PŮJČOVÁNÍ MIMINEK BABIČKÁM

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Bali
1254 příspěvků 15.10.07 19:34
PŮJČOVÁNÍ MIMINEK BABIČKÁM

můj dotaz je úplně mimo mísu, ale moc by mě zajímal váš názor na půjčení mimča babičce.
Jedna babička poprosila snachu (vychází docela dobře)jestli může vzít na procházku malou (5 měsíců) a mladá maminka, řekla, že v žádném případě, že je to ONA kdo má odpovědnost za dítě, že sousedka ho taky nepůjčuje atd. Upozorňuji, že jde o babičku naprosto normální, rozumnou, fajn, která v pohodě vychovala tři děti. A to chuděrka chtěla vozit jen kolem domu! Jaký je váš názor nebo zkušenost? Mě to teda pěkně vytočilo!

Reakce:
HelcaK
960 příspěvků 15.10.07 20:31
Bali,

takhle to samozřejmě moc normálně nevypadá, mamče možná ještě laktačně haraší, jak se u nás říkalo. Ale zase na druhou stranu, zažila jsem když byl syn malinkej spoustu na první pohled normálních rádců, kteří vychovali spoustu dětí, a po některých jejich poznámkách bych jim malého taky radši nepůjčila, kdyby ho chtěli vozit - ale nebyla to babička.

iva
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 16.10.07 08:04
Bali,

Tak to mi přijde hodně zvláštní…
Já jsem byla ráda, když tchýně aspoň na chvilku vzala děti ven. Vždyť babičky bývají mnohem starostlivější než matky. Aspoň u nás to tak bylo. Dětem se hodně věnovala a tak dnes, kdy je po mrtvici a potřebuje různou pomoc, dětem nedělá problém to babičce oplácet.
V případě, který popisuješ, bude určitě jiný problém. Možná momentální neshody. Nebo že by babička razila názor jako náš kamarád? Pomazlit, rozmazlit a vrátit?

marmelada
1643 příspěvků 16.10.07 09:52
jejda

To je asi v rodině nadělení. Jsem úplně čerstvá babička, moc jsem se na vnoučka těšila a když si představím, že bych si ho nemohla užít alespoň trošku, to by mě srdce bolelo. Asi to se vztahy v té rodině není v pořádku nebo je maminka přepečlivá, bojácná. A k tomu rozmazlování - moje babička i maminka mi děti taky mazlily a rozmazlovaly, ale myslím si, že to na jejich výchovu negativní dopad nemělo. Myslím si, že to k babičkám patří. Opravdu je k vnoučatům jiný přístup. Víc se o ně bojíte, jste opatrnější, ale láskyplné pozornosti si člověk v životě užije dost málo, tak pokud má prarodiče, kteří mu ji dají plné srdce, proč mu ji upírat?

blanca.xy
647 příspěvků 16.10.07 11:17
Bali

zajímalo by mě, jestli by miminko půjčila své vlastní matce. Kdyby ano, svědčí to o jejím negativním vztahu k mamince svého manžela, i když spolu jinak vycházejí dobře (možná jen naoko). Nedovedu si představit, že by mi toto snacha udělala, i když ve svém okolí mám podobný případ, kdy se babička o svém vnoučeti dozvěděla až když mu byl rok a to nebydlí od sebe tak daleko.

gegina
358 příspěvků 16.10.07 12:24
Po dlouhé době

jsem se rozhodla i já něco připsat, jinak poslední dobou spíš jen nakukuju… To já mám tchyni přímo v domě, kde žijeme a ta si ani jedno vnouče nepovozila. Dceru snad dvakrát pochovala a to naposledy před 6ti lety, když bylo Klaudince jen několik měsíců. O druhém vnoučeti prohlásila, že je ostuda, že se jmenuje po pradědečkovi a ani se na něj nepodívala, když jsem přijela z porodnice. Od té doby jsem se zařekla, že tohle rozhodně není vhodná babička pro mé děti (pro jakékoliv!!!) a má dovoleno si s nima hrát jen na zahradě, když jsme u toho s manželem- přece jen je to jejich babička. Jinak je různě proti nám popuzuje. Ale co se týká mých rodičů, děti si už sami vyřizují návštěvy u nich a o prázdninách v létě, když má mamka dovolenou, jsou tam na celý týden. Takže si myslím, že je to hodně o dohodě, přístupu a důvěře. Ale když jsem četla příspěvky od vás, měla jsem a mám slzy v očích, protože takové tchyně a babičky bych mohla jen a jen závidět!!! A blahopřeju všem snachám, které mají to štěstí mít Vás!

