Rahat

a co třeba " tento":http://www.labuznik.com/recipe.php?… recept ???
Snad to bude pro tebe ten pravý.

Díky, vyzkouším, doufám, že se nezalepím a výsledek bude KONEČNĚ k světu. Co já s tímhle už zažila, to by bylo na několik fejetonků…

a proč nenapsat nějaký veselý fejetonek???
myslím, že by si labužníci rádi přečetli veselé historky na kuchařské téma…

Ano. Cizí neštěstí potěší. Nuž tedy, pokus první, recepis splašený na Internetu, údajně originál turecký.
Prozíravě jsem nakoupila zásoby cukru a jala se postupovat dle návodu. Svařila jsem cukřík s vodou, přidala další ingredience a s písní na rtech hodlala přidat něco škrobu, rozmíchaného ve vodě. Kámen úrazu; kolik škrobu? Kolik vody? Metoda zkoušek a omylů; tři tvárné výtvory, do posledního z nich jsem ze zoufalství přidala agar. Tři výsledky. První, mimořádně chutná hmota, která ovšem nejevila touhu státi se něčím, co by se eventuálně dalo krájet, jakýmkoliv nožem, ani mokrým ne. Třetí – ten s agarem, naprosto nechutná, nepoživatelná záležitost, leč po ztuhnutí bylo možno vyrobit z ní nejen úhledné kostky, ale i vyřezat betlém, či cokoliv jiného. Při hodu na zem lehce pružila a jevila snahu odrážet se a poskakovat. Vypadala dobře, voněla o něco hůř a jíst se nedala. Druhá v pořadí – skvěle chutnající a velké naděje ve mně vzbuzující. Odešla do špajzu, kde jí bylo dopřáno ztuhnouti do druhého dne. No, neztuhla. Dala se jíst lžicí (na jedno použití, protože se s ní loučila jen velmi neochotně), ale chuť! Chuť byla báječná, ač s rahatem neměla nic společného.
I použila jsem trpkých zkušeností, tuhle něco přidala, támhle něco ubrala a vyrobila další dva potenciální rahaty. První vzbudil mou nedůvěru už v prvním okamžiku po svém zrození; šklebil se a líně převaloval i v okamžiku, kdy už měl být vhodný ke krájení. Chovala jsem se k němu nanejvýš opovržlivě a – jak se ukázalo – oprávněně. Netuhnul a netuhnul. Zato ten druhý, ten vzbuzoval smělé naděje. Ochotně vytvářel hmotu odpovídající konzistence na pomocném talíři, barevně ladil a voněl vábivě. Ráda bych napsala, že světélkoval a lehounce vrněl, leč nebyla by to pravda. Do druhého dne ztuhl, byv – poněkud obtížně - vyklopen a nakrájen na kostky, tvářil se, že je jeho snem, státi se pochoutkou na našem stole. Láskyplně obalen v cukru, odebral se znovu do špajzu, kde měl vyčkati slavnostní chvilky. Za dvě hodinky jsem se šla pokochat dílem, ale co to? Kostky nikde, z tácu se usmívala placka, lehce poprášená cukrem. Přenesla jsem ji do kuchyně a trpělivě znovu nakrájela. Nechala ležet na stole a sledovala pátravým zrakem. Nic. V okamžiku, kdy jsem se otočila zády (mazaně vrhajíc pohled do zrcadla, ve kterém se výtvor zřetelně odrážel), počala nevděčná hmota své dílo. Pomalounku se jednotlivé kousky plížily k sobě a jaly se vytvářet původní tvar. Snad by se dal vycvičit a na zapísknutí by přišel k noze, nevím. Jíst se dal, tvarovat nikoliv, ani když jsem ho zaklela do úhledných kuliček. No, proklela jsem ho, ani jsem neměla chuť ho vkládat do úst. Poslední verze přinesla hmotu tažnou, která se nedala krájet, ale musela se stříhat. S pocitem, že jsem naprostý idiot, nastříhala jsem z ní úhledné placaté nudličky, obalila je v cukru a předložila slepicím. Snad si aspoň zalepí zobáky, a bude klid, myslela jsem si. Nevím, kdo přišel na to, že slepice je pitomá. Jen naklonily hlavu, káravě zakdákaly a s pohledem jednoho oka, opovržlivě upřeným do okna, obešly pochoutku obloukem a šly si vyhrabávat své tučné červy. Tahle zkušenost mě poučila; už nikdy nebudu vařit rahat, pravila jsem k sobě. Leč . . . Našla jsem nový recept . . .

