ji

ani u nás nechybí česká klasika - vanilkové rohlíčky, lineká kolečka, pracny, moka, kokosky. Autorem bývá maminka, já pak přidám laskonky, kávové šneky, ořechové rohlíčky s krémem a medové trubičky plněné krémem. Určitě jsem si nevzpomněla na vše, protože míváme tak 15-17 druhů. Pečeme i pro sestru a pár přátel, kteří dostanou cukroví jako dárek. Nejoblíbenější je ale maminčino linecké, zadělává z 10-ti dávek, tj. ze 2 kg mouky!

V trojobalu, usmažit, s tatarkou a bramborama.
Také se dají zapékat plněné, podobně jako žampióny.

Houby udusím na cibulce s drceným kmínem, zaleju vodou, přidám bobkový list, nové koření a celý pepř (vody jen do poloviny hrnce). Zvlášť uvařím brambory na kostičky s kmínem a solí a i s vodou přidám k houbám. Zahustím smetanou (používám 30%, kterou nechám zkysnout, ale nesmí to být ta trvanlivá) s rozkvedlanou moukou a nechám chvíli provařit - na mírném plameni. Na talířích si do polévky každý přidá vajíčka smažená na cibulce. Je to zase trochu jiná chuť!

nejspíš se Ti jedná o tzv. „Brněnský dort“ - alespoň u nás se mu tak říká. Vyrábím ho takto :

• v rozevírací dortové formě upeču ořechový korpus, který jen jedenkrát ptoříznu.
• upeču piškotovou roládu, kterou nesmotám, jen odlepím od papíru
• připravím si 2 dávky krému, vanilkový a čokoládový.
• čokoládovým krémem potřu piškotové těsto a po kratší straně ho nakrájím na pruhy o šířce 2,5 - 3 cm
• částí vanilkového krému potřu spodní část ořechového korpusu
• 1 pruh z rolády smotám a položím doprostřed natřeného korpusu. Další pruhy z rolády k němu postupně navíjím dokola.
• povrch zatřu další částí vanilkového krému, upravím na něj druhou část korpusu a stáhnu rozevírací obručí z dortové formy. Zatížený ho nechám v lednici přez noc ztuhnout, nožem pak opatrně obříznu kolem formy, vyklopím na tác a dohotovím.
  Ořechový korpus peču z menší dávky, než je pro danou formu zvykem, abych neměla ty 2 části které potřebuji zbytečně vysoké.
  Snad Ti bude můj popis technologického postupu dosti srozumitelný.

i když mám vlastní domácnost více jak čtvrt století, vařím a peču běžně, o smažený sýr se už ani nepokouším. S hermelínem a tvarůžkami je to stejné. Pokud to moje mužský chtějí, musejí si zajít do restaurace. Místo nudlí jsem se naučila zavářet do polévky kapání nebo strouhání a kečup domácí výroby jsem napoledy připravovala v dobách hlubokého míru a rozkvětu. Neměl správnou chuť a ani barvu - a to prý zaručený recept! Pokus o šípkovou marmeládu mám za sebou také jenom jeden, víckrát bych to rozhodně neprubovala - kupovaná marmeláda je jistější. Masox od Vitany mám v ledničce pořád, do guláše či roštěnky ho dávám vždy, ale nepřišla jsem na chuť Magi, to prostě nepoužívám. Stejně jako Aničkav se přiznávám, že mi olivový olej nevoní a řízky na něm fakt nesmažím! Určitě mě omlouvá, že jsem na něm nevyrostla a stejně jako Manek upřednostňuji sádlo, máslo a slunečnicový olej.

ale jelikož žiju na vsi, tak jsem jimi přímo obklopena. A proto vím, že samotný med zkvasit nemůže, při výrobě medoviny se nejprve rozvaří s vodou a teprve pak má schopnost kvasit. Med, který ani po roce není ztuhlý, je takzvaně pastovaný (po vytočení se po dobu několika hodin, snad i více jak 1 den promíchává) a zcukernatění, je přirozenou vlastností medu. To neumí akorát ten upravovaný z obchodu. Ne, med se sám od sebe neumí zkazit.

