Taky vam vadi nazvy?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
airan
652 příspěvků 24.08.06 11:11
Taky vam vadi nazvy?

Musim rict, ze mne urcite! Nekdy mam dojem, ze vsude kde je sojovka je tam nazev „čina“, kde jsou fazole a kukurice „mexiko“ a kde je bily syr tak je to zarucene „balkan“ A nejen to, jsou jine. Nedavno na sousednim serveru se vyskytl recept na BUREK z brambor a balkansky zeleninovy salat s umelym sladidlem!
Nedalo mi to a udelala jsem si takovy maly experiment. Dala jsem recept na jednom makedonskym webu „svickova na smetane- tradicni cesky pokrm“ Ovsem jsem do omacky dala, porek, pomerancovou stavu, kousky ananasu, nahore strouhany eidam a kopec slehacky! Vim, ze ted vam vstavaji vlasy na hlave. Ani se vam nedivim, muj manzel prohlasi, ze by me za to meli zastrelit! Proc, vzdyt se to tady jen hemzi, makedonci se taky hodne divili ze jeji tradicni pokrm burek se dela z brambor!
Musim vas uklidnit, uz jsem to stahla. Bohuzel se nenasel zadny cech nebo makedonec znaly ceske kuchyne aby napsal, ze je to pitomost. Takze kdybych to nedala do poradku verili by tomu dal. V diskuzi jsem to radne vysvetlila a brali to jako satisfakce za burek:-) Zadnemu cechovi by se takove niceni tradicniho jidla nelibilo! Proto mne taky neni mile kdyz ctu o balkanskych jidlech kde se vyskytuji ingredience a postup na ktere jen ziram. Nemluvim o to, kolikrat Manana upozornil na „mexicke speciality“
Myslim, ze kazdy by mel v nazvu psat to, o cem zarucene vi, ze je tradicni, jinak by mel zmenit nazev. Co vy na to?
Stejnou diskuzi jsem rozpoutala na www.recepty.cz, jsem zvedava na reakce navstevniku obouch serveru.
Zdravim vsechni a tesim se na prispevky.


Reklama


Reklama

Reakce:
 
buraci
1136 příspěvků 24.08.06 12:59
Jak kdy

Airan, mne strasne vadi, pokud se jedna o pokrm, jehoz nazev dava jednoznacne tusit, co bych mela dostat (tiramisu, gyros, creme brulee…). Proste neco, kde jsou jednoznacne dane zakladni suroviny, ktere muzou, ale nemusi, byt doplneny necim dalsim. Proto me strasne nadzvedava tady tolik vychvalovane tiramisu s pomazankovym maslem. Co se ale tyce specialne ciny, beru to jako jiz tradicni ceske pojmenovani jakekoliv smesi se sojovkou. Myslim, ze snad kazdy tusi, ze nemusi dostat prave cinske jidlo (to se nejmenuje cina, ale treba won ton, suang si atd.). Dulezite je ale uvest v receptu zemi puvodu, pokud napisu Ceska republika, pak si myslim, ze si tam mexikanskych gulasu (stary nazev pro chili con carne), cinskych smesi a jakobybalkanskych salatu muzu uvest, kolik chci, aniz bych nekoho matla. Ale nazev by nemel byt zavadejici, nemel by nikdy odkazovat k originalnimu pokrmu, se kterym pak ve skutecnosti recept nema nic spolecneho.

 
Eja
3826 příspěvků 25.08.06 07:33
Airan

souhlasím s Tebou. Asi nejjednodušší řešení je používat uvozovky - „čína“, nebo variace na.....třeba tiramisu. Bohužel i v některých restauracích se nelze spolehnout na to, že název odpovídá tomu, co dostaneš na stůl. Pak se asi nelze divit, že na amatérských webech je tenhle zlozvyk taky.
Mimochodem, když si představím Tvoji variaci na svíčkovou, tak…není tady blicí smajlíkl

 
esmeralda
4813 příspěvků 25.08.06 23:07
Ejo, tenhle by nestačil?
 
AFTIC
122 příspěvků 31.08.06 23:53
To víte že mi to vadí

Vážená Airan a všichni ostatní kterým některé ty názvy jídel vadí.

Já z legrace často říkám, ale myslím to smrtelně vážně, že pokud se týká pohostinství a gastronomie nejsem sice ještě nejlepší na světě, ale že na tom tvrdě pracuji, takže jsem už sakramentsky blízko a že každý druhý musí být zatraceně dobrý aby byl lepší než jsem já.

