Část z dopisu (srpen 2007) kamarádovi do Prahy, kterému již 25 let
důkladně a zevrubně popisuji dojmy a zážitky z cest, kulinářské
zážitky i zážitky jiné. Z dopisu jsem vypustil silná sprostá slova a
úryvky soukromého rázu. Některé statě z dřívějších dopisů mi
Pepíček s dovolením umístil na Labužníka do rubriky články. ......tak
vybrali jsme zájezd kam je relativně krátká letová doba (slabý 4 hodinky,
tam i zpět jsme letěli přes Prahu!!) a kde jsme ještě nebyli.
Přihlíželo se také k tomu, aby bylo něco vidět a ne jenom pláže. Cena
zájezdu se pohybovala okolo 5000 Nk.- ale pak jsme dostali jistý přípis,
že ten pokoj který jsme si vybrali nemají a tedy musíme připlatit za
výhled atd. a nakonec se cena vyšplhala na 7000Nk.- pro osobu bez jídla,
pouze ubytování a cesta. Za dobrých starých časů bylo jídlo v letadle
samozřejmostí i doprava z letiště do hotelu autobusem v ceně. Dnes si
musíš všechno zaplatit a předem objednat. Věra si jídlo objednala a
dostala dušené kuře s rýží bez chuti což jí nejelo a tak si objednala
sendvič a to jídlo strčila mě. Já protože nic nevyhodím jsem to sežral
až na sladký zákusek. Po příletu na Rhodos jsme čekali přes hodinu na
kufry a než nás autobus rozvezl na různá místa (my byli předposlední
zastávka) byla jedna hodina po půlnoci. To máš tak tu zlodějnu. Platíš
zájezd od neděle, ale startuješ z Bergenu v 18.50 hod. a na místě jsi
v pondělí po půlnoci. Poslední den musíš opustit hotel už ráno a doma
jsme byli okolo 14.10 hod. Cestou autobusem k hotelu nás průvodkyně
nabádala abychom si dávali pozor na věci, že je na Rhodosu velká
kriminalita a doporučila najmout si v recepci osobní sejf na peníze a cenné
věci. Což byla lež a průvodkyně jistě dostávala od recepčního nějaká
procenta z pronajatých sejfů. Lidé na Rhodosu jsou jako ovečky, nikde
žádnej zločinec a bordel dělali akorát ožralý Skandinávci, potažmo
Norové. Nízká kriminalita je prý dána silnou ortodoxní vírou, ale já
jsem omladinu v kostelech neviděl tak nevím. Ubytovali jsme se (pokoj
v šestém patře s výhledem na přístav) a já z balkonu na rohu objevil
stánek otevřen nonstop a tak jsem tam sběhnul pro plechovkové pivo. Studený
jak led, dobrý a bylo 40°C. To byl den prvý. Spát jsme pro horko mohli jen
stěží a tak jsem byl nucen zakoupit ovladač ke klimatizaci za 80 euro za
dva týdny. Pak už spát šlo i sedět v pokoji. Jiní to řešili průvanem
a jelikož na Rhodosu to stále pofukuje bylo v hotelu jak na vidrholci.
Nevýhodou hotelu je i to, že tam nemáš ani „kuchyňský kout“ který
inzerují třeba penziony, natož kuchyňku kterou inzerují byty, kde by se
dalo uvařit kafe a sníst si třeba meloun. My to řešili tak, že jsme si
vezli prkýnko i nůž z domova a tak jsem jedl ovoce a jiné na nočním
stolku. Věra se bez kafe neprobudí k životu a tak musela chodit každé
ráno buď k nám do hotelu a nebo někam opodál do jiného hotelu, jelikož
cukrárničky v blízkosti našeho hotelu nejsou a párkrát jsme byli
v jednom bufetu kde si Věra dala anglickou snídani jež obsahuje sázená
vejce se špekem, pečené buřtíky, fazole v tomatě, toasty, máslo,
pomerančový džůs a hrnec kafe. Věra do toho ďobla a dala si k snídani
retko a já jelikož jsem měl v sobě řecký salát a nic jiného bych už do
sebe nepojmul zabalil jsem si toasty špek a vejce napak a měl jsem dobrou
svačinku. K jídlu se však dostanu vzápětí. Při ranních kafích však
docházelo i ke komickým situacím.Vše se komunikuje v angličtině, ale
každý se tě zeptá odkud jsi a hned to na tebe rozbaluje tou řečí odkud
jsi. Někdo umí frázovitě velmi dobře norsky ale i česky a někdo si to
plete. To byl případ jednoho pingla v hotelu na rohu kam Věra často
chodila. Když jí přinesl kafe tak říkal skol což je přípitek a když
nás zdravil při průchodu na pláž říkal ha det bra což je fráze při
loučení a nechá se to volně přeložit jako tak se měj…Šikmo přes ulici
byl solidní klimatizovaný krámek kde bylo téměř všechno i věci na
pláž. Tam jsem chodil nakupovat ovoce a pivo a nějaké nakrájené salámy
zatavené ve folii od výrobce. Tam jsem si také kupoval české noviny.
V poledne jsi si koupil dnešní. Já bral Mladou, Lidovky a Blesk. Právo jsem
tam nechával. Hned jsem se s majitelem spřátelil tak, že mi věnoval při
odjezdu kávovou soupravu. Né pro moje hezké oči ale dělal jsem mu tam
denně kšeft a byli jsme si sympatičtí. Jak viděl že beru české noviny
hned na mě ahoj a jak se máš…, když jsem bral norské tak hei hvordan har
du det? Bylo to milé. Na Rhodosu vládnou Skandinávci, po nich hned Češi,
pak trocha Holanďanů a pár Angličanů. Němce tam neuslyšíš, zato
češtinu na každém rohu. To bylo jako když jsi v Podolí. Pláže.Tak
pláž Ella se nacházela pár minutek od hotelu a tam trochu pofukovalo. Pod
slunečníkem a na lehátku horko šlo přežít. Pláž je pískooblázková a
moře oblázkové. Pláž na druhé straně asi půl hodiny od hotelu je naopak
silně větrná a tam ani vedro necítíš. Všechno ti však uletí. Z naší
pláže jsem tam došel za čtvrt hodinky. Voda křišťálově čistá, ale
v tom vedru se ti zdá studená. Jde však jen o první moment, ale šok to
je. Za lehátka se platí a máš to i se slunečníkem a je to 3 eura na den.
