Trochu té kultury do přelévání....

přelévat přes velkou lžíci, naběračku… Prostě ji dát do hrnce, do kterého lejeme a nalévat tekutinu s obsahem přes ni… Občas to pomáhá

Já osobně mám vyzkoušeno, že pokud nechci být politá i já, tak přelévat směrem od sebe… s vyléváním na linku či na zem ti neporadím, řeším stejný problém.

usušit a přesypat

doporučila bych získat duševní klid takto:
Jelikož loužička se na kuchyňské lince objeví vždy, i když je to čirý vývar, nic nestříká a dávám si echt pozor, přičítala bych to nějakým kuchyňským skřítkům „bryndákům“ - prostě kdykoli se něco přelívá, jsou poblíž a chrstnou trochu tekutiny mimo nádoby. Podobně se u nás zabydlel „ponožkožrout“ - po nějaké době je prostě část ponožek plonkových, hledej jak hledej a speciální odrůda je „knihovník“ (viz Zeměplocha) - pokud hledaná kniha není na žádném místě knihovny, a za měsíc ji najdete přesně tam, kde jste hodinu marně hledali, máte jistotu, že si ji přechodně půjčil knihovník opičák.

já to řeším tak, že tu nádobu, do které se leje dám do džezu (pokud je nízká, něčím podložím) a leju od sebe. Když vystříkne, což se stane skoro pokaždé, tak se to z toho okolního nerezu spláchne a šmitec.

Mohu potvrdit, že Kamiliova rada je nejlepší. Také to tak dělám, ale než jsme na to přišla...........

… já to vždycky říkala, že ti chlapi mají ten mozek tak trochu jinak stavěnej, tak nějak praktičtěji… a jak říkám - v jednoduchosti je krása.

jsem ráda že v tom nejsem sama.
Kamiliova rada je asi nejpraktičtější.
Nad dřezem mám bohužel okno, tak si musím rozmyslet zda se mi chce mýt podlaha nebo okno.
Každopádně vyzkouším.

jak kteří chlapi…:-)
V případě nepraktických umělců se věci mají trochu jinak… Něco o tom vím - táta, první manžel, druhý manžel, teď i dospívající syn…
Pro mě, narozenou ve znamení Panny (u které je praktičnost údajně jeden z podstatných rysů), často nad hranice chápání

Ještě jsem si vzpomněla - možná, že si někteří řeknou „zas jeden příspěvěk, co sem nepatří“, ostatní by to snad mohlo pobavit…

Můj bývalý manžel mě - mimo jiné - nutil, abych vařené brambory nebo zeleninu chodila cedit nad kanál venku před domem (rodinným, naštěstí), prý aby se ve dřezu neroztavily umělohmotné odpadové trubky (už to bylo absurdní..). Po nějakém čase si všiml, že ven s horkým hrncem stejně nechodím a podrobil celou věc vyšetřování.

To jeho zklamání, když jsem mu sdělila, že přece stačí zároveň pustit proud studené vody z kohoutku a vařící vodu tak naředit na přijatelnou teplotu…, tu jeho padající čelist a absenci jakékoli odpovědi bych Vám přála vidět…

Bono, to je teda drsný. Doufám, že Tvůj druhý manžel je normální. 

nevím jak ty, ale já bych raději s ohledem na svá nemocná záda myla asi to okno.
Co se týká mužských mozků, tak určitě existují výjimky, umělci jsou toho krásným příkladem, ale nikdo nejsme dokonalý - viz tato diskuze.

Rozmýšľam ako to popísať, aby o bolo zrozumiteľné. Prelievam ako popisuje Kamilio, ale nikdy nie do stredu, ale celkom na okraj dna a tak to husté podá skôr na bok hrnca, skúste.