Včera jsem si (za účelem zkrácení dlouhé chvíle při čekání v jisté instituci) šel zakoupit nějaký časopis a paní mi nabídla Chef gurmána. 90 stran za 29,– Kč sympatického „slintání“. Také se vám líbí? Já to viděl prvně.
myslím, že nezaspal 
Mělo by to být buď úplně první, nebo max. druhé číslo.
Refernce podáváš váženě tak dobre?
…pokud se Ti líbí Apetit, tak by se Ti mohl líbit i Chef gurmán - je to podobný formát. Já jej zatím prošel jen zběžně, ale byly tam věci, které mě zaujaly.
Ale to víš, tisíc lidí, tisíc chutí.
ale ZKLAMALO MĚ, neříkám, pár počteních tam je (Brazílie+krajové recepty), ale samotné recepty dost propadák.Jestli někdo viděl recepty a fotky načinčaných porcí např. v Marianne nebo fotografie cukroví v rúzných jiných časopisech, tak ho tohle otráví jako mě. Recept na kachnu či krůtu asi využiji, ale není to nic převratného. Též hodně reklam.Dávám školní známku 4, hlavně za neoriginalitu a za celkový nepřínos.
Srovnávám z Apetitem, který u mě vypěstoval závislost od prvního čísla (tedy, ne, že bych neměla občas výhrady), a který ve mně vyvolává neodolatelnou chuť recepty vyzkoušet a fakt je, že recepty a plno fíglů fungují.
Moj dojem je presne zhodny s Rosnickou.
Na prvy pohlad lakavy casopis, prijemny vzhlad, kopa clankov a receptov, az na
to, ze ked citam Apetit, svrbi ma vareska a hned chcem nieco skusat. V CH.G.
nic.
Povedal by som, ze s ohladom na to, ze to je uplne prve cislo to nie je zle.
Asi budu pracovat s ohlasmi a zlepsovat sa. Ja osobne druhy Apetit
nepotrebujem, ale mozno si to zasa za rok kupim a uvidim.
Mimochodom - co to je za nazov, chef gurman?
v akom je to vobec jazyku? znie to ako black pes (skutocne existuje
v Klanovicich).
Když si někdo vezme za cíl seznámit českou gurmánskou veřejnost s tipy a triky našich předních šéfkuchařů, nelze než takový záměr vřele ocenit. O našich gastro hvězdách toho víme zoufale málo. Nemáme tušení, kam se ubírá novodobá česká kuchyně, kdo udává její směr, ani jak dokonale zužitkovat nové ingredience a postupy, které k nám zavanul vítr ze zahraničí. Jen nesměle pátráme po tom, co všechno můžeme chtít po obchodnících s potravinami, jen matně tušíme, kam až s nároky na dostupné suroviny můžeme zajít.
A když pak ten někdo navíc dostane odvahu svůj nápad zrealizovat prostřednictvím měsíčníku, nezbývá než ocenit také jeho odvahu. Jenomže to k úspěchu nestačí. Nesmí přitom totiž zapomenout na jednu velice důležitou věc: na to, co vlastně člověk hledá v kuchařských knížkách, potažmo v časopisech. Občas se pídí po radě, ale většinou ho zajímá inspirace pro jeho soukromé kulinaření.
Tvůrci Šéfkuchaře Gurmána (nebo jak jinak by se asi dal počeštit název Chef Gurmán?) bohužel na celé čáře zklamali v kvalitě textů. Takový prohřešek pak už nevyváží ani poměrně dobrý výběr námětů, receptů i působivých fotografií. Podařilo se někomu začíst do editorialu? Jak proboha souvisí šéfredaktorčin obdiv k vaření jejího otce a chuť vařit svým kamarádům s prací nejlepších šéfkuchařů? Logický skok jsem nedokázala vstřebat ani při pátém čtení téhož. A odkud se z ničeho nic vzal recept na babiččiny rohy, když přilehlý text hovoří o francouzské snídani čítající kávu a croissant? A proč tento článek doplňuje výběr převážně anglických marmelád? Proč u receptu na štěpánskou kachnu po staročesku nikdo nezkontroloval, zda pořadí fotografií odpovídá postupu? Ano, jednou se to stát může, ale proč je tatáž chyba také u kachny s medovou glazurou?
