Vepřové jako podešev

Taky se mi jednou stalo něco podobného. Vepřové se dalo pozřít jen semleté, takže jsem postupně semlela půl čuníka. Udivilo mě, že i rozpadající se maso z papiňáku bylo tvrdé - jednotlivá vlákna se nedala pozřít. Později jsem četla nějaký článek o zabíjení zvířat. Prý se při šoku či stresu vyplaví nějaká látka a ta způsobí tu špatnou kvalitu masa. /takhle jak jsem to napsala mi to přijde děsně morbidní/. Takže zopakuji, moje rada zní: semlít!!!!

do citronu, jogurtu nebo kefíru … když pod citronem poleví i stará slepice, třeba si i ta svině dá říct ;o)

tak marmeladko, z toho papiňáku je to taky tak - rozpadá se, a přitom je tvrdé… Tak že by to čuně ten kluk tak vystresoval? Jeden kus už jsem taky semlela, tvrdost pravda zmizela, ale chuť je prostě stejně na prd. Ale u kotlet mi mletí přišlo „zuviel“. Ještě zkusím ten citron, zdali nepomůže, a maso od řezníka „never more“

Helčo,
i toto se může přihodit, nám se to stalo také. Bratr mého manžela koupil na porážku (nevěda) Řezance - vykastrovaný kanec, kde maso ještě navíc mírně zapáchá. Nejidálnější na porážku jsou prasata (my tomu říkáme sviňky-budoucí prasnice, ale není to správný název) do jateční váhy 80-120 kg. Jinak po porážce, se maso musí v chladu rozložit na polici na papír, nechat nejlépe přes noc a teprve následující den se porcuje na menší díly a může se zamrazit. Takže jsi asi žádnou chybu nikde neudělala, ale to maso už takové bylo.