Našli se borci z místních, že si na oblázky v blízkosti moře pokládaly
ručníky ale moc jich nebylo. Čech ani jeden. A z jakých vrstev se česká
komunita skládala? Tak od rodin s dětmi až po důchodce. Dokonce jsme tam
pozorovali dvě babky přítelkyně které si vyrazili. Bydleli hned vedle nás
a to v hotelu El Greco od cestovní kanceláře Atlantis.Vyfotil jsem ti
informační tabuli a našel to i na internetu.12 nocí na hotelu
s polopenzí a s klimatizací 11 200Kč.-
Jsem velmi rád, že jsme se rozhodli pro Rhodos město. Když jsem viděl ty
jiné účastníky našeho zájezdu (při výletu autobusem okolo Rhodosu) kde
nastupovali a to prostředí byl jsem rád pro naší volbu. Ti měli jenom
hotel, vedle dvě tři hospody, krámek, pláž a daleko široko nikde nic a
nikdo. Pro toho kdo se chce válet 14 dní na pláži a večer se v místní
putyce ožrat to jistě postačí, ale já bych se tam zbláznil. To my vylezli
z hotelu a za tři minutky na pěší zóně a 10 minut do centra a pár
minutek do přístavu.....byli jsme strategicky umístěni!! Do starého města
čtvrt hodinky, ale to je na celý den. Staré město vystavěli maltézští
rytíři, templáři a je to úchvatné, hlavně jejich velmistrovský palác,
nejnavštěvovanější stavba vůbec. Historie tam na tebe dýchá na každém
kroku. Máš ostatně na známce vchod do paláce, ty věže. Ve dvacátých
letech minulého století Rhodos okupovali Italové a za druhé války tam měl
letní byt Benito Mussolini. Italové to zrestaurovali klobouk dolů a v tomto
stavu se palác prezentuje dodnes. Ve starém městě jsou i mešity a jiné
krásné stavby a my takhle bezradně stojíme na rohu dvou úzkých uliček a
točíme všelijak mapou abychom se dostali k jedné stavbě a už je u nás
ženská a opět!!! odkud jste? a my že z Norska a ona jé to máte kliku tady
za rohem má krám Birgite z Bergenu ta vám poradí a opravdu.Velký a
exkluzivní krám na křišťál, porcelán a lepší suvenýry opravdu
obhospodařuje Birgite, dříve bydlící v Apeltun veien, což je ulice kousek
od nás tady v Norsku. Poradila nám a to ještě není všechno. Za pár dní
sedíme v jedné mexické hospodě, ale u stolku na ulici a ona jde okolo. Jé
ahoj tak si tady popíjíte co? Říká. Já jdu tady do jednoho bufetu pro
giros. A to se prosím stane ve městě co má 80 000 obyvatel a přesně
tolik turistů. Pak šla zpátky a ještě jsme pokecali. Bydlí trochu za
městem, je už s Řekem rozvedená a je tu prý už 12 let.
Oproti Mallorce je na Rhodosu poměrně lacino. Náš Tomáš který byl v té
době na Mallorce si stěžoval, že ceny byly vyšší než v Norsku.V
„našem“ krámku stálo plechovkové pivo od 40 centů do 1,20 (Carlsberg)a
ten jsme většinou pili ale mají i vynikající řecká piva jako Mythos nebo
Alfa.Flaška vody 1,5 litru bez bublinek 60 centů a s bublinkama
80 centů.My přes den pivo nepili, zato 3-4litry vody. Pivo až navečer.
Retsina vynikající lehké (11 voltů) bílé víno přímo rhodoské litránek
za euro což je za hubičku, jelikož flaška normálního bílého a to
sedmička přijde tady v Norsku tak na 7ONk a euro u nás stojí osm
norských. Byl jsem tam jak v Jiříkově vidění oproti norským cenám
i přesto, že tyto krámy jsou dost drahé. Při cestě z výletu jsme teprve
objevili velké supermarkety LIDL,SPAR postavené na periferii mimo město.
Jaké tam musejí mít ceny, když jsme v jedné hospodě objevili…máme
půllitr německého piva za jedno euro a dostali jsme plechovku a značku
kterou občas kupuji tady u Lidla a to Bergadler. Lidl to tam musí střihat za
10 nebo 20 centů, restaurace to prodá za euro a všichni vydělají. U nás
stojí to pivo dvacku což máš 2,4 euro!! to je však cena v obchodě.
V hospodách se ceny piva v Bergenu letos pohybují podle poslední statistiky
v novinách od 37Nk do 105Nk za půllitr a někde to je však 0,4L.
Marně jsem tam však sháněl řeznictví. Nakukal jsem „mému“ prodavači,
že jsem řezník a Věra pekařka a cukrářka a že bychom se chtěli podívat
jak to tady chodí.Tak s pekárnou jsem se nechyt, jelikož všechno peče
švédská pekárna a vyrábí i zákusky které dodává do hotelů a
restaurací a vybraných obchodů. Vybraných obchodů jsem pár v centru
viděl a výběr byl velmi slušný. O řezníka však nezavadíš a veškeré
provozovny jsou umístěny mimo město jak jatka tak obchody. Moc za vlasy jsem
to až nedotahoval, abych jel přes půl města a v tom vedru někde něco
hledal. Zajímalo mě to z profesního hlediska, jelikož na Rhodosu se sežere
velmi značné množství masa a někde ho musejí brát že ano.Takže ani
řecký kabanos nebo klobásky jsem neviděl, jen sterilní vakuově balené
nakrájené výrobky v našem krámku a v jeho mu podobných.Tyto produkty
krájených suchých salámů byly překvapivě chutné a přivezli jsme si
i pár vzorků domů i šištičku měkkého salámu.Tomáš ochutnal a
pochválil. Naproti tomu olivy byly neskonale hořké a konzumoval jsem je
s jistým sebezapřením a poslední pytlík jsem nechal v lednici na hotelu.
Kupoval jsem profesionálně vyráběné i balené a více druhů. To mě
zklamalo. No a jsem u tématu mému a tvému srdci blízkému a to je
jídlo.Tak povšechně vzato jsem byl řeckou kuchyní zklamán. Již z domova
jsem měl od přátel z Labužníka a od lidí zde jisté typy co bych měl
ochutnat, avšak téměř vše se minulo účinkem. Specifikace řecké kuchyně
se na Rodosu ustálila na několika pokrmech. Řecký salát, Giros, Souvlaki,
Lamb stifado, Kleftiko, plněné papriky a plněné vinné listy. Možná někde
na vsi by člověk narazil na nějakou místní specialitu, nám se to bohužel
nepoštěstilo. Jinak výběr „evropského“ má většina restaurací a ke
všemu hranolky.
Tak vyrážíme do ulic. Hospoda na hospodě, krámek na krámku, hlava na
hlavě ale je to příjemné, žádný chaos. Než se stačíš orientovat už
jsi ve spárech naháněče ze kterých pro začátečníka není úniku.
