Dnes jsem si potřeboval provětrat hlavu a spojil jsem nepříjemné s užitečným. Pokusil jsem si na vlastní kůži ověřit fámu, že správný argentický gaučo má pod sedlem kus masa na večeři - a to je prý potom vražda, napsala!
Ingredience:
1 T-bone steak o tloušťce asi 5 cm (T-bone stejk je kus kravského obratle
z jedné strany obalený roštěncem a z druhé svíčkovou). Použil jsem
maso z mladého býčka plemene Angus (hlavně si to nespleť s plemenem
Pangasius, to by bylo pěkně v kelu
1 lžička koření A:,–(o
1 lžička kořenicí směsi Argentina
(obojí lze s úspěchem nahradit drceným barevným pepřem)
2 dl slunečnicového oleje
solit až nakonec.
Postup:
Maso jsem okořenil, nabacal pěstí, vložil do mikrotenového sáčku, zalil
olejem a sáček jsem důkladně uzavřel. Ještě za ranní mlhy jsem se
odebral do místní jízdárny a vypůjčil si tu nejstarší a
nejsmradlavější kobylu, co tam měli. Pod sedlo jsem jí nacpal mikroten
s masem, zarazil jí ostruhy do slabin, teda vlastně jenom kramfleky od
tenisek (protože jsem si zapomněl vzít máminy lodičky na jehle), a
zběsilým tryskem (asi tak 2 km/hod) jsme vyrazili do mlhy nad jihočeskými
blaty. Na nejvzdálenějším možném místě a v tom nejodpornějším
vřesovišti herka klekla a zapadla do rašeliny až po šasi.
Když jsem se po poledni vrátil z5 do jízdárny s mikrotenovým pytlíkem
mezi lopatkama, se sedlem na hřbetu, a polochcíplou kobylou kolem krku, tak
už jsem nechtěl být gaučo.
Doma jsem si opekl steak na lávovém grilu (ale klidně můžeš použít
klasickou pelvis), a i když mám stejky raději well done, tak jsem si ho
tentokrát udělal rare. Byl výtečný, lahodně šťavnatý a na jazyku se
téměř sám od sebe drze rozpadal. Jenom byl tak nějak divně cítil po
rašelině.
Na přílohu jsem použil obyčejné vařené brambory maštěné máslem a Říp zeleninové oblohy.