To ale jen tak pro pobavení.

Já (díky socialismu) jsem veliký alibista a proto mám založené písemné doklady o tom, že jsem na nedostatky českého pohostinství, českých jídelních lístků a konkrétně na názvy jídel na českých jídelních lístcích, poukazoval již asi před 15 lety.

Nebudete tomu věřit ale sklízel jsem za to docela nelichotivé tituly a někdy i obvinění, že urážím český národ.

S těmi názvy jídel na jídelních lístcích je to velice smutné a já osobně jsem nějaké poučování českých odborníků vzdal a proto jsem rád že Airan do toho vosího hnízda na těchto stánkách píchla.

Potvrzuje to jen moji teorii, že až na nějaké výjimky toho o pohostinství v Česku dnes ví více hosté než ti kteří ho provozují.

Na české pohostinství a na Čechy jako takové jsem ale nezanevřel, a tak jsem otevřel mé vlastní stránky www.hostovka.cz na kterých jsem na téma které zde Airan otevřela k diskusi napsal také několik přípěvků které vám níže přikládám.

Poslání Hostovky je totiž snaha vychovat ze svých studentů sofistikované návštěvníky restauračních provozů kteří jak u nás tak i při svých cestách do zahraničí se budou moci lépe orientovat na jídelních lístcích tím pádem budou vědět co jim za jejich peníze patří.

Jsem ale také tak troch lidový vyprávěč a tak vám na téma názvů jídel přikládám úvodem jednu pravdivou historku.

Roštěná Esterhazy à la Já
Krátce po svatbě mi moje manželka, která je absolventkou stejné hotelové školy jako já, uvařila první večeři.

Nesměle jsem se zeptal jak se to jídlo jmenuje, načež mi řekla, že je to roštěná à la Esterhazy.

Dnes kdyby mi něco takového předložila bych se ji nebál říci, aby si nechala vrátit školné, ale tehdy, jako novomanžel jsem se jen opovážil říci, že podle mě to do roštěnky à la Esterhazy má hodně daleko.

Manželka se kupodivu neurazila a zeptala se mně jestli mi to chutná. Bylo to docela dobré a tak jsem podle pravdy musel přiznat že ano.

Načež mi manželka řekla: „Tak moc nemluv a jez, protože máš tu čest být první kdo ochutnal roštěnou Esterházy à la Já“. □
(Výňatek z Hostovky)
NÁZVY JÍDEL
S jídelními lístky souvisí názvy jídel.
V zá:,–(ě existují dva druhy názvů jídel a to názvy klasické, chcete-li vžité, celosvětově uznávané a respektované, a názvy novodobé tvořené bez jakýchkoliv zá:,–(.

Klasické názvy jídel

Klasické názvy jídel jsou takové které jsou obecně známé mezi častými návštěvníky restaurací.

Neměli bychom se na to ale spoléhat. Ne všichni hosté jsou sofistikovaní gurmáni a proto u některých jídel by měl být uveden krátký popis použitých surovin, způsob jejich úpravy, a případně i původ takového jídla.

Některé názvy byly klasickým jídlům dány na počest známých osobností, jiné mají souvislost s jejich tvůrcem, jiné napovídají o místě původu, některé se vztahují k nějaké historické události, a velká většina naznačuje jaká surovina, nebo jaký způsob její úpravy byl při přípravě tohoto jídla použit. Prostě kořen může být v čemkoliv.

O tvorbě jídelních lístků byly napsány celé spisy. Lexikonů jídel je tolik, že se nedají ani spočítat. Některé jsou dobré, jiné jsou horší, a ty dobré jsou v zá:,–(ě již po staletí opisovány jeden od druhého, což nakonec je správné, protože etika tvorby jídelních lístků nedovoluje, aby se na původních klasických názvech jídel cokoliv měnilo.

Tudíž dokud budou existovat restaurace ve kterých se budou podávat klasická jídla světových kuchyní, tak roštěná Esterházy by měla zůstat roštěnu Esterházy, svíčková Welington svíčkovou Welington, filé Orlow filetem Orlow (nebo Orlof), a Eintopf by měl zůstat Eintopfem, bez ohledu komu bylo toto jídlo dedikováno. (V tomto případě Hitlerovi).