blanca.xy
647 příspěvků 16.10.07 12:55
gegino,

také jsem bydlela s tchyní v jednom domě, ona měla stále ke mně nějaké výhrady a já k ní taky (kupodivu jsme spolu lépe vycházely, když byl manžel ve světě), ale děti u ní byly pečené vařené, nikdy bych jim nezakazovala se s ní stýkat, také měla některé z dětí raději a dávala to najevo, ale děti se s tím vyrovnaly po svém (jednovaječná dvojčata se převlékla a babička to nepoznala ). Potom mi také sdělovaly, jak mě babička pomlouvá. Musela jsem to pouštět jedním uchem tam a druhým ven a dělat se stejně vše po svém.

Bali
1254 příspěvků 16.10.07 13:06
...

dodám jen toto:ta babička není ani nespolehlivá nemocná, špindíra ani žádný radílek, jen proto, že vychovala tři děti. Kdybych si nebyla jistá, že je to naprosto normální člověk, tak bych sem takový dotaz nepsala.
Snacha tvrdí, že mimčo nepůjčuje ani vlastním rodičům. Těžko říct, bydlí v jednom domě.
Babička by občas vypůjčila, povozila po parku a bylo by jí fajn. Jak jí asi je když poprosí o kočárek a dostane odpověď jakou jsem už vylíčila?
Už mi zase stoupl tlak!

gegina
358 příspěvků 16.10.07 13:19
Bali,

to co jsem tu popsala je jen maličká část všech těch nekalostí, které nám tchyně způsobuje a je pravda, že jedním uchem tam a druhým ven, to je nejlepší řešení! Ovšem né vždy to tak jde…ale jednou je to jejich babička a ať je jaká je, pokud jí zdraví dovolí a je to prostě úplně normální babička, má na vnoučata nárok i přes odpor, který chová ke mně. I naše děti už přišli na to, jak jí ustát a to je jim 6 a necelé 3 roky! V tvém případě je to sice obráceně, ale třeba časem snacha oné babičky pochopí, že nebude tak zle, když nechá mrně na pomazlení i těm druhým Počkej, až se dostane do nějaké svízelné situace, ještě jí budou dědoušci dobří

buraci
1136 příspěvků 16.10.07 14:19
Tak tohle ja neresila:-(

Ja uz rodice bohuzel nemam a manzelovi rodice bohuzel ani o nas ani o vnoucata neprojevuji zadny zvlastni zajem, a neni to jen tim, ze bydli 150 km daleko, to snad v dnesni dobe mobilu a pocitacu neni takovy zadrhel. Mame dva pekne a sikovne kluky, ale babicka se k nam podiva vzdycky nanejvys na den, jedenkrat rocne, pak ve ctyri odpo je uz cela nesva a ma slzy na krajicku, ze musi domu. To same deda. K nim jezdit nesmime, protoze mame ctyri psy, ktere bohuzel nemuzeme nechat cely den v aute nebo doma. Je mi lito, kdyz pozoruji, jak k nim kluci uplne ztraci vztah. Ja jsem se svymi prarodici prozila velice hezke detstvi a podotykam, ze i v dospelosti jsem k nim mohla kdykoliv prijet, i kdyby me doprovazela cela smecka (kterou babicka straslive rozmazlovala)… Takze podle me by ta pani mela byt rada, kdyz babicka projevuje zajem, ale bohuzel nevim, co za jejim chovanim muze vezet.