Naháněč je osoba stojící před restaurací či hospodou a lákající hosta
dovnitř. Někteří naháněči jsou zaměstnanci restaurací, jiní jsou na
tuto práci najímáni. Jistě jsou placeni paušálně jelikož někdy tam
nažene za den sto hostů a někdy třeba deset. Nestačí že třeba jenom
jdeš okolo a chceš se podívat co mají a za jakou cenu, ale oni na tebe už
z dálky mávají ahoj a odkud jsi a už na tebe rozbaluje norštinu a cpe tě
ke stolku pro dva. Jak se tě ujme pingl už pro něho neexistuješ. Až při
odchodu. Dík! můj nejlepší příteli!! a uvidíme se zítra a jiné
servilnosti.Takhle nás dostali dvakrát. Jednou to docela šlo a podruhé to
byl propadák. Také je potřeba hledět na ceny nápojů ale o tom až
níže.Tak jsme vyrazili a napichujeme to hned na plážovou promenádu. Naproti
Rhodos Casinu je špičkový restaurant kde nás naháněč odchytává a já
bych tam stejně šel, jelikož jsem si přečetl že tam mají řízek na
který měla Věra ten den velkou chuť a já tam viděl Lamb stifado. Lamb
stifado může být náramný pokrm když se to umí a já to udělám tady
líp, ale pochutnal jsem si. Lamb je jehně a stifado je dušenina.Já
jehněčí přímo miluji a tak jsem to musel vyzkoušet. Lamb stifado je
dušené jehněčí přední maso s česnekem, kořením, rajčaty (to je to co
mi tam vadí, všude jsou nacpaný rajský!!) a s pečenými bramborami. Vše
se peče v kameninové misce v cihlové peci na chleba. Hehehe to bych v té
moderní restauraci chtěl tu pícku vidět. Nejsem problémový typ ale ta pec
mi vrtala hlavou. Už jsem chtěl pingla přidusit ale jelikož mi chutnalo
nechal jsem to tak. Věra si na řízku pochutnala, ale jenom na kousku a
jelikož jsem viděl jak si jeden herec nechal zabalit pizzu kterou nesežral
slušně jsem požádal pinglici jestli by mi to nezabalila sebou. Byla velmi
ochotná a zabalila. Při placení jsem byl trochu překvapen cenou půllitru
piva jehož hodnota se vyšplhala na 4 eura, což je proti norským cenám
opravdové minimum, ale jinde bylo pivo za dvě eura i méně. Prvních pár
dní jsme jedli občas u nás na rohu kde byla taková hospůdka u Dimitrije.
Tam se každý druhý jmenuje Dimitrij. Ty hospůdky se skládají
z vnitřního prostoru asi 3×4 metry kde se vaří a peče a venku pod
střechou má asi pět stolků po čtyřech místech pro hosty. Říkali jsme
tomu u Medvídka, jelikož otci pomáhal asi dvanáctiletý syn pěkně
obézní.Táta vypadal starší tak na šedesát a venku měl u chodníku Hondu
1200ccm a když mu něco došlo v kuchyni tak si sedl na motorku
v kuchařským, cigáro v hubě a přivezl to. O motorkách nížeji.Tam jsme
občas jedli při cestě na pláž a nebo z ní.Tam jsem objevil rhodoský
Giros a pita chleba.Giros znám a ty jistě také je to takový velký kužel
masa, který se nastojato točí před tepelným mediem ze kterého pracovník
odkrajuje již pečené vrstvy a dále s nimi manipuluje. Má tři možnosti.
Když je frmol tak odkrajuje již pečené vrstvy do takového pekáčku a
z toho pekáčku pak plní Pitagiros, nebo dělá pita pláter a nebo když
frmol ustane má odkrájené uloženo v pekáčku a čeká na zákazníka. Pita
giros je pro Řeky něco jako naše sekaná, nebo bramborák, nebo něco ryze
českého. Každý girosák má maso pečené nebo pečené a uložené a
přijde rodinka a začínají se dít věci. Girosák má takový štos pita
chleba, který vypadá jako štos palačinek jenomže to je něco úplně
jiného. Pečlivým pozorováním girosáků jsem zjistil, že pita chleba je
vyráběn průmyslově a při takovém obratu by to ani jinak nešlo. Tak pita a
pita!!!!! Toť otázka. Řecká pita je slabá placka do maximálně 20 cm
v průměru, girosáci ji potírají oboustranně olivovým olejem, pak jí
pečou krátce na horkých plátech bez tuku a koření ji drceným sušeným
zeleným kořením a solí. Placka je upečena, girosák nabere pečené maso,
přidá zeleninu a podle evropských trendů i pár hranolků, zastříkne
dresingem Tzaciki. Vše položí na placku a zavine do kornoutu.Ten obalí
v ubrouskách a podá strávníkovi. A tak můžeme vidět u girosárny lidi
jak se cpou girosem vsedě i vestoje, ale i lidi, kteří chodí a cpou se
girosem. Běžná cena je euro až euro čtyřicet. Druhá možnost je giros
plate a to už si musí strávník sednout. Zde se jedná o talíř kde je
hodně řeckého salátu a něj je navršen giros doplněný pita chlebem. Já
jelikož jím víc než Věra jsem si často dával tento giros plate a měl
jsem to starosti sežrat.Tady je také kontrola, že ti v tom horku neprodají
něco starého či zkaženého. Tady se to doslovně točí. Nesmíš však
přijít brzo ráno. Většinou se ten kužel večer nedoprodá a zbývá tam
třeba dvě kila masa a to se smíchá (můj poznatek) s novým girosem. Jak
jsem psal shora pita a pita. Já byl na těch plackách úplnej závislák.
Blbej kousek těsta trochu upečenej, ale já si už vybíral provozovny kde mě
ho upekli k mému gustu. Chtěl jsem ho soft, tedy né moc propečen či
spálen. Bral jsem si i pita sebou a než jsme došli do hotelu bylo pár
placek ve mně jen tak!! Jelikož jsem si ho zamiloval zkoušel jsem si ho
sehnat i tady.V podstatě by se mělo jednat o tenké placky z kynutého
těsta a jelikož si myslím že mě paměť moc neklame stojím si za tím co
jsem našel na internetu v době, kdy jsem neměl o cestě na Rodos ani páru.
Jaké však bylo moje rozčarování při pátrání po pita chlebu zde v zemi.
Jsou to tučné placky co do výšky se týče a některé produkty dosahují
i tloušťky škatulky cigaret. Po upečení třeba v topinkovači se utvoří
jakási kapsa, která se dál plní vším možným. Sehnal jsem pita chleba od
čtyř výrobců a všechno na jedno kopyto. S pravou plackou na giros to nemá
vůbec nic společného jak tloušťkou, konzistencí a hlavně chuťově.
Přece nepojedu znovu na Rhodos kvůli chlebové placce. Rodos z Bergenu
neudělám existují některé hranice za které se nedostaneš.
Kleftiko je dušené hovězí maso s malými cibulkami v hliněné terině a
pečené v troubě jako stifado. Jestliže jsou naháněči zdvořilí najdou
se i drzé výjimky které ti zkazí veškerý dojem.To byl i tento případ.
