Palačinky bez zaneřáděné kuchyně pokapané těstem? Jde to

Podělím se o tajemství, které mi z úmorného trápení udělalo radostnou přípravu večeře. Palačinky, Ta příšerně zaneřáděná kuchyň je navždy zapomenutou historií.

Palačinky bez trápení Palačinky bez trápení

Moje první palačinka se vždycky podobala něčemu mezi mapou starověkého Říma a abstraktním uměním. Říkám jí „obětní beránek pánve“. Je tlustá tam, kde nemá být, tenká tam, kde by měla držet pohromadě, a okraje mají tendenci se vlní jako krajka na staré zácloně. Děti se na ni dívají s výrazem, který jasně říká: „Tohle má být ta sladká večeře, co nám slibuješ?“

Ale pak jsem objevila tajnou zbraň. Ne, není v tom kouzlo, i když by se hodilo. Je to obyčejná PET láhev. Ano, čtete správně. Nalijete do ní těsto, uzavřete a máte dokonalou distribuci. Žádné louže, žádné hroudy, jen tenký, rovnoměrný proud, který se v pánvi rozlije jako krásné, kulaté jezírko. Je to jako kreslit tekutým zlatem. A najednou – palačinka se nelepí, nemačká se a nekouká z ní syrové těsto.

Převracení? Ta chvíle, kdy se z kuchaře stává akrobat? Kdepak.. Jednoduše použiju obracečku a druhou rukou si zakryju oči. Někdy je lepší něco nevidět.

Ale když se to povede, když se ta zlatavá, voňavá krása dostane na talíř a já ji předávám svým strávníkům, nastává magie. Ten pohled štěstí, když se do ní zakousnou. A já si říkám – stálo to za to.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na Labužník.cz svůj deníček.

Sdílet

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

Váš příspěvek

Odesílám...