…je to marné! Čím je jeden starší, tak vedle toho že blbne, se
i častěji vrací do dětství… Objevilo se na LABU mé mládí ale
KŘEHÁČKY patří k mému dětství…; prosím, jestli někdo zná, tak ať
se ozve.
Moc toho o nich nevím… Zadělávaly se smetanou a zda v nich vedle mouky,
špetky soli a trošky CUKRU bylo i máslo a vejce, nevím.
Těsto se vyvalovalo na tloušťku něco málo přes jeden centimetr a na plech
se dávaly čtyři kusy těchto placek. Peklo se v troubě a myslím že se po
rozpečení obracely. Po upečení dozlatova jevil víceméně „betonový“
korpus (kdyby Aboriginci pekli v pecích, tak neobjevili bumerang a kdyby H.
Fibingerová neměla koule, tak z ní byla diskařka) na lomu tendenci
k listování, ale hmota byla spíše „zdrcnutá“. Maminka říkávala, že
je to drahé pečení (smetana?). Pekla nám je na výlety, později i na
lyže – na rozdíl od chleba se salámem z nich v létě neteklo máslo a
v zimě nezmrzly a byly pořád stejně betonové.
Před pár lety jsem již recept hledal na netu a podotýkám že nejde
o PODLESNÍKY, BOŽÍ MILOSTI, ani o různé SMAŽENÉ placky…
Děkuji
Bezva kniha, že?
