Recept PASTINÁKOVÉ KARBANÁTKY S KROUPAMI

tak jsem tomu dala pekne na triko, pozor s citronovou stavou,my meli doma citronove karbanatky, chudak pastinak z toho skoro nebyl citit. cesneku to snese opravdu zpoustu. urcite to vyzkousim znovu.

JEŠTĚ K PASTINÁKU - PRO JISTOTU
Pastinák setý (Pastinaca sativa L.) se však vyskytuje ve dvou výrazných a poměrně odlišných typech. Vedle pěstovaného poddruhu (pastinák setý pravý - P. sativa subsp. sativa) se v naší přírodě vyskytuje také poddruh pastinák setý subsp. tmavý (P. sativa subsp. urens), někdy také nazývaný pastinák luční. K jídlu [i jako léčivku - užívá se kořen a plod] VŽDY UŽÍVÁME jen pěstovanou variantu – tedy to, co jsme si vypěstovali z koupených semen či koupili v řádném obchodě. Divoce rostoucí pastinák tmavý naopak NIKDY NEUŽÍVÁME ani k vaření, ani ke sběru jeho součástí – je totiž pro člověka toxický. V termínech klinické medicíny byla jeho rizika popisována jako kontaktní fotoalergie, nejnovější práce, zvláště dermatologické, hovoří jednoznačně o přímém toxickém působení furokumarinů na celulární a subcelulární úrovni za spolupůsobení UVB záření, které mohou podmiňovat i změny psychiky.

NĚCO K PASTINÁKU:
Pastinák je prastará zelenina, dříve hojně používaná při přípravě jídel. V posledních staletích však byla vytlačena jinými druhy zeleniny. Mnoho lidí pastinák zaměňuje s petrželí, s tou však není příbuzný ani botanicky, ani chuťově. Je to dvouletá až vytrvalá, 30 až 100 cm vysoká bylina, jež v prvním roce života zpravidla vyhání jen růžici přízemních listů, kvete až v roce druhém. Lodyha přímá, hranatá, rýhovaná, chlupatá, větvená. Listy jednoduše zpeřené se 2 až 5 jařmy lístků, přízemní listy řapíkaté, lodyžní s řapíkem pochvovitě rozšířeným, všechny listy chlupaté, jen na líci obvykle olysalé, lístky vejčité, eliptické nebo podlouhlé, pilovité. Má okolíky s 5 až 18 okolíčky, obaly i obalíčky chybí nebo jen s 1 až 2 lístky, květy žlutozelené až žluté. Kvete v červenci až v září. Kořen obsahuje až 0,4% silice, provitamín A, vitamíny B (thiamin, riboflavin), vitamín C, cukry, škrob, minerální látky, pektin, furokumariny (imperatorin, bergapten, isopimpinelin, xanthotoxin), niacin, pyridoxin, kyselinu listovou, tokoferol a zřejmě i alkaloid pastinacin, významný je i obsah stopových prvků, zejména velké množství draslíku; a dále je přítomen vápník, hořčík a fosfor. Pěstování pastináku není nijak náročné, dobře poroste ve vlhčí a humózní půdě a na stanovišti slunném až mírně stinném. Jeho semena se sejí co možná nejdříve na jaře, neboť mají poměrně dlouho dobu klíčivosti, která činí 3 až 4 týdny. Sejí se 2 až 3 cm hluboko do řádků vzdálených asi 30 až 40 cm. Aby se mohly vyvinout silné kořeny, vyjednotí se po vzejití mladé rostlinky na vzdálenost asi 10 cm. Kořeny se sklízí na podzim po odkvětu, přes zimu je lze skladovat např. ve vlhkém písku nebo v pařeništi. Vzhledem k tomu, že se jedná o rostlinu mrazuvzdornou, lze ji ponechat přes zimu i přímo na záhoně a sklizeň provést až na jaře, ale vždy dříve, nežli začnou vyrůstat květní stvoly. Jak už latinské rodové jméno pastináku napovídá (latinsky pastus znamená potrava), byla tato rostlina již odpradávna (nejméně posledních 3000 let) lidmi s chutí pojídána, až v posledních několika staletích byla z lidského jídelníčku vytlačena jinými rostlinami, zejména pak mrkví a bramborem. K jídlu lze použít zejména kořeny; dají se použít podobně jako mrkev, tj. např. do salátů či zeleninových polévek, lze je také stejně jako mrkev podávat podušené nebo i jíst syrové [mají poněkud drsnější chuť než kořeny mrkve, ale to právě některým, kterým nasládlá chuť mrkve trochu vadí, vyhovuje]. Plody lze použít jako koření (také např. do polévek nebo salátů). Nať je velmi vhodná ke konzumaci za syrova; možno z ní udělat i chutný salát. Použitá tímto způsobem je zdrojem velkého množství vitamínů, především vitamínu C.