Rhodos

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Bunter
457 příspěvků 02.09.07 23:49
Rhodos

Část z dopisu (srpen 2007) kamarádovi do Prahy, kterému již 25 let důkladně a zevrubně popisuji dojmy a zážitky z cest, kulinářské zážitky i zážitky jiné. Z dopisu jsem vypustil silná sprostá slova a úryvky soukromého rázu. Některé statě z dřívějších dopisů mi Pepíček s dovolením umístil na Labužníka do rubriky články. ......tak vybrali jsme zájezd kam je relativně krátká letová doba (slabý 4 hodinky, tam i zpět jsme letěli přes Prahu!!) a kde jsme ještě nebyli. Přihlíželo se také k tomu, aby bylo něco vidět a ne jenom pláže. Cena zájezdu se pohybovala okolo 5000 Nk.- ale pak jsme dostali jistý přípis, že ten pokoj který jsme si vybrali nemají a tedy musíme připlatit za výhled atd. a nakonec se cena vyšplhala na 7000Nk.- pro osobu bez jídla, pouze ubytování a cesta. Za dobrých starých časů bylo jídlo v letadle samozřejmostí i doprava z letiště do hotelu autobusem v ceně. Dnes si musíš všechno zaplatit a předem objednat. Věra si jídlo objednala a dostala dušené kuře s rýží bez chuti což jí nejelo a tak si objednala sendvič a to jídlo strčila mě. Já protože nic nevyhodím jsem to sežral až na sladký zákusek. Po příletu na Rhodos jsme čekali přes hodinu na kufry a než nás autobus rozvezl na různá místa (my byli předposlední zastávka) byla jedna hodina po půlnoci. To máš tak tu zlodějnu. Platíš zájezd od neděle, ale startuješ z Bergenu v 18.50 hod. a na místě jsi v pondělí po půlnoci. Poslední den musíš opustit hotel už ráno a doma jsme byli okolo 14.10 hod. Cestou autobusem k hotelu nás průvodkyně nabádala abychom si dávali pozor na věci, že je na Rhodosu velká kriminalita a doporučila najmout si v recepci osobní sejf na peníze a cenné věci. Což byla lež a průvodkyně jistě dostávala od recepčního nějaká procenta z pronajatých sejfů. Lidé na Rhodosu jsou jako ovečky, nikde žádnej zločinec a bordel dělali akorát ožralý Skandinávci, potažmo Norové. Nízká kriminalita je prý dána silnou ortodoxní vírou, ale já jsem omladinu v kostelech neviděl tak nevím. Ubytovali jsme se (pokoj v šestém patře s výhledem na přístav) a já z balkonu na rohu objevil stánek otevřen nonstop a tak jsem tam sběhnul pro plechovkové pivo. Studený jak led, dobrý a bylo 40°C. To byl den prvý. Spát jsme pro horko mohli jen stěží a tak jsem byl nucen zakoupit ovladač ke klimatizaci za 80 euro za dva týdny. Pak už spát šlo i sedět v pokoji. Jiní to řešili průvanem a jelikož na Rhodosu to stále pofukuje bylo v hotelu jak na vidrholci. Nevýhodou hotelu je i to, že tam nemáš ani „kuchyňský kout“ který inzerují třeba penziony, natož kuchyňku kterou inzerují byty, kde by se dalo uvařit kafe a sníst si třeba meloun. My to řešili tak, že jsme si vezli prkýnko i nůž z domova a tak jsem jedl ovoce a jiné na nočním stolku. Věra se bez kafe neprobudí k životu a tak musela chodit každé ráno buď k nám do hotelu a nebo někam opodál do jiného hotelu, jelikož cukrárničky v blízkosti našeho hotelu nejsou a párkrát jsme byli v jednom bufetu kde si Věra dala anglickou snídani jež obsahuje sázená vejce se špekem, pečené buřtíky, fazole v tomatě, toasty, máslo, pomerančový džůs a hrnec kafe. Věra do toho ďobla a dala si k snídani retko a já jelikož jsem měl v sobě řecký salát a nic jiného bych už do sebe nepojmul zabalil jsem si toasty špek a vejce napak a měl jsem dobrou svačinku. K jídlu se však dostanu vzápětí. Při ranních kafích však docházelo i ke komickým situacím.Vše se komunikuje v angličtině, ale každý se tě zeptá odkud jsi a hned to na tebe rozbaluje tou řečí odkud jsi. Někdo umí frázovitě velmi dobře norsky ale i česky a někdo si to plete. To byl případ jednoho pingla v hotelu na rohu kam Věra často chodila. Když jí přinesl kafe tak říkal skol což je přípitek a když nás zdravil při průchodu na pláž říkal ha det bra což je fráze při loučení a nechá se to volně přeložit jako tak se měj…Šikmo přes ulici byl solidní klimatizovaný krámek kde bylo téměř všechno i věci na pláž. Tam jsem chodil nakupovat ovoce a pivo a nějaké nakrájené salámy zatavené ve folii od výrobce. Tam jsem si také kupoval české noviny. V poledne jsi si koupil dnešní. Já bral Mladou, Lidovky a Blesk. Právo jsem tam nechával. Hned jsem se s majitelem spřátelil tak, že mi věnoval při odjezdu kávovou soupravu. Né pro moje hezké oči ale dělal jsem mu tam denně kšeft a byli jsme si sympatičtí. Jak viděl že beru české noviny hned na mě ahoj a jak se máš…, když jsem bral norské tak hei hvordan har du det? Bylo to milé. Na Rhodosu vládnou Skandinávci, po nich hned Češi, pak trocha Holanďanů a pár Angličanů. Němce tam neuslyšíš, zato češtinu na každém rohu. To bylo jako když jsi v Podolí. Pláže.Tak pláž Ella se nacházela pár minutek od hotelu a tam trochu pofukovalo. Pod slunečníkem a na lehátku horko šlo přežít. Pláž je pískooblázková a moře oblázkové. Pláž na druhé straně asi půl hodiny od hotelu je naopak silně větrná a tam ani vedro necítíš. Všechno ti však uletí. Z naší pláže jsem tam došel za čtvrt hodinky. Voda křišťálově čistá, ale v tom vedru se ti zdá studená. Jde však jen o první moment, ale šok to je. Za lehátka se platí a máš to i se slunečníkem a je to 3 eura na den. Našli se borci z místních, že si na oblázky v blízkosti moře pokládaly ručníky ale moc jich nebylo. Čech ani jeden. A z jakých vrstev se česká komunita skládala? Tak od rodin s dětmi až po důchodce. Dokonce jsme tam pozorovali dvě babky přítelkyně které si vyrazili. Bydleli hned vedle nás a to v hotelu El Greco od cestovní kanceláře Atlantis.Vyfotil jsem ti informační tabuli a našel to i na internetu.12 nocí na hotelu s polopenzí a s klimatizací 11 200Kč.-
