříví, odhazování závějí mokrého sněhu, navození několika desítek koleček kompostu na naši nemalou zahradu, atd. Ač ve všem běžném spolu vycházíme, už spolu žijeme přes deset let, tak úklidové práce jsou jablkem sváru. Naprosto mi nevadí ladně rozhozené časopisy na gauči, boty seřazené dle doby příchodů a ne dle velikosti atd. Bohužel obvykle své věci nenajdu tam, kde jsem je odložila, abych se k nim za hodinku vrátila nýbrž pečlivě uložené někde, kde bych to nečekala. Ale možná se z toho brzy zblázním, a bude mi to jedno.

Ale ono to vždycky nějak přejde a zase je fajn. Jenže jsou dny.....však to určitě alespoň někdo znáte. Prostě úklid mi nevadí, ale čeho je moc, toho je příliš.

rozděluji na práce, které dělám nerada a ty, které nělám ještě méně ráda než nerada
Mezi práce, které ještě jakž takž toleruji, patří právě mytí nádobí a např. mi moc nevadí utírání prachu. Ani žehlení není činnost, kterou nenávidím, drobný úklid dělám tak nějak za pochodu bez většího uvažování. Ale ani moje nátura a nátura mých dvou pubertálních synků nedovoluje mít příliš uklizený a bezuzdně útulný interiér.
Velké vánoční ani jarní úklidy nedělám, nesnáším diktát společnosti, co se musí kdy. Okna myji, když mi ruce nepřimrzají k rámům, uklízím, když cítím, že bych měla.
A je jedna činnost, kterou z duše nenávidím: zašívání a šití

Asi mi nebude uvěřeno, ale já mám mytí nádobí rád! Do jistého množství, tak čím víc-tím líp. Na chalupě jsem se podrobil většině rodiny a myčce ustoupil; doma jsem si zvýšenou linku ke své figuře sám vyrobil, tak si ji užívám. A přiznám se, že mi vadí, když někdo uklízí moje svinstvo.

Snažila jsem se doma zavést heslo:kdo vaří, nemyje nádobí. Leč nepovedlo se. Myčku máme, ale nelze v ní mýt vše, takže větší hrnce, některý plast a dřevěné věci stejně musím mýt ručně Nerada žehlím. Na podzim nám měnili okna, takže jsem si poprvé v životě docela užila při jejich mytí, proti hororu předtím to byla skoro slast Ale osoby, které neustále lítají s hadrem, myjí okna každý týden, aby měly přehled o dění na ulici, denně luxují a podobně, naprosto nechápu.

Miluji domácí práce - až na malé výjimky - jako jsou: mytí nádobí, uklízení nádobí, vysávání, mytí oken, mytí čehokoli, leštění, bělení, praní, žehlení, přemisťování věcí z místa A na místo B, z místa B na místo C. Přesypávání sypkých obsahů z nádoby A do nádoby X a zpět, neboť tak to nejni dobře. Přelévání tekutých obsahů ze sklenky G do sklenky F.
Ale ze všeho nejvíce miluji ty chvíle, kdy je mi při vaření stáno za zády a k mým zádům je hovořeno: „Musíš mít u všeho takovej bordel, tuhle pávničku už nebudeš potřebovat a tuhle vařečku …“ a všechno je vrháno do dřezu s pečlivě poschováváno, tak že cibulka beznadějně zčerná, neboť vařečka je pečlivě uklizena, opečená slanina skončila v koši nebo v psí misce, ale je umytá..
Pevná povaha jsem, to jo to jsem, ale …
 Miloš

Mám ráda domácí práce, které jsou VIDĚT. Proto mi třeba vůbec nevadí mytí nádobí ( nemám myčku), žehlení ( mám sušku, takže to žádné hromady nejsou), vaření nepovažuji za práci, to mi nevadí vůbec. Mýt okna, když jdu do práce za tmy a vracím se za tmy, považuji za úchylku - a navíc, máme přece záclony. Koberce nemáme, takže vyluxovat stíratelné podlahy je otázka mžiku - horší je to sedačkou, to je sice vidět na první pohled, ale vydrží to tak 10 minut, protože zvířena je ve střehu a v momentě, kdy odnesu vysavač, vletí na sedačku a začnou chlupit, drobit a dělat jiné nepřístojnosti.
Ale - zcela jednoznačně nejvíc nesnáším utírání prachu. Již několik let uvažuji o tom, že dám naší šikovné kočce na pacinky malé prachovčičky.­..........