co kuchařka, to nějaká odlišnost. Já se opičím po mamce (a ona zase po té své) - k osmažené cibuli přidám ml. papriku, osmahnu kuřecí kousky, osolím, opepřím, přidám koření (nové, celý pepř, tymián a bobkolist), zaleju vařící vodou a pomalu dusím do měkka. Na závěr zahustím smetanou s hladkou moukou.
To aby jsi v tom měla větší guláš!

já ho uvařené na karamel zapomněla zastrčené za marmeládama ve skříni (tam jsem ho ukryla před mlsným synkem). Milé Salko tam strávilo více jak rok a jaký z něho byl koňak!

menší, zamražené tlačenky uvařím ve vodě, nechám ztuhnout a nikdo nepozná, jak dlouho jsem je měla v mražáku. Věřte, zabíjačku i s tlačenka madělám 2× za rok. Pro doplnění dodám, že je úplně jedno, jestli je před zamražením tlačenka uvařená, či nikoli. Ona ztuhne kvalitně i bez vaření, ale paseku by dělal syrový česnek, kterým se dochucuje.

Maminka, kuchařka ve šk. kuchyni (z kategorie těch, na jejihž jídla se dodnes vzpomíná) měla báječnou přítelkyni Tynku. Ta přitáhla recept na domácí pomerančový džůs - co by pro nás neudělaly! Možná by byl dobrý, kdyby moji pořádkumilovnou máti nanapadlo nic lepšího, než ty kdoví čím stříkané a ošetřené plody omýt v jarové vodě (v receptu se totiž psalo i s kůrou). Jablečnej jar nic nepřekoná!
Můj vlastní : po svatbě jsem bydlela v paneláku a do práce jsem to měla přez cestu - 300 m. Jdouce na odpolední směnu jsem dala vařit kus uzeného s tím, že za 2 hod. odprovodím kolegini na autobus a cestou vypnu doma kamna. Už když jsem za sebou zavírala dveře od bytu, jsem o nějakém vaření nevěděla, natož abych si vzpoměla, když jsem se loučila s Martou. Můj muž přijížděl z práce v 15.00 - 5 hod. po mém odchodu z bytu. Domů se prý dostával na několik pokusů, jinak by se udusil. Copak kuchyň, tu jsme vymalovali, ale ten puch, ten nalezl snad všude a vydržel dlouho. No a sousedi vydýmení přez dvě podlaží si také užili. V hrnci zbyl kus černé brikety, kterou jsem rozpouštěla několik týdnů na balkóně - marně. Ale mám ho dodnes, neb byl z nerezu a tak mi ho za mírnou úplatu v Kodruku Javorník (kde je před lety vyráběli) krásně vyleštili.

se připravují z bramborového těsta (vařené brambory, mouka, sůl). Vypadá to jako moravské šulánky, ale nepřipravují se na sladko, nýbrž na slano. Moje teta - z Pece pod Čerchovem je peče do růžovohněda na vymaštěném plechu v troubě, podává s podmáslím.
Rýtl dělá také a jsou to opět vařené, na hrubo nastrouhané brambory, které se za neustálého míchání a odrýpávání ode dna kastrólu (přípékají se) připravují na plotně ve veliké pánvi, nebo kastrólu. Výsledkem je opečená, rozpadávající se masa křupavých brambor. Obojí jsem měla tu čest jíst při svých návštěvách Chodska. Chutnalo mi.

očištěné, omyté houby nakrájím, nasypu do hrnce s vroucí vodou (zá:,–(ně větší hrnec s dostatečným množstvím vody, aby brzy znovu zavřela), nechám přejít varem - podle kvality hub 1-3 min., sleju přez cedník, propláchnu studenou vodou, nechám okapat, naplním do skleniček, setřepu, uzavřu a vařím při 100°C určitě hodinu. Pokud se mi někdy něco zkazilo, bylo to vinou špatného víčka, ne hub. Takto zavařené je uskladním v chladu (lednice není podmínkou) a používám je na všechny způsoby, včetně smaženice.

