Zdědila jsem po babičce (naroz. 1896) sešit receptů, který zase ona
dostala od své kamarádky, která vařila na faře. Docela ráda bych se
alespoň o některé z nich podělila, třeba o recepty na vánoční
cukroví, ale má to háček: recepty jsou jednak psané dialektem (pocházíme
z Valašska), jednak jako Hrabalův text - všechno jedna věta - a někdy se
objevují ingredience, které neumím identifikovat.
Ukázka: „Válečné rohličky k čaju
30 dk mouky polovina jednotné a polovina krupičné, prsk soli, 2-3 lyžky
cukru, 14 dk másla, něco citr. kůry a něco vanilky, spracuje se na desce
s 1 žlutkem, 4-5 lžic mléka a 2 dk kvasnic, uvede s to do koule, zavaže
do hadry a hodi se to na 2 hod. do chladne vody, pak se z toho dělaji
rohličky trošku větši, nechaji se na plechu stať 10 minut při teplejšim
mistě a peču se do růžova, teplé se obaluju v cukře.“
Když to přeložím, ztratí do polovinu půvabu.
Co s tím ? Nebo to raději nechat pietně v rodinném archivu?
Díky
Manu
Prosím o radu
já bych to nepřekládala. Je tu spousta receptů vypsaných z různých starodávných knih a jsou v původním znění, právě kvůli tomu půvabu. Třeba recepty M.D.Rettigové, nebo recepisní výtažky z Hrabalových knih. Sice to nebude podle pepíčkových norem, jak psát recepty, ale v tomto případě je to nezbytné, aby byla zachována původní forma. Alespoň podle mého názoru. Stačí pak pod to nebo do nadpisu napsat zdroj a letopočet. A když nebude někdo něco vědět, bude o tom slovíčku moci diskutovat a vždy se najde někdo, kdo ví.
Přikláním se ke Kari, Manu. Nenechávej tyto poklady v archivu, je to zajisté půvabné počtení a pro Labužníka obohacení
to by opravdu byla škoda, nechat ležet takové poklady v archivu…
když už člověk nemá odvahu dle starých receptů vařit, může si v nich
alespoň počíst… a že je to mnohdy moc pěkné čtení…
také se přimlouvám za vznik kategorie starodávných a literárních receptů
podle mě by se moha zavést nová přípona, co třeba (O) … jako Originál, neměnný originál, který by ztratil na poetice, kdyby se přepsal do dnešní češtiny?
Také mám recepty od své babičky - vařila u barona Laudona, ta druhá byla ze selského, pro změnu z Hané, a psaly si je stejně mile, jako babička z Valašska, další od prapratety, ta byla pro změnu kuchařkou ve Vídni, takže je tam občas ještě nějaký ten germanismus, který potěší hlavně labužníky z Brna a okolí . . . Bude-li taková rubrika, s radostí přidám třošku do mlýna!
Naprosto se všemi souhlasím. Staré recepty mají v sobě hodně poesie a pěkně se čtou. Kdysi jsem také nějaké přidala, jako je tento zde . Takže prosím, oprášit staré receptáře a podělit se o ně
zřízení samostatné kategorie „historických receptů“. Ve své sbírce mám řadu historických kuchařských knih i řadu ručně psaných sešitků po praprababičkách, které jsem vůbec nepoznala, válečné předpisy z první světové války i sešity levných náhražkových předpisů „Červený roh“ z druhé světové války. A podle některých i vařím dodnes. Ráda přispěji
… můžete směle přispívat
Pro zařazení zadávejte kategorii Historické recepty jako první kategorii a běžné zařazení receptu (polévky, omáčky, zvěřina, atd.) zadávejte jako Alternativní kategorii.
Moc chválím za dobrý nápad s historickýmo recepty, sbírám kuchařky a vlastním jak tu od M. D. Rettigové, tak jednu možná ještě zajímavější. Je přibližně z roku 1930, u každého receptu jsou i přesné rozpisy kolik to bude stát. Přidávám hned pro zajímavost recept na svíčkovou a myslím, že nejedna i nejeden dnešní kuchař bude překvapen.
príma nápad! (Tedy nenechat je pietně v rodinném archivu, ale podělit se o ně.) Zmátla jsi mě ale tím letopočtem 1896. V:,–(ila bych se, že se babinka narodila 1895. Když prohraju, máš u mne jednu nohu vánoční štoly navíc! B.
už jsem své recepty přepsané ze starých kuchařek přesunula do sekce „historické recepty“.