buturenka
311 příspěvků 16.10.07 14:27
babička

tak jsem si to přečetla, a asi záleží na každém individuálně, já bych kdysi naše děti babičce-tchýni i na hlídání dávala, ale ..... nebyl zájem, a potom už holky nechtěly sami, jen tak pro usmání, když jsem je tam chtěla nechat, protože jsem jela vyzvednout návštěvu na nádraží, to byla návštěva pro babičku a dědu, tak mně babička řekla, nenechávej je tady mám umyté podlahy, našlapaly by tady, bohužel i před dětma ...... následky jsou takové jaké jsou ..... i když děda a babička jsou starší lidé, tak my i holky máme úctu ke stáří. A do dnešní doby je to u babičky ten problém, že myšlenka stíhá myšlenku a mozek nenachází

buturenka
311 příspěvků 16.10.07 14:33
Bali

tak si myslím, že by mohla být rádá, že má babička interes

bona
2416 příspěvků 16.10.07 21:40
Asi mám štěstí...

..na vztahy s prarodiči svých dětí, když to tak čtu, je mi z toho smutno. Moji rodiče, rodiče mého současného manžela a nakonec i rodiče manžela bývalého milují obě moje děti a já nemám žádný důvod jim bránit v kontaktech, protože vím, že jsou u nich v nejlepší péči. A zároveň máme čas pro sebe… Že je rozmazlují, je jiná věc, chvilku vždy trvá, než děti „srovnáme“.. Rodiče mého současného manžela - otce mé dcery považují mého syna z prvního manželství za svoje první vnouče (poznali ho ve třech letech) a stejně tak se k němu i chovají, nedělají žádné „pokrevní“ rozdíly. Rodiče mého bývalého manžela (ačkoli s ním osobně příliš dobré vztahy nemáme - nakonec ani jeho (náš) syn, bohužel) milují i naši dceru, která s nimi de facto nemá nic společného, jen sourozenectví s jejich vnukem…Nikdy nezapomenou na svátek, narozeniny, Vánoce, velikonoční nadílku apod. Je to možná trochu zamotané, ale jsme zkrátka taková „zvláštní“ široká rodina… Ovšem chtěla jsem napsat, že jsem měla jisté obavy, když moje více než osmdesátiletá babička chtěla vozit dceru v kočárku po vesnici. Bála jsem se, aby se babička nezamotala, neselhaly jí nohy, neudělalo se jí špatně a nedejbůh zvrhla kočárek s miminkem… Přesto jsem ji o to potěšení nechtěla připravit, tak jsem vždy synovi dala nenápadně za úkol, aby jezdil po vesnici na kole a občas nenápadně babičku s Eliškou zkontroloval… Babička záhy přišla o obě nohy a letos v létě zemřela…jsem ráda, že jsem překonala strach a umožnila jí pochlubit se po vesnici s první pravnučkou (která jí je ostatně velmi podobná..) a možná jí tak trochu připomenout dobu, kdy vozila svoje (4) děti…

DanaJ
1136 příspěvků 17.10.07 10:36
Půjčování dětí:

Bono, dojalo mě to. Je to krásný a záviděníhodný příběh. Je to určitě o matce, protože sama píšeš, že půjčit bylo těžké, ale i o kumunikaci v rodině a o tom májí-li se lidičky kolem sebe rádi.

Já sama ještě děti nemám, ale nikdy mě nenapadlo, že bych své děti nepůjčila svým a přítelovým rodičům. Přítel je z rozvedené rodiny a ani nevidím problém v tom, že bych své dítě půjčila jeho nevlastní matce či nevlatnímu otci či dokonce prarodičům i nevlastním a ani nevidím problém v půjčování jeho nevlastním sourozencům. Spíš naopak, byla bych poctěna jejich zájmem a velice ráda bych svěřila své dítě do jejich rukou, aby si rozšířilo obzor a osvojilo i jiné návyky. Nemluvím o odpoledni s kočárkem, ale v jeho vyšším věku i třeba o týdnu prázdnin.
Já jsem jedináček a moji rodiče se s rodinou moc nestýkaj a mě to chybí a jsem díky tomu taková nepružná, mám problémy se změnama a odpoutáním od rodičů, kteří jsou na mě až závislí narozdíl od přítele, který má díky rozvodu jeho rodičů velkou otevřenou komunikující rodinu, která se neustále navštěvuje. Je pravda, že já jsem měla klidné a spokojené dětství pod křídly rodičů a přítel trpěl rozvodem. Sám říká, že to bylo krušný, ale proto, že se dali všichni dohromady, tak to teď všechno šlape.
Co bych možná nazvala malým problémem je jazyková bariéra, páč se u nás v rodině mluví samozřejmě česky, ale i slovensky, polsky i maďarsky. Ale když se rodina stýká, tak to problém není. Předpokládám, že když dítě jazyk slyší často a od narození, tak rozumí. My se taky naučili odposlechem.