se mají před zamražením určitě blanšírovat, ale moje maminka je leta letoucí jen očistí, nakrájí, uloží do obalů a bez caviků zamrazí.
Při vaření je úspěšně používá až do nových - určitě je tedy takto skladuje minimálně 7 měsíců. Ještě se z toho nikdy nikdo nep......!Správné to sice určitě není, ale kdo z nás ví najisto, jak zacházejí s mraženým zbožím ve skladech, obchodech, nebo během přepravy. A nezbývá nám nic, než důvěřovat, protože jinak bychom asi neměli co do úst.

Já o něm sním skoro 10 let, ale když ta moje 25 let stará potvora zn. ETA je asi nezničitelná. Mám malýho Ronica, kterýho používám sice často, ale jen na maličkosti typu „strouhanka z 1 rohlíku, podrtit 2 hrstě ořechů a p.“ ETA funguje spolehlivě na šlehání, strouhání a krouhání zeleniny, kynuté těsto zadělávám v pekárně. Před několika měsíci jsem si pro:,–(ila Thermomix - je sice na naše poměry drahý, ale jsem jím přímo nadšená! No a tak je jasné, že další nákladný „krám“ (KitchenAid) by můj muž jen těžko rozdýchával. Ale nevadí, já se dočkám!

17 - 20 gr soli na 1 kg hmoty. To je poměr, který se používá u nás při přípravě klobásové směsi. V obou případech se jedná o mleté maso.

ale i ty s plastovou, zn. Tescoma dostávají v myčce zabrat. Plast je po několika letech „údržby“ v myčce zkřehlý, vylamuje se a ztratil nejen byrvu, ale i glanc. Jó a taky jsem si díky vlastní blbosti a pohodlnosti zničila mytím v myčce kvalitní prkénka na maso - rozpadla se. Sebekvalitnějším nerez příborům nedělá pobyt v myčce také dobře - to si zase odzkoušela má drahá sestra. Klasické nerez příbory s rezavými skvrnami po myčce vyměnila za velmi drahé a velmi nerez a problém zůstal. Jedinou radou je příbory ihned po umytí vytáhnout a utřít do sucha.

nepřikládala bych tomu tolik důležitosti. Z domova jsem naučená šlehat na piškot napřed bílek, po chvilce přidám tolik lžic cukru, kolik použiju vajec. Do tuhého sladkého sněhu zašlehám žloutky a na konec vmíchám mouku - zase ji počítám na lžíce.
Cukr používám nejčastěji pískový, ale výsledek je stejný s krystalem, jako s moučkou - mám to odzkoušeno. Třené těsto za mně zpracovává robot a tak je mi fuk, jestli to trvá chvíli dýl a klidně dám krupici, mletý jen když spěchám. Do kynutého krystal, nebo krupici. Mám sestřenici, která i na linecké používá krupicový. Těsto si připraví den předem a tvrdí, že cukr se v něm krásně rozpustí. Já jsem nikdy neměla odvahu to vyzkoušet.

děkuji, adresu jsem si uložila a zjistím, co pro mně můžou udělat. Jitka

Před časem jsem zdědila tento kuchyňský robotek (mám ten nejmenší model) a už nechce makat. Nevíte prosím někdo o servisu na tyto spotřebiče? Nemám zdání, kam ho poslat na opravu a žádnou dokumentaci jsem k němu neobdržela. Na internetu jsem narazila jen na prodejce. Děkuji. Jitka

je natolik houževnatá, že si s ní neporadí ani hrnec starého Papina.
U nás roste docela hojně a tak jsem měla potřebu vyzkoušet nějaký speciální recept. Našla jsem si „Lišky na smetaně podle Jiřiny Šejbalové“a výsledek za to dvouhodinové dušení nestál.
Obecně se o nich říká, že naším trávicím traktem projdou beze změny (doufám, že jsem to vyjádřila dost kulantně).
Takže bych určitě doporučovala to mletí na prášek.