Český klub skeptiků

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
gmp
1603 příspěvků 10.02.09 19:49
český klub skeptiků

24.01.2009 / 18:46Eva Hauserováčtenost 1286e-mailkategorie: článek
Podzim 2006: cítím se bídně, nemohu pořádně jíst a pak už ani pít, hubnu, mám bolesti v břiše. Ultrazvuk a pak CT ukazují nádorovité útvary.

Obvodní lékař mě posílá na chirurgii do Motola – je potřeba provést biopsii, aby se zjistilo, co mi je. Chirurgové se mě ale snaží zbavit, nic mi neřeknou a jen mě odhánějí, chtějí nějaká další vyšetření z gastroentero­logie, ale neřeknou přesně jaká, pobíhám jako slepička, která sháněla kohoutkovi vodu. Je mi hůř a hůř, nemohu už ani dýchat, ale léčba je v nedohlednu. Můj dojem: lékaři se se mnou nebaví, kdybych se jim vytrvale nesnažila vnutit, nechali by mě umřít. (Možná že mi jen nechtěli otevírat zbytečně břicho, ale neřekli mi to. Komunikace bohužel veškerá žádná.)

Dvě z mých nejbližších kamarádek na mě vyvíjejí nátlak, abych začala držet Breussovu dietu. Jsem zesláblá a vyhublá na kost a intuitivně cítím, že by mě to zabilo a že se do sebe musím snažit vpravit aspoň nějaké jídlo. Je ale docela těžké odrážet jejich přemlouvání, ve svém zuboženém stavu namáhavě shledávám argumenty, abych se ubránila. Tohle opravdu potřebuji jako ránu do hlavy! Obě argumentují: „Ale já jsem slyšela o případu, kdy to opravdu pomohlo!“

Zima 2006-7: konečně se mi vytvořila boule na krku, z níž se mohla udělat biopsie, a diagnóza zní: velkobuněčný lymfom, agresivní, ale léčitelná forma. Prodělávám dvě řady chemoterapií, hned na počátku cítím výraznou úlevu.

Při jedné z hospitalizací jsem na pokoji s devětadvace­tiletou dívkou, trpící rakovinou kostí a velkými bolestmi. Její zoufalá matka jí zprostředkovala vyšetření u léčitele, který koncentruje vesmírnou energii do jakési krabičky, a pak její pomocí harmonizuje buňky a tkáně. Léčitel vůbec nepoznal, co dívce je, mluvil tuším o kloubním revmatismu a ujišťoval, že všechno je v pořádku. Vyinkasoval svých pár tisíc korun, ale naštěstí se mu nepodařilo pacientku odradit od chemoterapií a operací. Její matka se chytá každé naděje, nyní se chystá zakoupit za několik desítek tisíc přístroj na výrobu Pí-vody.

Půjčuje mi doprovodný leták a s překvapením se dočítám, že v pí-vodě mohou společně žít sladkovodní i mořské rybičky (to je fyziologická nemožnost, protože potřebují odlišné prostředí), že se v ní nekazí maso (takže je baktericidní díky tomu, že je neionizovaná a tím „chráněná“ – před čím, před ionizací? Proč by díky tomu měla být baktericidní?), že Pí-voda prý v organismu „zvyšuje hustotu biologické vody“ (co to má být?), má oproti běžné vodě daleko menší shluky molekul a vychází z ní silná živočišná aura. Obsahuje chloridy železa, které reagují na zemský magnetismus a tím oživují a omlazují lidské tělo. Chloridy železa si také dokáží zapamatovat, v jakém bílkovinném prostředí byly v minulosti, a mohou tyto bílkoviny ze své paměti reprodukovat. Žasnu. Směju se tomu nahlas. Matku nepřesvědčím, samozřejmě zkouší úplně všechno. Dívka sama, inženýrka stavařka, je vůči tomu skeptická, ale asi sama vidí, že je lepší matku něčím zaměstnat, než ji nechat, aby se trápila a klesala na mysli. A zase jsem u nekomunikativ­nosti lékařů – co kdyby raději matce poskytli materiál k přemýšlení a k nadějím oni?

Můj stav se lepší, chodím i do práce, ale samozřejmě musím nosit paruku a kvůli nebezpečí infekce při zeslabené imunitě se mám vyhýbat většímu množství lidí. Kamarádka mi dohazuje alternativně-léčitelský spolek, kde by se mnou provedli jakýsi zaříkávací-vykuřovací-taneční uzdravující rituál a objednali mě k nějakému léčiteli z Hradce, který ale jezdí do Prahy jen jednou týdně a má prý vždycky nacpanou čekárnu. S díky odmítám.