..JE TO SRDEČNÍ ZÁLEŽITOST a není to jen o tom jestli spolu lidé vychází. A proč to všechno píšu? Doufám, že si mě přítel s tou velkou rodinou vezme.

DanaJ
1136 příspěvků 17.10.07 10:37
Bali,

já zapomněla napsat názor. Jestli je ta dotyčná babička Tvoje kamarádka, tak bych jí poradila jen jedno jediné a to, ať si se snachou o tom promluví a nějak opatrně se zeptá, co proti ní má, protože je běžné děti půjčovat, když lidi spolu vycházej. Když nechce půjčit, tak spolu nevycházej i když je babička zlatě svatě neprosto normální a rozumná fajn ženská.:-/

lesni_bytost
119 příspěvků 17.10.07 14:24
Mno jestli opravdu nepůjčuje prcka

ani vlastním rodičům, tak bude asi pes zakopán někde jinde.. Třeba se bojí, že jsou starší a nezvládnou ani tu chvilku děcko pohlídat? Nebo se třeba bojí.. nevím čeho, může to být přece milion věcí, nemusí to asi rovnou znamenat nějakou nesnášenlivost..

muso
118 příspěvků 17.10.07 21:43
Já bych ji neodsuzovala

Bali, jestli je to její první miminko, tak prostě nikomu nevěří, to není o tom-já tě nemám ráda, tak ti dítě nepůjčím. Já jsem nebyla lepší, tak bych ji chápala.Ted už mám 4. vnoučata a jsou tu skoro pořád a já vždycky žasnu s jakou lehkostí je tu odloží. Snacha o mě říká, že jsem indiánská babička a se vším si poradím. Jenom at po mě nechtějí, at je vychovávám, my si spolu už jenom hrajeme a užíváme. Když odjedou, je to tu jako v tatarském táboře a já padám na hubu. Ale jsem ráda, že je mám a vím, že to tak má být. Ale-nikdy bych nikomu neřekla-„vy mi je musíte půjčit“, je to hodně o důvěře. Jestli je ta babička rozumná, tak si počká a ještě si užije vnoučka, protože/marná sláva/ maminka je prostě maminka

Eleeen
1127 příspěvků 17.10.07 22:42
lesni_bytost - NAPROSTÝ SOUHLAS

ať chceme nebo ne, rodiče všech nás stárnou a spolu s příchodem stáří se mění. Bohužel to vidím i u nás v rodině - změny v chování, snížení pohyblivosti, nálady, téměř naschvály apod., hraničící až se stařeckou senilitou. A v takových případech se opravdu není co divit takovýmto obavám, i když z pohledu druhých jsou neopodstatněné. Takovíto staří lidé se mohou chovat mladistvě a přívětivě, jsou-li ve společnosti jiných lidí krátce, budí tak dojem zcela normálních. Ve styku s rodinou již nejsou tak opatrní a také chtějí dát najevo své soukromí či osobnost a tehdy se může někdo leknout a dojít k závěru pro jistotu dítě nesvěřovat v takto útlém věku.
Nemusí to být tento případ, ale z osobní zkušenosti bych to nevylučovala.

Bali
1254 příspěvků 18.10.07 08:14
...

Věkem to není, té babičce je 57 let.
To miminko, už má bratříčka. Nejde o první mimčo.
A babička si asi bude muset počkat na vnouče od svého druhého potomka. Ta má na půjčování miminek zcela jiný názor.

