TO WHOOM IT MAY CONCERN

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
AFTIC
122 příspěvků 25.06.05 21:40
TO WHOOM IT MAY CONCERN

Vážený manano,
což česky nejspíše znamená zítra.

Já na zítra nic neodkládám protože Němci například mají rčení: „Morgen, morgen nur nicht heute, sagen ale faule Leute“ a také proto, že manana je v Latinsko-amerických zemích také slučováno s leností a s odkládáním věcí na zítřek, ale něco takového v mém slovníku není.

Já na zítřek nic neodkládám a na podobné útoky na moji osobu již neodpovídám, ale proto že ten jadrně český a gramaticky zřejmě správný příspěvek adresujete mně, na něj musím i když relativně pozdě odpovědět.
Nemohu Váš příspěvek nalézt a tak vám odpovídám touto cestou.

Chatu se ale bojím jako čert kříže protože si v něm většina lidí vyrovnává své mindráky, nicméně jelikož ale nejste sám komu můj způsob psaní vadí a protože si také hned tak s někým netykám, tak bych moji odpověď spíše adresoval: „TO WHOM IT MAY CONCERN“, neboli „KOHO SE TO TÝKÁ“.

Já sice věřím tomu, že Češi se nechtějí stát ani Rusy, ani Američany, ani Němci nebo Francouzi, protože podle Vás ten český jazyk přes to cizácké kurvení stále zůstává tím bujným ořem, se kterým se leckterý západní jazyk nemůže ani srovnat.
Nevěřím ale tomu, že by Češi byli tak naivní aby si obzvláště teď po vstupu do EU mysleli, že se obejdou jen s tou češtinou i kdyby ji oprostily od těch vulgárností kterými oproti jiným jazykům oplývá.
Který jazyk bude oficiálním jazykem EU ještě nebylo rozhodnuto, ale obávám se, že čeština to nebude.
Prostě teď se opět uplatní to Masarykovské: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“.

Musím ale použít moji diplomacii a proto odpovídám na ty příspěvky manany trochu obšírněji…

Žiji již od r. 1968 na západě a na protest obsazení Československa vojsky USA (rozuměj Udatná Sovětská Armáda), což vypadalo bohužel jako „na věčné časy“, a proto jsem se v té době zařekl, že dokud nebude Československo opět svobodné, že nenapíši česky ani řádku, a mohu Vám říci, že jsem dodržel své slovo až do Sametové revoluce.
Tím pádem jsem češtinu málem zapomněl, a dnes mluvím a píši několika cizími jazyky, ale žádným z nich „comme il faut“, a mojí největší slabinou je čeština, ale tu nepovažuji za cizí jazyk.
Nicméně si myslím, že štěkáte na špatný strom.

Já při každém mém příspěvku neopakuji, že moji češtinu musí moji čtenáři brát s reservou, čemuž se anglicky říká:„Take it or leave it“, neboli tak jak je, ale tak to prostě je.
Podívejte se, ne kolik článků, ale kolik stránek relativně dobrých odborných informací napíši v češtině za rok, a eventuálně se podívejte kolik jsem při tom udělal překlepů či gramatických chyb a uvidíte, že ve srovnání s některými Čechy to není zase tak hrozné.
K tomu ale byste museli přičíst všechny kuchařské knížky a jiné články které jsem napsal v češtině, nemluvě o tunách materiálu který jsem napal v jiných jazycích.
Prostě byste viděli, že to mydlím jako Baťa cvičky a jelikož kolikrát nemám čas po sobě něco přečíst tak to podle toho vypadá, což musím přiznat, že mi dost vadí a někdy se za to stydím, ale nechci se za to do smrti omlouvat.
Já vím, že v Česku každý pořádný ředitel nebo vedoucí pracovník má buď sexretářku nebo písařku, a že dokonce i některým autorům jejich práci někdo přepisuje, ale já chudák jsem na všechno sám.
Já se také nestydím přiznat, že čeština nikdy nabyla moje forte a že jsem se ji musel doučovat až při studiu cizích jazyků protože bez znalostí češtiny to nejde.

