Mám tři psy. Bígla, kokra a boxera. Bígla si pořídila ta paní co se mnou bydlí. Že na cesty. Do auta. Svezl se jednou. Když ho kdesi nechala na parkovišti chvíli v autě, stihl udělat z třímístného Tranzita dvoumístný:-) Kokra dostali naši mladí. Po čase začal být nevrlý a štěkal na lidi kolem, což je ve velkoměstě nepříjemné. Oba skončili u mě (ti psi :o), on se dědek postará... Já mám rád velké psy. Abych okatě nedemonstroval velikost svých komplexů, nekupuji si velká auta a chovám raději menší psy. Boxeři, to jsou ti s tou připosraženou držkou, přátelskou povahou a občas slintající. No, celý já :-) To by bylo, aby mě ti tři nepoznamenali...
Jedna paní přišla s geniálním nápadem, prodávat v kostkách ledu zamražené jahody, mátu... Taky jsem měl kdysi
genitální nápad...
...tvořil jsem studenou mísu. Ne "dělal", nebo "vyráběl"! Dělat můžete víte co, a vyrábět kde co :-) Já studené mísy tvořím! Tehdy to byl "Kapr na modro". Asi naposledy... Zkuste sehnat kapra bez šupin! Leda ho tak vlastnoručně uštvat někde v rybníce :-) Takový kapr na tácu, to je ještě horší pohled než na prasečí hlavu na podnosu! Praseti vrazíte do rypáku citron, místo očí žárovičky, a chtěl bych vidět toho suchara, kterého by ta hlava nerozesmála. Ale kapr? Oči má jak leklá ryba a tlamičku do podkovy, jako ten smajlík co ho nemám rád :o( Rudolfa Hrušínského rád mám, ale když se potkám s kaprem, maně si vzpomenu na "Spalovače..." Ve snaze to "zvíře" učinit přívětivějším, zdobím je m.j. i plátky vajec. Ale ne jako to děláte vy: zahrajete vejcem na lyru a hotovo. Já tu overturu hraji stejně jako vy, ale následný opus, tak to je dílo :-) Můj orchestr má jenom tři sekce: bílkovou, žloutkovou a smíšenou. Ta smíšená má nástroje: žloutek v bílku a bílek ve žloutku. S takovým obsazením zvládnete Zlatého kohoutka i Bystroušku, natož Rybu! Princip spočívá v tom, že maličkými vykrajovátky (kolečka, pipinky, srdíčka) vykrajuji z bílku a žloutku tvary, kterými zdobím, v tomto případě toho slizoně :-) To byl začátek. Následoval složitější postup: srdíčko vykrojené ze žloutku vložím do bílku, ze kterého jsem před tím vyňal srdíčko stejné velikosti, které naopak vložím do žloutku a obojí pak lípnu na rybičku. Až potud nic nového, že. I v cukrařině obvyklé. Nedalo by se to zracionalizovat, aby jeden nemusel každý plátek vajíčka brát pětkrát do ruky? Ten blbý nápad se dostavil až teď. ...Kdo měl možnost někdy nahlédnout do výrobny studené kuchyně, mohl vidět tři, čtyři baby jak v sirovodíkovém smradu sedí kolem kotle a loupajíce vejce natvrdo drbou o všem možném. Je to práce pomalá, a tedy drahá. Navíc musíte likvidovat hory skořápek.
A tady je ta díra na trhu! Co takhle dodávat výrobnám, a později i do obchodů vejce v metráži!!! Chcete pohostit přátele chlebíčky? Koupíte dvacet čísel vajíčka natvrdo, doma si z toho nabrnkáte kolik zrovna potřebujete, dáte na chlebíčky a máte jeden jako druhý. Žádný nechutný konec nebo začátek, bílek bez žloutku! To je pomalu horší, než dostat ke svíčkové s pěti, oba konce. Všimli jste si, že lidi sežerou, cholesterol necholesterol, napřed chlebíčky s pěknými žloutky? A čím větší, tím lepší!
