zajímavá anketa - co si pamatujete z minulosti

…ne pro to, co se tu píše, ale protože mi bylo krásných 17!!!!! 

bylo sice 7 let,ale na ta levná lízátka,zmrzlinu a žvýkačky Pedro nemůžu zapomenout… Možná už tehdy jsem si zadělala na současné problémy s nadváhou…

a žvýkačky Donald s obrázky bývaly podpultovým zbožím…hahaha…a když já byla malá holka, chodily jsme si s kámoškama do cukrárny pro šumák v kostkách…to byla bašta i bez vody…a limonádu ve 1/4 l sáčcích, které se prodávaly s brčkem, ty jsme dokonce vyhrávali i ve školce na různých „zahradních soutěžích“…

Pepíčku, cítím se ošizena. Proč se neptat, co bylo před 35 lety? A například na otázku: co bylo v obchodech k dostání bych ti ani nemohla odpovědět, neboť mám slušné vychování.

Pendo, na šumák se taky dobře pamatuji. A kolik z vás ho pamatuje když jedna kostka byla bílá a druhá červená. A na jednu se muselo plivnout a pak se třely o sebe a pak se to lízalo, až jsme z toho měli odřené jazyky. To byla dobrota.

a pamatuješ na žvýkačku SEVAK ??? Prodávala se tuším v drogeriích,takový modrý obal se sněhulákem a byla od nachlazení…Byla taky dražší než Pedro,stála 1,50 My na základce kupovali šumák,jmenoval se Kiwi anebo takové suš.mléko,tuším Mixar (2,–Kčs) a to jsme si sypali na ruku a slízávali Ach jo,staré dobré časy

ty dvoubarevné šumáky znám z vyprávění od mamkyA taky vyprávěla o poctivé ruské zmrzlině a nějakém mejdličku nebo co to bylo za dobrotu…

Mně tedy mejdlíčko vůbec nechutnalo!
Ale pozor, před 20 lety byl mé starší dceři rok, to není tak dávno!
Pamatujete, vy, zralejší děvčata, hranolek Eskima v bílém voskovém papírku s modrými obrázky Eskymáčka za 50 hal a Míša byl se zelenými obrázky za 1 Kčs!
Limči v pytlíku s brčkem byly super! A co bonbony Fialky? Ty i fialkově chutnaly! A mléko ve skleněných lahvích, plnotučné s fialovým víčkem, normální se stříbrným. U babičky na vesnici nalévala prodavačka mléko v konzumu z velké konve odměrkou!

u pokladny za 1Kcs nebo dokonce -,50 hal. Papirova krabicka a v ni prekvapeni (koralkova postavicka, detske hodinky a jine blbosti). Ovocne drene v plastove kostce a taky Alma (ale ta az pozdeji). Pekna doba, ale bez te totality.

Jo! A taky ty bytelné buničinové vložky v síťce a na „měsíční pás“ s knoflíčky. Na té síťce, obalující tu hrůznou buničinu (v nemocnicích ještě dnes) se udělala ne obou koncích očka a za ta se vložka připnula na ten pás… To byla tenkrát křidýlka, co?
A ty fronty na toaleťák?
Dnešní mladí těžko uvěří, jaké to bylo nedostatkové zboží!!!

vubec jsem se sem nechtela plest, ale ty vlozky , to je tedy vzpominka! Me tu nejvic schazi rohlik. Ten stal 30 haliru.
A nedavno jsem tu mela nejaky bonbon, ktery mi pripomel ty fialkove. Taky se nejak vytratily spekacky, co se opekaly nad ohnem.

to je super diskuze, která mne vrací zpátky o „x“ let…Lucíku, na SEVAK si pamatuji, šárko, i na ta štěstíčka…, glamo, i na vložky..hahaha…hlav­ně si pamatuji na hodiny tělocviku, kdy jsme za stromem stahovaly vložku někde ze zad zpět na místo, kam patřila..hahaha…a esme, ano..i já ještě pamatuji ten dvojí šumák…a mléko v lahvích se stříbrnými víčky jsem kupovávala v létě u babičky spolu i s homolí cukru a máslem, které se prodávalo na váhu…a vždy jsem se vztekala, když babi chtěla, abych si na nákup brala kárku, abych to nemusela tahat v ruce, a já se za tu kárku strašně styděla…