Jsem velmi rád, že jsme se rozhodli pro Rhodos město. Když jsem viděl ty jiné účastníky našeho zájezdu (při výletu autobusem okolo Rhodosu) kde nastupovali a to prostředí byl jsem rád pro naší volbu. Ti měli jenom hotel, vedle dvě tři hospody, krámek, pláž a daleko široko nikde nic a nikdo. Pro toho kdo se chce válet 14 dní na pláži a večer se v místní putyce ožrat to jistě postačí, ale já bych se tam zbláznil. To my vylezli z hotelu a za tři minutky na pěší zóně a 10 minut do centra a pár minutek do přístavu.....byli jsme strategicky umístěni!! Do starého města čtvrt hodinky, ale to je na celý den. Staré město vystavěli maltézští rytíři, templáři a je to úchvatné, hlavně jejich velmistrovský palác, nejnavštěvovanější stavba vůbec. Historie tam na tebe dýchá na každém kroku. Máš ostatně na známce vchod do paláce, ty věže. Ve dvacátých letech minulého století Rhodos okupovali Italové a za druhé války tam měl letní byt Benito Mussolini. Italové to zrestaurovali klobouk dolů a v tomto stavu se palác prezentuje dodnes. Ve starém městě jsou i mešity a jiné krásné stavby a my takhle bezradně stojíme na rohu dvou úzkých uliček a točíme všelijak mapou abychom se dostali k jedné stavbě a už je u nás ženská a opět!!! odkud jste? a my že z Norska a ona jé to máte kliku tady za rohem má krám Birgite z Bergenu ta vám poradí a opravdu.Velký a exkluzivní krám na křišťál, porcelán a lepší suvenýry opravdu obhospodařuje Birgite, dříve bydlící v Apeltun veien, což je ulice kousek od nás tady v Norsku. Poradila nám a to ještě není všechno. Za pár dní sedíme v jedné mexické hospodě, ale u stolku na ulici a ona jde okolo. Jé ahoj tak si tady popíjíte co? Říká. Já jdu tady do jednoho bufetu pro giros. A to se prosím stane ve městě co má 80 000 obyvatel a přesně tolik turistů. Pak šla zpátky a ještě jsme pokecali. Bydlí trochu za městem, je už s Řekem rozvedená a je tu prý už 12 let.
Oproti Mallorce je na Rhodosu poměrně lacino. Náš Tomáš který byl v té době na Mallorce si stěžoval, že ceny byly vyšší než v Norsku.V „našem“ krámku stálo plechovkové pivo od 40 centů do 1,20 (Carlsberg)a ten jsme většinou pili ale mají i vynikající řecká piva jako Mythos nebo Alfa.Flaška vody 1,5 litru bez bublinek 60 centů a s bublinkama 80 centů.My přes den pivo nepili, zato 3-4litry vody. Pivo až navečer. Retsina vynikající lehké (11 voltů) bílé víno přímo rhodoské litránek za euro což je za hubičku, jelikož flaška normálního bílého a to sedmička přijde tady v Norsku tak na 7ONk a euro u nás stojí osm norských. Byl jsem tam jak v Jiříkově vidění oproti norským cenám i přesto, že tyto krámy jsou dost drahé. Při cestě z výletu jsme teprve objevili velké supermarkety LIDL,SPAR postavené na periferii mimo město. Jaké tam musejí mít ceny, když jsme v jedné hospodě objevili…máme půllitr německého piva za jedno euro a dostali jsme plechovku a značku kterou občas kupuji tady u Lidla a to Bergadler. Lidl to tam musí střihat za 10 nebo 20 centů, restaurace to prodá za euro a všichni vydělají. U nás stojí to pivo dvacku což máš 2,4 euro!! to je však cena v obchodě. V hospodách se ceny piva v Bergenu letos pohybují podle poslední statistiky v novinách od 37Nk do 105Nk za půllitr a někde to je však 0,4L.
Marně jsem tam však sháněl řeznictví. Nakukal jsem „mému“ prodavači, že jsem řezník a Věra pekařka a cukrářka a že bychom se chtěli podívat jak to tady chodí.Tak s pekárnou jsem se nechyt, jelikož všechno peče švédská pekárna a vyrábí i zákusky které dodává do hotelů a restaurací a vybraných obchodů. Vybraných obchodů jsem pár v centru viděl a výběr byl velmi slušný. O řezníka však nezavadíš a veškeré provozovny jsou umístěny mimo město jak jatka tak obchody. Moc za vlasy jsem to až nedotahoval, abych jel přes půl města a v tom vedru někde něco hledal. Zajímalo mě to z profesního hlediska, jelikož na Rhodosu se sežere velmi značné množství masa a někde ho musejí brát že ano.Takže ani řecký kabanos nebo klobásky jsem neviděl, jen sterilní vakuově balené nakrájené výrobky v našem krámku a v jeho mu podobných.Tyto produkty krájených suchých salámů byly překvapivě chutné a přivezli jsme si i pár vzorků domů i šištičku měkkého salámu.Tomáš ochutnal a pochválil. Naproti tomu olivy byly neskonale hořké a konzumoval jsem je s jistým sebezapřením a poslední pytlík jsem nechal v lednici na hotelu. Kupoval jsem profesionálně vyráběné i balené a více druhů. To mě zklamalo. No a jsem u tématu mému a tvému srdci blízkému a to je jídlo.Tak povšechně vzato jsem byl řeckou kuchyní zklamán. Již z domova jsem měl od přátel z Labužníka a od lidí zde jisté typy co bych měl ochutnat, avšak téměř vše se minulo účinkem. Specifikace řecké kuchyně se na Rodosu ustálila na několika pokrmech. Řecký salát, Giros, Souvlaki, Lamb stifado, Kleftiko, plněné papriky a plněné vinné listy. Možná někde na vsi by člověk narazil na nějakou místní specialitu, nám se to bohužel nepoštěstilo. Jinak výběr „evropského“ má většina restaurací a ke všemu hranolky.
Tak vyrážíme do ulic. Hospoda na hospodě, krámek na krámku, hlava na hlavě ale je to příjemné, žádný chaos. Než se stačíš orientovat už jsi ve spárech naháněče ze kterých pro začátečníka není úniku. Naháněč je osoba stojící před restaurací či hospodou a lákající hosta dovnitř. Někteří naháněči jsou zaměstnanci restaurací, jiní jsou na tuto práci najímáni. Jistě jsou placeni paušálně jelikož někdy tam nažene za den sto hostů a někdy třeba deset. Nestačí že třeba jenom jdeš okolo a chceš se podívat co mají a za jakou cenu, ale oni na tebe už z dálky mávají ahoj a odkud jsi a už na tebe rozbaluje norštinu a cpe tě ke stolku pro dva. Jak se tě ujme pingl už pro něho neexistuješ. Až při odchodu. Dík! můj nejlepší příteli!! a uvidíme se zítra a jiné servilnosti.Takhle nás dostali dvakrát. Jednou to docela šlo a podruhé to byl propadák. Také je potřeba hledět na ceny nápojů ale o tom až níže.Tak jsme vyrazili a napichujeme to hned na plážovou promenádu. Naproti Rhodos Casinu je špičkový restaurant kde nás naháněč odchytává a já bych tam stejně šel, jelikož jsem si přečetl že tam mají řízek na který měla Věra ten den velkou chuť a já tam viděl Lamb stifado. Lamb stifado může být náramný pokrm když se to umí a já to udělám tady líp, ale pochutnal jsem si. Lamb je jehně a stifado je dušenina.Já jehněčí přímo miluji a tak jsem to musel vyzkoušet. Lamb stifado je dušené jehněčí přední maso s česnekem, kořením, rajčaty (to je to co mi tam vadí, všude jsou nacpaný rajský!!) a s pečenými bramborami. Vše se peče v kameninové misce v cihlové peci na chleba. Hehehe to bych v té moderní restauraci chtěl tu pícku vidět. Nejsem problémový typ ale ta pec mi vrtala hlavou. Už jsem chtěl pingla přidusit ale jelikož mi chutnalo nechal jsem to tak. Věra si na