Představ si menší fotbalové hřiště které je parkem a okolo na
pomyslných tribunách jsou dokola rozmístěny restaurace, hospůdky, bistra a
krámky. Do areálu se chodí vchody „pod tribunami“ a jsi v oáze. Nikde
žádné auto ani motorka jen šum lidí a cvrkot.Věděl jsem tam o jedné
hospůdce, že tam to Kleftiko mají a tak jsme se tam vydali. Zastavím se
před tabulí venku a chci si to pročíst a už je u mě naháněč. A už to
jejich oblíbené a byl dost vlezlej a tak mu říkám počkej chvilku a on
kouká na Věru která to studuje z druhý strany, nic neříká a tak se na
mě oboří TY počkej chvilku!!! a dost z ostra.Tak jsme se tam chvíli
slovně přetahovali a pak šli na zahrádku. Tady si sedneš ukázal a odešel
nahánět další. Tento postup se nám nelíbil a kdyby měli to Kleftiko jinde
ani bych tam nepách. Vedle u stolu jedli tři Švédi a měli na stole ošatku
s pěkným chlebem. Nám samozřejmě přinesli chleba úplně jiný. Tak
žádám pingla, že bych chtěl ten druh chleba co mají vedle na stole a zase
přinesl stejný druh až mi to bylo trapné a správný druh přinesl jiný
pingl až na potřetí. Jídlo stálo za h…, ale Kleftiko jsem ochutnal.
Spíš jsem neměl štěstí. Na „hřiště“ jsme pak chodili často a
napřed nás jeden slušný naháněč nahnal do lepší restaurace kde jsem
chtěl ochutnat něco z moře. Věra si dala plněné papriky a to už jsem
trochu zapěňoval a říkám jí doma to nejíš když to udělám a tady si to
budeš dávat?Jo praví ona mám na to chuť. Já si dal vrchovatý talíř
smažených sardinek s citronem a bylo to asi jako hrouzci-grundle blahé
paměti v Podolí a k tomu ledovou Retsinu..... Samozřejmě, že Věra do
toho dloubla a se sebezapřením trochu snědla a jestli to prý nechci. Já byl
plnej až nahoru a paprika se těžko balí do papíru, ale při ochutnání
jsem jí dal za pravdu. Nebylo to k jídlu. Řídká omáčka bez chuti a
náplň pouhá rýže beze stopy masa a nějakého koření. Naproti byly vedle
sebe umístěny dvě girosárny. U Skulise a U Panojatise. Některý den jsme
bez nahánění zasedli u Skulise. Nahání a obsluhuje děda Skulis a za
pultem se otáčí vystresovaný syn s nevěstou. Děda tahá půllitry
z mrazáku, jídlo dobré, spokojenost. Přichází chvilka klidu a nevěsta
odchází od plotny do uličky před stoly pozorovat chvíli cvrkot a nevědomky
se vytírá v podpaždí a ruce si utírá do zástěry a pak zajíždí i do
vlasů a je tam dlouho a víská si vlasy a ruce opět utírá do zástěry nebo
kalhot vlasy má spečené a vypadá jak obarvená cikánka na blond. Pak
potřepává blůzou čímž dává okolí najevo jak je horko. Mezi tím
odskočí k plotně a rukama obrátí pár pita chlebů, prodá zapatlanýma
rukama zmrzlinu, vezme peníze a zase vjíždí do vlasů. Tak tady jsme
naposled!! Vedlejší girosák Panojatis měl již od pohledu zdatnější a
profesionálnější tým, což jsem pozoroval od Skulise ale odradil nás jeho
zjev. Ten chlap koukal jak vrah!!! Proto jsme jeho provozovnu zatím
nenavštívili. Nevěstou jsem byl zhnusen a tak platíme a jdeme domů okolo
Panojatise a já mu ukazuji jak to mají vedle s hygienou na štíru a on že
to ví a tak ho ujišťuji že to bude příště u něj a také mnohokrát
bylo. Už nás z dálky merčil a když nebylo volné místo zaběhnul někam
do skladu kde vykouzlil stolek a dvě židle a dal nám to přímo do ulice a my
byli rádi jelikož jsme byli bezprostředně mezi lidmi a pozorovali cvrkot a
boje naháněčů. Porce k nesežrání, výborné pivo, výborný pita (jeden
z nejlepších na ostrově) milý přístup jeho a jeho obsluhující dcery,
mírné ceny. A tak jsme popíjeli pivko a pozorovali cvrkot, typovali jsme
lidi, hráli sudá lichá na stoly kolik máme obsazeno v naší sekci a kolik
jich má obsazen Skulda atd…
Musaka.Tak musaka je známá i středoevropanům a nebudu to ani moc
rozvádět. Jsou to mleté dušené lilky s mletým masem, něco na způsob
italských lazaní. Viděl jsem to párkrát u někoho na talíři a nijak mě
to nevábilo. Plněným zelným listům jsem po zkušenostech s paprikami také
šanci nedal a zbývá souvlaky a plody moře. Souvlaky běžná klasika,maso na
jehle. Nic se na tom nedá pokazit, akorát to můžeš dostal spálené či
nedopečené.Téměř ke všemu se dává trochu tzaciky. Strouhaná okurka,
stroužek česneku, jogurt naturel, troška olivového oleje, troška vinného
octa, sůl a pepř. Dělám si to i tady, norský jogurt je velmi kvalitní.
Okurka se nastrouhá a nechá se v lednici hodinku odkapat. Pak se všechny
ingredience smíchají. Výsledkem je hustá kompaktní hmota chuťově velmi
vyvážená a osvěžující. Ve střední Evropě je k dostání i koření
Tzaciky. Já mám řecký recept pouze se solí a pepřem. Ale proč né?
Ryby a mořské plody. Egejské moře je prázdné a proto není rybí nabídka
na ostrově nijak ohromující. Je vlastně velmi slabá. Sem tam je na
jídelníčku ryba. Jak psáno shora já si dal jednou sardinky a pak v El bara
mečouna. Přinesou ti plátek velikosti a tloušťky většího řízku který
je ogrilován. K tomu jedna pečená brambora ve slupce a kopeček vodové
nemocniční zeleniny. Fuj! Nevzpomínat. Ještě jednou jsme měli menší
zádrhel. Na pláži chodí lákači a rozdávají letáky. Jednou kde se
tancuje, podruhé kde se dobře a lacino jí a pije. Jeden takový leták byla
upoutávka na restaurant NORDIC. Ceny slušný místo kousek od nás a tak jsme
se tam vypravili.Typická zastřešená zahrádka a knajpa prázdná. Tak
usedáme ke stolku hned u ulice abychom mohli pozorovat cvrkot. Přichází
pingl a hned odkud jsme a hned to na nás rozbaluje lámanou norštinou.
