Fotopostup: Čokoládová babka s kávou
| Kalorie | kcal |
|---|---|
| Proteiny | g |
| Karbohydráty | g |
| Tuky | 3 g |
Poprvé sem přidávám recept, u něhož si nejsem jistá, jak se mi jeho realizace povedla. Jak má výsledek vypadat vím totiž jen z obrázků. Měla jsem navíc k dispozici recept jen v italštině, takže s některými výrazy byla potíž. Ale protože vím, že je tady spousta chytrých hlav, doufám, že mi někdo poradí, případně opraví chyby. Ten výsledek se mi totiž moc nezdá. Ne, že by to nebylo k jídlu, ale měla jsem představu, že placky mají být tenčí a mají křupat. Jedná se totiž o starodávný chléb, který si prý námořníci a rybáři brali s sebou na moře, protože dlouho vydržel. Moje placky, jako každý jiný italský chléb, po dvou hodinách gumovatí! Kdyby měl někdo lepší recept (svevo!), ráda tenhle přepíšu nebo nějak upravím.
O placky jsem se pokoušela proto, že jsem chtěla dělat autenticky jinou janovskou specialitu. Ale o tom až jindy…
Kvasnice necháme vzejít v trošce vody, přidáme případně lžičku cukru (přidala jsem).
Mouku dáme do mísy, přidáme kvásek a pivem zaděláme vláčné a pružné těsto. V míse pod utěrkou ho necháme v teple 40 minut kynout. Pak z něj vyválíme tři oválné placky o výšce cca 1 cm, dáme na plechy, vyložené papírem na pečení, propícháme je vidličkou, jak nás napadne a necháme zase 40 minut kynout.
Troubu předehřejeme na 200°C a placky pečeme cca 30 minut. Po vytažení z trouby přetřeme štětcem, namočeným v osolené vodě. Placky dostanou hezčí lesklejší vzhled.
Typ: Italská kuchyně
Odebírat nové komentáře a uvaření tohoto receptu do upozornění
Přečtěte si recept na Italský chléb z Janova - Galletta del marinaio
Omlouvám se, že se nevhodně vtírám, ale uvědomila jsem si, že jsem jednou četla v nějakém tom svém oblíbeném tlustém historickém románu, že námořníci nalodili dvakrát pečený chleba! Tak jestli oni to dvakrát nepekli a právě kvůli tomu, aby vyhnali všechnu vlhkost. Lodní suchary. Ti asi neměli moc pestrý jídelníček.
Jestlipak by to šlo ze žitné mouky? A udělat si lodní zásobu na zahušťování? Věčně štrachám, jestli nemám kousek starého chleba…
Dekuju za odpoved, ale sveva mi to objasnila uz pred rokem a pul. Dobre je si napred precist komentare.
Lievito di birra…cerstve drozdie…
Mila svevo, dekuju za odpoved, spolehala jsem na tebe! Takze ja jsem tomu vlastne rozumela dobre, jen jsem tomu nechtela uverit :- ). Jak budu mit chvilku, upecu znovu tak, jak se ma a recept prepisu. Zda se to najednou uplne logicke - bez soli. A pak uz konecne budu moct udelat i tu spravnou capponadu.
Jinak ale musim rict, ze cerstve placky, vyrobene timhle mym amaterskym postupem byly moc dobre.
Zebulon – přiznám se, že jsem se pobavila. Celý problém je v tom, že se nejedná o nějaký janovský chleba, ale o suchary, přesněji lodní suchary. Recept je starý mnoho století, dnes už by celkem neměl význam. Ale v dávné době se tyto suchary nakládaly do lodní spíže, vydržely týdny na moři a připravovaly se namočením do vody, dokonce i do té mořské (kdysi byla čistá). Dnes je pár výrobců prodává, protože janované si občas rádi připraví pár pokrmů s těmito suchary.
Takže – lievito di birra jsou naše obyčejné kvasnice. Mouka, kvasnice nakynuté v troše vlažné vody (špetka cukru), potom zamísit s přidáním zase trochy vlažné vody, nechat vykynout, vyválet placky, popíchat, vykynout a upéct. Nechat ještě v troubě vychladnout, aby se prakticky kompletně dehydratovaly. Sůl v receptu chybí, protože je hygroskopická a to by ještě tak chybělo.
Myslím, že recept nebude těžké opravit.
zébulon, hezká práce. Moc líbí, brzy vyzkouším