Stejně tak Americká limonáda, která se u nás pod tímto názvem za socializmu nesměla prodávat, by měla zůstat Americkou limonádou, obdobně jako Ruská vejce by měla zůstat Ruskými vejci, přestože pod tímto názvem nejsou v Rusku vůbec známá.
Mezi klasické názvy patří také názvy jídel etnických kuchyní které si získaly popularitu natolik, že jsou uváděny na světových jídelních lístcích v jejich původními verzi.

Tak kupříkladu jídla jako jsou Aroz con Pollo, Bagna Cauda. Baklava, Beef Tea, Boršč, Bouillabaisa, Beef Welington, a to jsem jen na začátku abecedy, se nikde ve světě už ani nesnaží překládat do místního jazyka, a o jídlech jako je šašlik, hamburger, Rollomops, Wiener Schintzel nebo Goulash ani nemluvě.

Myslím si, že uvádění klasických jídel pod jejich původními názvy je správné protože při snaze přeložit tato jídla do jiných jazyků dochází v tom lepším případě ku směšným, a v tom horším případě k zavádějícím názvům.

Proto by Saurebraten, což je německá obdoba naší svíčkové, by mělo zůstat Saurbraten a ne Kyselá pečeně, Potroast by měl zůstat Potroast a ne Pečeně v hrnci, a obdobně Svíčková by měla zůstat Svíčková a ne Kertzen Braten, přestože je to gramaticky správný překlad.

Ze stejného důvodu by se neměly měnit ani základní suroviny které jsou pro dané jídlo charakteristické.
Jestliže původní klasický recept předpokládá použití telecího masa, jak je tomu například u vídeňského řízku, tak ho nemůžeme svévolně zaměnit za vepřovou panenku, i když si třeba myslíme že takový řízek je chutnější. (Pravda na jídelních lístcích).

Autorské právo na název jídel
V zá:,–(ě u všech klasických jídel to není autorské právo, ale jistý respekt a uznání projevené jeho tvůrci tím, že tento název neměníme.

V mnoha případech je to jméno mentora, mecenáše nebo osoby které bylo dané jídlo dedikováno. Na jídelních lístcích se tudíž setkáme s názvy jídel (à la) Agnès Sorel, Albufera, Alexandra, Bagration, Balzac, Béchamel, Brillat Svarin, Casanova, Châteaubriand, Dubarry, Dumas, Esterházy, Escoffier, a Grimond de la Reynière, abychom uvedli alespoň ty prvé v abecedě.
Mnohá tato jídla se v původní verzi podávají dodnes, ale někdy bohužel pod jinými názvy, takže mnohá tato jména upadají v zapomenutí.

Ochranná značka
Některé názvy jídel velkých restauračních řetězců jsou ale chráněny ochranou značkou. Příkladem toho jsou jídla firmy McDonald's jako například BigMac, MacChicken, MacBůček, a podobné.Některé restaurace označují své speciality jako Signature Item, což se do češtiny dá přeložit jako Specialita kuchaře. Pokud ale název tohoto jídla nebyl zároveň registrován, tak ho to nikterak nechrání proti jeho zneužití.

Názvy novodobé
Některé tak zvané „klasické“ názvy jsou však dnes již zastaralé takže pro některá tato jídla vznikají nové názvy. Jsou to názvy tvořené nahodile podle fantazie aura, nebo názvy atraktivní, přitažlivé, tak zvané „buzz words“, které mají upoutat pozornost.
Při tvorbě nových názvů musíme však být opatrní a nesmíme je tvořit násilně. Katův šleh, Rychtářova hůl, Konšelův měšec, Copánky královny Anny jsou jen malou ukázkou jak nesmyslné tyto názvy jsou což poznáme v okamžiku, kdy se je pokusíme přeložit do některé cizí řeči.

Totéž by se dalo říci o komolení některých názvů. Například Tatarský biftek, kterému doma můžeme říkat „tatar“ bez velkého T, nebo tatarák, by na jídelním lístku měl být uváděn pod jeho klasickým názvem.
M. Klima

 
Ivo
1045 příspěvků 01.09.06 09:18
Pane Klímo...

