Zvířátka

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Eja
3826 příspěvků 21.02.09 13:43
Zvířátka

Tak mne napadlo udělat si trošku přehled o našich domácích miláčcích - mám pocit, že minimálně každý druhý Labužník má doma různý počet domácího zvířectva. Zveřejnění v deníčcích samozřejmě vítáno.
Já začnu:
Matýsek, 11 let, maltézák, 4,5 kila. Jediná nectnost - blemcá. Ze samé lásky olizuje jakoukoli část těla páníčků jakmile má příležitost - ruku, stehno, ucho…Totéž dělá zbytku zvířeny. Čikouš, věk neznámý, asi 5 let ( nalezeneček z útulku), dlouhosrstá čivava ( asi), 2,3 kg. Mimozemšťan s výrazem tragéda. Milovník návštěv - příchod kohokoli znamená, že se ho dotyčný po celou dobu nezbaví ( až na vzácné vyjímky, instinkt má dokonalý - komu se on nelíbí, k tomu se nezná).
Mišule, kočka černá jako uhel s náhrdelníčkem bílých chloupků na krku, 8 let, váhu znát nechci - kočka obr. Největší ctnost - miluje „své“ pejsky. Největší nectnost - snídá kolem 4 hodiny ranní ( v praxi to znamená, že stojí u mé postele a řve jako tygr dokud nevstanu a nenasypu jí granule - varianta nasypat jí před spaním je k ničemu, ona chce ČERSTVÉ).



Reakce:
 
marmelada
1643 příspěvků 21.02.09 14:58
U nás

to je rychlé. Dvě fenky. Jedna boxerka, 7 let. Urostlá, krásná, blondýna. Tedy ne vzhledem, ale myšlením. Trošku pomaleji jí to zapaluje, ale o to ji máme raději. Mohla bych vyprávět mnoho humorných historek ve stylu: „Je to ňáký rozbitý“.
Druhá je malá kníračka, 10 let, 6+kg. To plus je pohyblivé podle toho, kam a kdy se dobude k nějakému jídlu navíc. Žere cokoliv, kromě vnitřností. A tím cokoliv myslím třeba i česnek a kiwi. Je chytrá a mazaná a rozmazlená. Dobře hledá lidi, bojí se bouřky, petard a střílení.

 
Dasty
75 příspěvků 22.02.09 16:02
Přispívám taky s trochou do mlýna

Dasty cane corso nebo italská doga jak kdo chce.Váha trapných 60 kilo.V naší přítomnosti na příchozí návštěvy silně mazlavý,běda tomu ovšem, kdo by chtěl na návštěvu do domečku v naší nepřítomnosti to by se s Dastym potázal.Dále dva psíci mopsíci Falko a Bonny vyložení gaučáčci no a tuhle zálibu pochytil i Dasty.Ve dvojku máme i kočice, je to slečna Happy a její bratr Špidla jsou barevně stejní černobílí Špidla nemá jméno po Špidlovi,ale má špidlatější čumáček než jeho sesrřička ,tak proto taková volba, nic blbějšího mě nenapadlo.Zachrá­nila jsem je od jisté smrti, někdo je svázané v krabici jako malé koťata v třeskutém mrazu vyhodil za dědinu s tím ,že tam umřou hlady a mrazem,měli ale smůlu já je tam našla, dnes slaví už svoje šesté narozeniny.Dále s náma všema, ač se to někomu může zdát být divné si tu spokojeně žijí i dva opeřenci velký,mluvící papoušek žako kongo jménem Koki a andulka Fredy.Psi,kočky a ptáčci na jednu domácnost přemiláčkováno­.Jinak jsou k nahlédnutí, krom ptáčků v mém deníčku