řízku pochutnala, ale jenom na kousku a jelikož jsem viděl jak si jeden herec nechal zabalit pizzu kterou nesežral slušně jsem požádal pinglici jestli by mi to nezabalila sebou. Byla velmi ochotná a zabalila. Při placení jsem byl trochu překvapen cenou půllitru piva jehož hodnota se vyšplhala na 4 eura, což je proti norským cenám opravdové minimum, ale jinde bylo pivo za dvě eura i méně. Prvních pár dní jsme jedli občas u nás na rohu kde byla taková hospůdka u Dimitrije. Tam se každý druhý jmenuje Dimitrij. Ty hospůdky se skládají z vnitřního prostoru asi 3×4 metry kde se vaří a peče a venku pod střechou má asi pět stolků po čtyřech místech pro hosty. Říkali jsme tomu u Medvídka, jelikož otci pomáhal asi dvanáctiletý syn pěkně obézní.Táta vypadal starší tak na šedesát a venku měl u chodníku Hondu 1200ccm a když mu něco došlo v kuchyni tak si sedl na motorku v kuchařským, cigáro v hubě a přivezl to. O motorkách nížeji.Tam jsme občas jedli při cestě na pláž a nebo z ní.Tam jsem objevil rhodoský Giros a pita chleba.Giros znám a ty jistě také je to takový velký kužel masa, který se nastojato točí před tepelným mediem ze kterého pracovník odkrajuje již pečené vrstvy a dále s nimi manipuluje. Má tři možnosti. Když je frmol tak odkrajuje již pečené vrstvy do takového pekáčku a z toho pekáčku pak plní Pitagiros, nebo dělá pita pláter a nebo když frmol ustane má odkrájené uloženo v pekáčku a čeká na zákazníka. Pita giros je pro Řeky něco jako naše sekaná, nebo bramborák, nebo něco ryze českého. Každý girosák má maso pečené nebo pečené a uložené a přijde rodinka a začínají se dít věci. Girosák má takový štos pita chleba, který vypadá jako štos palačinek jenomže to je něco úplně jiného. Pečlivým pozorováním girosáků jsem zjistil, že pita chleba je vyráběn průmyslově a při takovém obratu by to ani jinak nešlo. Tak pita a pita!!!!! Toť otázka. Řecká pita je slabá placka do maximálně 20 cm v průměru, girosáci ji potírají oboustranně olivovým olejem, pak jí pečou krátce na horkých plátech bez tuku a koření ji drceným sušeným zeleným kořením a solí. Placka je upečena, girosák nabere pečené maso, přidá zeleninu a podle evropských trendů i pár hranolků, zastříkne dresingem Tzaciki. Vše položí na placku a zavine do kornoutu.Ten obalí v ubrouskách a podá strávníkovi. A tak můžeme vidět u girosárny lidi jak se cpou girosem vsedě i vestoje, ale i lidi, kteří chodí a cpou se girosem. Běžná cena je euro až euro čtyřicet. Druhá možnost je giros plate a to už si musí strávník sednout. Zde se jedná o talíř kde je hodně řeckého salátu a něj je navršen giros doplněný pita chlebem. Já jelikož jím víc než Věra jsem si často dával tento giros plate a měl jsem to starosti sežrat.Tady je také kontrola, že ti v tom horku neprodají něco starého či zkaženého. Tady se to doslovně točí. Nesmíš však přijít brzo ráno. Většinou se ten kužel večer nedoprodá a zbývá tam třeba dvě kila masa a to se smíchá (můj poznatek) s novým girosem. Jak jsem psal shora pita a pita. Já byl na těch plackách úplnej závislák. Blbej kousek těsta trochu upečenej, ale já si už vybíral provozovny kde mě ho upekli k mému gustu. Chtěl jsem ho soft, tedy né moc propečen či spálen. Bral jsem si i pita sebou a než jsme došli do hotelu bylo pár placek ve mně jen tak!! Jelikož jsem si ho zamiloval zkoušel jsem si ho sehnat i tady.V podstatě by se mělo jednat o tenké placky z kynutého těsta a jelikož si myslím že mě paměť moc neklame stojím si za tím co jsem našel na internetu v době, kdy jsem neměl o cestě na Rodos ani páru. Jaké však bylo moje rozčarování při pátrání po pita chlebu zde v zemi. Jsou to tučné placky co do výšky se týče a některé produkty dosahují i tloušťky škatulky cigaret. Po upečení třeba v topinkovači se utvoří jakási kapsa, která se dál plní vším možným. Sehnal jsem pita chleba od čtyř výrobců a všechno na jedno kopyto. S pravou plackou na giros to nemá vůbec nic společného jak tloušťkou, konzistencí a hlavně chuťově. Přece nepojedu znovu na Rhodos kvůli chlebové placce. Rodos z Bergenu neudělám existují některé hranice za které se nedostaneš.
Kleftiko je dušené hovězí maso s malými cibulkami v hliněné terině a pečené v troubě jako stifado. Jestliže jsou naháněči zdvořilí najdou se i drzé výjimky které ti zkazí veškerý dojem.To byl i tento případ. Představ si menší fotbalové hřiště které je parkem a okolo na pomyslných tribunách jsou dokola rozmístěny restaurace, hospůdky, bistra a krámky. Do areálu se chodí vchody „pod tribunami“ a jsi v oáze. Nikde žádné auto ani motorka jen šum lidí a cvrkot.Věděl jsem tam o jedné hospůdce, že tam to Kleftiko mají a tak jsme se tam vydali. Zastavím se před tabulí venku a chci si to pročíst a už je u mě naháněč. A už to jejich oblíbené a byl dost vlezlej a tak mu říkám počkej chvilku a on kouká na Věru která to studuje z druhý strany, nic neříká a tak se na mě oboří TY počkej chvilku!!! a dost z ostra.Tak jsme se tam chvíli slovně přetahovali a pak šli na zahrádku. Tady si sedneš ukázal a odešel nahánět další. Tento postup se nám nelíbil a kdyby měli to Kleftiko jinde ani bych tam nepách. Vedle u stolu jedli tři Švédi a měli na stole ošatku s pěkným chlebem. Nám samozřejmě přinesli chleba úplně jiný. Tak žádám pingla, že bych chtěl ten druh chleba co mají vedle na stole a zase přinesl stejný druh až mi to bylo trapné a správný druh přinesl jiný pingl až na potřetí. Jídlo stálo za h…, ale Kleftiko jsem ochutnal. Spíš jsem neměl štěstí. Na „hřiště“ jsme pak chodili často a napřed nás jeden slušný naháněč nahnal do lepší restaurace kde jsem chtěl ochutnat něco z moře. Věra si dala plněné papriky a to už jsem trochu zapěňoval a říkám jí doma to nejíš když to udělám a tady si to budeš dávat?Jo praví ona mám na to chuť. Já si dal vrchovatý talíř smažených sardinek s citronem a bylo to asi jako hrouzci-grundle blahé paměti v Podolí a k tomu ledovou Retsinu..... Samozřejmě, že Věra do toho dloubla a se sebezapřením trochu snědla a jestli to prý nechci. Já byl plnej až nahoru a paprika se těžko balí do papíru, ale při ochutnání jsem jí dal za pravdu. Nebylo to k jídlu. Řídká omáčka bez chuti a náplň pouhá rýže beze stopy masa a nějakého koření. Naproti byly vedle sebe umístěny dvě girosárny. U