Recept Mušle podle Betty MacDonald

Asi jsem přišla na to, kde se vzaly ty duběnky - v některých zemích říkají té věkové kategorii děvčat-skautek, kterým se u nás říká světlušky, „brownie girls“ (jiným pro změnu „rainbow girls“ nebo „daisy girls“, aby to bylo zamotanější). Víc je v odkazu (je to tam popsané stát od státu): http://en.wikipedia.org/…_and_Guiding
V době, kdy byla knížka překládána, tady moc pojem o skautském hnutí nebyl, možná, že to vzniklo právě takhle?

Vejce a já od Betty MacDonald mám celkem třikrát. Jednu knížku mám předpisově u postele, druhou na záchodě a třetí na chatě. Neustálým přenášením jsem jí totiž příliš ohrožovala na životě . Ta na záchodě je nějaký špatný výtisk a chybí v ní tak dvacet stránek. Všimla jsem si toho asi po deseti letech, protože už jí nečtu vcelku, ale vybírám si podle náhody tu kousek, tam kousek . Jako správný labužník. Hezký den všem.

Říkali jsme tak kuličkám které se někdy vytvořily na listech dubu.
Snad jsem někde i slyšela že se z nich dá dělat inkoust.

Di, nevím, jestli jsou duběnky i v Čechách. Já to znám z jedné anglické knížky pro děti od tuším Enid Blytton.

podle mého názoru by měly ženy mít Bettynku na nočním stolku vedle bible,nebo místo ní.
Kdo,čte Betty ten prostě depku nedostane ani kdyby se proti němu spojili všichni exekutoři světa.

1. kdo čte Betty je poučen a nemá dluhy

2)je psychycky na výši a pracuje a má radost ze života 3)má kupu přátel,kteří ho podrží

4. nechápu,že Betty nikdo nečet

V tom případku si sypu popelník na hlavu a omlouvám se , opravdu jsem to nevěděla… Skautoval u nás jen syn, ten byl tehdy vlče, ve struktuře dívčího skautu se nevyznám.
Pro Františku - reportáž jsem neslyšela, bohužel Radiožurnál neposlouchám (jen Vltavu).
Pro Bonu - na Amazon jsem se dívala, mají tam Vejce a já, Dusím se ve vlastní šťávě a Paní Láry-fáry, vše vyprodané.
Ohledně rozchlipky - našla jsem dvě, jestli to někoho zajímá? Písečnou (Mya arenaria), angl. Softshell clam, Sand gaper, Long neck, Emoire clam, fr. Mye, Clanque, Bec-de-jar (velikost 5-20 cm, hmotnost až 0,5 kg, žije především v ústí řek v severním Atlantiku, v Baltském a Severním moři, podél am. pobřeží od Labradoru po Sev. Karolínu, zahrabaná v písku, při zahrabávání do písku vystřikuje vodu, nachází se pří odlivu na mělčinách) a uťatou (Mya Truncata), angl. Blunt gaper, Clam, fr. Mye trouquée (dl. 3-9 cm, vyskytuje se kolem Grónska a Islandu, v Sev. a Balt. moři a kolem am. pobřeží Atlantiku).

ale ony opravdu existují světlušky, kterým se říká duběnky.

na Radiozurnalu jsi to mohla zaslechnout byla tam reportaz o tom jak navstivili jeji dum atd.

Tak já jdu tedy taky se svou troškou do mlýna. Mé vydání knihy Vejce a já z roku 1970 přeložil Leopold Havlík a já ten překlad považuju za skvělý.

Zatím jsem Amazon nezkoušela, až bude čas, mrknu se. Ale kdesi jsem zaslechla, že Betty je populární spíš u nás, v US ji zas tak moc neznají…

No jo no, ale mám pocit, že zrovna paní Marxová udělala ze světlušek duběnky, pokud se nepletu. Je tam víc nepřesností, hlavně vyplývajících z neznalosti reálií; hromadu věcí jsme tady dřív neznali a nevěděli, jak je správně přeložit - viz. třeba už téměř legendární zápolení Škvoreckého s hamburgerem, asi to všichni znáte.

