Labužníčci, pojďte si vyprávět, vrátíme se do dětství a vzpomeneme
si, jaký nejkrásnější dárek jsme dostali, když jsme byli mladší, že
jsme si třeba i štěstím poplakali.
Je také možné, že ten nejkrásnější přišel až v dospělosti- prostě,
ten, který nám hodně utkvěl v paměti! Já teda začnu.
Bylo mi nějakých 7 let a jako každé dítě jsem se hrozně moc těšila na Ježíška. Tatínek někde v chodbě zacinkal zvonečkem a my se začali úplně tetelit, co asi přinesl? Pak si tam „jako“ s tím Ježíškem povídal jak jsme byli se sestrou hodné ap. pak přinesl pod stromeček velikánský proutěný koš plný dárků- hurá a vrhli jsme se na to, abych po posledním rozbaleném dárku zjistila, že mám jako dáreček 8 knížek, toť vše. Trochu jsem byla překvapená i smutná, ale nedala jsem nic znát. Rodiče si pořád něco špitali a pak mi maminka řekla, abych si šla do koupelny umýt ruce, než budu zobat cukroví. Tak jsem šla, otevřela dveře a lidi zlatí, tam stál hluboký kočárek s mrkačkou- to jsem teda nevydejchala! Ani jsem si na ty hračky nesáhla a s velkým dojetím jsem padla mamince do náručí a brečela jak malá želva. Maminka měla ten den krásnou zelenou halenku, asi z tylu a já jsem jí těma slanýma slzama zcela zničila. A mamka pravila: to nevadí, hlavně, že jsi tak šťastná..;))