Objednali jsme si pivo a čekáme. Přišel za chvilku a jestli bychom si
nepřesedli. My že né a proč? A on docela kategoricky že sedíme u stolku
pro čtyři a co kdyby náhodou přišli čtyři hosti! A já na něj vždyť
tu máš ještě pět stolků pro čtyři!! A Věra mě to připadá jako
kdybys nás chtěl vystrnadit!! A tak jsme se sebrali a šli odtamtud. Asi po
dvou hodinách procházky jdeme kolem ale na druhé straně ulice, herec má
hospodu prázdnou, stojí na chodníku a vyhlíží hosty. I to se může
stát. Při jedné dlouhé procházce narážíme asi půl hodinky od hotelu na
samoobslužný bufet zaplať a jez kolik chceš. Cena je 7,40 euro, což je
velmi solidní cena!!! Tak se tam příští večer vydáváme. Bufet je velmi
solidní, čistý a má velkou nabídku pokrmů. Pro Věru to moc není jelikož
moc nejí a ani ty se v tom vedru nemůžeš naprat do bezvědomí. Já
začínám řeckým salátem a pak si dávám dva masové chody téměř bez
přílohy. A co tam měli? Syrovou zeleninu a ovoce, sýry, vařená
i smažená vejce, vaječné svítky i rolády, smažené rybí filé!!,
vepřové řízky, smažený králík atd., kuličky z mletého v omáčce,
hovězí v omáčce, vepřové v omáčce, kuřecí a králičí v omáčce,
grilovaná kuřata, musaka, lazaně, pasta carbonara, na všechno si nemohu
vzpomenout. Jako přílohy pečené, smažené a vařené brambory, hranolky,
špagety, těstoviny, vařená a dušená zelenina no prostě srdce plesalo. Já
u jídla nepiji, náš Tomáš kdyby neměl k jídlu tekutinu tak se udusí a
já naopak když se trochu napiji tak jsem po obědě. Věra si dala pivo a
k našemu překvapení stálo pivo 3,50 euro což stojí jen v lepších
restauracích.Tím zřejmě kompenzují případné ztráty. Flaška vody 0,5l
tam stojí 2 eura, což je nehoráznost. Napřed tě personál uvede ke stolu,
tam si objednáš pití a pak už si jen chodíš nabírat. Vždycky při
otázce co budu pít a já že nic koukali na mě jak kdybych jim sežral
psa.
Téměř denně jsem jedl řecký salát.Převážně k snídani a pak
i navečer při návštěvě restaurace před večeří. Řecký salát je
jednoduchý jak facka a dělám si ho skoro denně i tady.Skládá se
z rajčat, zelené papriky, červené cibule, okurky, olivového oleje, octa,
soli, pepře a feta sýru.Všechny suroviny dostaneš nahrubo nakrájené
v misce a navrch je položen plátek sýru feta (balkánský sýr). Na stole je
flaška olivového oleje a flaška octového dresingu, sůl a pepř a je na
každém jak si to zalije či dochutí. Pozorujíce místní (je to dobrá
investice) jsem si to zaléval jako oni, ani málo ani moc. Salát osvěží a
zasytí. No a tak jsme denně někam chodili a vraceli se zpět do „naší“
uličky v pěší zóně kde jsme pravidelně sedávali a pili pivo do
pozdních nočních hodin. Bylo to skoro na začátku uličky, vedle nás
čínská restaurace z druhé strany obchod, před námi vchod do dvou
krásných restaurací El bara, vpravo zlatník a vlevo velký obchod na takové
různé tretky a korále a náušnice a šminky atd. Naše hospoda se jmenovala
El sombrero ale nikdy bych si tam jídlo nedal. Bože ty jejich špinavý
kuchyně a spousta kakerlaků. Měl tam však dobrý a studený točený pivo a
my měli náš stolek vždy hned na kraji zahrádky. Byly to milé večery.
Opět jsme hráli hry kolik půjde tlustejch a kolik půjde známých tváří a
jestli zlatník něco dneska prodá a volali jsme na místní psí bezdomovce
kteří se tam pohybovali a každý je měl rád atd.atp. Venku před tou
krásnou zahradní patrovou restaurací se pohyboval takovej vopruz ale
nenaháněl moc vehementně. Občas zavedl i zákazníka do číny a také
k nám do sombréra a také nám natáčel piva když náš pingl a majitel byl
zaneprázdněn internetem…To bylo tak v tom sombreru byl také internet a
měl tam 6 mašin. Jako síly měl jednu ženu v kuchyni (asi jeho ženu)
jednu holku na place brigádnici ze Švédska a každý večer ho přišla
srovnat jeho máma s tetou. Ten chlap ti věčně seděl u internetu!! On tam
ani vlastně nebyl potřeba. Švédka vzala objednávky, žena
uvařila…Problém nastal, když měla Švédka po zákonné pracovní době a
šla domů a my seděli na suchu. To jsem musel zajít do provozovny a
vytáhnout ho od počítače aby nám natočil pivo. Také od nás nedostával
žádný dýško. No a ten vopruz odnaproti tam přicmrndával a často s ním
venku kecal když náhodou u toho internetu neseděl a mě to nedalo a říkám
tomu majiteli. Co je to za chlapa? A on to je můj přítel. A já na něj on
tady chodí jak kdyby mu to tady patřilo a on nato. No všechno né ale ty dvě
drahý restaurace El bara jsou jeho, vlastně jeho rodiny a to mi spadla
čelist. Často si k nám i přisedl a kecali jsme o všem možném a učil
mě Komboloi.Také dával psím bezdomovcům najíst a drbal je a vypadal sám
někdy jak bezdomovec když přišel v takové rubášce a v sešmajdaných
mokasínech.Vyklubal se z něj velmi hodný a sečtělý člověk. Jednou mu
říkám ten chlap tady není vůbec do kšeftu a on se smál a říkal no jó
Mr.internet. Večer když ho přišla srovnat máma s tetou aby něco dělal
tak nám občas natočily pivo pokecali a obracely oči v sloup. Pěší zóny
jsou krásná věc, když to funguje. Na Rodosu to moc nefunguje. Problém jsou
motorky a mopedy. Na Rodosu jsou jich desetitisíce. Jsou prostě všude.