Nemůžu si tedy pomoci, samotný výběr receptů (většinou se jejich srozumitelnosti nedá nic vytknout) a připojené fotografie mě ještě do varu nedostanou. Potřebuji, aby mě čtení pohladilo, rozeznělo na tu správnou vařící náladu a dostavila se nutkavá potřeba ihned něco realizovat. Jediný odstavec textu u každého článku (samozřejmě i zde jsou výjimky), napsaný navíc tak trochu mimo mísu, nestačí. Je mi líto, dostavení s inspirací se tentokrát nekoná.
Ještě více mě však mrzí, že časopis, který by rád představoval špičkové šéfkuchaře, doslova zahodí příležitost, které se mu dostalo při setkání s hvězdami tohoto čísla. A že si pro první číslo nevybrali špatně! Antonio Carlos de Silva Carvalho, mistr brazilské kuchyně, Silvie Sulanská, cukrářka z Obecního domu v Praze, Emanuel Ridi, Martin Polačko… Nikoho z nich nevyzpovídali a představení odbyli jedním odstavcem. Jedinou památkou na setkání zůstal výběr receptů, jen tak naskládaných na stránce nebo dvou.
Tím prohřešky nekončí, ba co hůř, něco tu českému čtenáři úplně nezavoní. Hned za představením brazilské kuchyně a šéfkuchaře Carvalha do očí zablýskne inzerát na restauraci, ve které působí. Náhoda, nebo spíš výměnný obchod? Článek za inzerci? A takhle okatě? Nebo jiný příklad, článek z rubriky Před výplatou. Ten nabízí pouze jedinou surovinu z Delvity, všechny ostatní nakoupíte v Intersparu. Skóre činí 8:1. A jen tak mimochodem, Interspar v časopise pochopitelně také inzeruje… Tvůrci poněkud zapomněli, že v každé slušné redakci existuje cosi jako čínská zeď mezi inzertní a redakční částí.
Pokud by Chef Gurmán chtěl pouze přispět do již tak rozsáhlé sbírky receptářů na našem trhu, rozhodně v ní příliš neoslní. Podaří-li se mu však lépe uchopit záměr a bude-li se opravdu držet toho, co slibuje samotný jeho název, má určitě ještě šanci. Prozatím dávám dvě hvězdičky ze čtyř možných.
a musím konstatovat, že překonalo časopisový zákon a je výrazně lepší, než první!
taky jsem se zvědavosti znovu zakoupila. Uznávám, je sice lepší (počtění o rakouské kuchyni), ale pořád to nějak není ono. Prostě, grafická uprava a fotky dost nelákavé, tedy, stále to ve mě nevyvolává chuť jít okamžitě koupit suroviny a uvařit to jako u Apetitu či např. kuchařek Jamieho Oliviera či Marry Beryové. Pozorně jsem četla i recepty, většina z nich je stylisticky velmi chudá-opakují se slova a výrazy ve větách za sebou jdoucích. Přesto jim držím palce. I když, četla jsi „dopisy čtenářů“ v oddělení redakce? Zdají se mi být vymyšlené a stylizované, obvzláště dopis pána, kterému manželka na noční službu zabalila 2 rohlíky, 20 deka gothaje a jejich časopis
Viem, ze novy Chef Gurman to ma v konkurencii uz zabehnuteho Apetitu tazke. Ale
ferove je ale povedat, ze vela veci sa zlepsilo a niekolko stran je vyslovene vybornych.
este k nazvu - pisu ze o nom rozmyslali cele hodiny.
cele hodiny? a vysledok je dvojjazycny nezmysel?
máš pravdu, zdaleka to ještě není úplně ono. Ale líbí se mi, jak
evidentně naslouchali reakcím čtenářů a hodně toho změnili k lepšímu.