Skulise a U Panojatise. Některý den jsme bez nahánění zasedli u Skulise. Nahání a obsluhuje děda Skulis a za pultem se otáčí vystresovaný syn s nevěstou. Děda tahá půllitry z mrazáku, jídlo dobré, spokojenost. Přichází chvilka klidu a nevěsta odchází od plotny do uličky před stoly pozorovat chvíli cvrkot a nevědomky se vytírá v podpaždí a ruce si utírá do zástěry a pak zajíždí i do vlasů a je tam dlouho a víská si vlasy a ruce opět utírá do zástěry nebo kalhot vlasy má spečené a vypadá jak obarvená cikánka na blond. Pak potřepává blůzou čímž dává okolí najevo jak je horko. Mezi tím odskočí k plotně a rukama obrátí pár pita chlebů, prodá zapatlanýma rukama zmrzlinu, vezme peníze a zase vjíždí do vlasů. Tak tady jsme naposled!! Vedlejší girosák Panojatis měl již od pohledu zdatnější a profesionálnější tým, což jsem pozoroval od Skulise ale odradil nás jeho zjev. Ten chlap koukal jak vrah!!! Proto jsme jeho provozovnu zatím nenavštívili. Nevěstou jsem byl zhnusen a tak platíme a jdeme domů okolo Panojatise a já mu ukazuji jak to mají vedle s hygienou na štíru a on že to ví a tak ho ujišťuji že to bude příště u něj a také mnohokrát bylo. Už nás z dálky merčil a když nebylo volné místo zaběhnul někam do skladu kde vykouzlil stolek a dvě židle a dal nám to přímo do ulice a my byli rádi jelikož jsme byli bezprostředně mezi lidmi a pozorovali cvrkot a boje naháněčů. Porce k nesežrání, výborné pivo, výborný pita (jeden z nejlepších na ostrově) milý přístup jeho a jeho obsluhující dcery, mírné ceny. A tak jsme popíjeli pivko a pozorovali cvrkot, typovali jsme lidi, hráli sudá lichá na stoly kolik máme obsazeno v naší sekci a kolik jich má obsazen Skulda atd…
Musaka.Tak musaka je známá i středoevropanům a nebudu to ani moc rozvádět. Jsou to mleté dušené lilky s mletým masem, něco na způsob italských lazaní. Viděl jsem to párkrát u někoho na talíři a nijak mě to nevábilo. Plněným zelným listům jsem po zkušenostech s paprikami také šanci nedal a zbývá souvlaky a plody moře. Souvlaky běžná klasika,maso na jehle. Nic se na tom nedá pokazit, akorát to můžeš dostal spálené či nedopečené.Téměř ke všemu se dává trochu tzaciky. Strouhaná okurka, stroužek česneku, jogurt naturel, troška olivového oleje, troška vinného octa, sůl a pepř. Dělám si to i tady, norský jogurt je velmi kvalitní. Okurka se nastrouhá a nechá se v lednici hodinku odkapat. Pak se všechny ingredience smíchají. Výsledkem je hustá kompaktní hmota chuťově velmi vyvážená a osvěžující. Ve střední Evropě je k dostání i koření Tzaciky. Já mám řecký recept pouze se solí a pepřem. Ale proč né?
Ryby a mořské plody. Egejské moře je prázdné a proto není rybí nabídka na ostrově nijak ohromující. Je vlastně velmi slabá. Sem tam je na jídelníčku ryba. Jak psáno shora já si dal jednou sardinky a pak v El bara mečouna. Přinesou ti plátek velikosti a tloušťky většího řízku který je ogrilován. K tomu jedna pečená brambora ve slupce a kopeček vodové nemocniční zeleniny. Fuj! Nevzpomínat. Ještě jednou jsme měli menší zádrhel. Na pláži chodí lákači a rozdávají letáky. Jednou kde se tancuje, podruhé kde se dobře a lacino jí a pije. Jeden takový leták byla upoutávka na restaurant NORDIC. Ceny slušný místo kousek od nás a tak jsme se tam vypravili.Typická zastřešená zahrádka a knajpa prázdná. Tak usedáme ke stolku hned u ulice abychom mohli pozorovat cvrkot. Přichází pingl a hned odkud jsme a hned to na nás rozbaluje lámanou norštinou. Objednali jsme si pivo a čekáme. Přišel za chvilku a jestli bychom si nepřesedli. My že né a proč? A on docela kategoricky že sedíme u stolku pro čtyři a co kdyby náhodou přišli čtyři hosti! A já na něj vždyť tu máš ještě pět stolků pro čtyři!! A Věra mě to připadá jako kdybys nás chtěl vystrnadit!! A tak jsme se sebrali a šli odtamtud. Asi po dvou hodinách procházky jdeme kolem ale na druhé straně ulice, herec má hospodu prázdnou, stojí na chodníku a vyhlíží hosty. I to se může stát. Při jedné dlouhé procházce narážíme asi půl hodinky od hotelu na samoobslužný bufet zaplať a jez kolik chceš. Cena je 7,40 euro, což je velmi solidní cena!!! Tak se tam příští večer vydáváme. Bufet je velmi solidní, čistý a má velkou nabídku pokrmů. Pro Věru to moc není jelikož moc nejí a ani ty se v tom vedru nemůžeš naprat do bezvědomí. Já začínám řeckým salátem a pak si dávám dva masové chody téměř bez přílohy. A co tam měli? Syrovou zeleninu a ovoce, sýry, vařená i smažená vejce, vaječné svítky i rolády, smažené rybí filé!!, vepřové řízky, smažený králík atd., kuličky z mletého v omáčce, hovězí v omáčce, vepřové v omáčce, kuřecí a králičí v omáčce, grilovaná kuřata, musaka, lazaně, pasta carbonara, na všechno si nemohu vzpomenout. Jako přílohy pečené, smažené a vařené brambory, hranolky, špagety, těstoviny, vařená a dušená zelenina no prostě srdce plesalo. Já u jídla nepiji, náš Tomáš kdyby neměl k jídlu tekutinu tak se udusí a já naopak když se trochu napiji tak jsem po obědě. Věra si dala pivo a k našemu překvapení stálo pivo 3,50 euro což stojí jen v lepších restauracích.Tím zřejmě kompenzují případné ztráty. Flaška vody 0,5l tam stojí 2 eura, což je nehoráznost. Napřed tě personál uvede ke stolu, tam si objednáš pití a pak už si jen chodíš nabírat. Vždycky při otázce co budu pít a já že nic koukali na mě jak kdybych jim sežral psa.