DanaJ
1136 příspěvků 18.10.07 10:10
Bali,

to už je druhý? ..a taky nepučovaný? ..a to starší se taky za delší dobu nepůjčuje? To je divný. I když se naši moc s rodinou nestýkají, tak k babičkám jsem byla půjčována vždycky. To pak musí bolet u srdíčka. To by si fakt měli sednout na kafe a popovídat si o tom.

Bali
1254 příspěvků 18.10.07 10:22
...

no, malymu je 4,5 a nikdy nebyl zapujcen treba pres noc nebo na odpoledne!
Teda ja jako dite byla furt po babickach.
Jezdila jsme s babi a dedou vlakem k nim do Plzne, od nich na chatu. To byl zivot!
Na vnouce ma kazdy pravo

Vali
1326 příspěvků 18.10.07 10:27
náš vnouček

nedá mi to nepřispět, u nás to nebylo o tom, že nám ho nechtějí půjčit, to ne, ale Lukášek byl tak zafixovaný na maminku, že k nám prostě nechtěl. Dlouho ho kojila a tak v noci hodně dlouho přelézal do její postele, prostě chtěl mít maminku „u prdelky“. Docela nás to mrzelo, že u nás nechce být více dní. Postupem času se vše lepšilo, nejdříve u nás spal jednu noc a to tu musel mít i svoji sestřičku. Byl u nás vždycky moc spokojený, ale maminka je maminka, s tím se nic nenadělá. Časem si oblíbil dědu, naše zvířátka a dneska by u nás byl nejraději pořád. Nejvíc ho k nám táhne dílna, zatloukání hřebíků…už je z něho prvňáček…čas vše napravil a můžeme si vnoučka užít dosytosti. Vnučka, když byla mladá u nás byla bez problému (už od 3 let) i více dní…každé dítě je jiné. Z vnoučat máme velkou radost.

bona
2416 příspěvků 18.10.07 11:49
U nás

je to s „půjčováním“ dcery na noc k manželovým rodičům trochu komplikované z důvodu její alergie na kočky a psy, kterých jim po baráku pobíhá poměrně dost . Řešíme to tak, že si ji berou brzy ráno třeba v sobotu a večer ji zase přivezou. Asi před třemi lety se totiž stalo, že po noci strávené u nich skončila malá v nemocnici s alergickým záchvatem na kyslíkovém přístroji. Nic jsme jim samozřejmě nevyčítali - to nemohl nikdo tušit…
Od té doby mají sami strach, tak na to přespání nenaléhají… Ale minulý rok v létě u nich strávila několik dní s tím, že kdyby začala kašlat, okamžitě mi ji přivezou. Báli jsme se všichni, ale dopadlo to dobře. Teď máme na alergii léky (i inhalátor pro akutní potřebu), tak je to lepší…
Jsem ráda, že to manželovi rodiče chápou a nemají například pocit, že je to moje vina (alergii zdědila po mně).
Takže opravdu je to všechno o lidech, o vstřícné komunikaci a shodě ohledně toho, co je pro dítě dobré…

flori
6 příspěvků 09.12.07 00:39
Bali, mám 5měsíčního chlapečka a

jsem z manželových rodičů taky dost nervózní. Možná má zmíněná snacha děs z jejich názorů a postojů, nebo ji dobře nepřijali (mě teda dobře nepřijali - studení čumáci). Určitě hraje roli i věk prvorodiček, je v průměru 28let a takové ženy už mají dávno své názory a je pro ně (i pro mne) už problém lecos strávit. Taky jsem ještě malého nepůjčila. Rodiče manžela mě děsí svým přístupem. Tchyně malého drží jak šišku salámu, dráždí ho hračkami a nedá mu je, zakrývá ho - i když je zpocený pod čepičkou, dělá s ním co chce ona - nesnaží se zjistit co malý potřebuje (a ještě nerespektuje že jsem s ním pořád - tak snad vím co a jak), slíbí že přijede v určitou dobu a zatím vždy přijela o hodinu později, vykládá co pro něj nedělá - ale dělá to pro sebe… no a tchán za malým přijel jen jednou - prej co by s ním dělal. Takže tchýně se sice „snaží“, ale z mého pohledu je úplně mimo a představa svěřit jí mého miláčka mě děsí. A upřímně - čím více chce, tím míň chci já. Potíž vidím i v tom, že celý její život se fixovala na rodinu - ovšem synové jsou z domu - a žádný jiný životní smysl nemá. Připadá mi, že se náhradně fixuje na malýho a nejraději by mi ho sebrala - sice to zní absurdně, ale cítím to tak. Promluva by asi nepomohla - nedokázala bych jí to všechno říct do očí. Jinak formálně vycházíme docela dobře, taky vypadá jako normální fajn ženská - jenže s názory z minulého století (kdy se děti krmily po 3 hodinách i když řvaly hlady). Poradila bych, co by pomohlo mě - dát tomu čas a netlačit na pilu, vyjádřit respekt matce mimča - uznat její názory a postoje (nebo o ně projevit aspoň zájem) a možná být srdečnější. Hodně zdaru!