Jeste ze neni sef v praci, asi by nechapal proc se nad tema „prekladama“ tak chechtam… Mileno, hodne stesti, dej vedet jestli se tentokrat podarilo…

MilenoD, máš talent… naštěstí jsem to četla doma a ne v práci jako Denda a tak jsem se mohla s chutí a naplno chechtat…

díky

Všem příznivcům na vědomí dávám, že jsem vyrobila další změť, zvanou rahat.
Už při prvním čtení receptu mi byla jasná dvě úskalí; růžový olej, a pojem „odpadává od měchačky“. No nic, pravila jsem si, navážila cukřík, odměřila vodu a Solamyl, s těžkým srdcem obětovala 100 g mandlí (loupaných, které já strašně ráda) a se vztýčenou hlavou a vařečkou v pozoru přistoupila k akci.
Nebudu vás napínat; výsledek se rahatu blíží nejvíc ze všech pokusů, dosud vykonaných. Jen dvě připomínky pro případné následovníky.
1. Je-li v recepisu napsáno „vařit, až odpadává od měchačky“, je bezpodmínečně nutné vařit tak dlouho, až skutečně od té měchačky odpadává. To, že odpadáváte vy není směrodatné, a nezaručuje kvalitní výsledek.
2. Až při honbě za růžovým olejem zabrousíte do prodejny s ochotnou paní prodavačkou, nezapomeňte si na:,–(it brýle a přečíst si nápis na lahvičce, kterou právě kupujete (za poměrně slušně velký peníz) – nebo tak učiňte aspoň doma, před použitím. Ujišťování ochotné paní, že je to vskutku čistý růžový olej a zcela určitě neplechu v kuchyni nenadělá berte s rezervou. Olej do aromalampy, byť růžový, není nejvhodnějším zakončením kuchařského úsilí.
A předposlední zpráva: výsledek prvního pokusu nebyl zcela bezvadný. Právě díky tomu, že jsem od zmíněné měchačky odpadla dříve, než těsto (dá-li se takto nazvat ta sladká směska), neztuhlo dokonale, a i když se podařilo nakrájet je na kostky, ty se po chvíli hroutily, košíček nekošíček.
No a zpráva poslední – ve špajzu na zemi od včerejšího večera snaživě tuhne další várka, tentokrát bez mandlí (a také bez růžového oleje, kteréžto suroviny jsem nahradila červenou potravinářskou barvou a jahodovým aroma).
p. s. Jo, slepice tu záležitost s mandlemi a voňavým olejíčkem pozřely bez námitek a bez následků. Ani vejce nejsou cítit po růžích . . .

Dobře jsem se pobavila po obědě. To já bych tu trpělivost neměla, snad dvakrát bych to zkusila, pak už nééé…

Já se tuhle potvornost snažím uplácat pro svého kamaráda, který je už notně letitý a na tuhle pouťovou pochoutku si pamatuje z dětských let. A protože je to můj milovaný kamarád . . . A protože jsem - pokud jde o vaření? Noooo - neskutečně tvrdohlavá . . . A tak různě . . .

poznamka u receptu, ktery jsem nasla rika: jestli ze se to dostatecne nevarilo, neztuhne to potom dostatecne. Recept je na receptech pod ‚turkish delight‘.

No, to je právě to, co nazývám „kuchařka odpadla od vařečky dříve, než těsto…“

Kde že je ten recept? Nějak jsem ho nevylovila. . .

