Recept Pravá baba ukrajinská Pra

Ukrajinská kuchyně Do oblíbených Chci uvařit Tisk Na e-mail

Úvod

Někdy mi napadá, že lidský život svojí délkou připomíná rozlámanou špagetu. Třicet let uteklo od ochutnávky vzácného pokrmu k jeho náhodnému objevu, popsaného ve staré knize.

Zavíráme poklop opraveného tanku, vpouštím vzduch z lahví do motoru, dvanáct válců zaduní, výfuk připomene tovární komín. Poslední zkušební jízda po rozbahněných cestách kdesi u maďarských hranic a je konec přátelské výpomoci. Čeká nás horká sprcha, padnoucí uniforma, trmácení po nočních nádražích a domácí vojenská postel. “Jede nám vůbec ňákej courák, Ecsi?” “Idze, právdaže…” zatváří se tajemně černý Maďar, “ budeme ďalšie … ako sa to… három dni na oprave… akože … vopred som zariadil v kasárňach.” “Tři?” ukazuju prsty. Zvláštní tenhle Eugen, časuje, skloňuje a trojku nezná. “Igen. Idzem na svadbu a ty so mnou. Nemožeš prísť do kasární bezo mňa. Predstáv si, ty kokot, pravá východniarsko-ukrajinská, aj vela našich bude. Ani spávať nebudem, vopred kostol, družičky a tak, jedlo všade a nakoniec sa všeci zožerú.” Pětihláskové, často použité slovo má dva zcela odlišné významy. Záleží jen na intonaci. Je výrazem přátelství a jakéhosi spiklenectví, nebo se po jeho vyslovení vytahují nože. Ecsi je ve výhodě, má naostřený bajonet a já jen automatickou dvaapadesátku s prázdným zásobníkem. Jsme na jedné zelené lodi, šarvátky mezi nás nepatří. Maďary znám, když začnou páchat dobré skutky, ani kanónem je z nich nevymlátíš. Jedu na svatbu kamsi k ruským hranicím, tuším zážitek nadlouho.

Mezi zapadlými vesnicemi hrká dýzl s jedním vagónem. Přestupujeme na rychlík. Mineme stovky ospalých zastávek. Brzdové kameny zakvílí. Stojíme. Komárno ve tři ráno je v limbu. Nádražím lomcuje noční život. U bufíku je fronta na polévku, selky v krojích, na zádech těžké nůše nacpané zbožím pro chtivé obyvatele velkoměst. Divná doba. Můžeme zabouchat na kterékoli dveře a požadovat nocleh i jídlo. Nikdo neví, že právě nejsme v bojovém nasazení. Překvapuje mě, jak rádi otevírají, vyslechnou slušnou, ale důraznou žádost. Když není postel, ve stodole je seno vždycky. Volná lůžka po uchlastaných hospodářích jsou tak často, až nám to nebývá milé. Ze snadné kořisti není žádná radost. Zkušenosti máme oba. Dnes je nevyužijeme.