Teď ale k té přemíře angličtiny.
Pokud někdo čte více mých článků tak mu dojde, že jsou to z větší míry odporné články z pohostinství které píši na základě mých osobních zkušeností z celého světa a nejenom z Ameriky, jak se mnoho lidí domnívá.
Já vím, že moje osobní zkušenosti jsou některým lidem solí v očích a proto se v Česku našel i takový „odborník“, který mi napsal:“Miku, měl bys psát méně o sobě a spíše psát, že tam a tam to dělají tak a tak“. What a bullshit! (To vám asi překládat nemusím). Je až neuvěřitelné co všechno se dá závidět.
Při čtení mých článků byste si také museli nutně povšimnout že i když ne stejnou měrou, tak používám výrazy francouzské, německé, španělské, italské či jiné, ale jejich význam nebo jejich český ekvivalent většinou napíši a některé ruské výrazy dokonce napíší v azbuce, ale to vše má svůj význam. Česká pohostinská odborná literatura se kdysi bez francouzštiny neobešla a na některých odborných školách byla francouzština dokonce povinná, a kdo v pohostinství nemluvil francouzsky nebyl odborník, a tak jsem se již v 15 letech hned po vstupu do učení začal učit francouzsky. Já toho sice nelituji protože díky tomu jsem byl již v mých 17 letech ve Francii. Moje francouzština byla sice Unter Hund, ale když jsem se v ní pak zdokonalil tak mi pomohla k mnohým dobrým postavením. Dnes ale jak jste si ale také povšimli francouzštině odzvonilo i v diplomacii a o gastronomii ani nemluvě.
Podobně je to s moji němčinou. Učil jsem se za druhé světové války, kdy tu němčinu mnoho lidí bojkotovalo a do jisté míry právem, ale v pohostinství se bez němčiny také nikdo neobešel, ale v tom ohledu jsem měl také štěstí protože pocházím ze Sudet, takže němčina byla moje druhá Muttersprache.
No a pak přišlo osvobození od té němčiny a naši vzoři přišli s ruštinou. Musím se přiznat, že jsem tu ruštinu nenáviděl jako spousta jiných lidí a že nebýt Dr. Rudolfa který mně na hotelovce v Mariánkách tu ruštinu učil a který mně nechal projít, tak bych tu školu díky té ruštině asi nikdy nedodělal.
Ale ne nadarmo se říká – odříkaného chleba největší kus. Měl jsem totiž později několik zaměstnání kde jsem se bez té ruštiny neobešel a v letech 1990 až 1995 jsem dokonce měl jednu kancelář v Moskvě a tak jsem se ji také musel tvrdě doučovat.
Já jsem pragmatik a věřím na to, že dnes se člověk musí učit jen to co může ve svém životě uplatnit (případně zpeněžit), což je mnohdy na úkor mého všeobecného vzdělání, ale na ty jazyky nedám dopustit.
Někdy tak v roce 1949 jsem se začal učit v Praze španělsky přestože jsem vlastně ani nevěděl proč, ale ta španělština mi pak přišla vhod v Chicagu, kde bez španělštiny se s vašimi zaměstnanci ani nedomluvíte. Ale není k zahození ani teď protože bydlím asi hodinu jízdy od Mexika, takže vím co je manana.
Tím to ale nekončí. Přesto že nejsem žid, tak jsem měl kdysi nabídku ředitele hotelu v Izraeli, ale s jednou podmínkou, že budu mluvit hebrejsky. Začal jsem se tudíž hebrejštinu učit a když jsem už docela obstojně mluvil a dokonce i psal, tak jsem ten job nedostal. Ce la vie. Ale nakonec i ta hebrejština mi byla kolikrát užitečná.
No jestli je vám to málo, tak se mohu pochlubit tím, že z podobného důvodu jsem se kdysi začal učit indonésky. Sice jsem toho hned nechal, ale dnes mně to mrzí protože indonéskou kuchyni mám docela rád.
Já již od útlého mládí studuji etnické kuchyně a považuji se v tom směru za odborníka, ale k tomu potřebujete znát gastronomickou hantýrku dané země. Proto například před napsáním mé Italské kuchyně jsem studoval i italštinu. No není to nic moc, ale k tomu abych přelouskal nějakou italskou kuchařku to stačí.
Strávil jsem nějaký čas v Severní Africe a v poslední době téměř dva roky v Egyptě ale arabsky neumím i když jsem se o to dost pokoušel, ale bez toho se nejspíše obejdu.

Angličtina
Já nejsem ten typ který říká:“Já sice na jazyky nejsem, ale pusťte mě do Ameriky na dva či tři měsíce a budu mluvit anglicky jako když bičem mrská“.
Já jsem byl za mlada u skautů a proto jsem rád na vše připraven a na Ameriku jsem se připravoval 20 let, včetně té řeči takže v mém případě jsem po 2-3 měsících mluvil anglicky, ale že by to bylo jako když bičem mrská se nedá říci ani dnes.

