Recept Švestková povidla bez míchání

Celé čaro „pečených švestkových povidel“ spočíva v tom, že nemusíte stáť u kastrólu a stále miešať aby lekvár neprihorel. Výhoda je tiež v tom, že pri pečení lekvár neprská, nemáte zafŕkaný celý šporák ako keď ho varíte. Je to skrátka pohodlné a výsledok je výborný.

babicka varila (ted uz jde vsechno do kvasu) povidla v palirne v obrovskem kotli. Mam dojem, ze celou noc nebo aspon hodne hodin, nikdy jsem se vareni neucastnila, tak nevim presne … zadny cukr se tam nedaval … lepsi povidla jsem nejedla uz nam dochazi zasoby, tak snad je tento rok zase uvarime

Viete niekto, prečo sa to nemá miešať? Má to nejakú príčinu? Ja, keď som varila tento „slivkový lekvár“, tak som nevydržala a miešala.
A ešte spomienka: Kedysi v časoch môjho detstva sa u nás doma varil slivkový lekvár asi raz za 3 roky. Už za skorého rána sa zakúrilo na dvore pod kotlom a celý deň sa lekvár pomaly varil. Bez cukru, zahusťoval sa iba odparovaním. Skladoval sa v hlinených nádobách, prikrytý asi pergamenovým papierom. Bol sladký ako med, fantasticky chutil v pirohoch, buchtách na pare či pečených, nemal šance vytiecť. Vydržal do ďalšieho varenia a v tých nádobách pomaličky ďalej hustol. Pamätám sa, že niekedy bol problém z nádoby ho vydolovať.

Ja tiež už dlhé roky robím „švestková povidla“ tak, že ich pečiem. Cukor vôbec nepoužívam, ani chémiu. Aj u mňa je dávka do 10 l kastrólu 7 kg, švestek na spodok kastrólu nalejem 0,5 l octa a spodnú vrstvu švestek dám dužinou dole. Keď začne presvitať šťava, znížim teplotu na 150 st. a pečiem cca 7 hodín.Povidla sú hotové, keď obsah klesne na polovicu ( pod uši kastróla.) Až potom sa povidla pomiešajú a horúce dávajú do pohárov, zavíčkujú sa o obrátia sa hore dnom.

vařím už mnoho let (vlastně jsem je začala doma vyrábět až po té, co jsem se dostala k tomuto předpisu), ale zá:,–(ně v troubě. 7-10 kg vypeckovaných švestek pomelu na masovém mlýnku, na 1 kg švestek přidám 100g cukru a celkem asi 1/4 l octa. Vše promíchám a přeleju do širokého kastrólu (asi patnáctilitrového) a dám do trouby na nejnižší mřížku. Při teplotě 200°C dusím 8-10 hodin, tak, aby hmoty zhruba 1/3 ubylo. Já vím, je to dlouhý proces, ale se zaručeným výsledkem. Za zmínku stojí i fakt, že tepelná úprava probíhá bez mé účasti - troubu zapínám na noc a nad ránem jen zkontroluju, jak dlouho ještě. Hotová povidla naplním do sklenic a jak zmiňovala Mrtvuše vydrží bez problémů leta (u nás je ale díky koláčkům veliká spotřeba). Rum přidáváme do „povidel“vyráběných z jablek.

Před pěti lety jsme při vyklízení maminčina špajzu našli sklenici povidel blíže neurčitelného stáří. Jediné, co můžu dedukovat je, že byla po babičce, protože maminka je v kuchyni nepoužitelná. Babička zamřela v r. 1990 ve stáří 91 let a určitě nejmíň pět let před smrtí povidla nezavářela.
Protože jsem prase a hazardér s vlastním zdravém, povidla jsem ochutnala. Nebylo jim vůbec nic! Jen trochu zgumovatěla. Nakrájená na kostky a politá čokoládou dělala parádu na vánočním stole, minimálně osmnáct let poté, co byla vyrobena.
V rámci pravdy ovšem musím říct, že babička jakýsi konzervant používala. Ovšem žádnou chemii, prostě jen do každé dávky povidel přidala pořádný šplouch rumu.

Tenhle recept pochází od (mimo jiné, ale asi je to recept prastarý) od Dolce Vity, je i na jejím blogu Šárčina škola vaření. Podle něj jsem dělala povidla loni, a již nikdy jinak! Ale konzervanty nepoužívá.

Do svých povidel nepřidávám žádné chemikálie a ještě se mi nikdy nezkazila.

Pro lepší konzervaci a proti plísni, může být i citronová.

proč proboha tu kyselinu sorbovou?