Mašina drcne do nárazníků. Veze nás nová síla, uháníme na sever. V ranní mlze se probouzí Ružomberok. Pohladíme očima zalesněnou Fatru, slunce bleskne do očí z hladiny divokého Váhu, za hodinu duní vlak širokým údolím pod zasněženými špicemi Tater. Nezvyklé názvy obcí, Východná, Svit, procházíme vlakem, zbyli jsme jen my dva a několik cikánů. Sbírají prázdné láhve a zapomenuté drobnosti. Margecany, Kysak. Vystupujeme. Dvě koleje a dřevěný kiosek na spadnutí. Náš courák přijíždí. Další civilizace je v Prešově. Přesedáme do dělnického pacifiku, cesta je daleká, za chvíli spíme. Snina, o chvíľu konečná! Hlasitý povel sprievodcu, tak tu říkají uniformě s kleštičkami, nás probouzí. Stakčín. Koleje tu končí. Je pozdní odpoledne. Šlapeme po konci světa, o němž jsem neměl tušení. Ecsi mávne na traktor, muž s divokým výrazem otevře dveře kabiny, s kamarádem prohodí několik skřeků a jedeme. Děsivé vesnice, všechno je šedé, cizí, podzimní vítr honí suché listí. Povoz dlouho supí pahorkatinou. Prostřílená tabule, dávno napadená rezem hlásí obec Zboj. Bezva název, lituji, že jsem nechal náboje doma. Nech předsudků, nabádá podvědomí. Seskočíme, tvrdá ruka zemědělce se potká s mojí. Nerozumím, co říká. “Tu som doma,” máchne prostorem Ecsi. Jdeme úzkou kamenitou cestou do kopců. “Máme postavaný nový dom, budeš spávat v parádnej izbe.” Na rozlehlé zahradě skutečně stojí podivná novostavba. Každé okno jiné, na vstupních dveřích červenohnědé barvy jsou velká žlutá písmena. Jako bych už je někde… nakloním hlavu - ČSD. Aha, část boku vagónu. Ecsi vezme za kliku, nikde noha, všechno otevřené. Z místnosti dýchne teplo pece. Na litinových plátech se ohřívají velké hrnce. Ecsi vyjme hluboké talíře, “daj si” podává mi naběračku jak dvě dlaně. Štouchané brambory se slaninou a cibulí, přidá lopatu houbové směsi – mačanku a přelije červeným omastkem. Pálí jak sedm čertů. Na stole jsou deckové sklínky, naleje z láhve s jalovcovou snítkou, na dva loky ji zdolá. Hledám, kam bych ji vylil. Drsný kraj a stejní jsou i lidé. Borovička se tu pije na dobré ránko, po raňajkách, na vytrávenie, pred obedom, po poludní až do večera a pred spaním místo zubního kartáčku. Mezi pitím je tvrdá práce. Na poli, v kravíně, v lese. Dva dny a zemřu na otravu.

Svatba na východě republiky nemá srovnání se západočeskou tradicí. První den se chodí po dědině a zvou se známí k obřadu i hostině. Procházíme baráčky s břízolitovou omítkou i chaloupky s udupanou hlínou v kuchyni na podlaze. V každém obydlí je teplá pec a láhev s borovičkou. Večer už nohy neposlouchají.

Druhý den se ženich od rána loučí se svobodou v místní krčmě. Mimořádně náročný den.

Svatební obřad je zvláštní chvíle. Jako z jiného světa. Na hradě vládne Gustáv a před svatebčany je vyzdobený dřevěný kostelík. Úřední akt je dávno uzavřený na národním výboru v městečku. Pro místní nemá žádnou platnost. Staré zvyky neumlčel ani politický systém. Drsní chlapi se navlékli do černých obleků, ženy vyměnily pracovní tepláky za šaty, teď se ošívají v nezvyklých ohozech.
V tichém kostele Bůh spojuje dva životy.

Více než stohlavý průvod se důstojným krokem ubírá do místního tanečního sálu, přeměněného na velkou jídelnu. Nikde žádné auto.
Na jednotlivé chody hostiny si nevzpomenu, jen vím, že sotva byly sklizeny talíře jednoho, následoval další. Sálem se nese východniarská slovenčina, je slyšet polské spřežky, ruské nářečí se mísí s maďarskými výkřiky. Všichni si rozumí. Borovička, vodka, slivovice i domácí víno mizí v hrdlech.
Mám uniformu se zlatými knoflíky. Vyhlédli si mě vetrání Slovenského povstání. “Choď si s nami vypic, velitel.” Nesmlouvavě mi nalévají lihoviny do sklenic na limonádu. Zvláštní. Sotva otevřu pusu, všichni vědí, odkud jsem. Sounáležitost národů.

Před půlnocí sál ztichne, stěny i tváře osvětlují jen svíce na stolech. Kordónem svatebčanů projíždí chalan s vozíkem, na něm asi metrová bedna z bílého dřeva. Zastaví se před novomanželi. Dva chlapi přenesou bednu na stůl a sejmou ji z podnosu. Na stříbrném tácu trůní komolý kužel s bílou, cukrovou polevou. Mezi červenými růžemi z mandlového těsta se vinou barevné pentle. Cítím výjimečný okamžik. Ženichovi je podán dlouhý nůž, aby jako první zakrojil do vzácného pokrmu.

Postup

Baba jmenuje se pečivo ve tvořítku pečené, k němuž těsto rozmanitým způsobem se připravuje, někdy rumem koření, jindy různými přísadami jako hrozinkami, mandlemi nebo mákem se opatřuje, zevně pak buď prostě cukrem posypává neb polevem cukrovým zdobí. Ku zvláštním příležitostem slavnostním, doplňuje se baba rozličnými předměty, květinami a postavičkami, řádně opentlena, na stůl se staví. Tvořítko nejlepší jest měděné, vnitř cínované, nebo kameninové dobře polévané, méně dobré i obyčejné plechové. Není-li takové po ruce, z tuhého papíru se zhotovuje. Je to pečivo v Rakousku-Uhersku, Německu, Hollandsku, však i v Polsku, Rusku, na Ukrajině oblíbené.