že si pamatuji tohle všechno a ještě mnohem víc. Jak říká klasik, nejsem tak stará, ale hodně pamatuji. Bohužel i věci, které ve mně nostalgické vzpomínky neprobouzejí. Ale bonbony - fialky, eskymo, nalévané mléko rozhodně patří k milým vzpomínkám. Po dobu studia jsem se živila sekanou, která stála 1,60 Kčs deset deka, k tomu housku za 30 halířů a byl oběd. Tmavá tlačenka byla za 80 haléřů 10 dkg. Ale nezáviďte - po vysoké škole jsem měla hrubý plat celých 1 250,–- Kčs, po zdanění asi 840,–- Kčs.

Obrázkový katalog masných výrobků 1970 … myslím, že je na čase založit malý archiv, pokud byste někdo měl doma obrázky, původní reklamy nebo cokoliv co je starší jak dvacet let, je zajímavé (nebo tradiční a zapomenuté) a vztahuje se k jídlu, tak sem s tím. Ať už naskenované, nebo přefocené digitálním fotoaparátem

můj nástupní plat učitelky mateřské školy byl 800.-, jako nekvalifikované - po roce řízené praxe zvýšení o 100.- Kčs. Luxusní halenka stála 100.- Kčs. Máslo stálo 8.-Kčs. Dnes mám důchod 4.700.-Kč a luxusní halenka stojí ??????? Možná celý můj důchod, ještě, že ji už nepotřebuji.:-((((( Protože jsem byla celý život zvyklá šetřit a žít nenáročně, tak si nestěžuji a snažím se žít zdravě a optimisticky.

" s velkými kousky ovoce" na jogurtík v takové baňaté lahvičce a marmeládkou vespod. Mňam. A polárkáč v zelené krabici nádherně nazdobený a se spoustou čokolády. Taky čtvrteční ranní fronty na nové knížky a fronty od 5 od rána před masnou.

… a Žižka měl obě oči!!! Nedělám si legraci, jen tak trochu „dloubu“. Pořád budeme mít na co vzpomínat. Jen si myslím, že se nám stýská tak trochu po klidu, pohodě, možná lepších vztazích … tak to pojďme prožívat hned teď, ne? Ať zbytečně nemusíme žít v minulosti, každý den je krásný

ty jsi mi dal s tim katalogem. Ja mam poslintanou klavesnici.

Pepíčku, to se ti teda povedlo. Takhle jsem se už dlouho nezasmála. Nemůžu si pomoct a přímo mě to nutí přijít se svou troškou do mlýna. Tak tedy: Žvýkačku Donald nepamatuji. Ale zato na žvejku, která se za 20 minut žvýkání rozpadla na bláto se pamatuji velice dobře. Stála dvě koruny.
Lucííku, na něco, co jsme si sypali na ruku a lízali se také matně pamatuji. Jen doufám že to byl Šumák

