Semaglutid v průměru sníží váhu o 15 procent. Část pacientů ale zhubne méně než 5 procent

Semaglutid snižuje váhu v průměru o 15 procent, průměr ale skrývá rozdíly: část pacientů zhubne méně než 5 procent váhy. Souvisí to s pohlavím, věkem i genetikou, výzkum ale zatím není úplný.

Talíř se zeleninou a rybou, sklenice vody a krejčovský metr | ilustrační foto Talíř se zeleninou a rybou, sklenice vody a krejčovský metr | ilustrační foto

Shrnutí v bodech

  • Léky Ozempic a Wegovy s účinnou látkou semaglutid snižují váhu v průměru o 15 procent, ale část pacientů zhubne méně než 5 procent.
  • Ve studii STEP 1 pacienti na dávce 2,4 mg jednou týdně zhubli do 68. týdne v průměru o 14,9 procenta, s placebem o 2,4 procenta.
  • Nereagovat na lék může zhruba každý desátý až každý třetí pacient. Předpovědět, komu lék zabere, zatím nejde.
  • Slabý výsledek není důkaz, že lék nefunguje. Část lidí léčbu předčasně ukončí nebo užívá nižší dávky, v prvním roce přestane 20 až 60 procent.

Kolik lidí na léky s semaglutidem nereaguje

Léky Ozempic a Wegovy, jejichž účinnou látkou je semaglutid, snižují tělesnou hmotnost v průměru o 15 procent. Platí to při podávání jednou týdně po dobu 68 týdnů a v kombinaci s úpravou životního stylu, jak shrnuje ScienceDaily. Odpovídá tomu i klíčová studie STEP 1, kde pacienti na dávce 2,4 mg zhubli do 68. týdne v průměru o 14,9 procenta, zatímco s placebem a stejnou úpravou životního stylu o 2,4 procenta, jak uvádí NEJM. Je to ale průměr celé skupiny, ne výsledek, který čeká každého: část pacientů zhubne jen minimálně nebo vůbec.

Semaglutid napodobuje střevní hormon GLP-1, který tělu signalizuje sytost. Zpomaluje vyprazdňování žaludku, podporuje uvolňování inzulinu a v mozku tlumí chuť k jídlu. Jako „nerespondéři“ se označují lidé, kteří po zhruba půl roce na nejvyšší snášené dávce ztratí méně než 5 procent váhy. Podíl takových pacientů se v různých pramenech liší: Scientific American mluví o 10 až 30 procentech, The Guardian o rozpětí od 9 procent do třetiny účastníků klinických studií. Rozpor to ale není. Každý údaj vychází z jiné dávky a jiného přípravku, a protože se dávka i typ léku liší, liší se i podíl těch, kteří nereagují. Čtenáři v Česku proto stačí vědět, že nereagovat může zhruba každý desátý až každý třetí pacient.

Proč někomu lék nezabírá

Spolehlivě předpovědět, komu lék zabere, zatím nejde. Alexander Miras, odborník na obezitu z Ulsterské univerzity, pro Guardian řekl, že motivace, inteligence ani vzdělání výsledek nepředurčují. Souvislost se prokázala u jiných faktorů:

  • Věk a pohlaví. Starší lidé hubnou méně, muži méně než ženy. Přehled 47 studií s více než 23 000 pacienty ukázal největší účinek u mladších žen bez diagnostikované cukrovky. Jedním z možných vysvětlení je estrogen, který zlepšuje citlivost na inzulin a podporuje tvorbu GLP-1. Že se muži a ženy liší v metabolismu a v reakcích na stravu, popisují i National Geographic a Živě; univerzální výživová doporučení tedy nemusí sedět oběma pohlavím stejně.
  • Cukrovka 2. typu. Lidé s ní hubnou méně než ti bez ní. Citlivost na inzulin může účinek léku omezit.
  • Genetika. Genetická rozmanitost stojí podle přehledu nutrigenetických studií za mnoha rozdíly mezi lidmi v reakcích na stravu. U semaglutidu konkrétně souvisejí s odolností vůči GLP-1 varianty genu pro enzym PAM, které nese zhruba desetina populace: hormonu je v krvi víc, ale jeho účinek je slabší. Jiná studie popsala variantu u receptorů v mozku, kde lék působí. Podle jejího autora z výzkumného institutu 23andMe nositelé zhubnou v průměru o 0,76 kg navíc, nositelé dvou kopií o dvojnásobek, což odpovídá asi 10 procentům očekávaného úbytku.
  • Jiné léky a spánek. Kortikosteroidy a některá psychofarmaka, například antidepresiva, mohou váhu zvyšovat. Špatný spánek zase zpožďuje uvolňování přirozeného GLP-1.
  • Nesprávné užívání. Část „nerespondérů“ léčbu předčasně ukončí nebo užívá nižší než doporučené dávky; v prvním roce přestane 20 až 60 procent lidí.