i když se snažím kolem sebe mít tak nějak pořád přiměřeně uklizeno, i to nádobí si průběžně po sobě při vaření umývám, to mi nevadí. Vadí mi, že když začnu dělat něco, co mě baví, vyřítí se odněkud ta větší, silnější, hezčí a milovanější polovička a začne mě úkolovat, pokud možno tím, co ji samotnou z duše nebaví. Ale naprosto souhlasím s Milošem, že nejvíc miluji ty chvíle, kdy je mi při vaření atd., atd.. V tom okamžiku mi vypadnou všechny věci z rukou a odcházím se u:,–(it do křesla svého vibračního, k televizi zapnuté, dokud to ty rušivé elementy (slovy: jeden kus elementu) nepochopí a opět z té kuchyně nezařadí zpátečku.

dostali jsem darem stribrné příbory, kdyz je tak rady lestite … Muze mi nekdo poradit, jak se vlastne cisti stribro?

Nenavidim zehleni, porad rikam, ze kosile jsem ochotna zehlit jen po svatbe a to jeste tak 2 kusy tydne … takze nezehlim, nemam rada utirani prachu, vysavani, myti nadobi, prevlekani posteli … vlastne ja rada jen peru a uklizim koupelnu. Ale co mame tri kocky, tak se snazim aspon kazdy treti dne vysavat, protoze jinak bychom se v tech chlupech ztratili Ale priznam se, ze mam rada ten pocit uklizeneho bytu ale zas si rikam, ze aby mi to nezevsednelo tak to nemuze byt uklizene porad

ja som zvykla takou ružovou vatou, alebo pastou v tube - žiaľ názvy neviem. Tá vata neviem, či sa ešte vyrába. Minule mi predali v drogérii takú priehľadnú vodičku na čistenie striebra, ale je to podvod, akurát mi šperky ožltli. Alpaku, meď čistím Sidolom - také biele páchnuce čudo vo fľaštičke.

Já věděla, že mi to pomůže! Už si nepřijdu jako velecoura domácí, už mám pocit, že jsem průměr .
Jinak, holky, stříbro, to je radost čistit. Na hodně černé stříbro doporučuju plastové umyvadlo, konvici vroucí vody, roli alobalu a pytlík soli. Alobal potrháme na menší kusy a smuchláme do volných koulí, hodíme do umyvadla, k tomu přidáme čištěné stříbro, zasypeme solí a zalijeme vroucí vodou tak, aby bylo vše potopené. Zamícháme, aby se sůl rozpustila a necháme zvolna vychladnout. Lze opakovat. To vyčistí hrubou černou vrstvu, ale ne dokonale. Pak lze dočistit růžovou vatou (nevím, zda se ještě koupí, mám jí asi tunu po mamince, čpavkovou vodou a taky jelenicí, jak tady psal tuším vajgl. Příbory lze vzít i jemnou dětskou zubní pastou (hlavně ne pastu pro kuřáky, ta moc dře). Stříbrné i zlaté šperky, hlavně ty s kamínky se krásně lesknou po vyčištění kartáčkem namočeným v ginu nebo v borovičce. A některé věci, hlavně ty filigránské je nezbytné donést zlatníkovi, protože domácím čištěním by je člověk zničil. Ovšem mísy a příbory, to je fakt radost, jak prokouknou.

