Vitalion
zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz
sveva Italská kuchyně Do oblíbených Chci uvařit Tisk
NÁZEV
Správný název je La bistecca fiorentina [labistek-ka fiorentýna]. Můžete
použít také La bistecca alla fiorentina. Nepoužívejte název La Fiorentina,
určitě ne pokud se nacházíte v Itálii nebo dokonce ve Florencii. Hned se
vás zeptají, pro který fotbalový klub fandíte vy. Slavná a Toskánci
milovaná ACF Fiorentina se ukáže jen na stadionu.
HISTORIE
Velkokníže toskánský Lorenzo de Medici, řečený il Magnifico-Nádherný,
vedl opravdu okázalý život. Přísný až krutý, ale velmi schopný vládce,
velký mecenáš, kterému lidstvo vděčí za mnoho pokladů renezančního
umění. Jeho jmeniny (10. srpna - San Lorenzo) byly velkolepě oslavovány
dvořany i lidem. Na náměstích se připravovaly hořící hranice, opékaly
se velké kusy, dokonce celé čtvrtě skotu a porce byly nabízeny
hodovníkům. Toskánsko a Florencie byly cílem zámožných anglických
obchodníků, bankéřů a turistů. Návštěvníci z Anglie nazývali porce
masa beef steak a místní si přizpusobili výraz na ‚bistecca‘.
Angličané milují tento kraj a žije zde celkem velká komunita, která
dokáže dobře a citlivě udržovat zakoupené nemovitosti.
ZÁKLADNÍ SUROVINA
Hovězí plemeno Chianina je chované odjakživa v provinciích Siena a Arezzo
v toskánském regionu. Jeho název je odvozen od širokého údolí
Valdichiana, které se nachází právě mezi městy Arezzo a Siena.
K přípravě bistecca fiorentina se používá též plemeno Maremmana
typické pro západní Toskánsko.
Na tuto specialitu se hodí mladý nekastrovaný býček (vitellone) stáří
12-18 měsíců, nebo jalovička (scottona) stáří 16-22 měsíců.
Poražený kus zraje 14-20 dnů.
Používá se díl (lombata), který jde v zadní čtvrti od kýty podél
bederní páteře až po osmé žebro. Každá porce musí mít jak řez
roštěnce tak i svíčkové, oddělené kostí tvaru T.
Ve Spojených státech je určitě větší kultura grilování a bistecca
fiorentina se přirovnává k T-Bone a Porterhouse. T-Bone má maso silné
nejméně 0,5 palce (1,3 cm), zatímco Porterhouse je nad 1,25 palce
(3,2 cm).
Italové na to jdou jednodušeji. Takže menší bistecca fiorentina má
tlouštku na dva prsty, ideální váha je 800 gramů. Tedy řekněme větší
Porterhouse. Tu vám připraví soucitní kuchaři, když vidí, že nejste
jedlíci nebo vyznavači. Ta pravá bistecca fiorentina je na čtyři prsty a
váha nad jedno kilo.
Z toho vyplývá, že je mylné srovnávat ji s T-Bone.
Dvě odlišné velikosti vyžadují odlišné doby grilování, ale o tom se
dočtete v receptu.
Nežila jsem ve Florencii a s mými znalostmi pouhého konzumenta bych si nedovolila psát o něčem tak specifickém. Inspiraci jsem našla na dobré stránce specializované na grilování. V sáhodlouhé diskuzi se sešlo asi pět Florenťanů, kteří si mezi sebou házeli míček odborných detailů, kterými odpovídali na dotazy méně zasvěcených. Recept je tedy shrnutím určitých pravidel a zkušeností.