Typickou chybou je považovat slabý výsledek za důkaz, že lék „nefunguje“. Přitom se do statistiky nerespondérů mohou dostat i lidé, kteří dávku nikdy nenavýšili nebo léčbu přerušili dřív, než měla šanci zabrat.

Může za to metabolismus nebo typ hladu?

Vědci z University of Alberta zkoumají, zda roli nehraje i takzvaná metabolická adaptace. Když člověk zhubne, tělo spaluje méně kalorií, než by odpovídalo úbytku hmoty. Autoři to přirovnávají ke žárovce, která se sama ztlumí, aby šetřila elektřinou. Jak semaglutid tento proces ovlivňuje, zatím není jasné: dosavadní studie podle nich vyšly neutrálně nebo neprůkazně. Tým proto během půlroku sleduje změny váhy, složení těla a výdeje energie u pacientů s poruchou regulace cukru, kteří teprve začínají s léčbou.

Další vysvětlení souvisí s tím, že obezitu mohou pohánět různé typy hladu. Lék cílí hlavně na fyziologický hlad, tedy na skutečný signál těla, že potřebuje energii. Pokud za přejídáním stojí stres, zvyk nebo emoce, účinek je slabší. Odpovídá tomu i japonská observační studie, podle níž „emoční jedlíci“ hubli méně.

Co dělat, aby léčba fungovala: jídelníček, ne jen injekce

Obezita je chronické, relabující onemocnění, a proto samotná injekce nestačí. Světová zdravotnická organizace to v doporučení uveřejněném v časopise JAMA říká přímo: léčbu GLP-1 doporučuje kombinovat s intenzivní behaviorální terapií, přičemž obě doporučení jsou podmíněná kvůli omezeným dlouhodobým datům. Medikace sama podle WHO globální problém nevyřeší.

Praktické kroky se liší podle toho, co hubnutí brzdí. Při zažívacích potížích odborný konsenzus zveřejněný na NIH doporučuje upravovat příjem vlákniny podle snášenlivosti a navyšovat ji postupně spolu s vodou. Pro pacienty, jejichž hlad je převážně fyziologický, se hodí strava bohatá na bílkoviny a vlákninu. U emočního jedení může pomoci kognitivně-behaviorální terapie a u pomalého metabolismu silový trénink. Pokud pacient hladem netrpí, snáz si podle Stanfordu vybírá, co a kolik sní, a právě to je příležitost nastavit si zdravější návyky.

Jak si denní režim v kuchyni nastavit, ukazuje náš článek o kuchyňských návycích, které brzdí metabolismus. Pro přehled o tom, co a kdy jíst, se hodí i stravovací plán, který si můžete sestavit spolu s lékařem nebo nutričním specialistou.

Jaké jsou možnosti, když lék nezabírá

Možností je víc. Lékaři mohou zvažovat jiný přípravek, jiný lék téže třídy nebo úpravu dávky; tirzepatid (Mounjaro, Zepbound) vedl ve studiích k většímu úbytku než semaglutid, reakce se však liší člověk od člověka. Miras zmiňuje i ne-GLP-1 přípravek Mysimba, který působí v podobných oblastech mozku, a u části pacientů přichází v úvahu bariatrická operace. Spolehlivé genetické testy dnes běžně dostupné nejsou, i když vědci označují přesnou, na pacienta „šitou“ léčbu za další krok.

Zajímavostí je i příprava tabletové formy. Evropská agentura pro léčivé přípravky doporučila rozšířit registraci Wegovy o tablety pro dospělé; injekce jsou indikovány i pro dospívající od 12 let, jak uvádí SÚKL. Doporučení samo ale nedokládá, kdy a zda budou tablety dostupné v Česku.

Co si z toho odnést

Pokud lék nezabírá, nejde o selhání pacienta. Rozdíly mezi lidmi mají biologické důvody, které zatím umíme jen částečně vysvětlit. O změně dávky nebo léčby ale vždy rozhoduje lékař, léky na hubnutí není vhodné upravovat nebo vysazovat na vlastní pěst. Studie i doporučení WHO shodně zdůrazňují, že samotná injekce není dost; podstatný je i jídelníček, pohyb a spánek.

Autor: Jaromír Kučera

Sdílet

Rubriky