Lékaři v Motole mě ale deprimují. Jednou čekám na nacpané chodbě čtyři hodiny na výsledek krevních testů – na to, aby mi řekli: „Je to v pořádku, můžete jít domů“. Proč jsem nemohla jít domů (bydlím nablízku) a pro výsledky zatelefonovat? Proč jsem se musela vystavovat čtyři hodiny infekci na přecpané chodbě mezi desítkami smrkajících a kašlajících lidí? Když se na to onkologa zeptám, odsekne: „Tak sem nechoďte!“

Jiná kamarádka má kineziologickou živnost, a tak se s ní domlouvám, že to ze zvědavosti zkusím. Zkoumá hmatem měnící se napětí v mých svalech (popravdě nevěřím, že cokoli cítí), hledá v nějakých tabulkách v tlustých fasciklech a „psychoterape­uticky“ mě rozebírá: „Že ty máš sklon se obětovat pro rodinu, upozaďovat se!“ Tohle samozřejmě zabere u 90% žen, ale já vím, že taková nejsem. Dá mi velkou námahu přeorientovat kinezioložku k psychickým problémům, které možná opravdu mám (workoholismus, neschopnost odpočívat). Dá mi Bachovy esence, párkrát si je vezmu, ale necítím žádný účinek. Ptám se jí na mechanismy, jakými by to mělo účinkovat. Diví se: ještě nikdo se jí nevyptával tak jako já. Argumentuje: „Přece jsem za ten výcvik dala tolik peněz, tak to musí účinkovat!“ Jeden experiment mi stačí, moje zvědavost je ukojena, ale ona trvá na tom, že se proces nesmí přerušit, protože by se její „odbloky“ znovu „zablokovaly“. Jdu k ní ještě dvakrát, každá návštěva stojí tisícovku. Pak se z toho konečně vykroutím.

Jaro 2007: Onkologové v Motole mi jen tak mimochodem oznamují, že během všech vyšetření mi objevili ještě nezávislý nádor (tedy jiný typ rakoviny) na štítné žláze. Budou mi ji muset vyoperovat, a to v létě, až se vzpamatuji z léčby lymfomu.

V rámci své práce v ženském časopise se dostávám k české guru antroposofie, neobyčejně čilé osmdesátnici Milušce Kubíčkové. Dělám s ní rozhovor a ona projeví zájem o moji pracovní sílu: mohla bych třeba sepsat její paměti. Snažím se z toho vykroutit: mám chatrné zdraví, čeká mě operace štítné žlázy. Miluška mi ihned ochotně slibuje VIP zacházení: sežene mi ze Švýcarska Iscador a dá mi kontakt na plzeňského lékaře, který mi poradí nejvhodnější termín, jaký mám požadovat pro svoji operaci. Kontakt si beru, ale doma se dívám na internet a zjišťuji, že antroposofická medicína operuje s pojmy jako „astrální tělo“, „éterné tělo“, dělá dalekosáhlé závěry, jak které jídlo ovlivňuje povahu, a podobně. Rychle z toho vycouvám. Miluška říká, že jsem to raději neměla číst a že je to škoda. Už ale vidím, jak se s uspěchanými, přetíženými motolskými chirurgy domlouvám na termínu operace podle rytmu Měsíce nebo podle momentálního stavu mého astrálního a éterného těla! Operace proběhne bez problémů.

Zlatý hřeb – a poslední impulz k vyplnění přihlášky do Sisyfa – pro mě představovalo setkání s MUDr Hrušovským, takzvaným kvantovým homeopatem. Opět z profesionálních důvodů, kvůli článku do časopisu. Věděla jsem, že Hrušovský je schopen okouzlovat a omamovat zejména ženy, mimo jiné tehdejší partnerku mého staršího syna. Skutečně „cosi“ vyzařoval – ale řekla bych, že to „cosi“ bylo vilné okukování a odhadování mé osoby, což, přiznávám, pacientky v mém věku moc často nezažívají a může je to fascinovat. Ihned v úvodu prohlásil, že je ve styku s anděli a Elohim, kteří mu radí, a v tom spočívá „kvantovost“ jeho metody. Pak mě provrtal prorockým pohledem a řekl: „Vy jste asi nikdy nebyla vážně nemocná, viďte?“ Přitom jsem měla na hlavě paruku, asi jsem byla ještě dost bledá a na pažích bylo patrně možné postřehnout podlitiny po kapačkách, takže by kdokoli s průměrným postřehem hned viděl, že nejsem úplně v pořádku. Když jsem mu řekla, že jsem prodělala lymfom, prohlásil, že zná jeho důvod: před třemi sty lety se mé dávné předkyni utopily děti, a já tím dodneška trpím. „Vy jste příliš starostlivá matka, viďte? Hodně se bojíte?“ Tohle by opět zabralo na 90% žen, ale já opravdu příliš starostlivá matka nejsem (jednou se mi např. stalo, že jsem si všimla teprve po několika dnech, že můj dvacetiletý synek není doma – jel na kunsthistorický zájezd a já zapomněla, že mi to říkal). Pak se rozhodl předvést mi své umění: „Jestli vás něco bolí, tak já vám vyšlu energetický impulz a tu bolest zaženu,“ nabídl mi. „Nic mě nebolí, ale po chemoterapiích mi zvoní v uších, mám tinitus,“ odpověděla jsem. „Tak bohužel,“ reagoval Hrušovský, „to vyžaduje delší léčbu, a s nejistým výsledkem.“ Aha, to je náhodička! pomyslela jsem si.