Jo, jo, jo - Jano, Děkuji! Marxová byla ta skvělá překladatelka, na jejíž jméno jsme si nemohla vzpomenout. Tvrdím, že to byl dobrý překlad. Díky.

Vlastním vydání z r.1974, překlad Eva Marxová. Píše se o rozchlipce, kterou pracně dobývali z písku. Mušle vážila 2,5 kg. Paní Betty ji vykuchala, umlela se suchary, přidala petržel, vejce a pepř. Zapekla do paštiček, smažených na másle. Chutnala prý výborně, jako ústřice. Není důvod tomu nevěřit.

Za největší gastronomicko-překladateský úlet vyhlašuji čokoládovou myš (chocolate mousse) v jakési obskurní kuchařce, která se snad jmenovala Hubneme bez stressu??? . Ovšem jméno překladatelského genia jsem nezapomněla: Nina Kružílková.

Já si myslím, že u těch ústřic se bude jednat o Olympia Oysters, tedy mušle, kterými byl dříve proslulý Pugetský záliv, tedy místo, kde Betty McDonaldová žila. Proč byly přeloženy jako zemní ústřice, to ví asi jenom překladatel. Bohužel najít knihu, kde by byly gastronomické termíny přeloženy správně, to je dodnes vzácnost.

zkus se podívat po internetových antikvariátech. Já (tedy manžel pro mě…-)) jsem tímto způsobem sehnala naprosto nesehnatelnou knihu Dějiny filmu (Gregor a Patalas), vydanou poprvé a naposledy v Bratislavě roku 1968.
A teď to nejlepší… Slovenská kniha putovala do Čech z FINSKA (!) za pouhých 120,– Kč i s poštovným a balným…
Hodně štěstí…B.

A ještě pro všechny: Mojí dceři byly asi tři roky, když jsem jí musela (jinak by nedala pokoj) předčítat z Betty MacDonaldové, aby zjistila, proč se pořád tak směju… Moje máma mi z ní také četla svoje oblíbené úryvky, to jsem už byla větší, jenže jsem jí nikdy nerozuměla, protože většinou hýkala smíchy…:-)

moje přítelkyně je má (to od ní jsem čerpala své ranní informace), ale nepůjčí. Chci kouknout na Amazon, tam je myslím největší pravděpodobnost, že by je mohli mít.
Přesto se překladu ze sedmdesátých let musím zastat, je to dobrý překlad a výborně jazykově zvládnutý, což se o tom porevolučním říct nedá.

Nemáte náhodou někdo k dispozici ty její knížky v originále? Mě se to totiž zdá špatně přeložené (=profesionální deformace).
Nemyslím to nijak zle, na Betty jsem vyrůstala (poprvé jsem ji četla snad v 10 letech - a pochopitelně řadě věcí nerozuměla); od té doby ji čtu ji zas a znova průběžně co rok-dva, je to jedna z mých nejoblíbenějších autorek. Postupem času, jak jsem začala rozum brát, učila se anglicky a začala se věnovat překládání, našla jsem spoustu nesrovnalostí. Třeba by se to díky té originální verzi vyjasnilo.
P.S. Přes svátky si ji musím přečíst znova, už mám nejmíň rok zpoždění. Obzvlášť se mi budou hodit pasáže o výchově pubertálních dívek, s tou naší to právě začlo mlátit fest. 

len tak na okraj pre zaujimavost ked je rec o lanyzoch: prva kulinarska zmienka o lanyzoch je zo stareho egypta..;-)