Záchvaty úklidového běsnění mě popadnou tak jednou za dva měsíce a to potom postupuji systematicky po bytě nejdřív s velkým pytlem na odpadky - nejvíc to lítá u dcery pokoji a v kuchyni - vyhazuji vše, k čemu nemám citové pouto a nebo co jsem již dlouho nepotřebovala (nebo někdo jiný, samozřejmě). Pak teprve nastoupí hadr a mop - prach stírám namokro, nasucho mi to připadá jen takové rozvíření. Pokud se do toho pustím hned v sobotu dopoledne, nezastavím se do večera a výsledkem je nablýskaná polovina bytu - a v neděli dokončujeme druhou. Hlučný vysavač totiž většinou přenechávám manželovi, jelikož já raději ticho… Takový úklid mě nevadí a dokonce mě baví. Ale v mezidobí dělám vše s o to větší nechutí.
Nesnáším žehlení, dokonce i věšení prádla. V ruce neperu. Když to ta věc v pračce nepřežije, bez milosti ji vyhodím. A podívejme, drží se i punčocháče… To samé se zašíváním. Pouze knoflíky, ty ještě přimontuji, ale toť vše. Naštěstí mám kamarádku švadlenu. A většinou žehlí máma, když učím a ona mi u nás hlídá dceru. Ovšem nesmí být zkouškové období, jako nyní, to se prádlo jen vrší… Také mám kamarádku, se kterou kecáme a já mezitím vyžehlím, ani nevím jak…
Okna myju před Vánocemi, abych je nezdobila zaprášená (1. patro) a na jaře, abychom viděli, jak pučí a kvetou koruny lip před nimi…
Dřív jsem je myla i po návratu z prázdnin, ale poslední dobou si říkám, že to do listopadu vydrží.
Když se o víkendu přinutím, tal dopoledne poklidím, setřu podlahy a viditelné vrstvy prachu, abych mohla přivítat tchýni s tchánem…
K synovi do pokoje zavírám dveře a po zkušenosti posledních měsíců, kdy jsem mu vyhodila „životně důležité věci“ (pravděpodobně ty odpadky, špinavé ponožky a prach) se tvářím, že ta místnost k mému bytu nepatří…
Tak takhle je to u nás… A teď jdu věšet prádlo, už to odkládám asi tři hodiny…
 Bona

ale ja každý druhý deň komplet umyjem podlahy v celom byte…ale máme psíka čivaváka. A keď pĺzne, tak denne likvidujem zvyšky kožucha. Ale na sedačku a napr. do postele nesmie.
A ešte okrem upratania skríň a utierania prachu nenávidím čistenie drobností, obrazov, svietidiel…

Vytírám jednou týdně, to samé luxování i prach. Asi jsem k tomu získala odpor v prvním manželství, kdy jsme žili s manželovými rodiči a ti mě nutili luxovat a vytírat schody v domě každý den, umývat okna v celém domě jednou měsíčně… Někdy jsem jen zapnula lux a předstírala, že uklízím, abych si mohla sednout ke knize. To jim totiž připadalo jako flákání…
Navíc jsem prala všechno v ruce (i látkové plínky - jiné tehdy nebyly). Svoji vlastní domácnost jsem si tedy zařídila po svém. A útulná je, to zase jo…

čivavák nesmí do postele a na sedačku ??????????Tak naše zvířena Ti vzkazuje, že jsi krkavčí panička. Obzvláště náš čivavák

ja viem, niekedy ťažko odolám tým úprimným očičkám…Viem, že by bol veľmi spokojný…Ale tú čiaru medzi pánom a zvieraťom sme doma vytýčili dosť silno. Aby to neskĺzlo niekam. Napadá ma ten vtip: Deti, poďte sa najesť, Fifinka sa už napapala.