Téměř denně jsem jedl řecký salát.Převážně k snídani a pak i navečer při návštěvě restaurace před večeří. Řecký salát je jednoduchý jak facka a dělám si ho skoro denně i tady.Skládá se z rajčat, zelené papriky, červené cibule, okurky, olivového oleje, octa, soli, pepře a feta sýru.Všechny suroviny dostaneš nahrubo nakrájené v misce a navrch je položen plátek sýru feta (balkánský sýr). Na stole je flaška olivového oleje a flaška octového dresingu, sůl a pepř a je na každém jak si to zalije či dochutí. Pozorujíce místní (je to dobrá investice) jsem si to zaléval jako oni, ani málo ani moc. Salát osvěží a zasytí. No a tak jsme denně někam chodili a vraceli se zpět do „naší“ uličky v pěší zóně kde jsme pravidelně sedávali a pili pivo do pozdních nočních hodin. Bylo to skoro na začátku uličky, vedle nás čínská restaurace z druhé strany obchod, před námi vchod do dvou krásných restaurací El bara, vpravo zlatník a vlevo velký obchod na takové různé tretky a korále a náušnice a šminky atd. Naše hospoda se jmenovala El sombrero ale nikdy bych si tam jídlo nedal. Bože ty jejich špinavý kuchyně a spousta kakerlaků. Měl tam však dobrý a studený točený pivo a my měli náš stolek vždy hned na kraji zahrádky. Byly to milé večery. Opět jsme hráli hry kolik půjde tlustejch a kolik půjde známých tváří a jestli zlatník něco dneska prodá a volali jsme na místní psí bezdomovce kteří se tam pohybovali a každý je měl rád atd.atp. Venku před tou krásnou zahradní patrovou restaurací se pohyboval takovej vopruz ale nenaháněl moc vehementně. Občas zavedl i zákazníka do číny a také k nám do sombréra a také nám natáčel piva když náš pingl a majitel byl zaneprázdněn internetem…To bylo tak v tom sombreru byl také internet a měl tam 6 mašin. Jako síly měl jednu ženu v kuchyni (asi jeho ženu) jednu holku na place brigádnici ze Švédska a každý večer ho přišla srovnat jeho máma s tetou. Ten chlap ti věčně seděl u internetu!! On tam ani vlastně nebyl potřeba. Švédka vzala objednávky, žena uvařila…Problém nastal, když měla Švédka po zákonné pracovní době a šla domů a my seděli na suchu. To jsem musel zajít do provozovny a vytáhnout ho od počítače aby nám natočil pivo. Také od nás nedostával žádný dýško. No a ten vopruz odnaproti tam přicmrndával a často s ním venku kecal když náhodou u toho internetu neseděl a mě to nedalo a říkám tomu majiteli. Co je to za chlapa? A on to je můj přítel. A já na něj on tady chodí jak kdyby mu to tady patřilo a on nato. No všechno né ale ty dvě drahý restaurace El bara jsou jeho, vlastně jeho rodiny a to mi spadla čelist. Často si k nám i přisedl a kecali jsme o všem možném a učil mě Komboloi.Také dával psím bezdomovcům najíst a drbal je a vypadal sám někdy jak bezdomovec když přišel v takové rubášce a v sešmajdaných mokasínech.Vyklubal se z něj velmi hodný a sečtělý člověk. Jednou mu říkám ten chlap tady není vůbec do kšeftu a on se smál a říkal no jó Mr.internet. Večer když ho přišla srovnat máma s tetou aby něco dělal tak nám občas natočily pivo pokecali a obracely oči v sloup. Pěší zóny jsou krásná věc, když to funguje. Na Rodosu to moc nefunguje. Problém jsou motorky a mopedy. Na Rodosu jsou jich desetitisíce. Jsou prostě všude. Běžný úkaz je, že jede mopedista, cigáro v hubě samozřejmě bez helmy a bez brýlí a ještě volá mobilem. Pak existují firmy na ladění těch mopedů a dnes většinou skútrů a také firmy které prodávají speciální nástavce na výfuky který sice zvednou výkon stroje o dva koně, ale zdvojnásobí se s tím hluk.V České republice je ze zákona zakázáno pojíždět skupině mopedistů někde na prostranství sídliště i jinde beze smyslu jenom pro jezdění sem a tam. Na Rodosu zřejmě tento zákon neplatí a když platí není dodržován. Dopravní policii jsem za celých 14 dní neviděl a to nemluvím o jiných přestupcích. Do pěší zóny je zákaz vjezdu je tam bariéra i dopravní značka, jenomže ta mládež v těch uličkách také bydlí a tudíž mají jistě výjimku ze zákona o zákazu vjezdu. A teď běžný denní úkaz na pěší zóně. Lidé chodí a koukají na cvrkot, jiní sedí a popíjejí hlava na hlavě, vzájemná pohoda. Najednou se přiřítí pět mopedistů a prodírají se davem. Psi štěkají lidé nadávají mopedisti hlučí a zasmraďují uličku. Za pět minut jedou zpátky a vše se opakuje. A znovu a znovu a jiní a jiní. Náš vopruz říká to je tady bolest a policie s tím nic nedělá. Jelikož nevydržím opékati se na slunci na pláži, většinu času jsem se pohyboval na dlážděné plážové promenádě dlouhé několik kilometrů kde to byl samý moped!!! Na té promenádě jich jezdilo víc než na silnici. Bylo to hrozné.Ještě k plážím. Je tam jedna velmi pozitivní věc. Chodí tam maséři a masérky z Číny nebo Japonska a mají takové desky a ukáží ti na obraze těla co a kde budou masírovat. Máš tři možnosti. Záda, nohy a celé tělo. Záda 15 minut za 10 euro, nohy 15 minut za 10 euro a celé tělo 40 minut za 30 euro.Tak jsme se nechali namasírovat. Nikdy v životě jsem to neabsolvoval a byl jsem mile překvapen. Dělají to opravdu profesionálně a zgruntu, odvádějí za ty peníze velmi solidní práci. Já si nechal jeden den udělat záda i Věra a další den nohy i Věra kdy se ti intenzivně věnuje chodidlům deset minut.
Výlety.Tak absolvovali jsme prakticky tři výlety.Dvouhodinová projížďka turistickým auto vláčkem, Cesta do Turecka a Rhodos rund (okolo Rhodosu). Neřeknu že to stálo za hovno ale daleko od toho nejsem.Tak vláček. Je to takový autovlak s přívěsy, kde sedí lační turisté a řidič i průvodce v jedné osobě za slušný peníz by jim měl nastínit kde jsou co vidí a co záhy třeba uvidí. My měli řidiče, že být to v Americe hned bych ho zastřelil, ale to je můj osobní názor, někteří jedinci se s ním nechali po skončení výletu ještě fotit....... Řidič má mikrofon a během jízdy by měl fundovaně informovat jak psáno shora. Řidič má i zvon a silnou houkačku fanfáru. My měli s Věrou kliku, že na lavici mezi námi nikdo neseděl (lavice je pro čtyři) jinak byl vláček plně obsazen. Měli jsme kliku. Kdyby mezi námi někdo seděl asi bych ho uškrtil.Takhle začínají vraždy. Vyjeli jsme a každý dostává ke jízdence půllitr vody. Během prvních pár minut zjišťuji že šofér a průvodce v jedné osobě má jednak velmi špatnou aparaturu a neovládá žádný světový jazyk, kdy plete řečtinu s italštinou a s angličtinou, zato vehementně ovládá zvon i houkačku a je zřejmé, že zná všechny lidi ve městě. Utrpení začíná tý tý tý dong dong dong hei!! salut!! řve jak smyslů zbavený na každého přiblblého taxikáře či autobusáka, ale zajíždí i k chodníku a zdraví se se všemi restauratéry, stánkaři a hospodskými. A furt tý tý tý dong dong dong do toho horko 45°C a silný vítr který třepetá plachtou na přívěsech. Jedeme okolo starého města místo aby podal srozumitelné vysvětlení kde a co, vybavuje se ze zelináři, na křižovatkách pouští z vedlejších ulic auta a autobusy které by měli dát přednost a stále tý tý tý dong dong dong vjíždíme na kopec odkud by měl být výhled na palác velmistrů ale není jelikož zde stíní stromy. Zato se zastavujeme u prodavačů melounů. Né aby si člověk koupil meloun ale proto aby tam troubil a zvonil jak šílenej a prohodil s nimi pár slov. Jedeme dál, vnímám