…musím uznat, že sebevědomí Vám neschází. S ohledem na to, že tam nenacházím prvky arogance, tak mi to v podstatě ani nevadí. Ale dovolte,abych se Vás zeptal na pár drobností. Jestli jsem četl pozorně, tak se Vám nelíbí (mimo jiné), že se v naší zemi na jídelních lístcích vyskytuje výraz „Guláš“ a měl by tam být správně „Goulash“ a stejně tak „Vídeňský řízek“ aj. (na mne to tak působí, ale třeba to vnímám nesprávně). Já Vám nevím, já sice nejsem žádný extrémní nacionalista, ale neshledávám nic špatného na tom, že se názvy jídel počeští (samozřejmě tam, kde to z technického hlediska je možné a zcela určitě ne vlastní jména). V podnicích, které navštěvují ve velké míře cizinci, bývají jídelní lístky vícejazyčné a tam, kde „inokrajec“ vpadne čirou náhodou, je to alespoň dobré téma ke konverzaci. Takže můj názor je: počeštit - ano (tam, kde to cit dovolí).....totálně název pokrmu překopat - nee.
Chtěl bych ale ještě poznamenat, že Airan zde svůj dotaz vložila jako reakci na diskuzi, která proběhla na fóru „Diskuzní příspěvky k receptům“ u jednoho receptu, který dostal název „Čína.....“, což se některým Labužníkům nelíbilo neboť způsob přípravy byl tak neobvyklý, že to prostě provokovalo. Jak se Vy stavíte k oněm obecným označením pokrmů, jako je „Čína“, „Mexiko“, onen zmiňovaný „Balkán“ apod.? Jaký pokrm má oprávnění získat do svého názvu označení „Čína“?
A ještě si dovolím jednu poznámku: i když jsme na celosvětové síti, přece jen si tu tak trochu hrajeme a tudíž (alespoň já to tak cítím) jsou názvy zde uveřejněných jídel (které vznikly jistou lidovou tvořivostí a experimentováním) názvy pracovními. Mělo-li by ono jídlo či pokrm jít do učebnic světové gastronomie, určitě se někdo postará o to, aby to dostalo správnou obchodní značku.

Berte to jako názor člověka z lidu, nezatíženého profesí a „provozní slepotou“.
Ivo Brož.

PS: s tou „Kertzen Braten“ jste to mírně přehnal - oni Ti Němci či Rakušané zase nejsou až takoví trotli…

 
AFTIC
122 příspěvků 02.09.06 18:39
To co píše Ivo mi nevadí

Vážený Ivo,

Začnu tím, že máte kliku, že jste se podepsal Vašim pravým jménem, protože jinak bych na Váš příspěvek asi nereagoval protože se těch českých chatů, kdy se pisatel někdy ani nepodepíše, bojím jako čert kříže.

S tím sebevědomím máte pravdu. Těch 20 let socialismu se na mně také podepsalo, ale já mám kořeny v demokratickém Československu a tak jsem se po 40 letech pobytu na západě z toho vylízal, ale teď jsem zase poznamenaný kapitalistickými manýry.

Já totiž mimo to, že jsem získal sebevědomí, tak jsme i dosti namyšlený, což ze mě udělala Amerika, ale myslím si, že mám být na co, a je to dnes dokonce můj trade mark.

„Sedávaj panenko v koutě, budeš-li skromná najdou Tě“, byly takové povídačky té vrchnosti, aby udrželi ten plebs a ty své poddané v lati a ono to vyhovovalo i tomu socialismu.

V Americe, kde teď žiji je to ale trochu jiné.
Americké rčení: „Early to bed, early to rise, work hard and advertise (yourselv)“, v češtině: „Časně do postele, časně vstát, propagovat se a tvrdě pracovat“ jsem převzal jako moje krédo.

Já jsem již několikrát zdůraznil, že ničemu nerozumím než pohostinství a
proto nikdy neopomenu se pochlubit tím co o tom pohostinství vím a rád se dovídám o lidech kteří toho vědí víc než já.

V Americe ale, když ji otevřete vaši velkou hubu, tak se musíte připravit na to, že vám někdo řekne: „Put your money where your mouth is“, což ve volném překladu znamená: „Přestaň kecat a dokaž činy to co kážeš“, ale v Česku, a opravte mně pokud se mýlím, je mnoho lidí kteří kecají, ale skutek utek.

Já jsem za těch 40 let na západě nashromáždil o gastronomii a pohostinství nesmírné množství informací které tady používám (za peníze) jako učitel či konzultant, a mohu Vám vážený Ivo říci, že jsem za to odměněn hlavně několika úspěchy mých studentů a nesčetnými uznáními.