je u nás sanitární den, kdy se to bere zgruntu, tak ja píše Bona.
Vyhazování, prach, luxování, příp. převlékání postelí, vytírání. Moc to nemiluju, ale je to nutné. Většinou to padne na začátek týdne, protože to dělám ráda v klidu a o víkendu, když se konečně sejdeme, nebudu otravovat úklidem. Ale nedělám to sama, manžel i dcera se zapojují. Spíš to je tak, že to dělá ten, na koho vyjde začátkem týdne volno. Žehlení jsem podle příkladu kamarádky eliminovala na minimum. Prostě prádlo dobře pověsím a výborně poskládám. Věci kupuji podle toho - žehlící - nežehlící. Používám k tomu ještě i tekutou žehličku - když je to nutné. Prádlo skládám do komínků a tíha prádla práci dokoná. Třeba trička a mikyny jdou takhle skvěle. Ještě jsem si k tomu nedávno koupila skládač prádla, nejdřív jsem ho koupila jako vtip, měli jej v jednom obchodě za tři eura, ale nakonec to výborně funguje. Komínky jsou jeden jako druhý. Většinou mi zbyde na žehlení pár kapesníků a utěrek.

pochlub se prosím, co je tekutá žehlička. Neznám a jakékoliv usnadnění mě láká.
Aničko, tos řekla ještě hezky. U nás voláme: „Ferrinko, rychle papej, páneček už čeká, aby ti to sežral.“

a vyhledala jsem „odbornou literaturu“. 999 rad pro domácnost z roku 1988.

Už úvod kapitoly o úklidu mě potěšil…„Především bychom to neměly přehánět. (…) Náš čas je drahý!“ (Trochu jsem nepochopila ten ženský rod, ale to nic. )

Budu citovat:
Každý den - vyvětrat, ustlat, umýt nádobí a sporák, vynést odpadky, udržovat koupelnu a záchod.
Jednou týdně - vyluxovat koberce a polstrovaný nábytek, důkladně umýt koupelnu a záchod, utřít prach z nábytku, umýt podlahy.
Dvakrát ročně - umýt okna, dveře a zrcadla, nábytek zevnitř, osvětlovací tělesa, vyprat záclony a závěsy, čistit koberce, větrat matrace, revidovat šatník, přebrat obsah všech skříní a skříněk, uklidit knihovnu apod.

Tak se mi zdá, že to tady všichni s tím úklidem přeháníme…

Sundat záclony a závěsy až po půl roce, tak se nejspíš udusím od prachu…

a není to náhodou tak, že prostě čivavák na sedačku ani na postel nevyskočí? Dneska ho tu zrovna mám. Mates když chce mít od něj klid tak si hupsne do křesla a ta malá záškvara se nadole může zbláznit. To byla dneska procházka se psem, jeden na vodítku a druhý v kapse. Ostatní pejskaři si mysleli, že na jejich psi štěkám já a on Jetix z kapsy. Miloš

čivavák v kapse ?? To neznám. My máme zvláštní druh lavinového psa , čím víc sněhu tím líp, zaryje čumák do závěje a jede jako drak, sníh sune před sebou, občas skočí po hlavě do závěje, a hlavně odmítá jít domů…

tím delší procházky naše čoklita vyžaduje a zároveň se mění v „tuneláře“. Nechodí totiž po sněhu, ale dává přednost tomu probourat se skrz.
Ale je fakt, že je o dost větší než čivavák.

nie je čistokrvný, preto je trochu väčší a na posteľ skúšal, samozrejme, vyskočiť. Dostal výchovné a už neskúša. Inak, je to pes do pohody, chodí s radosťou po vonku, kým je optimálna teplota okolo 20 stupňov. Mrazy, horúčavy neznáša, v snehu sa neborí, v daždi detto. Vyjde pred dom, rozkuká sa a ak je nepohoda, iba stojí. A kabátiky nenávidí, keď ich uvidí u mňa v ruke, že ho idem obliecť, vlezie pod stôl.
Inak je strašne milý a prítulný a nikto z rodiny sa neteší môjmu príchodu domov ako on, nie je prieberčivý a neodvráva…
Eja, pozerala som si fotky, Tvoje zvieractvo je nádherné, láka stisnúť, pomazliť…

u nás u malého nepřipadají v úvahu, protože se tak těší ven, že ho není možné lapit. Lítá po bytě a snáší do předsíně plyšáky, mezitím dostane výchovnou od kočky, protože jí přitom šlápne na ocas - no u nás ráno po půl šesté je to pěkný blázinec. Většímu svetřík občas nacpu, když je hodně zima, ale většinou mne jeho výraz " Ty bys v tom taky nešla" odradí…
Jo - viděla jsem čivaváka v kabátku a BOTIČKÁCH

trochu jsme ho zaplevelili.
Praní záclon a mytí oken nejsou podle mne činnosti spolu nutně související - záclony peru každý měsíc, ale okna teda rozhodně každý měsíce nemyju.