Běžný úkaz je, že jede mopedista, cigáro v hubě samozřejmě bez helmy a
bez brýlí a ještě volá mobilem. Pak existují firmy na ladění těch
mopedů a dnes většinou skútrů a také firmy které prodávají speciální
nástavce na výfuky který sice zvednou výkon stroje o dva koně, ale
zdvojnásobí se s tím hluk.V České republice je ze zákona zakázáno
pojíždět skupině mopedistů někde na prostranství sídliště i jinde
beze smyslu jenom pro jezdění sem a tam. Na Rodosu zřejmě tento zákon
neplatí a když platí není dodržován. Dopravní policii jsem za celých
14 dní neviděl a to nemluvím o jiných přestupcích. Do pěší zóny je
zákaz vjezdu je tam bariéra i dopravní značka, jenomže ta mládež
v těch uličkách také bydlí a tudíž mají jistě výjimku ze zákona
o zákazu vjezdu. A teď běžný denní úkaz na pěší zóně. Lidé chodí
a koukají na cvrkot, jiní sedí a popíjejí hlava na hlavě, vzájemná
pohoda. Najednou se přiřítí pět mopedistů a prodírají se davem. Psi
štěkají lidé nadávají mopedisti hlučí a zasmraďují uličku. Za pět
minut jedou zpátky a vše se opakuje. A znovu a znovu a jiní a jiní. Náš
vopruz říká to je tady bolest a policie s tím nic nedělá. Jelikož
nevydržím opékati se na slunci na pláži, většinu času jsem se pohyboval
na dlážděné plážové promenádě dlouhé několik kilometrů kde to byl
samý moped!!! Na té promenádě jich jezdilo víc než na silnici. Bylo to
hrozné.Ještě k plážím. Je tam jedna velmi pozitivní věc. Chodí tam
maséři a masérky z Číny nebo Japonska a mají takové desky a ukáží ti
na obraze těla co a kde budou masírovat. Máš tři možnosti. Záda, nohy a
celé tělo. Záda 15 minut za 10 euro, nohy 15 minut za 10 euro a celé
tělo 40 minut za 30 euro.Tak jsme se nechali namasírovat. Nikdy v životě
jsem to neabsolvoval a byl jsem mile překvapen. Dělají to opravdu
profesionálně a zgruntu, odvádějí za ty peníze velmi solidní práci. Já
si nechal jeden den udělat záda i Věra a další den nohy i Věra kdy se ti
intenzivně věnuje chodidlům deset minut.
Výlety.Tak absolvovali jsme prakticky tři výlety.Dvouhodinová projížďka
turistickým auto vláčkem, Cesta do Turecka a Rhodos rund (okolo Rhodosu).
Neřeknu že to stálo za hovno ale daleko od toho nejsem.Tak vláček. Je to
takový autovlak s přívěsy, kde sedí lační turisté a řidič
i průvodce v jedné osobě za slušný peníz by jim měl nastínit kde jsou
co vidí a co záhy třeba uvidí. My měli řidiče, že být to v Americe
hned bych ho zastřelil, ale to je můj osobní názor, někteří jedinci se
s ním nechali po skončení výletu ještě fotit....... Řidič má mikrofon
a během jízdy by měl fundovaně informovat jak psáno shora. Řidič má
i zvon a silnou houkačku fanfáru. My měli s Věrou kliku, že na lavici
mezi námi nikdo neseděl (lavice je pro čtyři) jinak byl vláček plně
obsazen. Měli jsme kliku. Kdyby mezi námi někdo seděl asi bych ho
uškrtil.Takhle začínají vraždy. Vyjeli jsme a každý dostává ke
jízdence půllitr vody. Během prvních pár minut zjišťuji že šofér a
průvodce v jedné osobě má jednak velmi špatnou aparaturu a neovládá
žádný světový jazyk, kdy plete řečtinu s italštinou a s angličtinou,
zato vehementně ovládá zvon i houkačku a je zřejmé, že zná všechny
lidi ve městě. Utrpení začíná tý tý tý dong dong dong hei!! salut!!
řve jak smyslů zbavený na každého přiblblého taxikáře či autobusáka,
ale zajíždí i k chodníku a zdraví se se všemi restauratéry, stánkaři
a hospodskými. A furt tý tý tý dong dong dong do toho horko 45°C a silný
vítr který třepetá plachtou na přívěsech. Jedeme okolo starého města
místo aby podal srozumitelné vysvětlení kde a co, vybavuje se ze zelináři,
na křižovatkách pouští z vedlejších ulic auta a autobusy které by měli
dát přednost a stále tý tý tý dong dong dong vjíždíme na kopec odkud by
měl být výhled na palác velmistrů ale není jelikož zde stíní stromy.
Zato se zastavujeme u prodavačů melounů. Né aby si člověk koupil meloun
ale proto aby tam troubil a zvonil jak šílenej a prohodil s nimi pár slov.
Jedeme dál, vnímám akorát horko a bordel. Stoupáme nad město kde se
údajně nachází starý amfiteátr a nějaké divadlo. Zdálky vidíme pár
sloupů a nějakou zříceninu která mě vůbec nezajímá jsem úplně
odrovnaný. Krajina je nehostinná, suchopár a jsme na nejvyšším bodě odkud
je v oparu vidět Turecko vzdálené dvacet kilometrů. A sjíždíme
z pustiny do civilizace. A už je to tady tý tý tý dong dong dong jak se
máš??!! Jak ti dupou králíci??!! Jak ti roste dcera??? Co kluk už má
novýho mopeda?? cink cink cink tý tý tý dong dong tý vracíme se do města
a jedeme příbřežní komunikací už mi praskne hlava už mám toho dost. Asi
vystoupím, ale jsme pět minut od konečné, zdraví i Medvídka i Dimitrije
cink cink tý tý tý dong dong dong je to šílený. Pozoruji osazenstvo.
Strhané rysy, vytřeštěné pohledy, i Věra je hotová, některé děti
tiše pláčou. Potácím se ven z vleku a slyším mohli bychom se s vámi
vyfotit? A řidič se ptá a proč? A pak svoluje. Rodinka se fotí…ding
dong tý tý tý mě ještě dlouho straší. To byl zážitek kurnik.
Výlet druhý Turecko. Nahlásíš si výlet do centrály tvojí cestovní
kanceláře na Rhodosu, reprezentant společnosti tě a jiné účastníky
zájezdu záhy poctí svojí přítomností, kdy je určen informativní sraz
v recepci, zapíše si tě, zaplatíš lodní lístek a obdržíš informaci
asi tohoto typu, že sice tvoje cestovní kancelář v našem případě Ving
cestu organizuje, ale na místo určení se musíš dopravit sám. Tak na
recepčního. Potřebujeme vzbudit telefonem ráno v 07.00 hod. a na
07.30 hod. potřebujeme objednat taxi, které nás dopraví do Commercial
harbourg. (Obchodní přístav) Jsme v přístavu, kde se tísní stovky
pasažérů. Náš katamaran odjíždí za půl hodiny. Chaos nad chaos.