Po té Sametové revoluci jsem se o všechny mé vědomosti snažil podělit (nezištně) s mými kolegy v různých odborných mediích, ale až na nějaké výjimky jsem byl odměněn dokonce i invektivami a proto jsem do těch odborných medií více méně přestal psát protože mi to najednou připadalo jako házení perel…

Není to mé hlavy, ale o Češích se říká že všechno vědí, že mají ve všem pravdu a já tomu věřím protože jsem se o tom, hlavně v hostinství, několikrát přesvědčil.

Ale zpět k Vašemu příspěvku…

Tvorbu jídelních lístků jsem 15 let učil v Americe a napsal jsem na toto téma několik pojednání, ale všechno to bylo v angličtině nebo v jiných jazycích a tak po Sametové revoluci jsem se některé věci snažil přeložil do češtiny v naivní představě, že to čeští odborníci ocení, ale bylo mi dokonce řečeno, že české pohostinství něčemu takovému ještě nedorostlo.

Teď ale vidím, a kupodivu ne na vyloženě odborných stránkách, se jídla a jídelní lístky stávají předmětem diskuse, což kvituji s povděkem.

Potvrdila se tudíž moje teorie, že pokud se jídla a gastronomie a pohostinství týká, toho ta větší skupina které se na tom pohostinství podílí, což jsou hosté, toho dnes již ví více než ti kdo to pohostinství provozují, k čemuž musím přidat jeden můj příspěvek který jsem někde již napsal.

Kdo je lepším znalcem pohostinství
Učil jsem 15 let na hotelové škole v Chicagu, a v té době jsem mým studentům často kladl otázku: „Kdo je lepším znalcem pohostinství – kuchař který posledních 10 let pracuje v jednom a tom samém podniku, šest, někdy i sedm dnů v týdnu – nebo obchodní cestující, který poslední 3 roky cestuje po světě, spí každý den v jiném hotelu a jí každý den v jiné, někdy dobré a jindy špatné restauraci?“

Mí studenti mi chtě nechtě, museli vždy dát za pravdu, že někteří naši hosté, i když třeba neumí uvařit ani vajíčko natvrdo, nebo nevědí, proč si číšník dává tu ruku za záda když nalévá víno, jsou v mnoha případech většími odborníky než jsme mi sami, s tím rozdílem, že na to nemají glejt.“
Většina mezinárodně respektovaných hoteliérů, vyjma možná Césara Ritze, jako byli Ellsworth Statler, Conrad Hilton, J.Willard Mariott (pro kterého jsem pracoval), a dokonce ani Ray Kroc, nejúspěšnější provozovatel „fast food“, (původem Čech), a kterého jsem měl tu čest znát osobně, nebyli školení „odborníci“.
Jejich odbornost spočívala ve znalosti toho, co hosté chtějí, tudíž aniž by ho znali, tak se drželi mého hesla: „Dejte lidem to co chtějí a co jim patří“.
Jak ale můžete očekávat takovou odbornost od všech těch našich bývalých soudruhů vedoucích Interhotelů a Rájů, a jiných institucí, z nichž někteří (ne jejich vinou) sami nikdy v pořádném hotelu nespali, a kteří v žádné restauraci s prvotřídními jídly a servisem nikdy nebyli.
Několika průzkumy bylo například zjištěno, že většina kuchařů a číšníků chodí do restaurací na jídlo méně než kdokoliv jiný. Je to prostě tím, že kuchaři a číšníci jedí zpravidla v restauraci ve které pracují, a pokud jdou do jiné restaurace, tak to je většinou až po práci na nějaké občerstvení, ale velmi zřídka na jídlo. □
Jenom tak pro zajímavost musím dodat, že všechny mé příspěvky a některé mé „vytahování“ na odborných stránkách je určeno té mladé generaci, která za nic nemůže, a kterou se snaží provokovat k většímu zájmu o odborné vzdělání. Chci jim totiž ukázat, že když jsem to dokázal já, chudý český synek poznamenaný socialismem, že to mohou dokázat i oni protože k tomu mají daleko příhodnější podmínky.
No, k tomu bych ale jen mohl dodat, že bez návštěv těch předních restaurací se toho o dobrém jídle a pití moc nedozví a věřte mi, že vím o čem mluvím, protože mně ty odborné zkušenosti stály nepředstavitelné peníze.