Turkish Delight
Ingredients
4 cups sugar
4 1/2 cups water
2 teaspoons lemon juice
1 1/4 cups cornstarch
1 teaspoon cream of tartar
1 1/2 tablespoons rosewater
red food coloring (optional)
1 cup confectioners sugar Introduction:
This appealing candy is easy to make at home. Rosewater can be found at specialty food stores. When the sugar syrup boils, coat the inside of the saucepan with a brush dipped in water to prevent sugar crystals from forming
Step 1:
Oil a 9-inch square pan. Line with plastic wrap and oil the plastic wrap.
Step 2:
In a heavy saucepan over medium heat, combine the sugar, 1 1/2 cups of the water, and the lemon juice. Stir until the sugar dissolves and the mixture boils. Reduce the heat and simmer gently, without stirring, until the mixture reaches the soft-ball stage (240°F on a candy thermometer). Remove the pan from the heat.
Step 3:
In a second large heavy saucepan over medium heat, stir together 1 cup cornstarch and the cream of tartar. Gradually stir in the remaining 3 cups of water until no lumps remain. Stir constantly, until the mixture boils and is a thick, gluey paste.
Step 4:
Slowly pour the hot sugar, water, and lemon juice syrup into the cornstarch mixture, stirring constantly. Reduce the heat and simmer, stirring often to prevent sticking, for about 1 hour, or until the mixture has become a pale golden color.
Step 5:
Stir in the rosewater and tint as desired with food coloring. Pour the mixture into the prepared pan and spread evenly. Cool to room temperature and let stand, uncovered, overnight to set.
Step 6:
Sift the confectioners sugar and the remaining 1/4 cup cornstarch onto a large cutting board. Turn the Turkish delight out and cut into 1-inch squares with an oiled knife. Roll pieces in the sugar mixture to coat well. Store in an airtight container with sheets of waxed paper, dusted with the sugar mixture, separating every layer.

Turkish Delight
rind of 1 medium lemon
rind of 1 medium orange
1/4 cup (2 fl oz) orange juice
2 tablespoons lemon juice
3 cups caster sugar (superfine)
1/2 cup (4 oz) water
2 tablespoons gelatine
1 cup (8 fl oz) water, extra
2/3 cup cornflour (cornstarch)
3-4 drops orange or rose flower water
red food colouring
1/2 cup icing (confectioners) sugar

Line base and sides of a deep 17 cm (6 3/4 inch) square cake tin
with aluminum foil, leaving edges overhanging. Brush foil with oil
or melted butter. Remove white pith from rinds.

Combine rinds, juices, sugar and water in large heavy-based pan.
Stir over medium heat without boiling until sugar has completely
dissolved. Brush sugar crystals from side of pan with a wet pastry
brush. Bring to boil, reduce heat slightly and boil without stirring
for 5 minutes or boil until a teaspoon of mixture dropped into cold
water forms long threads, or if using a sugar thermometer it must
reach 105 C (221 F). Combine gelatine with 1/2 cup (4 fl oz) extra
water in bowl. Stir over hot water until dissolved. In separate
bowl combine cornflour with remaining water, mix until smooth.

Add gelatine and cornflour mixtures to sugar syrup. Stir over medium heat until mixture boils and clears. Stir in flower water and a few drops red food colouring. Strain mixture into tin; refrigerate over night. When set peel off foil and cut into squares. Roll in icing sugar.

TURKISH DELIGHT
2 c Sugar
2 tb Cornstarch
1 c Water
1/2 ts Cream of tartar
1 tb Flavoring * Food coloring **
1/2 c Toasted nuts, chopped *** Confectioners' sugar *
Flavorings: rose, mastic, strawberry, orange or lemon. ** Food coloring: red, yellow, green or orange (depending on flavoring used) *** Nuts: almonds or pistachios
Dissolve sugar and cornstarch in water. Add cream of tartar. Boil to 220 degrees F. Cover pot the last 5 minutes. Add flavor and food color. Add nuts. Pour into oiled shallow pan. When , cut into squares and roll each piece in sifted powdered sugar. Store in plastic bag.

Tak jsem Ti okopírovala 3 recepty ze stránek doporučených possum. Jestli chceš, můžu Ti je přeložit

uz je tam. To neni ‚hop na kravu uz je tele‘, ja to prekladala.

Díky, Babi;
když se Ti bude chtít, a budeš mít čas… a dobrou náladu… a potřebu vykonat dobrý skutek… Mně by to trvalo tak tři dny, a ještě bych se někde mohla seknout. Já si je šoupnu do sbírky rahatů (a zcela určitě je vyzkouším, protože mi to prostě nedá)!
Proč se používají v receptech jednotky typu „šálek“? Já se kdysi z nutnosti zajímala o to, jak velký ten šálek má vlastně být, a dostala jsem odpovědi různé; tu 1,5 deci, onde 3, a pak si to mám přebrat.
Nejdelší byla od Mika Klímy, a na jejím konci jsem se dozvěděla, že používat měrnou jednotku šálek je blbost, protože šálky jsou různé . . . Vzápětí uveřejnil svůj recept na fillo těsto, a suroviny měřil na šálky. No jo no.
Ještě jednou moc děkuju.

promiň, vždyť já si nestěžuji. Já si spíš myslela, že jsem osel, co neumí s počítačem (a to se živím coby informatik, to byla rána mému sebevědomí)!