Potřebujeme řez z kusu správného plemene a správného stáří, který po zabití zrál asi 20 dnů. Řezy mají být tlusté na čtyři prsty, do 8 cm (nikdy pod 5 cm), a váhy nejméně 1 kg. Když postavíme řez svisle na kost, zůstane stát. Menší porce je na dva prsty a do 800 g. Okraje řezu necháme obrostlé tukem a lojem. Řez vytáhneme z ledničky 10 hodin předem, nenakládáme, nekořeníme a nesolíme před grilováním. Připravíme ohnistě s dřevěným uhlím vyrobeným z dubu nebo buku. Očištěný rošt lehce potřeme olivovým olejem, osadíme co nejblíže nad ohniště a zkontrolujeme teplotu. Jak? Otevřenou dlaň přiblížíme na 10 cm, a pokud napočítáte od 1001 do 1005, je teplota nízká. Pokud napočítáte jen do 1002, žár je příliš horký. Uhlíky mají být živé, ale mírně zastřené popílkem a bez plamene. Řez položíme na rošt a už se ho 5 minut nedotýkáme. První minutu necháme rošt co nejblíže uhlíkům, aby se rychle vytvořila tenká kůrčička. Potom rošt oddálíme od uhlíků na výšku 15 cm. Po 5 minutách řez tedy obrátíme za pomoci špachtle. NIKDY do masa nepícháme vidličkou. Opakujeme stejný způsob pečení na druhé straně (v tomto okamžiku můžete trochu posolit opečenou stranu). NIKDY plát opakovaně neobracíme. Po 5 minutách postavíme řez na kost a necháme opékat na mírnějším žáru až 15 minut, tedy trojnásobek opékání jedné strany. Proč na kosti? Kost se vyhřeje, část teploty předá okolnímu masu a napomůže propečení těsně u kosti. Dále žár hladí řez jen po bocích a napomáhá tomu, aby se maso prohřálo uvnitř. Tenší řez na dva prsty menší váhy opékáme max. po 5 minutách každou stranu. Čas pečení samozřejmě můžeme přizpůsobit tloušťce masa a požadovanému propečení. Hotový řez položíme na prkénko, posolíme na hrubo mletou solí, přikryjeme a necháme u tepla chvíli odpočinout. Potom odřežeme maso od kosti, roštěnec i svíčkovou naporcujeme na menší kousky, kterými podělíme stolující. Znalci a vášnivci konzumují biftek jen tak, bez dalšího ochucení. Pokud je maso opravdu nejlepší kvality, vychutnají si jej přírodní. Maso má mít tenkou kůrku, propečení asi 4 mm, uprostřed má být červené, měkké, teplé a nemá vytékat šťáva. Kdo si přeje, může použít drcený pepř, trochu dobrého toskánského olivového oleje a třeba i pár kapek citronu. Anglickým hostům se položí na maso hoblina másla, podle jejich dávného zvyku. Tradiční přílohou byly vždy fazole cannellini, dnešní gurmeti se spokojí s lehkým salátem. Není zvykem konzumovat chleba, brambory a už vůbec ne polentu. La bistecca fiorentina si zaslouží to nejlepší toskánské víno. Chianti je klasika, dále Rosso di Montalcino, Sassicaia, Montepulciano a dobrý ročník Brunello di Montalcino je top.
Další recepty na Steaky
Recept je z kategorií: Hovězí maso Maso Minutky
fazole cannellini nebo lehký salát
Na AkčníCeny.cz najdete, kde seženete nejlevnější suroviny k tomuto receptu.
Odebírat nové komentáře a uvaření tohoto receptu do upozornění
Přečtěte si recept na La bistecca fiorentina
I já si ráda počtu zajímavé, poučné, děkuju
Všem děkuji za shovívavou pochvalu, potěšilo mne, že si někdo rád počte.
Pellegrino Artusi nel suo “La scienza in cucina e l’arte di mangiar bene” ci racconta della bistecca con precisione scientifica: “Bistecca alla fiorentina. Da beef-steak, parola inglese che vale costola di bue, è derivato il nome della nostra bistecca, la quale non è altro che una braciuola col suo osso, grossa un dito o un dito e mezzo, tagliata dalla lombata di vitella”.
I macellai definiscono lombata il taglio di carne staccato dai lombi (parte posteriore dell’addome) dell’animale mentre chiamano “costata” l’adiacente taglio rivolto verso la testa. Naturalmente, come in tutte le cose, questo piatto viene chiamato in modo diverso a seconda della città/regione in cui ci si trova; perciò ordineremo un “sottofiletto” a Torino, un “lombo” a Roma e una lombata di manzo a Firenze.
přímo blbuvzdorný recept, vysvětlující mnohé.
Další vysvětlování a povídání o steacích je zde.
Sveva..to je nádhera číst!
Ještě jedna perlička. Poslední členka Medicejského rodu Anna Maria Luisa (zemřela v r. 1743) zdědila po předcích vášeň pro umění a starožitnosti. V roce 1737, kdy už bylo rozhodnuto, že Toskánské knížetství přejde do Habsbursko-Lotrinského rodu, si vynutila Patto di Famiglia (Rodinná smlouva). Nová dinastie se musela zavázat, že nesmí odvézt nebo přemístit z Florencie a z území Toskánska galerie, obrazy, sochy, knihovny, šperky a ostatní dědictví Velkoknížete toskánského, aby „zůstaly ozdobou státu, sloužily veřejnosti a budily zájem a zvědavost cizinců“. Předvídavá to žena.
Koho nezajímá povídání (jinak to nešlo, blogy tady nejsou), přejde rovnou na postup. Kdo nemá rád dlouhé recepty, ať raději nečte vůbec. Možná recept bude zajímat ty, co grilují.