A ještě LucííKu, tvoje maminka asi mluvila o ruské zmrzlině. Byl to kvádr: sovjetskoje moreženoje mezi dvěma oplatkami. Byla dost drahá, možná pět korun, ale po požití jsi byla po večeři.
A teď pro Glamu. Už vím jak jsi mladá. Když si pamatuješ na dobu kdy vložky v obchodech BYLY, tak ti nemůže být tolik. Já se totiž pamatuju když vůbec NEBYLY. No Eskimo a Míša? Ach to bylo mládí… A mléko v konzumu z velké konve? Na vesnici? Takhle se to za mě dělalo všude. První mléko v lahvi jsem viděla u tetičky Minky v Praze.
Fialky: moji drazí přátelé mi vždy přivezou z výletu do ČR fialky, ale vždy jsem zklamaná.
Na toaletí papír ani nechci vzpomínat. To je pod lidskou důstojnost.
A Pendo: moje babička měla určitě ještě větší kárku než tvije babička a já se styděla určitě ještě víc než ty. A moje tata Kamilka na tom vozila prádlo na máchání a to už jsem nevydržela a vždy jsem se schovala.
Jenoféfo, asi jsi studovala pilněji než já. Můj nástupní plat v ČKD Polovodiče byl sotva 800 na měsíc. A nebýt „tučných“ prémií (asi exrta 100) tak bych umřela hlady.
A za baloňák ve kterém jsem opustila republiku jsem dala 900 korun. Sice mě byl přes ramena široký (nikdy jsem bohužel neměla široká ramena), ale zato přes prsa jsem ho nedopnula (v tomto ohledu jsem se nikdy necítila ošizená). Bohužel se nedožil vysokého věku, neboť na cestě do Austrálie na něj napadaly saze z parníku Queen Frederica a už to nešlo vyčistit.
Ale každá pohádka končí hezky. Loď Queen Frederica doplula na Nový Zéland a šla do šrotu.

škoda, že nejsi babi mých dětí…a nevyprávíš jim pohádky, to bych i já seděla a ani nedutala..máš vypravěčský talent a určitě spoustu témat v zásobě na vyprávění…:-))

někdy mám pocit, že všechno mi chutnalo jako malé jinak(tak nějak líp),ale já patřila k těm šťastnějším, jelikož jsem měla strýčka v západním Německu a tak jsme na vánoce dostávali balíky se zbožím které tady bylo jen v Tuzexu a za draho. (Jo byla jsem pak vždy velmi oblíbená v kolektivu,když jsem rozdala všechny fixy, a čokolády Milka)

Všechno pamatuji moc dobře asi také proto jak píše Jenoféfa,že hodně pamatuji…šumáky TIKI jste však nikdo nezmínil.Bylo to balení po dvou krychličkách a slisované z bílé a červené jako pískové hmoty.Na obalu byl vykreslen hezký prvorepublikový chlapec tuším s baretem,ale s velkým pohárem v ruce…když se krychlička rozkousla v puse,šla vám pěna i nosem.A kdo si pamatuje na ty krásné lahvárny?Malagelo za sedm kaček litrovka,desertní borůvkové za čtyři kačky litrovka,jabčák také za čtyři kačky litrovka…neznám nikoho,kdy by flašku sám vypil.To by porazilo i koně!!Ale vozili to čundráci na čundry a nosilo se to na mejdány…Kdo pamatuje Tesavelu?Prudce populární český vermut na bázi italských vermutů a prodejny Zeleniny kde bylo víc pití než zeleniny…a jistě všichni pamětníci pamatují na dětské punčocháče světle skořicové barvy,jedno jestli pro děvčata či chlapce a pletené tak,že pletence se obtiskovaly do kůže a když se sedělo ve škole na dřevěných lavicích tak zadek svrběl a my děti se stále vrtěly a musely se drbat a v živé vzpomínce mám vlašský salát a to byl salát!Dneska ho už nekoupíte…a vzpomínám na voňavky živé květy a nebo na kazety s mýdlem,které jsme kupovali jako děti našim maminkám a maminky pak mýdlo dávaly do skříní,aby prádlo hezky vonělo a pamatuji na volně prodejnou pánskou ochranu,kdy stál kus 20 haléřů a my děti jsme tomu říkali prsty a nafukovali to jako balonky,jelikož balonek stál padesátník a prst dvacetník a pak přišlo první plnicí péro Žák s takovou gumičkou na plnění jako mají kapátka…a pak přišla tužka Crayon a my říkali krajon a ta tužka měla vzadu takové malé ořezávátko,kterým se ostřila tuha a pak přišla novinka a to měřící pomůcky ze zeleného plastu,pravítka i trojúhelníky ze kterých téměř každý kluk dělal čouďáky…a pak téměř do všech činžáků v republice se montovaly nové poštovní schránky,hnědé z takového mramorovaného bakelitu a v některých činžácích jsou ještě dnes a to by člověk jen a jen vzpomínal a přicházel stále ne nové a nové věci.Nostalgije je hezká věc,ale neměla by se přehánět jak píše Kazi.Ale vzpomínka to je stejně hezká.Kdo by chtěl ještě víc vzpomínat tak ať jde na Neviditelného psa a tam Aston Neff píše seriál „Léta padesátá“.Tam se dočtete také o hezkých vzpomínkách.Staré i novější obrázky však budu skenovat a posílat na Labužníka pro pobavení nás,mladších i starších

