povery

neverím, žiadne povery neuznávam.
Ale verím v silu autosugescie…
(Môj osud by mal závisieť na pobehovaní nejakej mačky alebo padaní hviezd?)

No Anička, takáto negatívna reakcia, veď už nikto nenapíše. A to o mne hovoria, že som neveriaci Tomáš. Len som chcela rozpútať nejakú zábavnú diskusiu. Hoci to čo píšem, je pravda. A keď vidím mníšku s taškou, tak viem, že sa niečo podarí. Ha!

ja nechcem odrádzať nikoho. Nikomu neradím, nevnucujem, nech si každý verí, v čo chce. Ak mu to funguje…
Som zvedavá, čo napíšu ostatní.
Už radšej idem. Pekný zvyšok dňa!

ja verim a nevim z jakeho duvodu Prvni cigaretu z krabicky obratit a vykourit ji jako posledni, melo by se splnit to co si clovek pri koureni bude prat … a u me to funguje preju si abych se rano probudila 

Takže mám teď na všechno výmluvu a vůbec za nic nejsem zodpovědný.
Také by mě zajímalo, jak k tomu ta chudák černá kočka přijde: potřebuje přeběhnout přes cestu a zrovna chodí lidi, které žádné neštěstí nečeká a třeba jí kvůli tomu uteče myš…

doufám, že to nezakřiknu, když příznám své „pověry“.

1. Děti před každou zkouškou symbolicky ze všech stran poplivu. Fungovalo to i na dceřina přítele - státnice za 1 !
2. K novoročnímu obědu je aspoň čočková polévka. Manžel s dětmi čočku nejí, ale ani oni nechtějí riskovat nedostatek peněz.
   Jiné pověry snad nemáme, za to věřím, že každý bude za své skutky dříve či později spravedlivě odměněn.

co si takhle přát, „abych mohla přestat kouřit“.

pověra nešlápnout na kanál. Měla by z toho být nějaká pohroma nebo smůla. Ale Hafča si myslí, že né smůla, ale eventuelně bych do toho kanálu mohla zahučet. To je asi jeho utkvělá představa. Tak mu „dělám“ radost a kanály obcházím
Máte někdo nějakou zkušenost a „kanálem“?

pardón s kanálem hi, hi,hi..........

no smajlíci nefungují jak by měli, asi jsou to nějací poťouchlíci. Dáš nějakého a hup už se tam naparuje jeho kamarád. Schválně, jestli se zadaří 

hm…, je vítěz

…huraaa,,,uz sme dve…dokonca aj s tymi smajlikmi

myslim si, ze kanaly jsou proto, ze je obcas lide kradou … neverila jsem tomu, ale v praze v nasi ulici za posledni rok jsem si vsimla uz 3×, ze je nekdo sebral

prestat kourit mi zadne povery nepomuzou

a na novy rok musi byt cocka a nikdy nic co ma peri, aby neuletelo stesti … na stedry den supina pod talir, a jeden talir nachystany na vic a hlavne nevstavat od stolu, naprvniho kvetna pusa pod necim co kvete …

je velká věc. Já jsem svoji poslední cigaretu típla před skoro 4 roky a od té doby ani čouda.
A víš jak? Jsem člověk ryze racionální, nevěřím na nic, kromě sebe a svých blízkých. Ale když jsem se rozhodla přestat kouřit (a nebyla jsem žádná dvojka - 30 poctivých denně), tak jsem si došla na Sokolskou ulici do poradny, kde udělali takové „kouzlo“. Poslední vajgl hodili do takové jakoby uzavřené nádoby ke které vedly dráty a druhý konec vedl ke kovové tabulce, kterou jsem držela v obou rukách asi 3 minuty. Údajně mi to mělo přehodit vnímání pachu cigaret z příjemného na odporný a zbavit abstinenčních příznaků. Myslím si dodnes, že to bylo jedno obří placebo - ale když člověk opravdu chce, tak to zabere taky. Prostě stačí si vsugerovat, že to zabírá. A nekouřit samozřejmě. Zkus to, získáš další rozměr života, minimálně budeš překvapena, jak věci voní a chutnají.