..pust nie je len piesok… aj takto moze vyzerat..btw:lanyze su velmi oblubene…rano staci zajst na trh..;-)

http://www.kinghussein.gov.jo/tourism4.html

omlouvam se, nejak jsem minula dotaz na Jandule na ty ustrice, tak jsem dopsala do textu co o nich je napsane v knizce

v podání Betty se zcela jistě o lanýže nejedná. Dokonce ani v originálu knihy není nic, co by k této doměnce opravňovalo. Podle mne jde o chybu překladatele, který nedokázal vyjádřit nadsázku.

raz dávno, keď mi brali slepé črevo, priniesol mi strýko do špitálu Bohatýrskou trilogii a to teda bolo…

hľuzovky to asi nebudú, nemyslím, že by tam bolo na ne vhodné podnebie (pomerne chladno a veľmi vlhko) a okrem toho, keby sme do nejakého jedla pridali cca pol kila hľuzoviek, neviem, nakoľko by to bolo jedlé. Ale s tým hľadaním v piesku je to pekné. S pozdravom Dana.

Pozor! netvrdim, ze to je tak…len som sa s tym stretla v starych prekladoch/ v starogrectine, niektori greci doteraz, beduini/arabi to v niektorych oblastiach tak volaju..beduini na nich chodia ako my na maliny a co je zvlastne volnym okom-pevnym krokom dokazu najst tie naj lanyze…;)

Jolanko, já to tak trochu tušila, ale přesto díky.

V starych dokumentoch ako aj v ustnom ludovom podani v urcitych krajinach v okoli stredomoria su zemne ustrice =lanyze…
Pekny den..;)

Ivo, tak přesně tenhle neprodejný prémiový výtisk jsem dnes zakoupila. Teď si jdu pustit ten francouzský film, na který nás upozornila Sněhulenka (nahrála jsem si ho) a do postele pak zalezu s novou knížkou…:-) Tohle prostě miluju. Všude uklizeno, vánoční světýlka svítí, svíčky blikají a voní, děti spí… pohodička.
Ovšem ráno na tramvaj a do práce . Nedělní večery by měly být delší.

knížku „Kuchařské recepty vypsané z krásné literatury“ mám co vyšla jako neprodejná prémie Klubu čtenářů Odeon. Moc pěkné čtení.
Aničko, já si naposledy vzala do porodnice „Slovácko sa súdí aj nesúdí“, což byla velká chyba. Už tak bolavé břicho mne bolelo ještě víc.

ke koupi, krásná knížka, mám ji pár desítek let a miluju ji pořád stejně. Moc toho sice podle ní neuvaříš, o to víc je však inspirativní 

dnes jsem náhodou zapadla do antikvariátu a natrefila jsem na knížku „Kuchařské recepty vypsané z krásné literatury“(editor J. Jiskrová), ještě nečtenou a stála mě jen 50,– kč. Obsahuje krásné ilustrace Adofla Borna. Betty MacDonaldová je jen jedním z mnoha autorů.
Myslím, že nebýt Tvých receptů v poslední době, asi bych si jí ani nevšimla… Takže díky. Zatím jsem přečetla jen pár stránek, ale je to příjemné čtení. B.

Doufám, že už nemarodíš…:-)

ja som si myslela, že čmeliakmi si bombiše, česky BOMBIČE, nazvala babička sama z neznámych dôvodov. Slovenský čmeliak je český čmelák. Ona celkove bola svojrázna osôbka, že áno? (Túto knihu som si nosila vždy do pôrodnice a vždy som sa nahlas bavila. Pôrodnica mi už nehrozí, takže si ju asi prečítam. A kúpim si čmeliaky…):-)

Aničko, v jednom překladu se ty „jágrovy spodky“ překládaly jako čmelouny - u vás čmeliaky. My starci chápeme, že šlo o jagerhosen.

Tuším, že po smrti Francisovy manželky a následně na to překladatelky vyšlo česky Rozkazem (jestli si to dobře pamatuju), a to byl dost mizerný překlad, potom Mrtvý dostih, ten překládal někdo jiný a nebylo to špatné i když Moserová to nebyla. A nebylo to špatné ani obsahově. Teď vyšlo něco nového v GB, mám to slíbené k vánocům, tak potom poreferuju, ale přeložené to asi bude až napřesrok. Všechny poslední knížky už psal se synem a zdá se, že podíl jeho syna se stále zvyšuje.

ooslední Francis? Under orders. Česky asi „Rozkazem“. Četla jsem doobrovolně.