no, jsem sice pomerne mlada na vzpominani, ale ty bezove bavlnene puncochace „unisex“ pro deti si pamatuju. Mely jsme je vsechny. Jen se porad dole shrnovaly, takze jsme si po nich slapaly…jo, a ten znamy grif vsech matek…nadzvednout ditko za lem puncocharu a cele je do nich zpatky „natrepat“.

To myslíte vážně s těmi sentimentálními vzpomínkami na šílenou a lacinou komunistickou dobu? Ano, taky mi chutnala žvýkačka Pedro za 1 Kčs, protože ty dobré z „tuzexu " jsem měla jen občas. Taky jsem lízala z dladě vitacit, protože kvalitní čokoládu jsem dostala jen čas od času "z venku“. Nemluvě o tom, že byla dost hodnička dostát prostému vánočnímu zvyku a každoročně „sehnat“ (protože tehdy se nenakupovalo, tehdy se shánělo) takovou banalitu, jako je čočka. Fuj, hnusná doba to byla.
Ale dobře, jednu kulinářskou sentimentální vzpomínku na dětství taky mám ( sedmdesátá léta). Pamatuju se matně, že matka vařila skvělé burgundské hovězí a základ na ni se prodával. Pletu se nebo to někdo pamatujete?

nutno podotknout, že ty punčocháče se vyrábí dodnes, jen už se asi tolik nevytahávají, takže dětem už neplandají špičky půl metru před nimi. A tu natřepávací metodu je občas taky ještě možné někde zahlédnout.

Někde jsem vyhrabal jídelní lístek z roku 1974 z ostravské restaurace Na Šalamouně. Kvalita lépe nelze, příjemnou zábavu. (A teď se ukáže, zdali umím vložit odkaz…)

Jak vidím, co přízpěvek, to názor. Souhlesím, zboží bylo spíše pod pultem než na pultech a bylo ho málo. Všichni, až na malá výrobní družstva prodávali to samé. Ale, když se na to podíváme dnes, tak sice máme zbožího víc, ale tak jako tenkrát všichni prodávají to samé, jen s malými cenovými odchylkami.Pokud chceme něco „speciálnějšího“, nebo větší velikost aby padla tak to stejně musíme shánět, tak jako tenkrát.Spoustu dobrého zboží vymizelo a místo toho máme nekvalitní dovozový šmejd. Aby to bylo možné, tak vláda raději zrušila většinu ČSN norem, takže třeba místo mléka máme bílý „sajrajt“. Máme sice volnost cestování, to ano, ale je to asi jediné pozitivum dnešní doby, jinak o třeba seriozním podnikání si můžeme nechat jen zdát a to nemluvím o opravdové demokracii. A nástupní platy pro absolventy? Myslím, že je to při kupní síle koruny asi tak na stejné úrovni jako před 35 lety. Myslím, že spousta lidí v dnešní realitě bude s nostalgií vzpomínat na dobu nedávno minulou.

která stála 0,70 Kč… vždycky jsme s holkama oběhly obchody - na zemi našly drobné a pak si alespoň kopeček koupily. Ale naprosto nezapomenutelné byly ty ztvrdlé a někdy i trochu zatuchlé kornoutky „PRAMEN“ … tak já už jsem taky pamětnice