Zapal v peci. Pořiď 120 vajec. Žloutky z nich (cca 4 kg, moje pozn.) vprav do máselnice, tu postav do nádoby s teplou vodou a žloutky v ní hodinu tluč, až (ti upadne i poslední úd) jsou zcela bílé a zpěněné. Zatím svař ½ litru pšeničné mouky s ½ litrem smetany, dobře promíchej a nech vychladnouti. Zpěněné žloutky se ¼ litrem dobrých hustých kvasnic přidej k těstu, dobře zadělej a na teplé peci nech zkynouti. Potom teprv přidej 3 litry mouky, vrchovatou lžičku soli a 2 hodiny musíš bez ustání hnísti. Přidej k těstu ¼ litru vařícího másla (nebožky kvasinky!) a ještě půl hodiny pilně míchej. Přidej ¼ kg cukru, na prach tlučeného, utřenou kůru dvou citrónů a 36 tlučených hořkých mandlí, načež ještě půl hodiny s těstem pracuj. (To máme čtyři hodiny zápasu s tuhou hmotou, i poslední motor elektrického šlehače by teplotou vypadl z obalu).
Vezmi obvyklé tvořítko z tuhého papíru, as ¾ metru vysoké, máslem vytři, žemlí vysypej a z 1/3 těstem naplň. Postav do vysypaného kuthanu, aby baba pevně seděla a nech zkynouti. V peci vyčisti místo a vhoď mouku. Jak ihned zavoní, ale nesmí hořeti, už nepřikládej. Pec čistě vymeť a babu hodinu peč. Po vyndání polož tvořítko na stranu na polštář, opatrně jím kutálej sem a tam, až vychladne (na péřovém polštáři počítám tak tři hoďky) a tvořítko sundej. Babu náležitě ozdob.

Tak mi napadá, že do procesu se musela zapojit celá vesnice, od rozbíjení vajec až po koulení na posteli.

Smějte se dle libosti a přitom uvažte, jak příprava slavnostní krmě spojovala lidi.

Recept je z kategorií: Bábovky


Reklama

Nahlásit recept

  • 20.01.12 vloženo
  • 4651x zobrazeno

Čas přípravy

  • ani nezkoušejte

Ingredience

  • v textu

Doporučená příloha

  • Pálenky, lihoviny, šprity

Tip redakce

Na AkčníCeny.cz najdete, kde seženete nejlevnější suroviny k tomuto receptu.

Uvařeno uživateli

Vyzkoušel jsem tento recept Přidat hodnocení nebo fotku

Diskuse k receptu Pravá baba ukrajinská

Odebírat nové komentáře a uvaření tohoto receptu do upozornění

 Váš příspěvek

Reklama

 
gmp
1603 příspěvků 24.01.12 16:45
+

Baba, bába, bábovka - kde je rovnoprávnost - já chci dědovku. :dance:

 
kanibrk
31 příspěvků 23.01.12 08:48

Moc hezky se to čte :potlesk:

 
jolana
5064 příspěvků 20.01.12 21:39

:)
http://www.youtube.com/watch?…

:)

Příspěvek upraven 20.01.12 v 21:46

 
di
2451 příspěvků 20.01.12 21:04

Jejda, to je krásné, děkuju (a moc si prosím o něco dalšího podobného).
P.S. Kousek je tam myslím omylem dvakrát, ale to poetičnosti celého textu nic neubírá.

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama


Reklama

Nejlepší recepty

Hraběnčiny řezy Hraběnčiny řezy
Jarní chřestový salát s ředkvičkami Jarní chřestový salát s...
Houbová smaženice Houbová smaženice
Francouzské kmínové sušenky Francouzské kmínové sušenky
Bylinkové palačinky s chřestem Bylinkové palačinky s chřestem

Naši partneři

Vitalion

zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz

eMimino

těhotenství, děti, rodina
www.emimino.cz

Recept na jídlo

recepty, jídlo, vaření
www.receptnajidlo.cz