TADY
píšu, o čem se baví dva labužníci.
Hádejte o čem se baví labužnice s labužníkem? O potratech… Resp.
o potracených, receptech. Prý se kdysi zapomněla a už toho pravého
nemůže najít… Musel to být velmi silný zážitek, protože o něm
mluvila se slzou v oku a dost chaoticky… 
Jista si byla dvěma věcmi:
1. Bylo to sváteční pečivo
2. rcp byl ze Sandtnerky
Zahrál jsem si na Maigreta, nakonec, taky to byl kolega labužník, že.
Postupně jsem z jejího podvědomí vytěžil i to, co ani nevěděla že
ví:
1. sváteční pečivo kdesi z Hané, snad od Vyškova
2. kynuté těsto, možná zadělané smetanou
3. těsto rozválené na plát o tloušťce 1cm
4. z plátu narádlovány pásky asi 12cm dlouhé
5. z pásků se formovaly ploché (placaté) „rohlíky“ či spíše
rohlíčky, pomašlovaly se vejcem, posypaly drobenkou (použila výraz
„posýpátko) a po obvodu se rádýlkem nakrojily
6. po upečení do růžova byly měkké, nadýchané
Posledně, když jsem pátral po rcp na „Křeháčky“, tak jsme nakonec
došli úspěchu…
Takže jich znovu prosím: Přátelé, kamarádi, pokud sami neznáte TLUČENÉ
ROHLÍKY, nevíte aspoň o někom, kdo by mohl znát někoho kdo je zná…
Já se totiž kasal, že LABUŽNÍKŮV mozkový trust to vyřeší, a že pokud
neé, tak jí napeču místo rohlíků bednu Makronek
P. S.
Mám dvě vydání Sandtnerky, jedno je starší než druhé (hihi, jak už to
tak bývá). Když jsem vyloučil plněné a nekynuté, tak zbyly klasické
svinované, ale žádné placaté…
A potom věřte babám, co vám řeknou… a ani dyby mi zítra dala
perníkový srdco, tak bych jí už nevěřil… 