 
svato
1417 příspěvků 24.02.09 09:32
naše potvory

Psov ste videli na fotkách z Vysočiny:
Flynn je 5 ročný orech nájdený aj s 3 súrodencami ako novonarodené šteňatá v igelitke na brehu potoka, odchovaný na psom Sunare (každé 3 hodiny vo dne aj v noci). Vo veku necelých 4 týždňov začal chodiť na SVŠT, fakulta potravinárskej chémie (v ruksaku), neskôr ho sčasti vychovával kocúr. Psov sa spočiatku bál a nemal ich rád, časom zistil, že sučky vlastne rád má.
Cindy je 5-6 ročná (podľa útulku) dlhosrstá jazvečíčka, veľmi maškrtná, veľmi prítulná (má ten istý zlozvyk ko Ejin Matýsek) a riadna potvora. Flyna miluje, strašne žiarli na susedu stafordku a terorizuje ju.
Mišo je čierny kocúr, má 11 rokov. Odmalička je vykastrovaný, ale odmieta to brať na vedomie, na chalupe mláti kocúrov široko ďaleko a behá za mačkami. Zrejme tým a kočkovaním so psami si stále udržiava štíhlu líniu, hoci je neobyčajne maškrtný a žravý.

 
Princezna
53 příspěvků 11.03.09 21:49
Pouze 2 kousky

My máme 2 kočičky Micinku 9 a půl roku a Lucinku 9 let. Obě domácí mourovaté a žijí s námi pouze v bytě. Jsou tak zvyklé od malinka. Spí s náma v posteli, zabírají nejvíc místa na sedačce, takže se krčíme v koutě. V miskách musí mít nepřetržite. Když jdu do ledničky nebo do špajzky, tak musím dávat velkého bacha ať tam některou nepřivřu. Práce s jakýmkoliv masem pro nás lidi nepřichází v úvahu, dokud nedám nejdřív jim. Chodí za mnou jak ocásci kam jen se hnu. Na WC se pro jistotu zamykám. No a tak tady žijeme…

 
ladunka
30 příspěvků 17.03.09 13:58
Zvíŕátka

Tak u nás to jsou taky dva kousky.Brazilská fila-původné jí manžel pojmenoval brutální Nikita,ale moc brutální není tak je z ní prachobyčejná Kikina.Nejradši se válí doma,nejlépe na gauči.Druhá perla je 5 měsíců stará koćka Rézi,která cíleně terorizuje tu brutální Kikinu!

 
Labužník jandule02
1089 příspěvků 18.03.09 17:59
Taky u nás

se nacházejí 2 fenky. Matka s dcerou - jezevčice, dlouhosrsté, zlaté. Tedy rezavé. Mám několi článků na toto téma v deníčku. Stará dáma (teď v září jí bude 16 let) je typická dáma - co nechce neslyší, špatně vidí, ale jakmile je něco dobrého v „dočuchu“ trefí výborně.
Její dcera je popelnice, žádný zbytek před ní není dost uklizený, nedej Bůh, aby někdo odešel od stolu a nechal něco na talíři. Odešel jsi? Máš smůlu. Vím, že jsou nevychované, ale není to jejich vina a my je máme rádi takové jaké jsou.
Zatím nikomu nic strašného neudělaly.

 
glama 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.09 20:21
I já se přidám,

naši Miluš znáte z mého deníčku. Dnes 13 letá dáma každým coulem, dnes už hluchá jak poleno, ale vůbec jí to nevadí, konečně má od ná klid… mazel na n-tou a na kontě 13 zavražděných koček. Nekamenujte mne ani ji, ví, že to nesmí, za každý boj dostala vždy nářez(ač jsem přirozeně neagresivní) ale je to prostě foxteriér, a příroda je mocnější než naše výhrůžky… dneska už za kočkama nelítá, zestárla nám, a chodí jen v sebeobraně… A vůbec si dělá už jen to, co chce a nám dovoluje ji to umožňovat
A druhá dáma je Berta. něco jako větší, černá s pálením, dlouhosrstá jezevčice na poněkud vyšších nožkách. no, krasavice. Před 1,5 rokem ji vyhodili kousek od nás v lese a tak se nastěhovala po čase k nám. Paníčka jse nakonec i našla, odvezla mu ji prý zhrzená partnerka z pomsty. sliboval, že už si pro ni přijede, jen eště… na a tak jsme se rozhodli a už mu ji nedali. Nezaslouží si ji.
Berta je živel, neuvěřitelný běhač a couralka. Má jednu nevýhodu, nemůže být doma sama bez nás. to jsme zkusili a ohryzala nám záclony, kam dosáhlaA tak chodí, když jsme v práci ven. A, zmetek jeden milovaný, přes den bydlí u sousedů, a nám nadává, když přijdeme z práce později, než je zvyklá.
Holky si na sebe zvykly, Miluš milostivě dovolila Bertě aby u nás bydlela, ale ještě teď, po více než roce ji poříád prudí.
Ale co je supr, jedí z jedné misky. První vždy miluš, 2-3 sousta, berta za ní stojí frontu. miluš polkne, odejde a zařadí se zase za bertu. pak berta, dvě, tři sousta a zpátky do fronty za miluš. Nádhera!!!!
A to ještě jezdím hlídat dceři Darušku, to je 35 kilová pitbul/bandog, taky miláček.
Zaplať Bůh, že je máme!!!