Mám to vymakané: Drůbežáři mrazí bílky i žloutky (každé zvlášť :o) a dodávají za cenu čerstvých vajec. Když je koupím před zmrazením, budu s cenou ještě níž. Distribuci metráže zajistí také oni. Nejprve zkouším "vejce" kruhového a čtvercového průřezu. Napřed vytvořit žloutkové jádro, pak ho vycentrovat ve formě a obklopit bílkem. Vypadá to jednoduše. Vypadá. Za tu dobu co jsem experimentoval, by ti dva co složili Kouzelnou flétnu, stihli další operu :-)
V tu dobu se začaly se psy dít věci...
Ze dvou stran je zahrada za domem obehnána kamennou zdí z konce baroka. Před Velkou válkou ji nějaký zoufalec nahodil. Po letech začala omítka opadávat. Po první ženitbě jsem začal zeď uvádět do původního stavu. Šlo to pomalu. Pracoval jsem akorát když bylo dusno v domě. Když byla bouřka už už na spadnutí, vzal jsem majzl, kladivo a bušil do zdi než se to přehnalo. Jak šel čas, toho obnaženého kamene přibývalo geometrickou řadou :o) Teď už je opět v původní kráse... Mám strýce, je to proutník. Nikdy se neoženil, je bylinkář a umí najít kde kopat studnu. U nás si pravidelně posteskne: "Tu zeď vám závidím, tu zeď vám závidím..." Až od něj jsem se dověděl, že to svinstvo kterému se ve zdivu tak daří a se kterým vedu marný boj jak Werich s blbostí, tak to prý je nějaký vlašťovičník, či co! Pěl ódy, ze kterých jsem si zapamatoval akorát, že je dobrý na játra. Jako neabstinentovi se mi může hodit. Takže zeď nechávám Síle osudu.
Té vaječné metráži jsem věnoval asi tři měsíce. Dokázal jsem vyrobit i dvaceticentimetrová "vajíčka" se srdcovým nebo károvým žloutkem. Vypadalo to krásně! Ale žrát se to nedalo!!! No, mohl jsem napsat, že ani pes to nežral, ale nebyla by to pravda! Na kokrovi skrzeva chlupy nebylo nic vidět, boxer vypadal jako kulturista když přestane posilovat a bíglovi se zmenšila hlavička a zkrátily nožičky. Tři měsíce cholesterové dietky udělaly své. Říká se, že když pes žere trávu, bude pršet. Nevěřte! No, možná to platí v Amazonii :o) Co se říká když psi spásají vlaštovičník, nevím. Nevím, zda měli problémy s tvorbou žluči, fakt je ten, že tu zeď začali čistit. Napřed do dvou metrů co dosáhl boxer, pak až po korunu. Nevím jak to dokázali. Všiml jsem si akorát, že boxer býval zasviněný od bláta jak to prase. Jako by po něm někdo šlapal...
...........Když jsme sami doma, pozvu kamarády do bytu. Bígl, flegmatik, leží jak valach; toho vzruší akorát když slyší sypat granule do misky. Kokr dělá že spí; pravidelně co třiatřicet minut obejde byt a spí dál. Boxer, když zrovna nedělá to co Sultán s Tyrlem v té vulgární parafrázi na Babičku, tak stojí vedle mě a čumí na počítače. Párkrát se mi stalo, že volá broker, proč ruším tu rozjetou pozici, když graf letí vzhůru. Já ten příkaz k prodeji nedal, ale z obchodu jsem venku! Jindy zase hledím jako jelen na Labužníka, na ty jedovatosti co tam kdosi píše pod mým nikem. Když se na psisko vedle mě obořím, jestli o tom nic neví, zapráská ušisky a nahodí LABUŽNÍKA na monitoru i mě žlutými slinami. Tož nevím...
Málem bych zapomněl.
I u nás mají psi jména.
Betty, Brix, Hyde.
Hádejte, jak se jmenuje bígl a kokr?
Můžete dvakrát :o)))