Pečlivým rozborem situace zjišťuji, že náš zástupce sedí u jednoho
vzdáleného stolku ke kterému se vine slušná fronta. Věra šla na snídani
a na kafe. Stavím se do fronty a nervozita stoupá jelikož se fronta vůbec
nehýbe. Je to dáno tím, že celníci ještě neotevřeli svoje komnaty. Pak
to jde ráz na ráz. V mžiku jsem u našeho stolku ukazuji lodní lístky a
platím dvakrát 19 euro přístavní poplatek!!!! našemu zástupci u našeho
stolku který nehne ani brvou. Ten člověk je mladý, mluví švédsko dánsky
a vypadá jak pták. O těch poplatcích nebyla nikde ani zmínka a já to
neřeším. Nalodili jsme se, katamaran pobere bratru 200-300 lidí a už to
mastíme. I když je z Rhodosu na Turecko vidět a je to zhruba 20 km my
však jedeme do přístavu Marmaris což obsáhne tak dvě hodiny. První dojem
žádný dojem, pekelné horko a turecká vlajka nad celnicí, kde se fotíme
abychom měli důkaz, že jsme byli v Asii. Po celní rutinní kontrole
nasedáme do klimatizovaného autobusu kde je nám předložen plán výletu.Tak
chlapče všechno je zlodějna a velký byznys bohužel. První zastávka
v továrně vyrábějící kožené věci od kabátů až po peněženky.
Z autobusu nás nahnali do sklepní klimatizované místnosti kde bylo
předváděcí molo a Turci začali zkoušet finty odborářských
funkcionářů ze sedmdesátých let zastávajících praktiky vedoucích
rekreací. Kolektivní tleskání, výběr účastníka do nějaké soutěže
či kvízu atd. V podstatě vybrali z publika muže nebo ženy které vytáhli
na molo, tam jim dávali stupidní otázky a i je ponižovali a pak museli
předvádět jejich výrobky. Na mě taky ten herec nastoupil ale já jsem jenom
otočil hlavu a ignoroval jsem ho. Vždyť znáš to kolektivní nucení
přitažené za vlasy. Po přehlídce jsme se přemístili do obrovské sklepní
prodejny kde nám slíbili 25% rabat na všechno a tak jsem si koupil za stovku
portmonku kterou jsem potřeboval a je to Hugo Boss ale to je všechno finta.
Pak jsme se přesunuli k zlatníkovi. Ceny enormní a jestli někdo něco
koupil mi není známo, jelikož jsem stál s ostatními ve stínu jiné
prodejny a bylo to mimo město a troch stín a 50°C ve stínu a Věra se vydala
do vzdáleného supermarketu a když vystála frontu s vodou tak jí řekli že
eura neberou a ta naše průvodkyně nás ujišťovala že eura berou
všude…Tam na mě šlo vedro velmi intenzivně. Další zastávka byla na
jídlo. Byli jsme ujištěni, že se jedná o turecké speciality velmi chutné
a k tomu je ještě desert a káva. Vše za pouhých 12 euro!!!! Přijeli jsme
k takové zaplivané zahradní restauraci, kde ale jeli. Než jsme dosedli tak
už byl na stole bídný řecký salát, pak jedna jehla s nějakým masem a
pak kousek melouna. Na jehle jsem poznal mezi masy králíka a naproti nám
seděl dánský pár a trochu šikmo i norský a tak říkám Věře trochu
škodolibě to je kanin (králík). Dámám ztuhly rysy, jelikož králíci se
chovají v severských zemích spíš na okrasu. Jídlo nestálo za nic a
nebyla to už vůbec nějaká turecká specialita. To jídlo by se klidně
hodilo do nějaké hospody v Českých zemích. Co měli k jídlu náš
průvodce a naše průvodkyně jsem nezjišťoval, zato se až příliš
srdečně a dlouho loučili s koželuhama, se zlatníky
i s putykáři.....Všechno je lumpárna a osobní byznys. Pak jsme teprve
přijeli do centra města, kde jsme měli tři hodiny na orientální trh.
Orientální trh je vlastně městečko, které je kryto prosklenými
kopulovitými střechami něco jako na amerických nádražích i Masarička by
se chytla i hlavní a tam jsou v těch ulicích na každé straně prodavači
ale kolego bazar to není!! Je to něco jako Holešovice v Turecku. Hadry a
zase hadry, hodně kůže a kožených výrobků, hodně zlatnických krámků a
všichni na tebe odkud jsi? a já jim už v duchu odpovídal polib mi prdel ale
nahlas jsem to neříkal.Teď těch ulic je tam spousta a hrozně dlouhé a dá
se tam i zamotat a oni tě hned z dálky typují. Odkud jsi? Zní otázka. Ty
neodpovídáš a on začne typovat. Ale jdeš a jdeš a ztrácíš se mu tak
dlouho až ztratí zájem. Jeden si to s náma vyšláp a hádal skoro všechny
evropské národnosti a my negativní a tak se nasral a řekl. Víš co? Ty
musíš bejt akorát Polák!! A to jsem se tak rozesmál až mi zaskočilo.
Podle jakého klíče to ty lidi berou. Na tureckém bazaru jsme toho moc
nekoupili, usmlouval jsem skříňku s kořením a s mlýnkem
v drogistickém!! obchodě z 30euro na 17 a pak jsem si koupil „olivové“
mýdlo které Věra odmítla že smrdí jak mýdlo s jelenem ale já se s ním
teďka myji a je prý proti vyrážkám a ekzémům atd. Já sice ekzémy a
vyrážky díky Bohu nemám ale musím to vymydlit protože mě to stálo
peníze. Ani jsme neochutnali jejich známé pivo EFEZ v tom horku to nešlo.
V celém rozsáhlém bazaru jsme nenarazili na potraviny a to jsme se ptali
i policajta.Tady prostě nebylo nic. Ani zelenina nebo maso, koření,
pochutiny prostě nic. Cesta lodí zpět byla úděsná.Silný vítr a velké
vlny.Spousta lidí na palubě zvracela.
A je tu výlet poslední „Okolo Rhodosu“. Vyjeli jsme ráno a plán byl
podívat se na nějaké vykopávky, exkurze v továrně na víno, návštěva
kostela a restaurace v jedné vesničce restaurace a koupání na pláži.
Krajina je silně hornatá a zčásti zalesněná. U vesnic, když se to nechá
nazvat vesnicemi je pěkný bordel. Vraky aut, poházené ledničky občas se
někde válí gauč. Nízké baráky působí chaoticky a všude čouhá
armovací železo i u baráku starého deset let. Armovací železo značí,
že je barák nedostavěn a tudíž se z něj neplatí daně. Opět je výlet
jenom byznys. Vykopávky nic moc a ani jsem tam nešel jelikož jsem měl strach
z kolapsu. Čekal jsem na začátku trasy ve stínu stromů a vykopávky jsem
měl jak na dlani. Co se ploužit od kamene ke kameni! Druhá zastávka byla
továrna na výrobu vína a lihovin. V tom šíleném vedru je nemyslitelné
nestranně posoudit chuť i vůni ale nějak se mi to podařilo. Kořalku jsem
ale odmítl. Zaujalo mě tam jedno bílé aromatické víno a tak jsem si
flašku koupil. V obchodě u nás jsem si ještě koupil dvě značky napsané
již z domova a to bílé Illias a červené Chevalier. Dál se jelo na
prohlídku pravoslavného kostela a přátelé mě ujišťovali, že bych měl
jistě zapálit svíčku, udělám místním radost a tak jsem také učinil.