Jo, bohužel, to co napsal jeho syn, synovec či čo.

a četla jsi už od Francise něco nového?

Vždycky je výborné, když stejného autora překládá jeden člověk, jako Dicka Francise paní Moserová - Davidová. Stejně tak mě těší, když je herec dabován stejným českým dabérem. Jsem konzervativní.

Jandule to asi neví nikdo z nás . Ale hlavně, že to těm knihám neubírá na kráse.
Roso, já vím. Už jsem u těch knížek stála a měla jsem je v ruce a pak jsem je tam zase vrátila. Nakonec si je koupím, ale hrozně mi vadí, že to není ten původní okouzlující překlad, někdy ze sedmdesátých let. Nevím, kdo to překládal, ale měl stejnou empatii jako Moserová, když dělala Francise.

Co to jsou „zemní ústřice“? Já to opravdu nevím.

Ano, to máš asi pravdu! Takže o jídle píše všude (a dobře). Vím, že líčí skvělou kuchyni sestřiček v porodnici (Vejce a já).

Nevaří, ale popisuje co mela k jídlu, a že sanatorium je vyhlášené skvělou kuchyni … je to pěkná sonda, do americké kuchyně před druhou světovou válkou. Kdokoliv muže dělat cokoliv popisuje hospodářskou krizi, podle mě má skvěly dar přiblížit život v té době

Nechci se přít, ale Morová rána je z tuberáckého sanatoria, popisuje pacienty, personál atd., ale že by se tam nějak extra vařilo…To si nevzpomínám, pokud ano, odpusť zapomětlivému starci…

Mám doma i dvě knížky od její sestry Mary a dokonce jsem v obchodě zahlédla knihu, kterou napsala její dcera Anka.

práve morove rany jsou plne jidla, u tech vzdycky priberu 

Bohužel, ta paní umřela poměrně mladá a napsala snad jen ty 4 knížky, které tu vyšly. Ale ty opravdu stojí za to! To je nádherný humor, nadhled, pohoda. Však už jsou taky častým používáním skoro rozpadlé. A kromě humoru jsou (snad krom „Morové rány“) plné i dobrého jídla, takže něco z nich na Labužníka patří.

Ke spisovatelce jsem se dostala, díky mojí mamce, moc mě zajímalo, proč se u té knížky tak směje. A od té doby ji všude propaguji Dokonce kamarád si přečetl Vejce a já, a byl úplně nadšený. Je málo knížek, ke kterým se člověk může pořad vracet

Mnohem levněji vyjde koupit si Co život dal a vzal, než jednotlivé díly je tam rozdíl skoro 300kč

Mrtvolo, román od Betty MacDonaldové Co život dal a vzal i jednotlivé díly Dusím se ve vlastní šťávě, Kdokoli může dělat cokoli a Morová rána inzeruje knihkupectví Kanzelsberger. Je možné u nich koupit knihy i na dobírku. Něco má i Neoluxor, ale ne všechny.

Ty historky si pamatuji. Musím ale říci, že alespoň podle mých zkušeností mají muži „chirurgický“ přístup i k jiné práci, nejen k vaření. Mám na mysli ono „podej mi kladívko, podej mi hřebík, ten ne, ten menší, atd, atd,“ Já osobně jsem s Betty, jmenovitě s kapitolou „Dospívání, aneb přivezem k vám Imogeen a přijedem si pro ní, až jí bude třicet“ strávila nejednu slastnou chvilku v době puberty mé dcery a utěšovala jsem se, že puberta probíhá všude stejně bez ohledu na národnost, dobu a společenský systém, ale hlavně, že přejde.