Zdravím vespolek,
dnes jsem se značně poveselil v řadě pohostinství. V tom posledním jsem
byl konfrontován s otázkou, o které již podvědomě přemýšlím řadu
let. Relativně mladá slečna začala v baru, zaujata zřejmě svým
čerstvým přítelem, poměrně procítěně recitovat Máchův Máj. I nechal
jsem ji dojít až k verši, kterého smysl již léta nechápu a buransky jsem
jí do přednesu vstoupil s otázkou: Co to znamená?
Verš je tento:
„Růžinu jevil vonný vzdech“.
Když něčemu nerozumím, pokusím se to obvykle podrobit analýze. Nikam to
nevede. Dospěl jsem k názoru, že v českém jazyce tedy zřejmě existuje
podstatné jméno, které má v prvním pádě tvar „růžina“. Co to je,
toť otázka.
Další otázka je, kdo je tím původcem vzdechu, který jeví ono záhadné
slovo.
Takže výsledek je toliko ten, že někdo (Hynek, Vilém, Jarmila?) vzdechl a
tento vzdech něčím (vůní?) připomínal něco, co se nazývá
„růžina“, ať je to cokoli…
Neumíte mi to někdo objasnit? (Vysvětlil jsem to, jak nejlépe umím, čili
blbě, to se nedá nic dělat…)
Smysl verše v Máchově Máji
Noc je sice ještě mladá, ale na tohle si musím dát větší prostor. Mám nad čim přemýšlet. Miloš
„…
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech …“ to je : růžinu lásku, jako máminu
náruč, sestřinu kávu, bratrův dům, tátovo auto, …
ten obraz sa mi javi, ked sme Machu brali…nas slovencinar bol genialny , aj
ked sa niekedy miesto vykladu viac potmehudsky usmieval ako vykladal, niektore
dievca sa cervenali.. …ale mozno iny basnik riekol by …
" kdyby chtel Zeus ustanovit kralovnu kvetin, pak by nad kvetinami panovala
ruze. Je ozdobou zeme, sperkem mezi rostlinami, okem kvetin, rudym svetlem
louky..dyse laskou, prostrednici Afroditinou je.."
..mozbyt a mozbyt nie
naprostou pravdu. Verš je srozumitelný v kontextu předchozího:
„Svou lásku slavík růži pěl,
růžinu (lásku) jevil (vyjevoval) vonný vzdech…“
Hluboce se před Vámi skláním, než jsem stačil vysvětlit manželce, že
se nestěhuji, jen pár kníh si chystám, tak jste to vylouply. Skláním se
v hlubokém předklonu a ručky celuji. To, že v předklonu pozostávám
i nadále, je způsobeno krisí středního věku (ty záda). Dovolím si je
malou poznámečku:
On si Ignác licencoval nejen slova, ale už jste někdy viděly na prvního
máje kvést růži? A slavík? Ten sotva přiletěl, stará ho honí jak
nadmutou kozu, aby bylo vystavíno, a on bude tam nějakou růži, která se
sotva olistila…
Dále si PT obecenstvu dovoluji špendýrovat máchovské studie Čecha nad
jiné znamenitého, chramu i tvrze stavitele (Na skále). Miloš
naše příbuzná jménem Jarmila a povoláním knihkupkyně má dva syny - Hynka a Viléma.
holka/holčina, louka/loučina…růže/ružina, prípadne, ak ich bolo viac, na spôsob smrk/smrčina, buk/bučina, no a na jej/ich prítomnosť upozornil, teda jevil závan/vzdech vetra, kerýžto privial vôňu
holka/holčina, louka/lučina…růže/ružina, prípadne, ak ich bolo viac, na spôsob smrk/smrčina, buk/bučina, no a na jej/ich prítomnosť upozornil, teda jevil závan/vzdech vetra, kerýžto privial vôňu
pisen slavik pel, a devenku bledou v rozpuku o)) polil rumenec ( v zari;-) to je k popuku ).
A jemu zdalo se, jakoby nekdo dal kvetnimu kalichu podobu ust, ze vidi ruzi na
jejich rtech…
užívala růži jako zobrazení ženského pohlaví. V moderní době to
mistrovsky naznačil Umberto Eco v románu Jméno růže. A teď si to
přečtěte znovu, co chtěl možná básník říci. Že by?
Zdravím.
Děkuji za ocenění odvážnosti, ale zdálo se mi, že některé
komentáře to trochu naťukly.
Zdravím.
zdravím,
tím,že slavík svou lásku
k růži pěl
a růžinu jevil vonný dech
náš nej geniálnější básník
zachytil nejen chod děje
ale i posloupnost vývoje vztahů,ale také v úchvatné metafoře
popsal běh přírodního času a zároveň běh času lidského a vystihl
hluboký rozpor mezi těmito dvěma časy probíhá.
Je to nejvystižnější místo z celé básně a proto je právem
nejcitovanější
příjemný den
rettiska
po tom čo slovenčinárka (celkom odborne zdatná) podrobila nejakú báseň hĺbkovému rozboru do posledného slova, kde vydokladovala, „co tím chtěl autor říci“ (aspoň do hĺbky 5 km odhadujem), som sa prihlásil a povedal svoj názor, že síce to logicky sedí, ale že neverím, že by autor premýšľal nad každým slovom a súvisiacimi väzbami až takto podrobne, lebo to by nemal šancu napísať za celého dlhého života viac ako jednu malú zbierku (napísal ich veľa). Profka stuhla a keď podozrivo stuhla aj trieda, niečo mi nesedelo. V zadnej lavici sedel na inšpekcii riaditeľ, ktorého som si nevšimol, a celkom obľúbenej profke takto poničil jej krvopotne vyrobený rozbor ;o)