 
mrtvola
1394 příspěvků 24.03.09 18:40
Jo zvířata,

to je kapitola sama pro sebe.
Po nekonečném zástupu džungarských i jiných křečků, osmáků degu, morčat, želv, vší a mravenců faraonů, se počet mých domácích zvířat nepochopitelně ustálil na čísle jedna. Mým každodenním partnerem a životním průvodcem je silně humanizovaná čtrnáctiletá fena černého labradora. Fyzicky neuvěřitelně svěží a vitální, stále zvládající dvacetikilometrové denní pochody z kopce do kopce, ale jinak poloslepá, polohluchá, značně náladová a nevrlá, vyžadující od okolí ohledy hodné královny matky.
Paranoidně sleduju její zdravotní stav, protože si neumím představit, že by její místo měl vystřídat jiný pes. Je to prostě moje Ferra. Něco mezi manželem, dítětem a důvěrným kamarádem, někdo kdo ochotně leží a hřeje mi nohy, když musím do noci sedět u počítače, někdo, kdo mě nutí konat dlouhé procházky, i když bych radši ležela v posteli s detektivkou. Někdo nenahraditelný, kdo přesto bude muset být už brzo nahrazen. A to je moment, kterého se bojím. Ale vím, že bez psa nezůstanu a taky vím, že dokud ještě fyzické síly slouží, bude to velký pes, těch malých užiju ještě dost až budu stará, vetchá a granule budu muset kupovat z důchodu.
Protože se počet našich domácích mazlíčků smrskl na jednoho, přidružila se k našemu života spousta zvířat normálně považovaných za divoká. Tak například na půdě žijí stabilně dvě kuny, Pat a Mat, které v noci dupou až jenomu vstávají vlasy hrůzou na hlavě, čurají do kouta v takovém množství, že nám protekl strop a zanechávají za sebou hovínka plná ovocných pecek. Ve sklepě, krom zazděné štoly a zazděného ducha tohoto domu, přebývají Eustach s Eulálií, dva netopýři, podle učených přírodovědců asi vrápenci. Pilně vychytávjí komáry a tiplice, takže v létě se dá spát s otevřenými okny bez obav z toho, že se ráno probudíte kropenatí jako čejčí vajíčko. Když sedíme v teplém večeru déle venku, tiše se míhají a občas blanitou peroutkou zavadí o tvář, protože pověsti o jejich radaru jsou silně zveličené (také prý jejich kousnutí bývá často zdrojem vztekliny, ale to se těch našich opravdu netýká), protože radar neradar, dali se celkem snadno odchytit a okroužkovat. Na vedlejší parcele stojí ruina s velikými, otevřenými a světlými sklepy, kde žije a k nám pilně zalétává sova pálená. Když si stoupnete do stínu domu přesně ve chvíli, kdy se den láme v soumrak, uvidíte jí poletovat nad vyhřátým trávníkem a občas se vznést s myškou nebo krtkem v zobáku. Lidská přítomnost jí vůbec nevadí a snese i psa, pokud je zticha a neštěká.
Dalšími méně vítanými domácími společníky jsou myšky a plšíci. Havět, jedna potíraná, druhá chráněná, ale obojí nestydatě požírající vše v dosahu, bez ohledu na poctivé dělení. Když jsem obcházela místní řemslníky s nářky na to, že mi cosi chrastí ve vrchním krytu lednice, vysloužila jsem si pověst přinejmenším excentrického individua. Teprve, když na weekend přijel můj muž, který už si na podobné hlášky zvykl a trpělivě odšrouboval a sundal horní kryt, našli jsme uvnitř v rozkousaném polystyrenu myšku i s pěti dětmi.
Zcela nevítáni a bezohledně potíráni jsou různí korýšci a pavouci, ať chránění či nechránění, rovněž tak plži, mšice, molice a jiný mnohokazný hmyz. Jediným vítaným a pečlivě ochraňovaným druhem se staly můry, které zřejmě vědí, že kvůli nim ohleduplně zhasneme a přerazíme se o uhlák, a proto k nám létají v hojném počtu. Občas nás tím dokonce chrání před nevítanými návštěvami.
Takhle tu tedy žijeme, obklopeni zvířecími souputníky, těmi, které jsme si vybrali a těmi, kteří si vybrali nás. Občas je to na mrtvici, ale za sterilní život v dokonale čistém, „defaunovaném“ domě s klimatizací bych v žádném případě neměnila.