Tak jsem koukla, tedy, jestli to půjde v mikrovlnce, tak to bude estráda! Já to normálně šmudlila na sporáku hodinu i více! Ovšem ty zatra hrnky - to je 2,5 decky?

Ahoj, zijeme v USA a tady je vsechno OZ,cupech a poundech. Muzes se vztekat jak chtes vzpirat jak chces, ale nakonec se proste prizpusobis. Na jedne americke lopatce, kterou pouzivam ma odmerovani cupu /tedy hrnku/ ja vyrazeno od vyrobce, ze 1cup=237ml.

Poslední zprávy! Ta potvora rahatová ztuhla, chutná slušně a drží v kostkách! Je červená, mírně průhledná, ještě neobalená - nebyl čas, a mimo to, máti do toho pekáče něco upadlo, takže použitelná - vzhledem k tomu, že nevím, co to bylo - vlastně spíš z hlediska tvarovatelnosti a výdrže. Přes tento dílčí úspěch vyzkouším i další.
Dík za zprávu o šálku, vezmu si to za své.

ale nenapsala jsi ktery recept to byl!
V Australii je hrnek 250 ml. Sorry, asi jsem to mela napsat.
Jestli chces jine recepty na mikrovlnku, mam jich miliony. Kvuli tomu horku tady, delam cose da v mikrovlnce. Taky je to rychlejsi.

MilenoD, děkuju za moc hezké počtení. Možná, že bych mohla napsat fejeton o kukuřičné mouce v mé kuchyni a jak skončila (v koši všechny 3 těsta a zbytek mouky pro jistotu taky). Asi nejsem takový mezek, jako Ty.
Possum, už jsem v jiné diskuzi navrhla psát na Labužníka mikrovlnkové recepty (neb svou první dostanu od Ježíška a sháním rady a info). Za ty recepty by se mohlo do závorky psát (MW). Pomůžeš mi naučit se v mikrovlnce vařit???

nic se neděje. 237 ml stejně neodměřím, i kdybych se rozkrájela, a 250 ml beru jako míru šálku na základě zdravé úvahy už nějakou dobu (jen když jsem chtěla zhubnout a v receptu byla řeč o šálku těstovin, přiklonila jsem se k vysvětlení kohosi, kdo tvrdil, že je to půl litru).
Ten vydařený byl podle Babi - tedy zcela první recept (ovšem až na druhý pokus). Také už vím, co máti upadlo do pekáče - noha.
Mikrovlnění zkusím dnes, včera jsem okolo svého červeného zázraku prováděla obřadní děkovné tance, tak nebyl čas.

a omlouvám se Ajtě; ten recept, podle kterého jsem vybublala rahat (to byste tu směsku museli vidět na sporáku, aby bylo jasné, proč vybublala) byl sice zcela první, ale byl od ní, nikoliv od Babi, jak jsem napsala, promiň, Ajto.

tak jsem se smala tak, az mi tekly slzy, a to se mi teda sakra dlouho nestalo rada bych te vic poznala, posli email na nikola.ruzickova@nokia.com, pokud mas chut precist si moji verzi legracni story o navsteve portugalska (pokud ji jeste nekde vyhrabnu) 

umíš hrnečkové knedlíky v mikrovlnce? Já většinou ve vlnce jen ohřívám, rozmrazuji a také rozpouštím všelijaké čokolády a tuky a tak, ale hrnkové knedlíky na sporáku jsou taková otrava, že mě to až štve - a to vařím fakt ráda!

to me jeste nenapadlo. Bohuzel nemam (pokud neni v kucharce kterou ma momentalne Esme).
Ja ted par dni nemam moc casu, ale zkusim je.
Asi bych udelala normalni testo, dala do hrnicku a prikryla NE ALOBALEM, ale tim pruhlednym lepavym micro neco. Ja nevim jak tomu rikate. Podle velikosti hrnicku tak 3min pro zacatek. Kdyz si nejsu jista, tak radeji mín, pridat se dycky muze.
Jo, a jen tak, hrnicky se nemusi davat do hrnce s vodou.