akorát horko a bordel. Stoupáme nad město kde se údajně nachází starý amfiteátr a nějaké divadlo. Zdálky vidíme pár sloupů a nějakou zříceninu která mě vůbec nezajímá jsem úplně odrovnaný. Krajina je nehostinná, suchopár a jsme na nejvyšším bodě odkud je v oparu vidět Turecko vzdálené dvacet kilometrů. A sjíždíme z pustiny do civilizace. A už je to tady tý tý tý dong dong dong jak se máš??!! Jak ti dupou králíci??!! Jak ti roste dcera??? Co kluk už má novýho mopeda?? cink cink cink tý tý tý dong dong tý vracíme se do města a jedeme příbřežní komunikací už mi praskne hlava už mám toho dost. Asi vystoupím, ale jsme pět minut od konečné, zdraví i Medvídka i Dimitrije cink cink tý tý tý dong dong dong je to šílený. Pozoruji osazenstvo. Strhané rysy, vytřeštěné pohledy, i Věra je hotová, některé děti tiše pláčou. Potácím se ven z vleku a slyším mohli bychom se s vámi vyfotit? A řidič se ptá a proč? A pak svoluje. Rodinka se fotí…ding dong tý tý tý mě ještě dlouho straší. To byl zážitek kurnik.
Výlet druhý Turecko. Nahlásíš si výlet do centrály tvojí cestovní kanceláře na Rhodosu, reprezentant společnosti tě a jiné účastníky zájezdu záhy poctí svojí přítomností, kdy je určen informativní sraz v recepci, zapíše si tě, zaplatíš lodní lístek a obdržíš informaci asi tohoto typu, že sice tvoje cestovní kancelář v našem případě Ving cestu organizuje, ale na místo určení se musíš dopravit sám. Tak na recepčního. Potřebujeme vzbudit telefonem ráno v 07.00 hod. a na 07.30 hod. potřebujeme objednat taxi, které nás dopraví do Commercial harbourg. (Obchodní přístav) Jsme v přístavu, kde se tísní stovky pasažérů. Náš katamaran odjíždí za půl hodiny. Chaos nad chaos. Pečlivým rozborem situace zjišťuji, že náš zástupce sedí u jednoho vzdáleného stolku ke kterému se vine slušná fronta. Věra šla na snídani a na kafe. Stavím se do fronty a nervozita stoupá jelikož se fronta vůbec nehýbe. Je to dáno tím, že celníci ještě neotevřeli svoje komnaty. Pak to jde ráz na ráz. V mžiku jsem u našeho stolku ukazuji lodní lístky a platím dvakrát 19 euro přístavní poplatek!!!! našemu zástupci u našeho stolku který nehne ani brvou. Ten člověk je mladý, mluví švédsko dánsky a vypadá jak pták. O těch poplatcích nebyla nikde ani zmínka a já to neřeším. Nalodili jsme se, katamaran pobere bratru 200-300 lidí a už to mastíme. I když je z Rhodosu na Turecko vidět a je to zhruba 20 km my však jedeme do přístavu Marmaris což obsáhne tak dvě hodiny. První dojem žádný dojem, pekelné horko a turecká vlajka nad celnicí, kde se fotíme abychom měli důkaz, že jsme byli v Asii. Po celní rutinní kontrole nasedáme do klimatizovaného autobusu kde je nám předložen plán výletu.Tak chlapče všechno je zlodějna a velký byznys bohužel. První zastávka v továrně vyrábějící kožené věci od kabátů až po peněženky. Z autobusu nás nahnali do sklepní klimatizované místnosti kde bylo předváděcí molo a Turci začali zkoušet finty odborářských funkcionářů ze sedmdesátých let zastávajících praktiky vedoucích rekreací. Kolektivní tleskání, výběr účastníka do nějaké soutěže či kvízu atd. V podstatě vybrali z publika muže nebo ženy které vytáhli na molo, tam jim dávali stupidní otázky a i je ponižovali a pak museli předvádět jejich výrobky. Na mě taky ten herec nastoupil ale já jsem jenom otočil hlavu a ignoroval jsem ho. Vždyť znáš to kolektivní nucení přitažené za vlasy. Po přehlídce jsme se přemístili do obrovské sklepní prodejny kde nám slíbili 25% rabat na všechno a tak jsem si koupil za stovku portmonku kterou jsem potřeboval a je to Hugo Boss ale to je všechno finta. Pak jsme se přesunuli k zlatníkovi. Ceny enormní a jestli někdo něco koupil mi není známo, jelikož jsem stál s ostatními ve stínu jiné prodejny a bylo to mimo město a troch stín a 50°C ve stínu a Věra se vydala do vzdáleného supermarketu a když vystála frontu s vodou tak jí řekli že eura neberou a ta naše průvodkyně nás ujišťovala že eura berou všude…Tam na mě šlo vedro velmi intenzivně. Další zastávka byla na jídlo. Byli jsme ujištěni, že se jedná o turecké speciality velmi chutné a k tomu je ještě desert a káva. Vše za pouhých 12 euro!!!! Přijeli jsme k takové zaplivané zahradní restauraci, kde ale jeli. Než jsme dosedli tak už byl na stole bídný řecký salát, pak jedna jehla s nějakým masem a pak kousek melouna. Na jehle jsem poznal mezi masy králíka a naproti nám seděl dánský pár a trochu šikmo i norský a tak říkám Věře trochu škodolibě to je kanin (králík). Dámám ztuhly rysy, jelikož králíci se chovají v severských zemích spíš na okrasu. Jídlo nestálo za nic a nebyla to už vůbec nějaká turecká specialita. To jídlo by se klidně hodilo do nějaké hospody v Českých zemích. Co měli k jídlu náš průvodce a naše průvodkyně jsem nezjišťoval, zato se až příliš srdečně a dlouho loučili s koželuhama, se zlatníky i s putykáři.­....Všechno je lumpárna a osobní byznys. Pak jsme teprve přijeli do centra města, kde jsme měli tři hodiny na orientální trh. Orientální trh je vlastně městečko, které je kryto prosklenými kopulovitými střechami něco jako na amerických nádražích i Masarička by se chytla i hlavní a tam jsou v těch ulicích na každé straně prodavači ale kolego bazar to není!! Je to něco jako Holešovice v Turecku. Hadry a zase hadry, hodně kůže a kožených výrobků, hodně zlatnických krámků a všichni na tebe odkud jsi? a já jim už v duchu odpovídal polib mi prdel ale nahlas jsem to neříkal.Teď těch ulic je tam spousta a hrozně dlouhé a dá se tam i zamotat a oni tě hned z dálky typují. Odkud jsi? Zní otázka. Ty neodpovídáš a on začne typovat. Ale jdeš a jdeš a ztrácíš se mu tak dlouho až ztratí zájem. Jeden si to s náma vyšláp a hádal skoro všechny evropské národnosti a my negativní a tak se nasral a řekl. Víš co? Ty musíš bejt akorát Polák!! A to jsem se tak rozesmál až mi zaskočilo. Podle jakého klíče to ty lidi berou. Na tureckém bazaru jsme toho moc nekoupili, usmlouval jsem skříňku s kořením a s mlýnkem v drogistickém!! obchodě z 30euro na 17 a pak jsem si koupil „olivové“ mýdlo které Věra odmítla že smrdí jak mýdlo s jelenem ale já se s ním teďka myji a je prý proti vyrážkám a ekzémům atd. Já sice ekzémy a vyrážky díky Bohu nemám ale musím to vymydlit protože mě to stálo peníze. Ani jsme neochutnali jejich známé pivo EFEZ v tom horku to nešlo. V celém rozsáhlém bazaru jsme nenarazili na potraviny a to jsme se ptali i policajta.Tady prostě nebylo nic. Ani zelenina nebo maso, koření, pochutiny prostě nic. Cesta lodí zpět byla úděsná.Silný vítr a velké vlny.Spousta lidí na palubě zvracela.
