Musím se s vámi podělit o hezkou pasáž z této knížky. …a jakpak
se ti vedlo s božím darem? Ani se nechlubíš, optal se hospodář,
převlékaje se v přístěnku za loži, kde na dřevěných hřebech visely
suché šaty.
Selka beze slova vyšla ven do výměnkářské světničky, tam na prknech
leskly se do zlata vypečené mazance a na slaměných košinkách chladly
vysoké bochníky chleba. Teplý chléb-i pro zdravého jed. Chléb
z pece-žaludek nechce, ale z lísy i mrtvého vzkřísí. Proto selky při
každém pečení vyškrabou díži a z toho těsta upekou mnohem menší
rozpek, který rychleji chladne než velký bochník. Viděli jste někdy
povedený rozpek ze žitné výražky? Zapečená sůl a drobné rohlíčky
kmínu ježí se na jeho povrchu, svrchní kůra dělí se jako šachovnice
v pravidelná pole, jak ho selka nožem nařízla ještě dřív, než ho 
ila na samý kraj pece, spodní kůrka bílá a
hladká, když na ní kotníkem zaťuká, zvoní jako sklo, lehký je jako
peří, zkynulý jako buchta, a střídka jeho je kyprá jako vlna, vonná a
chutná tak, že se s ní nic na světě srovnávat nemůže.....Takový rozpek
přinesla teď selka na dlani a položila ho na stůl.
Ach , ten se povedl! Zavelebil Král a pocítil, jak dravý hlad ho nutí, aby
popadl nůž, ukrojil si patku a zakousl se do ní. Ale i děti hrnuly se ke
stolu, neboť i ony ještě dnes musily se postit a bez snídaní čekaly na
oběd. Malá Marjánka sice tajně přiživovala se u Pepky, kterou měla na
starosti, upíjela jí mlíčka i několik lžic kaše, Hanýžka však, která
se musila otáčet ustavičně kolem matky, nosit jí chléb k peci a od peci,
obskakovat jí, když v neckách válela těsto na mazance, odolala statečně
všem pokušením, neurýpla si ani kousíček másla a nesmlsla ani jediné
rozinky.
Jak všem zato teď chutnalo! Na míse kouřila se z kyselého mléka polévka
smetanou zalitá, tak zdravá, že vyhání z těla devateru nemoc, rozehřeje
a rozproudí krev, takže po každé lžíci volají všecky žilky v těle
ještě! ještě! K tomu jsou brambory na loupačku, krásně vařené,
moučné, jež sice dusí v hrdle, ale polévka je spláchne a odplaví až do
žaludku, kde si poleží a zasytí i největšího jedlíka. A nakonec čeká
všecky vzácná pochoutka. Selka v dobré náladě, že se jí boží dar tak
vyvedl, aby i ostatní potěšila a rozradovala, odskočila od stolu do sklepa,
přinesla na čistém talíři zbytek veliké hroudy čerstvého, jako kanárek
žlutého másla a postavila je k rozpeku.
Pomazanka! Zatleskala ručičkama malá Marjánka. A na rozpek děti! To abyste
mámě políbily ruku, přidal se k chvále muž a už nožem křižoval
spodní kůrku, už načínal bochníček, až to chrustalo, už si nechal
skrojenou patku, mazal a podával selce.
Taková pěkná, vzácná chvilka lidského štěstí a spokojenosti snesla se
v té chvíli na měkkých křídlech do selské světnice a usedla ke
Královic stolu.....