flori
6 příspěvků 09.12.07 01:23
Ještě jedna věc...

malého jsem ještě nepůjčila samotného - šla jsemvždycky s ní - že se chci vyvenčit taky a nechala jsem ji tlačit kočárek- ještě jsem ji vyfotila, tak jsem jí udělala radost. Takže jsem to asi slušně vyřešila - ale je jasné, že to tak vždycky nepůjde… doufám že se to časem setřese.
Bali, mám respekt k její potřebě vzít malého ven, ale je mi to fakt těžce proti srsti - nemůžu si pomoct. Takže ať babča vytáhne snachu taky ven a zkusí tlačit kočárek v její přítomnosti, třeba se otuží a časem to půjde…

KUHTIK
39 příspěvků 10.12.07 11:50
PŮJČOVÁNÍ MIMINEK BABIČKÁM.... Bali

Bali, nic osobního, vím, že jde jen o ustálený název " půjčování miminek", ale když se hlouběji zamyslíme, zní to hrozně. Půjčit si mohu knihu, auto, případně další věci. Dítě však není věc, proto by bylo vhodnější jiné pojmenování. Jistě, není to podstatné, alespoň ve vztahu k Vašemu dotazu. Zatím jsem nezaznamenal reakci žádného muže, což však neznamená, že by se popsané nemohlo týkat i nás, dědečků. Ona mladá maminka má nepochybně právo na svůj názor, měl by však být podložen případným rozumným argumentem. Dovolávat se toho, že sousedka své dítě také nepůjčuje, je přinejmenším dětské a svědčí o její úrovni. Zajímalo by mne, jak by se zachovala, pokud by šlo o její matku. Kde chybí rozum, je těžké pořízení. Ubližovat druhým je snadné, mnohem složitější je utváření dobrých vzájemných vztahů. I z dalších reakcí na Váš dotaz vyplývá, že většina z nás dělí rodiče na " moji a mého manžela či manželky". Zbavíme-li se této předpojatosti, bude mnohem méně problémů ve vzájemných vztazích v rodinách. Nikdy v životě mne nenapadlo, že bych upíral tchyni a tchánovi možnost brát si vnučku, ať šlo o procházku s kočárkem, případně i přespání. Také si dnes nedovedu představit, že by mi někdo bránil ve styku s vnuky (zatím 2) a nějak mne v tomto omezoval. Procházku s kočárkem ( mladší 7 měsíců) považuji za samozřejmou, starší ( bude mít 4 roky ) u nás běžně přespává. Žádný dozor ze strany jejich rodičů nepotřebuji. Asi je na místě pouhé: " Nečiň druhým to, co nechceš, aby druzí činili tobě". Vůbec se nedivím tomu, že Vás to pěkně vytočilo. A koho ne?