A je tu výlet poslední „Okolo Rhodosu“. Vyjeli jsme ráno a plán byl podívat se na nějaké vykopávky, exkurze v továrně na víno, návštěva kostela a restaurace v jedné vesničce restaurace a koupání na pláži. Krajina je silně hornatá a zčásti zalesněná. U vesnic, když se to nechá nazvat vesnicemi je pěkný bordel. Vraky aut, poházené ledničky občas se někde válí gauč. Nízké baráky působí chaoticky a všude čouhá armovací železo i u baráku starého deset let. Armovací železo značí, že je barák nedostavěn a tudíž se z něj neplatí daně. Opět je výlet jenom byznys. Vykopávky nic moc a ani jsem tam nešel jelikož jsem měl strach z kolapsu. Čekal jsem na začátku trasy ve stínu stromů a vykopávky jsem měl jak na dlani. Co se ploužit od kamene ke kameni! Druhá zastávka byla továrna na výrobu vína a lihovin. V tom šíleném vedru je nemyslitelné nestranně posoudit chuť i vůni ale nějak se mi to podařilo. Kořalku jsem ale odmítl. Zaujalo mě tam jedno bílé aromatické víno a tak jsem si flašku koupil. V obchodě u nás jsem si ještě koupil dvě značky napsané již z domova a to bílé Illias a červené Chevalier. Dál se jelo na prohlídku pravoslavného kostela a přátelé mě ujišťovali, že bych měl jistě zapálit svíčku, udělám místním radost a tak jsem také učinil. Pak jsme se přesunuli do přilehlé restaurace, kde bylo jídlo v ceně zájezdu a nic moc. Grilovaný špíz a salát. Poslední část výletu mělo být koupání na pláži a nebo strávit pár hodin v místní restauraci. Půlka se šla koupat a půlka seděla v neklimatizované restauraci. I tam jsem natrefil dvě Češky a jeden místní seladon je balil a jelikož jsme seděli v těsné blízkosti slyšeli jsme z úst dívek spoustu zajímavých věcí když se bavili spolu česky. S baličem to válely v angličtině. Průvodce jsme měli Řeka ženatého s Norkou a cizinec dobře rozumí cizinci, jelikož se snaží artikulovat slova správně a nemluví jako rodilý Nor nějakým dialektem. Řekl nám o ostrovu hodně zajímavého. Jedna zvláštnost tam je a ta je psána i v průvodcích, aby se posrané papíry dávaly do koše a neházely se do mísy. Mají prý úzké roury!!!
Rhodoské sladkosti.Věra si dávala většinou croisanty což jsou takové křupavé francouzské loupáky a nebo nějakou buchtu. Jinak řecké zákusky nejsou podle mě k jídlu. Je to jedna koule cukru s medem obalená lístkovým těstem a i náplně jiných druhů těst jsou přetékající cukrem a medem. Jednou jsme šli brzy ráno do starého města a jeden lákač Věru nalákal do exkluzivní restaurace na kafe a na zákusek a hned jí jeden doporučil. Já si nedal nic a když jsem viděl Věru jak se v tom nimrá tak mě bylo trapně a radši jsem odešel, jelikož vím, že nechala všechno na talíři. Prý to bylo moc sladké. Naše poslední rozloučení s Rhodosem se odehrávalo v italsko-řecké špičkové restauraci SALINAS. Bylo to v naší uličce a denně jsme šli okolo naháněče a slibovali zítra nebo někdy. Postupem doby už ti naháněči strach nenahánějí a ty je víceméně ignoruješ. Chtěli jsme si na závěr udělat hezký večer a tak jsme šli tam. Já jako předkrm smažené kalamáry a k tomu jsem chtěl flašku bílé Retsiny. Neměli a tak jsem si dal nalévané z místních zdrojů. Dal jsem si to proto, že knižní průvodci nabádají k tomu, že nalévaná vína jsou mnohdy lepší než drahé flaškové víno z obchodů. Jako hlavní chod jsem si dal Lamb stifado a věřil jsem že ho tady budou mít dobrý. Neměli to dobrý spálil jsem se!! Šťáva bez chuti, brambory místo pečené tak byly vařené a pomazané dijonskou hořčicí!! Kam na to ten šelma kuchař chodil?! Věra si dala pasta carbonara a i když jí děláme doma často a poctivou říkala že si moc pochutnala a že lepší ještě nejedla. Aspoň něco. Já ty chobotnice měl také moc dobré, úplně se rozplývaly na jazyku a k tomu chladné bílé…škoda že jsem si tím stifadem zkazil chuť.
Poslední a velký zážitek a velký fenomén je KOMBOLOI,také COMBOLOI. Je to soustava kuliček která má vždy lichý počet a to 15,17,19,21 a někdy i více.Kuličky jsou velikosti velkého rybízu asi jeden cm v průměru.Jsou ze skla, dřeva, porcelánu, keramiky, drahých kamenů na internetu jsem viděl i výrobky ze stříbra a zlata.Vše je navléknuto na provázek či řetízek a tvoří to uzavřenou smyčku nahoře ještě s parádou dvou kuliček nebo malou štětičkou. Ceny se pohybují od šesti euro do tisíců. Je to čistě mužská záležitost a právo nosit komboloi mají muži od svých 21 let. Je to fenomén starý přes 4000 let a původ má v Řecku. Nikde jinde se s tím prý neshledáš. Je to vlastně takové uklidňovadlo, házedlo, meditační pomůcka, hračka pro muže. Pohráváš si s komboloiem medituješ a filozofuješ a nebo si hraješ jen tak pro uklidnění a potěšení. S náboženstvím to nemá absolutně nic do činění. Ale ta hra není nic jednoduchého. Já mám kombolojů deset a dva jsem koupil Tomášovi, abychom mohli spolu cvičit a vždy jsem prodavače požádal aby mi předvedl jeho systém.Každý ti to ochotně ukáže ale hrozně rychle a už musí obsluhovat kasu, jelikož tam již čeká další zákazník. Je to zvláštní hra prstů a kuliček, kde se tyto prosmýkávají mezi prsty a přitom celý ten „náramek“ rotuje. Je to těžké popsat, je to čirá ekvilibristika jelikož si musíš komboloi před použitím rozdělit na dvě části. No a vidíš na ulici jít zamyšleného muže točící všelijak a bezmyšlenkovitě komboloi a zase a zase stejné pohyby a zjišťuješ, že to není nějaký pohyb hala-bala ale že pohyb má ustálený řád. Komboloi má kde kdo. Muži čekající i muži kráčející, muži hovořící či mlčící, prodavači před krámy i taxikáři na štaflu…Chtěl jsem si o tom přečíst víc na internetu a je tam spousta stránek a hlavně obchody kde komboloi koupíš, ale i stránky o historii ale bohužel hodně v řečtině a v angličtině a nato moje chatrná angličtina nestačí. Jsou tam i videa jak se s komboloiem pracuje, ale všechno moc rychle.Neměl jsem ještě pořádně čas se do toho zakousnout, ale doufám že něco objevím.Trochu už s tím točit umím, začátek jedné sestavy ale to je kapka v moři........