Můj závěr z toho všeho je jednoznačný: žádný z léčitelů mi ani za mák nepomohl, ani to nebylo v jeho silách, ale většina z nich poskytuje určitou „psychoterapii“ nebo placebo efekt, které mohou pacienty psychicky povzbudit a tím zlepšit jejich kondici. Pacienti hledají u léčitelů to, co jim mnohdy neposkytují lékaři, ačkoli by mohli a měli: psychickou podporu, klidný, neuspěchaný rozhovor o tom, jak žijí a co by ve svém životním stylu mohli zlepšit, a v neposlední řadě naději.

Jakkoli jsem se na léčitele zdravě naštvala, přece jenom chápu, proč je lidé vyhledávají. Domnívám se, že nestačí proti léčitelům brojit, upozorňovat na jejich šarlatánství a popřípadě volat po represivních opatřeních: je také třeba apelovat na lékaře, aby se více věnovali pacientům po psychické stránce, informovali je a povzbuzovali, což bohužel mnozí nečiní
 http://www.sysifos.cz/index.php?…


Reklama


Reklama

Reakce:
 
jARKA77
141 příspěvků 05.03.09 14:46
Jen houšť a větší kapky! Skvostný článek.

Kéž by takových bylo v různých časopisech víc.
V letech 1970-2 jsem studovala po absolvování gymplu zdravotní školu. Byla to léta plná normalizace, ale také možností se setkávat s vynikajícími přednášejícími, kteří by v jiné době přednášeli jen na fakultách vysokých škol a univerzit. A tak i já jsem se jako žákyně a budoucí sestřička- ve vší smůle s vytouženou medicínou- setkala s přednášejícími vynikajícími lékaři, docenty a profesory z lékařských fakult. Dobře si pamatuji na jednu přednášku, kterou vedl náš známý a odborně vysoce erudovaný internita. Vždy říkal: „Milé sestřičky, dobře si zapamatujte pro svůj život a vašich nejbližších jedno pravidlo. Pokud přijdou podivné symptomy a nebo se choroba nehne z místa či se vám něco na diagnóze nebude zdát, navštivte lékaře nejméně tři. Pokud se dva shodnou v diagnóze, je pravděpodobné, že se trefili. A nikdy se nenechejte odradit, i když vám bude neomaleně naznačováno, že zdržujete a nebo obtěžujete. Je lépe být otravný a zdravý člověk, než ten poslušný a mrtvý!“
Také patřím mezi ty lidi, kteří chtějí „do všeho vidět“. Doslova kašlu na to, že své lékaře „zdržuji“ množstvím otázek. Je to mé zdraví a ne jejich!
Znám spousty lidí, kteří se raději obrátí na různé šamany a léčitele než svého „obvoďáka“. Nerozumím tomu a rozumět ani nechci. Nedejte se odradit, je to opravdu vaše zdraví a život.
Děkuji za perfektní článek i kontakt. Všem přeji jen a jen zdraví.

 
Uživatel je onlinecasino
4474 příspěvků 13.07.11 15:59
Skvostný článek

Trošku z jiného soudku, ale také ze života:

Ložnicová scéna…
Ona na zádech
On na břiše
Ona čte básně
On kuchařku
On: „Hmmm, když zavřu jedno oko, tak nic nepřečtu!“
Ona: „Hmmm, proč když čteš, zavíráš jedno oko?“ :mrgreen:

Asi po měsíci…
Stejná scéna, akorát leží v opačné poloze…
On čte kuchařku
Ona čte výsledky jeho předoperačních vyšetření
Ona: „Hmmm, už tu chybí akorát diagnoza Rigor mortis…“ :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
alena45
588 příspěvků 17.07.11 07:33

Miloši, dobrý článek, ale ja badám na svojich kamarátkach, že ani nemusia byť choré, stačí, keď sú samé a utiekajú sa k takýmto šarlatánstvam. A ja podľa nich samozrejme tomu nerozumiem.
Lenže všade na nás číhajú neskutočne účinné preparáty a prostriedky - a ja stále hovorím, načo si kupuješ také drahé hlúposti, zbieraj naše byliny a pi naše čaje - zadarmo.

 
Taanka
107 příspěvků 21.08.11 13:46

Nechápu.. copak si myslíte, že lékaři chtějí někomu pomoct a že jim nejde jen o prachy??, LOL :-D :-P :potlesk:

 
Uživatel je onlinecasino
4474 příspěvků 21.08.11 14:51

Ba ne, Taanka :-)
Rád s Vámi nesouhlasím :-)
Mně to oko zachránili a už zase vidím prostorově :palec:
Je to fantastická věc, když jeden rozliší jak daleko je auto před ním dříve, než do něj vrazí :mrgreen:


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

 Newsletter

Milujeme vaření, nikoliv spam. Přihlaste si novinky z Labužníka.

Přihlásit se k newsletteru

Reklama

Naši partneři

Vitalion

zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz

eMimino

těhotenství, děti, rodina
www.emimino.cz

Recept na jídlo

recepty, jídlo, vaření
www.receptnajidlo.cz