jako léčivá rostlina je užíván už od středověku - pomáhá při léčení revmatismu, špatného trávení či nemocí močového měchýře, pročišťuje játra, snižuje tlak a krevní hladinu cukru, zklidňuje nervy; to vše je patrně hlavní zdroj jeho pověstí jako afrodisiaka. Svou rolí má zajistit také vysoký obsah vitamínů (zejména C) a minerálních látek (zvláště Ca).
K šeptandě o milostných účincích celeru přispěli bezesporu Francouzi, kteří byli odedávna jeho fanoušky a jistě nemlčeli, že jim to po požití této zeleniny v posteli skvěle šlo. I když bez ní asi také: v Čechách se totiž začal celer pěstovat a jíst až v 18. století (pod názvem opich či miřík) a sexuální výkonnost předcelerových generací to nijak nenarušilo.
Čerpáno z časopisu Květy (18/2004).