„Máme sice volnost cestování, to ano, ale je to asi jediné pozitivum dnešní doby“ .............­.............­...........
Přidala bych ještě jedno pozitivum, z mého pohledu hodně důležité - SVOBODU SLOVA Smět vyjádřit názor beztrestně není málo.
A teď mi politologové prominou
Neznám spravedlivý, fungující režim, každý má svá pro i proti.
Teoreticky ano, prakticky ne, je to o nás, „lidech“..
Snad jen příroda funguje jak má, i jí pomalu a jistě „moříme“, (věřím že neumoříme).
A nostalgické vzpomínání na dobu minulou ? Doufám že se bude týkat jen dětství, dospívání, lásek atd…
Už nééé prázdné obchody, ponižující fronty na vše, to fakt raději „ty dnešní sajraty“..
Nic ve zlém, jen můj názor, jsem optimista 

Jak se tak koukám, ještě mnohá zákoutí na Labu jsou pro mne utajená. Docela se bavím čtením a matně brouzdám v paměti. Dávno tomu bylo, co jsem jako žák základní školy musel sedět v lavici s rukama za zády. A v tu ránu mě vyvstane na mysl trapas z loňského roku, kdy jsem šel na třídní schůzky naší 17 let straré dcerce. Na zdravotní škole v Liberci učitelka rozebrala celou třídu žáka po žáku. Jak se dostala k naší dceři odkomentovala co k ní má a co jí na ní vadí. Já idiot jsem zvedl ruku jako, že se hlasím. Ona mě tedy vyvolala a já s úplnou samozřejmostí pronesl na celou třídu větu zcela dnes šílenou. " A co s ní mám soudružko učitelko jako dělat?"

docela by mě zajímalo, co ti odpověděla?

Nejdřív jako by celá třída zmrzla a pak propukla v huronský smích. Dodnes se učitelka dcerky ptá zda přijde soudruh otec na třídnice. Ale tak mě došlo, že zde většina vzpoměla na to, co se kde dalo sehnat či koupit pod pultem. Nikdo z vás však nevzpoměl na ty zlaté časy volnosti. Když se máma zaptala kam jdu, dostala odpověď, že ven za kámošem. V tom následovala krásná věta, dobře ale do tmy buď doma. Nebylo telefonú přesněji řečeno mobilů a jako haranti jsme si užívalli venku řádění dosytosti. Kde jsou ty časy, kdy se chodilo sousedům plenit zahrádky, protože jejich úroda byla zaručeně lepší. Kde jsou ty časy, když jsem v první třídě hrál s klukama čáru o svojí první pusu od holky. Nebo když pan Novák v Kobylisých v zimě stříkal tenisové kurty aby bylo kde bruslit. Kde je Bohnická třešňovka kam se chodilo na třešně a hlídač po nás střílel ze vzduchovky. Ta doba je za náma a měla něco do sebe. Může toto říct naše mládež?

Jo to byly výborný časy..........když jsme hráli kuličky a kluci házeli rybičkou.....­......a pořád ještě jsou..vy už nelezete na stromy a nepřelézáte zdi…
nevybočujete,stále pěkně po přechodu a na zelenou?neříkej­te,že alespoň někdy nevyběhnete schody,abyste předhonili výtah........­........nebo že...........­.............­.......nepřele­zete nějaký ten plůtek 

ja sa priznavam…a este viac ..no a co? zivot mame taky ako si ho urobime..zato tety na ulici a sousedi ma este stale stipu do lica, oslintaju pri kazdom stretnuti, donesu kolacik, klobasku,cokoladu, domacu udenu sunku, volaju ma stale zdrobnelinou tak ako pred rokmi…
PS: tie puncochace detske, tie nosim v zime stale doteraz, bez nich ani na krok.. ..ruska zmrzlina medzi dvoma oblatkami stala za mojich cias 4 koruny, to musim vediet, pretoze som na nej zila…