ono to téma zvířata a jejich fotky v deníčku jsou přece jen zábavnější. Ten tvůj rozkvetlý balkón je taky nádhera. Klidně nám, kteří bohužel žádné mazlíky nemáme, pro radost ještě něco přidejte. Ať už povídání nebo fotky.

záclony, závesy neperiem, lebo ich už nemám, boli to lapače prachu, tak isto koberce nemusím vysávať ani tepovať, boli zrušené…mám iba také malé 3 kúsky…Ale pribudli vnútorné žalúzie, ich čistenie tiež nemám v láske.

když je uklizeno, miluji vůni čistoty čerstvě vypraných a navoněných záclon a povlečení, ale vždycky se musím strašně přesvědčovat, abych se do toho pustila. Hlavně mám asi rodinu - největší prasíky. Vyhlásila bych soutěž, kde bych s jistotou zaujala poslední místo - nejdéle čistý ubrus. Vydrží bez skvrn nejdéle 2 dny.

čo je to tekutá žehlička a skladač prádla? Nepoznám ani jedno ani druhé. Ja žehlím všetko, mne to nedá, neodložím ani povlečenie také našuchorené do skrine. Prestala som žehliť iba froté uteráky a utierky. Utierok mám v obehu vždy len pár kusov, málo ich používam kvôli umývačke a tie sú po vypratí poskladané a strčené v kuchyni do zásuvky.

Tady je návod na výrobu skládače triček z papundeklu, včetně ukázky použití na konci…

http://s52.photobucket.com/…g/new2/new3/?…

tady target=_new

v odkazu je písmenné spojení „current“, který se přepíše automaticky znakem „sluníčka“…, takže to prostě nefunguje…

tady target=_new

„potrefená husa“ jsem byla já, co jsem tě nerada šokovala…to bys koukala, čím bych tě ještě mohla šokovat…ale jako důchodkyně, co musí šetřit na každém kroku si to nejen můžu, ale i musím dovolit.
No jo s tím nic nenadělám, takto mě vychovala maminka. Nemůžu říct, že něco dělám nerada…jen jedno…k smrti nenávidím přišívání knoflíků, je to pro mě úplně netvůrčí činnost, tak si je už ne „moje drahá polovička“ musí přišívat sama. Jedinou práci co dědouš v domácnosti dělá, je vyluxování a vytření bytu, proč ne…jo a moje předsevzetí do nového roku je, že si žehlí svoje prádlo sám…proč ne. Když neuznává ženské práce.
Když vezmu v průměru 3 košile měsíčně a to jich určitě bylo i víc, tak jsem jich za 42 let manželství vyžehlila požehnaně…tak ať si to taky kromě „jiného“, na stará kolena trochu užije.
A co dělám nejraději- háčkuji (veškeré ruční a tvořivé práce), peču nejen perníky, vařím, myji nádobí, peru, ráda věším prádlo, když mi krásně svítí sluníčko do očí…už aby to bylo, no a moje nejnovější záliba, honit sekačku po zahradě…vlastně ona prohání mě…už aby to bylo…a nakonec PC a internet, je taky moje hobby…mám ráda hodně dobrých a upřimných přátel.

tohle target=_new skládání triček a košil zavání Davidem Copperfieldem

tekutá žehlička je tady, od Dedry, tuhle mám vyzkoušenou, pomáhá i při žehlení obtížných materiálů. V Droxi jsem viděla i od jiné firmy, ale tu jsem nezkoušela. Skládač prádla jsem viděla v nějakém katalogu, ale nemohu jej najít. Ještě popátrám.