Mě v druhém čísle doslova po:,–(ila na zadek dvoustrana Párty
rychlovky, z ohromného obrázku se smálo šest krásných decentních
mističek s tím, co jsem považovala za efektní dipy. Jenomže se z nich
vyklubaly tuctové a všeobecně známé pomazánky. Buď si popletli titulek,
nebo si z nás utahují…
Časopisy v dnešní době vydává kde kdo - ostatně to není až taková věda. Jenomže časopis o vaření toho potřebuje trochu víc, než pouhé redakční a tiskárenské know-how. Pořád ještě se mi ale chce dát Chef Gurmánovi šanci a držet mu palec. Apetit se vydává v licenci s britským časopisem Good Food a má v tomto směru podstatnou výhodu.
dnes jsem se dostal k reakcim na casopis chef gurman. Vsechny tyhle prispevky jsem si peclive precetl a v hodne pripadech musim oponovat. Kdyz uz jsme u srovnavani casopisu APETIT a CHEF GURMAN. Kdyz zacnul vychazet casopis APETIT tak me zaujmul a par cisel jsem si koupil, ale musim konstatovat, ze nejak jeho uroven zacla dle meho nazoru klesat. Tak jsem ho prestal kupovat. U casopisu CHEF GURMAN zatim nedokazu rict ale od prvniho cisla se zatim jen zlepsuje. Tak uvidime jak to dopadne. Editorial sefredaktorky to ze na cestu vareni ji privedl jeji tatinek neni nesmysl, jelikoz kazdy nejak musel zacit varit. A u sefredaktorky je to tatinek, u nekoho jineho to muze byt meminka nebo nekdo jiny. I ti nejlepsi sefkuchari museli nejak zacinat, nekdo se to ucil na skole nekdo doma. A souvislost je, ze je spojuje jedna vec a to laska k vareni a snazit se uvarit pro sve hosty to nejlepsi a aby jidlo bylo i pohlazenim na dusi. A su uplny laik ve vareni, jelikoz moje profese je IT a tudiz si doma vetsinou varim co si nekde prectu, nebo se snazim delat hodne nenarocne recepty. Pro nekoho jsou recepty v casopise chef gurman tuctove, nebo zname jako napriklad pomazanky v druhem cisle ale pro cloveka, ktery nezasvetil zivot vareni je to docela cenna iformace a arecept jak si udelat nejaku pomazanku a nesnidat jen syr z obchodu. Proznam se, ze jsem si uz uvaril radu receptu z tohoto casopisu a vzdy me to vhutnalu. V poslednim cisle jsou uverjnene recepty polevek, ktere si urcite uvarim. Jak graficky tak i obsahove me tenhle casopis pride hezky. A cena 29,–- neni tak velka. Rekl bych, ze to neni castka ktera by me schazela v rozpoctu domacnosti a utratit za tnehle casopis nejsou vyhozene penize. To ze jsou tam inzerce tak to me neprekazi, jelikoz kazdy zneceho musi zit a tenhle casopis urcite zije z inzerce, kdyz to srovnam z ostatnima casopisama, tak je v v ostatnich casopisech je vic reklam, teda nekdy si pripadam, ze kupiji jenim inzertni casopis a je daleko drazsi.
Takze kdo chce koupi se tenhle casopis kdo ne tak ne, ale nektere reakce na tenhle casopis me pripadne, ze to pijsou z konurecnich casopisu.
a jako hlavní přednost bych viděla cenu, která je opravdu velmi
přijatelná. Ale mám pocit, že jsou všechny články a recepty
roztahané" do prostoru, a že by nebyl problém i graficky přijatelně
zhustit na 2/3 stránek, tedy poměr cena/počet stran vypadá dobře, ale
poměr cena/ obsah už tak ne. A už vůbec mi neladí dohromady název a
obsah…Celkově - nic moc. Když si koupím Apetit nebo LCI, tak bych nejradši
hned pelášila do kuchyně k plotně, ale tady jsem ten pocit neměla a
žádnou slastnou představu chutí a vůní to ve mně nevyvolalo.
Precetla jsem mnoho reakci na tento casopis. Taky patrim mezi ty, co si chef
gurmana koupili. A naopak od vetsiny reakci, tomuto casopisu hrozne fandim a
davam sanci. Prijde mi, ze ma svezi nadech a pohled na dnesni svet gastronomie.