 
buraci
1136 příspěvků 24.03.09 20:39
Mrtvolo

Moc pěkný příspěvek. U nás je to podobné. Zviřátek vítaných i nevítaných je spousta. I my máme starou černou labradorku Růženu, bohužel už moc nechodí, bolí jí nohy, ráda lehává na terase a pozoruje dění na ulici, pak, když jí pozorování vysílí, přijde dovnitř, ulehne na kobereček a chrápe, až se otřásá dům. Je to naše psí babička a doufáme, že s námi ještě nějakou chvíli bude. Druhá nejstarší je Dora, pointřice. Dorinka má rychlé nohy, zlaté srdce a čuch na to, kde by mohla způsobit nějaký průšvih. Náš třetí pes je evropský saňový pes Taffík. Přišel k nám jako náhradník za štěňátko pointra, které nás opustilo jednou krátce před Vánoci. Taff je velký milovník žen a je nejšťastnější, pokud ho naše návštěvy drbou za obrovskýma ušima. S rozkoší vykonává zemní práce jak venku na procházce, tak (bohužel) doma na zahradě. A náš nejmladší je pointřík Plutík, nástupce Dorinky v závodech psích spřežení. Plutíček je hodný pes, velký kamarád Taffa, jeden bez druhého nedá ani ránu, je to můj veliký závislák, každý den nejpozději v sedm vstává a vyhání mě z postele, protože přece už musíme na procházku:-) Na zahrádce v budce bydlí každý rok rodina brhlíků, kompost zabydlují slepýši, na potoce za plotem často jezdí kačeny, na podzim a na začátku zimy poblíž bydlí volavka. Máme samozřejmě i obyvatele nepříjemné, tak jako všichni, večer se občas po zdech procházejí pavouci velcí jak ruka, na půdě dupou myši, v hrázdění se nám občas zabydlují vosy. Ale stejně jako ty bych za vypíglovaný sterilní domov neměnila:-)

 
mrtvola
1394 příspěvků 24.03.09 20:51
Buraci,

viděla jsem na fotkách aspoň Tvoje pejsky a vypadá to, že jste spolu dokonale šťastní. To štěstí, které nám chtění i nechtění tvorové do života vnášejí je myslím důvod, proč jsme ochotné vstávat i o weekendech za ranního šírání nebo naopak bloudit ulicí ve dvě v noci, proč odlitujeme zásoby a někdy i peřiny nenasytným myším, proč pořád luxujeme pavučiny a líčíme sklopce na kuny, které pak musíme nosit do lesa, protože se jich nedokážeme nijak brutálně zbavit.
Ale je to fajn, ne? Aspoň víme, že žijem.

 
anickav
2904 příspěvků 24.03.09 22:23
Kočky,

ja nie som fajnovka, som z vidieka, ale ten hmyz a hlodavce…A ne­topiere, ak sa premnožia…na chate u nás sa nedalo kvôli nim spávať. Z duše som ich nenávidela. Kunu som zahlušila.



 Váš příspěvek


 Newsletter

Milujeme vaření, nikoliv spam. Přihlaste si novinky z Labužníka.

Přihlásit se k newsletteru


Naši partneři

Vitalion

zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz

eMimino

těhotenství, děti, rodina
www.emimino.cz

Recept na jídlo

recepty, jídlo, vaření
www.receptnajidlo.cz