Anetka to našla: skládač prádla

tak koukám, že uklízím téměř přesně podle té knihy. To by mi maminka nevěřila!

to já taky, jen těm bytovým textiliím, nábytku a třídění nahromaděných věcí se věnuji častěji - jak jsem psala - tak jednou za dva měsíce. Povlečení převlékám co 14 dní a vyluxuji a obrátím matrace (nebo to udělá někdo, koho „zaúkoluju“). Ale na co zapomínám, nebo to odkládám, je televizní obrazovka - a to je potom nános..,
Jinak poklízím a stírám průběžně a vlastně bezděčně při procházení bytem. Telefon a poličku pod ním utřu, když telefonuji, lampy, když je rozsvítím, zrcadlo v koupelně, když si čistím zuby, záchod, umyvadlo a jejich okolí, když se dcera cáká ve vaně, sporák a linku po vaření, pračku, když ji naplním…a tak.
Jednou se mě sestřenice zeptala: „Prosím tě, jak to děláš, že máš pořád tak uklizeno?“ Sice jsem se musela trochu zamyslet, ale odpověď zněla: „…No, asi uklízím…“

zdá se, že se mi kniha, kterou zmiňuje Bona, jaksi zavrtala pod kůži… Myslím, že jsem ji neměla v ruce několik desítek let, ale uklízím velmi podobně… snad jen několik málo činností dělám častěji (např. mytí zrcadel apod.)
Až najdu chvilku času, podělím se s vámi o velikou perlu, knihu o úklidu, kterou jsem jednou dostala jako dárek. Autorkou je fanatická uklízečka… když je mi opravdu ouvej, čtu si z ní oblíbené pasáže a pláču smíchy. Slibuju, že o mé oblíbené pasáže nepřijdete

předpokládám, že to bude něco ve stylu mojí první tchýně… Ta každý všední den ráno před odchodem do práce - respektive na tři kilometry vzdálenou dráhu, která ji teprve za půl hodiny dovezla do města a na metro - umyla, utřela a uklidila nádobí po snídani, občas i něco přemáchla, připravila manželovi jídlo na celý den a vytřela (!) schody i chodby od půdy po sklep. Pak umyla ruce solvinou, přemázla indulonou a nasedla na kolo, aby šlapala 3 kiláky…
Když jsem se tam provdala, očekávalo se, že tento úkol převezmu. Marně… Mám ráda uklizeno, čisto a voňavo, ale zpocená kvůli tomu nebudu.
V současnosti je to úplně jinak…ráno jsem ráda, že při polovědomí vypravím rodinu, pak se proberu ve sprše, vyberu si oblečení, které k sobě jakžtakž pasuje a občas se i nalíčím… A to mám práci 2 tramvajové zastávky…

tak tos byla ty? Ale aspoň to prádlo věšíme obě rády.
Marmeládo, teda to jsou věci, koukala jsem na to jako puk. Já myslela kdovíjak nejsem sofistikovaná, když prádlo vytáhnu ve švech a urovnám na ramínkách.

Neznáte nějakou rasu, která by se třeba nechávala jako hru vyluxovat? Zdá se mi to efektivnější než furt dokola vysávat chlupy ze všeho a občas je vybírat i z nádobí a z polífky. Ovšem ta moje stařena, když vydí lux, kolabuje. A zdá se, že u všech labradorů je to rasový znak.

nevím jak tvůj, ale náš pes - voříšek s praprapředky dlouhosrstého jezevčíka - lux nenávidí do té míry, že by ho nejraději sežral a při luxování dokáže štěkat tak intenzivně, že celá ulička v naší vsi má celkem dobrý přehled, kdy se u nás uklízí.
Na druhou stranu moje nejlepší kamarádka měla 2 psy - jezevčici a knírače - zatímco jezevčice nastavovala při luxování slastně hřbet a slastí se kroutila jako kočka, tak knírač utíkal daleko od luxu a měl z něho takovou hrůzu asi jako z rachejtlí.

Takže má zkušenost ? To si prostě nevybereš, asi záleží na psovi samotném…