Já jsem také tak trochu lidový vyprávěč a proto Vám K tomu jako obyčejně musím přidat příhodnou historku:

JAK SE UČIT CIZÍM JAZYKŮM
Případová studie
Před několika lety za mnou přišla z Česka na delší čas moje sestra. Amerika se ji docela líbila, ale byla jako mnoho lidí kteří ji navštívili o mnoho ochuzena. Občas jsme ji vzali do Berwynu a do Cicera, což jsou české čtvrtě kde je dokonce i Čermákova ulice a kde angličtinu vůbec nepotřebujete protože se všude mluví česky, ale jinak všechny nápisy jsou tam anglické (a dnes již španělské), ale česky nic. V Ciceru vychází sice české noviny ale ty se podle mě nedají vůbec číst. Televize je v Americe také v několika jazycích ale v češtině ne.
Abych to ale zkrátil. Moje sestra jelikož se chtěla k nám ještě několikrát vrátit a aby si to při příští návštěvě lépe vychutnala, se ve svých asi 60 letech rozhodla, že se bude učit anglicky.
Po několika týdnech mi napsala, že jí to moc nejde a že prostě na ty jazyky nemá hlavu jako já. Teď když ale vím, že čeština připouští i některá slova která kdysi byla tabu, Vám mohu napsat co jsem sestře napsal já.
Milá sestro,
Já připouštím, že mnozí Češi jsou vzdělanější než jsem já a že se možná učí hlavou, protože hlavu možná máme každý jinou, ale já věřím na jedno a sice na to, že prdel máme všichni stejnou, a tak já se neučím hlavou, ale prdelí. Prostě si sednu na prdel a tak jak Lenin kázal se učím, učím a učím až mi to do té hlavy z té prdele dojde. 

Proč se vůbec abgébuji tím přidáváním cizích odborných výrazů, ať již anglických či jiných mým příspěvkům?

Bez angličtiny se v EU dříve nebo později neobejdeme a to není z mé hlavy. Já ničemu jinému než pohostinství nerozumím a proto zaměstnancům v pohostinství, ale i hostům, a proto k mým příspěvkům na internetu (nevím jak se tomu česky říká) přikládám ty cizí výrazy aby se eventuálně mohli v gastronomii orientovat bez nějakého hlubokého studia cizích řečí. Je to hlavně kvůli těm mladým Ganymedům kteří buď nemají ani tu hlavu a ani ten Sitzfleisch (prdel) k tomu, aby se některé zajímavé věci ze současné gastronomie dozvěděli.

Web (také nevím jak se to řekne česky) mimo to že je relativně zdarma má tu výhodu, že ho můžete otevřít nebo ne, že můžete vynechat nebo smazat co se Vám nelíbí a to je také vyjádřeno tím sterilním anglickým TAKÉ IT, OR LEAVE IT. Nyní se ale od manany dovídáme,že je daleko hezčí a výraznější české znění BER, NEBO NA TO SER!

Ještě bych k tomu chtěl dodat, že jenom angličtina už dnes také není něco bez čeho se ve světě obejdete. Já jsem denně na internetu a sleduji cvrkot téměř v celém světě ale při tom se jedním okem dívám na televisi ale ne jen na tu americkou. Sleduji téměř denně jeden velice zajímavý čínský kanál a musím vám říci, že se je to velice zajímavé vidět kolik mladých lidí v Číně mluví téměř plynně anglicky. Zdá se ale že nejsem sám kdo se na tento kanál dívá. V posledních několika letech nejpopulárnějším cizím jazykem na amerických universitách je čínština.
Já jsem na rozmach čínského cestovního ruchu v českém odborném tisku již upozorňoval, a dokonce jsem napsal, že kdybych žil v Česku a byl mladší, že bych se již určitě učil čínsky, protože se obávám, že Číňané se česky učit asi nebudou, nehledě k tomu, že Číňanům dělá potíže vyslovit slabiku „r“, takže ani jedno to sprosté dlíval které „r“ obsahuje by neuměli vyslovit což by byla velká pldel. 

Spolu s Voltérem považuji za své právo říkat co si myslím, ale do smrti budu obhajovat vaše právo mi odporovat, nebo hledat pravdu někde jinde. Když všechno selže, tak se pokuste použít mé rady.
Já vím, že ta moje čeština je „Unter Hund“, ale to už asi lepší nebude. Nicméně za používání anglických či jiných cizích odborných výrazů se neomlouvám, jednak je většinou vysvětlím v češtině a také si myslím, že dnes po vstupu do EU by mi měli mnozí pracovníci v pohostinství být vděčni, protože bez některých těchto výrazů se za nějaký čas v EU už asi neobejdou.
 Mike

Na tento dotaz zatím nikdo nereagoval, buďte první!

 Váš příspěvek
Další podobná témata podle názvu

 Newsletter

Milujeme vaření, nikoliv spam. Přihlaste si novinky z Labužníka.

Přihlásit se k newsletteru

Naši partneři

Vitalion

zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz

eMimino

těhotenství, děti, rodina
www.emimino.cz

Recept na jídlo

recepty, jídlo, vaření
www.receptnajidlo.cz