Pak jsme se přesunuli do přilehlé restaurace, kde bylo jídlo v ceně
zájezdu a nic moc. Grilovaný špíz a salát. Poslední část výletu mělo
být koupání na pláži a nebo strávit pár hodin v místní restauraci.
Půlka se šla koupat a půlka seděla v neklimatizované restauraci. I tam
jsem natrefil dvě Češky a jeden místní seladon je balil a jelikož jsme
seděli v těsné blízkosti slyšeli jsme z úst dívek spoustu zajímavých
věcí když se bavili spolu česky. S baličem to válely v angličtině.
Průvodce jsme měli Řeka ženatého s Norkou a cizinec dobře rozumí
cizinci, jelikož se snaží artikulovat slova správně a nemluví jako rodilý
Nor nějakým dialektem. Řekl nám o ostrovu hodně zajímavého. Jedna
zvláštnost tam je a ta je psána i v průvodcích, aby se posrané papíry
dávaly do koše a neházely se do mísy. Mají prý úzké roury!!!
Rhodoské sladkosti.Věra si dávala většinou croisanty což jsou takové
křupavé francouzské loupáky a nebo nějakou buchtu. Jinak řecké zákusky
nejsou podle mě k jídlu. Je to jedna koule cukru s medem obalená
lístkovým těstem a i náplně jiných druhů těst jsou přetékající
cukrem a medem. Jednou jsme šli brzy ráno do starého města a jeden lákač
Věru nalákal do exkluzivní restaurace na kafe a na zákusek a hned jí jeden
doporučil. Já si nedal nic a když jsem viděl Věru jak se v tom nimrá tak
mě bylo trapně a radši jsem odešel, jelikož vím, že nechala všechno na
talíři. Prý to bylo moc sladké. Naše poslední rozloučení s Rhodosem se
odehrávalo v italsko-řecké špičkové restauraci SALINAS. Bylo to v naší
uličce a denně jsme šli okolo naháněče a slibovali zítra nebo někdy.
Postupem doby už ti naháněči strach nenahánějí a ty je víceméně
ignoruješ. Chtěli jsme si na závěr udělat hezký večer a tak jsme šli
tam. Já jako předkrm smažené kalamáry a k tomu jsem chtěl flašku bílé
Retsiny. Neměli a tak jsem si dal nalévané z místních zdrojů. Dal jsem si
to proto, že knižní průvodci nabádají k tomu, že nalévaná vína jsou
mnohdy lepší než drahé flaškové víno z obchodů. Jako hlavní chod jsem
si dal Lamb stifado a věřil jsem že ho tady budou mít dobrý. Neměli to
dobrý spálil jsem se!! Šťáva bez chuti, brambory místo pečené tak byly
vařené a pomazané dijonskou hořčicí!! Kam na to ten šelma kuchař
chodil?! Věra si dala pasta carbonara a i když jí děláme doma často a
poctivou říkala že si moc pochutnala a že lepší ještě nejedla. Aspoň
něco. Já ty chobotnice měl také moc dobré, úplně se rozplývaly na jazyku
a k tomu chladné bílé…škoda že jsem si tím stifadem zkazil chuť.
Poslední a velký zážitek a velký fenomén je KOMBOLOI,také COMBOLOI. Je to
soustava kuliček která má vždy lichý počet a to 15,17,19,21 a někdy
i více.Kuličky jsou velikosti velkého rybízu asi jeden cm v průměru.Jsou
ze skla, dřeva, porcelánu, keramiky, drahých kamenů na internetu jsem viděl
i výrobky ze stříbra a zlata.Vše je navléknuto na provázek či řetízek
a tvoří to uzavřenou smyčku nahoře ještě s parádou dvou kuliček nebo
malou štětičkou. Ceny se pohybují od šesti euro do tisíců. Je to čistě
mužská záležitost a právo nosit komboloi mají muži od svých 21 let. Je
to fenomén starý přes 4000 let a původ má v Řecku. Nikde jinde se
s tím prý neshledáš. Je to vlastně takové uklidňovadlo, házedlo,
meditační pomůcka, hračka pro muže. Pohráváš si s komboloiem medituješ
a filozofuješ a nebo si hraješ jen tak pro uklidnění a potěšení.
S náboženstvím to nemá absolutně nic do činění. Ale ta hra není nic
jednoduchého. Já mám kombolojů deset a dva jsem koupil Tomášovi, abychom
mohli spolu cvičit a vždy jsem prodavače požádal aby mi předvedl jeho
systém.Každý ti to ochotně ukáže ale hrozně rychle a už musí obsluhovat
kasu, jelikož tam již čeká další zákazník. Je to zvláštní hra prstů
a kuliček, kde se tyto prosmýkávají mezi prsty a přitom celý ten
„náramek“ rotuje. Je to těžké popsat, je to čirá ekvilibristika
jelikož si musíš komboloi před použitím rozdělit na dvě části. No a
vidíš na ulici jít zamyšleného muže točící všelijak a
bezmyšlenkovitě komboloi a zase a zase stejné pohyby a zjišťuješ, že to
není nějaký pohyb hala-bala ale že pohyb má ustálený řád. Komboloi má
kde kdo. Muži čekající i muži kráčející, muži hovořící či
mlčící, prodavači před krámy i taxikáři na štaflu…Chtěl jsem si
o tom přečíst víc na internetu a je tam spousta stránek a hlavně obchody
kde komboloi koupíš, ale i stránky o historii ale bohužel hodně
v řečtině a v angličtině a nato moje chatrná angličtina nestačí. Jsou
tam i videa jak se s komboloiem pracuje, ale všechno moc rychle.Neměl jsem
ještě pořádně čas se do toho zakousnout, ale doufám že něco
objevím.Trochu už s tím točit umím, začátek jedné sestavy ale to je
kapka v moři........
Rhodos
První příspěvek v tématu
Reakce:
Váš příspěvek
Rhodos
Čauky Tome!
Díky za parádní počteníčko, je to daleko výživnější, než si přečíst deset průvodců z cestovek! Měj se a zdravím i Věru!
...teda Tome...
… ještě pár takových cest a máš námět na román… tvé zážitky mi tak trochu připomínají naše dovolené v Chorvatsku… taky se tam dá narazit na dobré i na zlé… ikdyž v poslední době se to hodně vylepšuje…
Ahoj Tome :-)
právě jsem vytiskla a jdu předčítat Zdenkovi, trollové nám dávají
zabrat, pozdrav pro Věru
Rhodos
Tome, četla jsem nadvakrát … co dodat, bylo to počteníčko. Protože jsem na Rhodu byla, v duchu jsem si ta místa vybavovala. Díky Ti.
Další podobná témata podle názvu