Když jsme chodili v Luhačovicích do školy a byla písemka, nebo nás měl pan prof. Šošík vytáhnout z vědecký či světovky, jsme pravidelně stáli na kulatejch kanálech a měli přání, hranatý se obcházeli, neboť šlápnout na hranatej, to si mohl člověk tu kouli napsat sám a zbytečně nedráždit hada bosou nohou. Ale pověrčivej, pověrčivej nejsem, jenom první štamprličku z flašky vylévám pro mrtvé, když potkám kominíka, málem si urvu knoflikk, černá kočka, přes cestu? To ji radši přejedu než bych ji nechal přeběhnout. Ráno, když jedu do práce tak počítám kolik ve Frýdlantě potkám ženskejch a kolik člověků, když ženský vyhrajou, tak něco prodám. Nepískám, abych nepřivolal bídu. Ale jinak pověry - to ne to se nesrovnává s mým materialisticko ateistickým přesvědčením. Miloš

Miloši, moja stará mama nám nedovolila pískať a my so sestrou sme nevedeli prečo. Žeby kvôli tej biede ? Fakt pekný príspevok. Veď ani ja nie som poverčivá, ale predsa má človek určité rituály, môžeme to aj takto nazvať, nie ?

to jste nesměli pískat ani na psa? Nebo Miloši na děvčata? To by se ale otočila jen ta nepravá, viď?

No Iva, predstav si, že u nás sa stále spievalo a hralo na klavíri. Otec + my tri sestry. Nespievalo sa len pri chorobe. Ale to trvalo asi jeden a pol dňa, kým spadli horúčky. A ja som mala každý mesiac angínu, tak som tiež pár dní v mesiaci nemohla spievať. A otec si pri práci popiskoval. No a my sme si zvykli tiež. Ale cez prázdniny u starej mamy sme nemohli spievať napr. taký Mistrál od Gotta a pískanie sa považovalo za neslušné. Veľmi neslušné. Zrejme to nemalo nič spoločné s poverami. A ešte aj pred rokom sme si na chalupe strihli One s U2 a M.J. Blige. Samozrejme na celú ulicu.

To bylo dost takové zvláštní, s tím pískáním, moji rodiče byli vlastně v mém dnešním věku, když jsem se učil pískat, tak je chápu, ale stejně jak jsem začal si pískat, tak bylo zle. Otec mi řekl, nejseš na pastvě a maminka, nepřivolávej bídu. A od té doby si nepískám, ale zpívám, v jednom kuse a je mi to upřímně jedno jestli mi do hlavy vleze dechovka, nebo árie, jedu furt. Kdo nevěří - Pekařka by mohla vyprávět. Miloš

keď som ešte chodila do školy, pri ochode na skúšku som si nechala od svojho jazvečíka Filipa obliznúť ľavé ucho, neskôr to robili aj moje deti, ale to už bol buldoček Dag. Z povier som vyskúšala jednu z Chudej přadleny: práve na novolunie sme boli na chate a tak som nechala syna vycikať sa do myšacej diery - a naozaj odvtedy neporeboval plienky.

1. nepoTreboval
2. tie smajlíky naozaj neposlúchajú

Tvoj rituál bol milý veľmi…Rituálov máme doma kopu aj my.
A to cikanie do myšacej dierky…Čestné slovo? Myslíš, že by som mala zmeniť svoju totálnu alergiu na povery? 

U nás se na pověry moc nevěří (typickým příkladem je e-mail, neposlaný do tří vteřin, podle všeho bychom už všichni museli být k.o.), kočky přes cestu, vysypaná sůl, rozbité zrcadlo, to bereme jen jako vtip… Ale ritiuály máme různé a kanály k nim patří, tfuj tfuj tfuj při přejezdu svatebčanů, sen, který se vyplní, pokud se zdá na místě, kde spíme poprvé… Vánoční, velikonoční a celoroční zvyky, spjaté s křesťanskými zvyky i ty druhé ctíme a milujeme je. Je to takové hezké zpestření všedního dne, aspoň pro nás. A když jsem si tuhle přečetla, jak naši předkové ve strachu raději nechodili kolem staroměstského orloje, pochopila jsem, že to k nám lidem tak nějak prostě patří