Zlomax, to som kradla ceresne na vyskumnej prirodovedeckej stanici alias u Micurinov (ktore mimochodom nema rada, ale ukradnute chutiii viac)ja na ceresni, pod ceresnou stal straznik..vtedy som si myslela aka som neviditelna …po rokoch sa priznal so slzami v ociach od smiechu, ze ma strazil, ked si myslel ze uz mam dost, tak sa vzdialil a pozoroval aby som cela a v poriadku dosla domov…

Ludia vtedy mali k sebe blizko, nedelil ich majetok …

spomínam nostalgicky hlavne preto, že som bola dieťa, potom mladá, bezstarostná, žili rodičia, príbuzní, známi, deti boli malé…(ale vôbec nebanujem za 2 korunovým mliekom a pod.) V časoch detstva som netušila, že rodičia majú nejaké problémy s režimom, jednoducho nám vytvárali úžasný svet a snažili sa nás uchrániť, takže sme mali krásne detstvo aj bez blahobytu. Uchovali si tvár a vštepili určité zá:,–(y, ktoré predávam ďalej.
S novou dobou prišli nové javy, ale je v každom z nás, čo prijmeme, čo si z toho vyberieme a čo považujeme za „normálne“…
A v televízii si rada pozriem rôzne „retro“ programy…nedávno o varení v prvej čínskej reštaurácii v Prahe, o zháňaní tovaru - napr. olív v Ese…Alebo ako sa zháňali rifle, ako sa zakazoval saxofón a pod. Moje deti nad tým žasnú a pripadá im to absurdné…
Pekný deň!

vzpomínám na dětství, na rozpálené louky, vůni borového lesa a pryskyřici, která se lepila na dlaně. Rodiče se snažili udělat mi krásné dětství, ale občas jim to překazila moc úřední. Láce a „úžasné chutě“ mi už nějak vypadly z hlavy, vždyť úměrně k cenám byly menší i platy. Myslím, že dnes si asi vetšina lidí může dovolit víc.

Co mi ale z hlavy nevypadlo a už nikdy nevypadne, jsou řvoucí pánové v kožených kabátech, kteří mě z postýlky vyhodili na podlahu, babičku praštili pěstí do hlavy a na mámu křičeli, až se třásla okna. Všechno neurvale vyhazovali na zem - knížky z knihoven, prádlo ze skříní, moje hračky. Rozšlápli hlavu mojí nejmilejší panence. A řvali a řvali a řvali. Máma brečela, protože nevěděla, co je s tátou, babička stála jako vyřezená z ledu a snažila se neztratit důstojnost. A já se strachy počůrala. Byly mi tři. A ti pánové nebyli gestapo, tak stará zase nejsem.
Vždycky když někdo nadává a mluví pohrdlivě o dnešní době nebo nostalgicky vzpomíná na úžasné věci minulé, potichu si pro sebe říkám: „Zaplať Bůh za ní, ať je jakákoliv. Hlavně, že už nikdo neděsí malé děti z moci úřední. Že už nikdo nenavrhuje provaz pro těhotné ženské a nezavírá táty do kriminálu, takže je pak vlastní děti ani neznají.“
Oproti tomu je nějaká vanilková zmrzlina směšná.

moje holka zlatá! Myslím, že to je jako s vojnou. Člověk na ní nadával a po letech vzpomene jen na to dobré. Chápu, že ty hrůzostrašné okamžiky jsou v srdci zakořeněny dost hluboko. V 68 roku jsem byl podělaný strachy a zalezlej pod válendou. To když se ozvala velká rána a náš dům se otřásl. Po pár dnech otec zjistil, že máme deset centimetrů nad oknem díru po kulce z kulometu. Na vykopnuté dveře od soudruhů z Stb a mámin vyhazov z práce, protože jí někdo udal, že má doma Několik slov. Místo nějaké kariéry ve zdravotnictví pak dlouhá dělala vedle Vlachovky na mandlu.
Ale i přes to na tu dobu rád vzpomínám. Jako když máma horko těžko sehnala nové tepláky, které se mnou děda za pár dnů zničil, když mě učil jezdit na pekáčích a různých kastrolech. Krásný den všem.