Jasně, to lepkavé cosi je zřejmě potravinářská fólie; on se tam ten alobal stejně strká hlavně proto, aby srážející se voda nevytvářela nechtěnou omáčku přímo na knedlíku (co kdyby se to vařilo místo vody třeba v rajské? Byly by knedlíky, připravené hned k servírování!), takže ta fólie by mohla stačit, a možná by to šlo i bez ní?

Vetsina (ne vsechno), ale vetsina se prikryva. No, buchty treba zrovna ne. Tak jeden hrnek prikrej a jeden ne.

Milá Mileno, máš ještě zájem o překlad těch dalších Rahatů, když se Ti už jeden povedl a druhý máš pro mikrovlnku? Ten prostřední ze tří je vlastně stejný jako ten co jsem napsala já (asi má někdo stejnou tureckou kuchařku) Nemíním se ze slibu vykrucovat.....

Musím Ti říct, žes mě hodně pobavila svým vtipným vyprávěním!

Přeji Ti krásný víkend

Ahoj Babi, ne, netrvám na překladu. S těmi, co mám, si vyhraji až až, posuď sama.
Včera jsem se - díky tomu, že kuchuňský prostor byl zcela pustý - odhodlala konečně vyzkoušet rahat mikrovlněný. Ta příprava je vskutku jednoduchá, časy snesitelné a námaha minimální. Jednoduchým testíkem jsem si ověřila, že je třeba časy zhruba zdvojnásobit, ale protože mikrovlnka je neřád, činila jsem tak obezřele. A tak, zatím co přístroj za mými zády tiše vrněl, čistila jsem - zpočátku zadumaně, posléze se stále vzrůstajícím vztekem - troubu. Kuchyňskou, sporákovou; já se myla už ráno. Mikrovlna cinkla, já přiskotačila, smísila škrobovou směsku s cukříkovou, vložila zpět, nastavila čas a pokračovala v započatém díle. Letmým pohledem jsem zjistila, že stříkance na skle dvířek nepouštějí a nepouštějí, a tak, zatím co jsem chmurně přemýšlela nad tím, zda bych přece jen neměla použít gel na WC, který je agresivní jako blázen, nebo snad sklo vykopnout a nahradit je kusem plechu (který se sice špiní stejně, ale zvenčí to není vidět), pomocník dal o sobě vědět dalším cinknutím. Třískla jsem troubou a ponechala ji osudu, potažmo čistidlům, teď už smíchaným v gel téměř třaskavý. Volal mě RAHAT! Přidala jsem barvivo, přidala jsem malinové aroma a s odhodláním, hodným zahájení bitvy u Slavkova, nastoupila k dalšímu, poslednímu kolu. Poslednímu? Inu, myslela jsem si to. Po čtyřech minutách, stanovených receptem, vylovila jsem mísu z útrob stroje, promíchala vařečkou a zjistila, že z ní ještě pořád stéká tekutina. Další interval, vařečka čistě omytá, furt to teče. Další, kratší vrnění, umytá vařečka; jako by to pořád ještě nebylo ono. Šup s tím do trouby, nastavit, umýt vařečku . . . Že je něco v nepořádku jsem zjistila v okamžiku, kdy jsem z proudu vody místo nástroje vytáhla obludné lízátko. Pak už to šlo jako v Erbenově Svatební košili, skok co skok, ten umrlec by za mnou krutě zaostával. V zoufalém optimismu jsem přemístila hmotu do připravené nádoby, ale už v okamžiku, kdy jsem ji musela upěchovávat hřbetem ruky (přičemž jsem si bolestivě zraňovala kotníky), bylo mi jasné, že TOHLE rahat není. Nicméně, kdybyste chtěli excelovat na poutích a jarmarcích s cukrátky, mohu posloužit! No, mezi tím, co jsem prováděla druhý pokus, snažila jsem se očistit svou krásnou francouzskou mísu od potupného červeného potahu. Trvalo to skoro půl hodiny, ale už je zase hladká a průhledná. Nový rahat se snaží ztuhnout ve špajzu (skryt před chodidly mé drahé rodičky) a já si jen tak říkám; milá Possum, tak mám pocit, že jsem se u téhle mikrovlnící verze nadřela daleko víc, než u sporákové. Na druhou stranu, tu troubu bych musela očistit tak jako tak, a zřejmě s daleko větším pocitem křivdy, než tomu bylo, když mi za zády bručel pomocník. Člověk má aspoň pocit, že se v té kuchyni holt nedře sám . . .