Prijde mi spise jako zajimavy gastronomicky lifestyle. U hlavniho konkurenta
Apetit, ktery je soucasti velkeho nadnarodniho nakladatelskeho gigantu to
opravdu nema lehke. Apetit si rozhodne najde prizen u mnoha ctenaru i z toho
duvodu, ze prevazna vetsina receptu je prevzata od jednoho z nejlepsich
casopisu v Anglii BBC GOOD FOOD. Ovsem davam pravdu Rossovi, uroven Apetitu
posledni dobou poklesla a prijde mi rozhozeny, zmateny a reklama z nej rovnez
srsi.
U CHG se mi libi, ze se snazi postihnout celou skalu kucharinek a kucharu, od
zacatecniku az po zkusene profesionaly. Skola vareni je vyborna, to co jsem se
vse dozvedela o vajickach! Fakt dobry! V tomto casopisu se nejenm najdu
recepty, ale prectu si tam spoustu zajimavych veci, ktere v Apetitu
postradam.
Samozrejme nasla jsem taky pekne chybky a mensi kopance, ale z toho duvodu
nezatracuji tento casopis, protoze je videt, ze cislo od cisla je lepsi a fakt
se tam ta particka asi snazi. A vizualne jsou rozhodne lepsi, jsou zivejsi,
barevnejsi a drzim jim palce.
…uběhly skoro dva měsíce od mého „dotazu“ a sešlo se tady za tu dobu několik názorů. Za všechny jsem moc vděčný, neboť vyjádřují zdravý pohled. Navíc to je pohled lidí, které sice neznám osobně, ale mám pocit, že jsem s těmi jedinci už někdy šklhal na kravinci a proto si řady jich vážím. Takže čtěme, bude-li tam něco k zveřejnění informujme a samozřejmě zdrávě kritizujme - z toho vzniká nová kvalita.
Mozno po nejakom case stravenom na internetovych forach zistis, ze su ludia
ktorym sa pacia ine veci ako Tebe a ze obvinovanie ostatnych z komercnych
zaujmov je komicke.
Myslim, ze tu padlo niekolko velmi vecnych pripomienok k tomu casopisu, takze
100% asi nebude, na druhej strane nikto nedostal pri jeho citani vyrazky, takze
ta diskusia niekam smeruje aj bez utokov…
A dik za ten zvysok, osobny nazor je to, co dava takymto diskusiam zmysel.
a nedalo mi to, poprvé v životě jsem napsala do redakce časopisu:
Vážená redakce,
opět jsem zakoupila Váš časopis, hlavně ze zvědavosti, zda berete v potaz připomínky čtenářů a vylepšujete „porodní mouchy“. Bohužel musím opět konstatovat, že jste zdaleka nesplnili mé očekávání.
Nejdříve dávám pochvalu za inspirativní bramborovou školu vaření a rubriku „mami, uvař mi“. Velmi mě zaujala i část cukrárny „Čokoláda pro pokročilé“, bohužel, pravděpodobně zůstane jen u „pastvy pro oči“ nazdobených fotografiích čokoládových dezertů, aniž bych se odvážila je vyzkoušet. Zvláště zde citelně postrádám názorný obrázkový postup tvorby dezertů (zejména výroba a manipulace s čokoládovým timbálkem, výroba čokoládového supréme, čokoládových či karamelových ozdob).
Dále bych se přimlouvala za drobné odkazy, kde a za kolik koupit,případně čím dostupným nahradit, neobvyklé suroviny (tuková poleva Mohre Glanc, sépiový inkoust atp.).
Recepty na špagety a rubrika „česká klasika“ postrádá jakýkoliv tvůrčí nápad, jedná se jednoduše o opsání mnohokrát již uvedených receptů.
Upozorňuji na dvakrát uvedený takřka totožný recept (quiche s kozím sýrem s cibulkou nebo s pórkem).
Moc bych se též přimlouvala za změnu grafiky, neštastně zvolené modře uvedené ingredience do receptů, přísně čtvercové fotografie a strohý černý popis receptu příliš připomínají ty stránky modních časopisů pro ženy, které se věnují receptům, a které čtenářky sice mlsně prohlédnou, ale malokterá je skutečně vyzkouší.
