Vzhledem k tomu, že polovičatá informace je horší než žádná, dovolím si zde doplnit diskuze k „sumacu“ „šumáku“ atd..
Škumpa je rostlina, která se vyskytuje v několika druzích, z nichž
některé jsou jedovaté - opravdu hodně. Ta, kterou nazýváme „ocetná“,
„koželužská“ nebo „orobincová“ - různé názvy pro stejnou odrůdu
vznikly proto, že třísloviny ze škumpy zesilují účinky octa a proto se
užívala v koželužství je zhruba stejně jedovatá jako kořenová petržel
či muškátový oříšek.
A teď nechám promluvit opravdové odborníky:
ZAJÍMAVÉ ROSTLINY:
Rostliny způsobující kontaktní dermatitidy
Škumpa orobincová (Rhus hirta)
Často tvoří celé skupiny rostlin, které vyrůstají z kořenových výmladků; snadno a rychle se šíří samovolně. Až 0,5 m dlouhé listy jsou složené z kopinatých, na okraji pilovitých lístků. Drobné květy jsou směstnané v koncových palicovitých latách, samčí květy jsou žlutavě zelené a samičí červené. Plody jsou mírně smáčklé, červeně plstnaté peckovice nahloučené v hustých přímých plodenstvích, která jsou velmi nápadná a na větvích zůstávají dlouho do zimy.
Obsahuje šťávu s pryskyřičným olejem, tříslovinami a podle některých údajů i glykosidy.
U citlivějších osob vyvolává dotykové alergie projevující se mj. zčervenáním a záněty pokožky. Je jedovatá, požití je však málo pravděpodobné.
Pochází ze Severní Ameriky a k nám byla přivezena r. 1835 do Královské zahrady v Praze. Pěstuje se v parcích a v zahradách jako nenáročná dřevina výslunných stanovišť. Dobře snáší zasolení a odolná je i proti mrazu, vydrží suché i zamokřené, písčité nebo kamenité půdy. Je velmi dekorativní kulovitou až deštníkovitou korunou, velkými a na podzim červeně zbarvenými listy a tlustými nápadnými karmínovými plodenstvími. Má žluté až oranžově červené dřevo, které se používá v řezbářství. Některé kmeny severoamerických Indiánů kouřily listy s tabákem, z plodů připravovaly nápoj („indiánská limonáda“) a z kořenů žluté barvivo.
Jenom málo se u nás pěstuje příbuzná, velmi jedovatá a nebezpečná
škumpa zákeřná (R. toxicodendron L.), keř s vystoupavými, poléhavými
až plazivými větvemi. Pochází také ze Severní Ameriky, u nás se
vysazovala v parcích a v zámeckých i botanických zahradách, snadno
zplaňuje. Při požití může dojít k poruchám ústřední nervové
soustavy, při dotyku k zánětům kůže. Prudce toxická je i podobná
škumpa jedovatá (R. radicans L.), také severoamerického původu.
Příčinou poškození pokožky může být nejen přímý kontakt
s rostlinou, ale může být také zprostředkován hmyzem. Účinky urushinolu
se objevují až po době latence (12 až 24 hodin). Na pokožce vzniká
zánět, který silně svědí a přechází v puchýře. I po zdánlivém
vyhojení dochází často k recidivám. Při požití může dojít
k poškození centrálního nervového systému.
Autor: Doc. RNDr Jan Novák, DrSc