Babi (nebo někdo jiný), co je to cream of tartar? Tatarská omáčka těžko, vinný kámen…? Já si jen tak čtu, angličtinu cvičím, a tohle fakt nevím.

Nejdříve Ti odpovím na otázku o vinném kameni. Už o něm na Labužníku někdo mluvil mimo mě (asi Esmeralda, ale nemohu to najít).
Bílý prášek známý od antických dob je bez vůně s trochu nakyslou chutí. Je to přirozený produkt, který vzniká v bečkách po fermentaci vína. Používá se ke ztužování bílků a také je částí prášku do pečiva. Používá se v receptech jako je na příklad tento nebo tento . Jsou to recepty, jejichž úspech leží v dobře našlehaných bílcích, což se možný zdá být triviální, ale není to. Vinný kámen se však může nahadit několika kapkami octa, špetkou soli, nebo jednoduše opravdu čistou mísou vytřenou citronem.

Mileno nesmírně ráda čtu Tvoje příspěvky a myslím si že máš velký talent na psaní humorných povídek (i když při čištění trouby se jeden zrovna moc nesměje!). Těším se na nějakou z dalších!!!

Navíc obdivuji Tvoji vytrvalost něco opětovně zkoušet a proto už běžím překládat ty další recepty na Rahat, které však musím říct, vyzkoušené osobně nemám.

S pozdravem, Babi.

tak nevim, na jednu stranu je mi lito, ze ti recept v mikrovlnce nevysel (ja ho tedy osobne nezkousela, takze jsem ti mela rict, ze za nej nerucim, ale par receptu z te kucharky jsem udelala OK), ale na druhou stranu, asi bych se dneska poradne nezasmala. Teda jako tomu clanku.
Co se tyce tech hrnickovych knedliku v mikrovlnce, je tu na Labu od Pampelisky, pod prilohama - knedliky. Hrnkove knedliky varene v mikrovlnce.

Possum, to nebyla chyba receptu, to byly moje pacičky (a hlavička především). To víš, když ukřivděně brumláš nad zapatlanou troubou, leccos uteče, a mikrovrna je sakra rychlá . . . Ostatně, kdo ví, co činí druhá verze ve špajzu na skrytém místě? Možná už se chvěje v blahém očekávání nože, ve vodě smočeného a touží být obalena v cukerné směsi, ozdobena krajkovím košíčků… No jo, jak jde o jídlo, stává se ze mne básník.
Babi, dík za slova uznání - já fakt kdysi psala, přímo veřejně, a právě zábavné historky, než mě klepli přes prsty; teď jsou to, světe div se, detektivky. Jen tak, pro přátele, kteří oddaně žasnou, a mé ego díky tomu úžasu zdárně bobtná a překypuje.
Ten nový recept zkusím, ne, že bych byla masochistka, ale když si přečtu, že mám z cukru žmoulat kuličku… V tom mám přece už praxi! Užmoulám cokoliv!
Tak se mějte, hoky a kluci, já jdu dřít na chléb svůj vezdejší…

Precetla jsem si o vsech uskalich pri vyrobe rahatu a podivala se na recepty z Kypru, ktery nabizi nejlepsi rahat, jaky jsem kdy jedla a tam se uvadi, ze uspech zavisi na case vareni, mluvi o 2 hodinach, coz by mohlo vysvetlit, proc mnohokrat rahat netuhne tak, jak by mel…
recept bez primesi je tento: 100 l vody, 90 kg cukru, 15 kg kukuricneho skrobu a 40 g citric acid. Jestli jsem dobre delila, na 3 l vody vyjde 2.7 kg cukru, 0.45 kg k. skrobu a 1.2g citridu
voda s cukrem a citridem se vari 35 min,
potom se prileje skrob, rozpusteny ve studene vode a vse se vari a micha pri 100-130 stupnic C asi dve hodiny. (36 otacek /min)
nakonec prichute a pak naliti do pekace…atd…

@Dagmarap citric acid = kyselina citrónová

Po letech jsem se vrátila na Labužníka, a oko padlo na další recept na Rabat. Jsem děsně tvrdohlavá koza, a byť můj milovaný kamarád, k jehož potěše jsem nekonečný souboj se vzpurnou sladkostí podstoupila už není mezi námi, přesto ještě jednou, naposled…
Díky za další recept do sbírky, huvidíme