Reklama


Reklama

Reakce:
 
manek 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.09.07 09:56
Čauky Tome!

Díky za parádní počteníčko, je to daleko výživnější, než si přečíst deset průvodců z cestovek! Měj se a zdravím i Věru!

 
Vali
1326 příspěvků 03.09.07 12:47
ahoj Tome

…moc pěkné počteníčko, díky za něj…pozdravuj Věrku

 
Labužník housenka02
609 příspěvků 03.09.07 13:41
...teda Tome...

… ještě pár takových cest a máš námět na román… tvé zážitky mi tak trochu připomínají naše dovolené v Chorvatsku… taky se tam dá narazit na dobré i na zlé… ikdyž v poslední době se to hodně vylepšuje…

 
danda 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.09.07 21:31
Ahoj Tome :-)

právě jsem vytiskla a jdu předčítat Zdenkovi, trollové nám dávají zabrat, pozdrav pro Věru :-))))

 
karminek
757 příspěvků 03.09.07 21:57
zdravím

a díky za pěkné počtení i poučení.

 
bedla 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.09.07 13:51
Rhodos

Tome, četla jsem nadvakrát … co dodat, bylo to počteníčko. Protože jsem na Rhodu byla, v duchu jsem si ta místa vybavovala. Díky Ti.


Reklama

 Váš příspěvek
Další podobná témata podle názvu

Reklama

 Newsletter

Milujeme vaření, nikoliv spam. Přihlaste si novinky z Labužníka.

Přihlásit se k newsletteru

Reklama

Naši partneři

Vitalion

zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz

eMimino

těhotenství, děti, rodina
www.emimino.cz

Recept na jídlo

recepty, jídlo, vaření
www.receptnajidlo.cz