Pravděpodobně opět žádný recept z Vašeho časopisu nevyzkouším (až na různé podoby smažených brambor), ač jinak ráda experimentuji a hodně vařím, jen u mě Váš časopis stále zatím nevyvolal chuť pustit se do toho.
neodolám a musím ti předem prozradit, jak se v redakci dívají na kritiku. Sice všude píší, jak ji rádi slyší a jak jim pomáhá se zlepšovat, ale tady je můj příběh ze života (tedy z kontaktu s redakcí).
Taky jsem neodolala pokušení a napsala redakci dopis. Vycházela jsem z toho, co jsem už jednou psala sem, no posuď sama:
*Milá paní šéfredaktorko a další tvůrci časopisu Chef Gurmán,
jakmile jsem poprvé mezi časopisy o vaření zahlédla váš nový kousek,
neodolala jsem a hned jsem si ho koupila. První zběžné prolistování totiž
slibovalo mnohé labužnické rozkoše. Jenomže pak jsem se, tentokrát už
v klidu domova, také pokusila do časopisu začíst a… musela jsem se
pokusit znovu. A znovu. A pořád to nějak drhlo.
Snad umím dostatečně vřele ocenit váš cíl seznámit českou gurmánskou veřejnost s tipy a triky našich předních šéfkuchařů. O našich gastro hvězdách toho víme zoufale málo. Nemáme tušení, kam se ubírá novodobá česká kuchyně, kdo udává její směr, ani jak dokonale zužitkovat nové ingredience a postupy, které k nám zavanul vítr ze zahraničí. Jen nesměle pátráme po tom, co všechno můžeme chtít po obchodnících s potravinami, jen matně tušíme, kam až s nároky na dostupné suroviny můžeme zajít.
Také dostatečně vysoko hodnotím vaši odvahu realizovat svoji myšlenku prostřednictvím měsíčníku. Jenomže to k úspěchu nestačí. Jako tvůrci Šéfkuchaře Gurmána (nebo jak jinak by se asi dal počeštit název Chef Gurmán?) jste mě bohužel na celé čáře zklamali v kvalitě textů. Takový prohřešek pak už nevyvážil ani poměrně dobrý výběr námětů, receptů i působivých fotografií. Recepty jste k textům, na můj vkus až moc často příliš krátkým, povrchním a stylisticky podprůměrným, přiřadili poněkud náhle. Nemohu si pomoci, samotný výběr jídel a připojené fotografie mě ještě do varu nedostanou. Potřebuji, aby mě čtení pohladilo, rozeznělo na tu správnou vařící náladu a dostavila se nutkavá potřeba ihned něco realizovat. Je mi líto, dostavení s inspirací se tentokrát nekonalo.
Ještě více mě však mrzí, že časopis, který by rád představoval špičkové šéfkuchaře, doslova zahodil příležitost, které se mu dostalo při setkání s hvězdami prvního čísla. A že jste si nevybrali špatně! Nikoho z nich jste však nevyzpovídali a představení odbyli jedním odstavcem. Jedinou památkou na setkání zůstal výběr receptů, jen tak naskládaných na několika stránkách.
Mile mě však překvapilo, jak se vaše druhé číslo zcela vymyká časopisovému zákonu a rozhodně překonává číslo první. Jistě pro vás nebylo snadné přijmout kritiku a ze všech sil se pokusit o lepší souznění s chutěmi čtenářů, to vše pod tlakem nemilosrdného termínu uzávěrky. Získali jste si tak nejen mé uznání, ale i přízeň a zájem o čísla budoucí.*
Už se blížím do finále. Redakce můj vzkaz uveřejnila - tedy abych byla přesná, jen jeho malou a velmi kritickou část. Za odměnu dostali všichni ostatní přispěvatelé, kteří ho ještě neměli, předplatné (ti samozřejmě kápli redakci do noty a chválili a chválili). Musím říct, že jsem se dobře bavila a že mi ještě ledacos došlo.
Ponaučení: Nikdy nesděluj kritiku tomu, kdo hlásá, že ji chce slyšet.