Problém ale je, jak se píše v článku Trend, od redaktora časopisu HOTELREVUE Jaroslava Holoubka, že: „ naši mladí odborníci nemají šanci se podívat do špičkových restaurací, které nepatří k nejlevnějším“.No, a vtom je zakopaný ten pes.

Pokud se týká názvů jídel, tak souhlasí s Vámi že: „počeštit - ano (tam, kde to cit dovolí).....totálně název pokrmu překopat - nee.“

Pokud se týká vaši přímé otázky: „
Jak se Vy stavíte k oněm obecným označením pokrmů, jako je „Čína“, „Mexiko“, onen zmiňovaný „Balkán“ apod.? Jaký pokrm má oprávnění získat do svého názvu označení „Čína“?, Vám vážený Ivo musím říci, že posuzování něčeho takového jsem v Česku vzdal.

Někdo by mně musel přesvědčit o opaku, ale zatím nejlepší Činskou kuchařku jsem napsal já v roce 1967. Ta kuchařka byla tak dobrá, že ji po mém odchodu do zahraničí několik Unterwasermanů opajcovalo slovo do slova, a jídla z mé kuchařky se začala objevovat (a ještě objevují) v mnoha restauracích od Šumavy k Tatrám na což jsem velice pyšný.

Co mi ale vadí je právě to počešťování a zjednodušování jak receptur tak i názvů těch jídel, která jsou vlastně klasická.

Je zajímavé, že velmi málo lidí se opováží prznit díla malířů, sochařů, architektů, nebo díla hudební a literární a díla jiných umělců, ale pokud se týká gastronomie, jídel a kuchařského umění, tak si někteří lidé nedělají žádné zábrany a kupodivu nejvíce se s tím setkáte právě v Česku.

No, a s něčím podobným se setkáte i u ostatních etnických jídel, a věřte mi, že vím o čem mluvím, protože já se etnickými kuchyněmi zabývám již asi 50 let a považuji se v tom ohledu za odborníka (dodatek k mé namyšlenosti).

Závěrem jen tolik, že si vašeho názoru jako člověka z lidu velice vážím, což vyplývá z mých předchozích poznámek o lidech nezatížených profesní a provozní slepotou.

Já pocházím ze Sudet, tudíž velmi dobře vím že Trottl znamená blbec nebo hlupák a žil jsem natolik dlouho v Německu, že vím že hlupáci jsou tam stejně jako v Česku, ale ta zmínka o Kertzen Braten nebyla na účet Němců nebo Rakušanů, ale na účet českého hlupáka který to na překlad jeho lístku napsal.

Na omluvu Němců musím říci, že díky jejich relativně vyspělému pohostinství a znalosti tvorby jídelních lístků zkomoleniny názvů jídel nejsou tak časté.
S pozdravem
Michael Klima

P.S.
Já jako správný Čech jsem také závistivý a proto Vám vážený Ivo musím říci, že Vám závidím to, že žijete na vesnici. Carlsbadu, kde žiji se říká Village at The Sea, (Vesnice u moře) ale do takové české vesnice to má hodně daleko.

 
airan
652 příspěvků 07.09.06 20:23
Dekuji vsem za reakce,

Buraci, mas pravdu ale kdyz ctu nazev „tzatziky“, je tam misto jogurtu tvaroh a balkansky salat s cukrem - zeme puvodu Ceska republika, je to pri nejmensim zvlastni Ejo, zrovna o to mi jde! S tim smajlikem souhlasim Aftiku, dekuji za podporu, tradicne recepty by se po uprave opravdu meli davat s koncovkou „ala Ja“. Moc se mi to libi takhle a je to pak spravne. Ivo, v nekterych veci musime zachovat konzervatizmus a nazyvat je spravne. Tady jsem diky nekterych labuzniku dostala preklady na skvele svetove recepty pod nazvem ktere obstal ve svetove gastronomie. Kdyby se zmenili ingredience je to prece uz jiny recept.


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

 Newsletter

Milujeme vaření, nikoliv spam. Přihlaste si novinky z Labužníka.

Přihlásit se k newsletteru

Reklama

Naši partneři

Vitalion

zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz

eMimino

těhotenství, děti, rodina
www.emimino.cz

Recept na jídlo

recepty, jídlo, vaření
www.receptnajidlo.cz