PS. Stejně jsem zvědavá na další číslo. Ty už máš březnové?
právě proto, že jsem si přečetla v editoralu Tvé řádky (že velmi okleštěné, mi došlo), jsem si dodala odvahu a napsala též svůj názor na poslední, únorové, číslo. Vzápětí mi z redakce došla odpověd, že děkují atd. a že jim mám poslat poštovní adresu, že zašlou reklamní drožďovou kuchařku. Nejsem z těch, co očekávají za kritiku odměnu, už pouhá odpověd redakce mi bohatě naplnila společenskou stránku korespondence, ale sbírat adresy potencionálních čtenářů pod záminkou reklamní kuchařky.....no, poděkovala jsem jim a nabídku slušně odmítla.
Tím neříkám, že z Chef Gurmana nemusí časem vyrůst konkurent jiným časopisům o vaření, pár slibných rubrik by se našlo (např. škola vaření), ale chce to, aby redaktorky braly vaření jako srdeční záležitost, a ne jen jako strohý opis bez nápadu ze světových archívů.
asi by normálně nepoděkovali, ale v časopise je napsáno, že každý, kdo napíše, obdrží reklamní kuchařku (prostě reklama na droždí NOLI, které je tam vyfocené, nikoliv ta kuchařka).
nezucastnuji se casto takovychto chatu a kdyz odepisu, tak opravdu jen kdyz me to zvedne ze zidle a vase posledni diskuse me zvedla.Zajimalo by me tvoje stezovani si na casopis a pak nasledne zklamani z toho, ze si nedostala za to predplatne. Ja osobne bych treba nechtela predplatne na rok, kdyz me ten casopis tak nedostal. a dotaz nebo taky stiznost na kucharku a zneuziti kontaktu, pokud v casopise slibili, ze poslou kucharku, tak jak ti ji maji poslat, kdyz si jim nedala adresu? trochu bych se obavala v tvem pripade, ze pokud by ti ji neposlali, tak si v pristim chatu budes stezovat, ze neco slibili a neudelali. z cele teto diskuse, kterou obcas sleduju, u vas vidim opravdu silne zaujeti a mozna az prehnane a vysmevne reakce. ale chapu chat je od toho, aby clovek, ve vetsine pripadu anonymne,rekl svuj nazor na vec. ja se opakovat nebudu, fandim jim a ve cteni mi prijde zajimavejsi nez apetit. na druhou stranu apetit byl prvni a jediny casopis, ktery me donutil kupovat si casopis o vareni. ale taky holky pochopte, apetit je tady uz peknou dobu a chg vysel tretim cislem
možná si s Florentynkou notujeme, protože jsme měly tu šanci se poznat osobně (viděly jsme se jednou a už je to pár měsíců, ale i to mi stačilo, abych poznala bezvadného člověka s duší a srdcem zapaleným pro vaření).
Na CHG jsem opravdu psala jen SVůJ VLASTNÍ názor, dokonce jsem zde uvedla i svoji celou verzi dopisu určenou redakci (mimo podpisu pravým jménem, protože jsem tu vedena pod nickem). Nejsem z těch, co očekávají, že někde něco zadarmo dostanou, a co jsem si nevyžádala, a navíc šlo o kuchařku na inzerované droždí NOLI, to jsem slušně s díky odmítla. Předplatné u časopisů zá:,–(ně nepořizuju, přicházím tím o vzrušení mít číslo hned, jak ho ráno objeví na stánku anebo o volbu časopis prostě nekoupit.
CHG mám přiloženého ke kompletní sbírce Apetitu, ale zatímco Apetitem čas od času mlsně listuji a podle něj hodně vařím, CHG zůstavá založen a čekám na jeho lepší časy (nicméně jsem z posledního čísla vyzkoušela jejich recept na buchty a výsledek byl celkem fajn-u povidlových, tvarohová náplň podle jejich receptu se vcucla do buchet-tak si říkam, jestli v redakci vůbec taky ochutnávají…).
Nicméně jsem ráda, že sis na trhu našla časopis, který Ti maximálně vyhovuje..
Tak kuchařským úspěchům zdar!