twixik
149 příspěvků 12.01.08 20:28
Bali,

co my bychom za to dali, aby nám babičky pohlídaly na chvilenku synáčky - máme tři. Bohužel, obě babičky nějak neměly chuť ani
občas „pohlídat“. Ale nemáme jim to za zlé. Zvládli jsme to nakonec sami, ale kluci si dodnes stěžují (už jsou dospělí), že je jim líto, že nepoznali víc babičky a dědečky. A to je na tom nejsmutnější. Ale my jsme si řekli, že budeme jiní. Teď máme roční vnučku a zatím jsme moc příležitostí ke hlídání nedostali.
Ovšem jen proto, že malá je ještě kojena a tak si počkáme, až povyroste. Každopádně respektujeme názory maminky i tatínka.
Víš, Bali, rádi bychom věděli, co by ta maminka řekla, kdyby si
babička našla nějaké „hlídání“. Myslíme úplně cizího děťátka.
Dneska jsou babičky „nedostatkové zboží“ a jsou zlatem vyvažovány, tak co by na to řekla pak. Ale určitě přejeme, aby
se to vyřešilo v klidu a dospělí mysleli hlavně na děti.
Bono, Tvůj příspěvek mě dojal a ukápla mi slzička. Tvé názory mě opět přesvědčily, že jsi skvělá a hlavně velkorysá a toleratní.
Helena-Twixík

jantar
170 příspěvků 12.01.08 21:09
proč ne? ale...

klidně pujčit i do auta naložit a poslat pryč…
jen jsem si uvědomil(teda po diskuzi s mou mámou) že malýmu musim sebou dávat průkazku pojistovny!!!!

Labužník jandule02
1089 příspěvků 25.01.08 12:29
...

No to je tedy téma! Ale také přispěji svoji hřivnou, resp. zkušenostmi. Sama mám tři děti, dnes už takořka dospělé. Právě dnes jdeme s nejmladší na maturitní ples. Já si osobně myslím a v životě se mi to i několikrát potvrdilo, že vztahy mezi jednotlivými členy rodiny buď fungují nebo ne. Kupodivu mezi tím není žádná „šedá oblast“, která by se dala kvalifikovat tak nějak, že fungují částečně. Ze všech prarodičů mých dětí (první dvě jsou z prvního manželství, pak jsem ovdověla a třetí je s mým přítelem Brůčou) se nakonec osvědčila pouze moje maminka. O matce mého nebožtíka muže snad úplně pomlčím, protože jednak se zapoměla v 19 stol. a jednak ona uznávala akorát jedináčky. Dopustila jsem se tedy ohromného faux paus - 3 děti a ještě jedno nemanželské - no tedy! Otec Brůči je opravdu samorost a navíc mě opravdu nemusí. Po 15-ti letém snažení jsem to vzdala. Ale jestli vztahy fungují, může být příčina i psychická. Poporodní psychóza se může údajně projevit i chorobným strachem o dítě a pak je na místě spíše pomoc psychologa či psychiatra. Ale to už je zase někde úplně jinde.

Bali
1254 příspěvků 25.01.08 19:23
...

zatím každý kdo slyšel tento příběh, tak řekne: Ta je fakt padlá na hlavu!
No něco na tom asi bude ;-)

sigrid
272 příspěvků 15.02.08 21:16
Milá Bali,

Tohle je taková zapeklitá záležitost. Já vychovávala svoje čtyři děti bez nejmenšího zájmu či pomoci babiček. Někdy mi to bylo líto, ale stejně nám nezbývalo nic jiného než respektovat jejich přání po bohatém a společensky vytíženém stárnutí. Dnes už nám ze všech babiček a dědečků zbyla jen moje maminka, která kontinuálně naříká, že za ní vnoučata nepřijdou. Samozřejmě, že je omlouvám studijními povinnostmi, ale v duchu vím, že když s nimi nenavázala kontakt v dětství, dnes už se to nespraví. Na druhou stranu, moje švagrová, která je o mnoho let mladší než já a dítě měla velmi pozdě, by nejen miminko, ale ani už skoro školačku, mojí matce nepůjčila, protože je přesvědčená, že kromě ní, mají všichni okolo zastaralé nebo scestné názory na péči a výchovu dětí. A to je postoj, kterého jsem si všimla u hodně mladých maminek. Mají strach, že se babičky budou o dítě starat tak, jak se staraly o své děti a tudíž z dnešního pohledu špatně. Musím se tomu smát, protože názory na to, co je a co není pro dítě dobré, se mění co pět let. Ale budiž jim to přáno. Myslím, že to hodně souvisí s tím, že starší lidé dnes skutečně nejsou objektem úcty, ale spíš pohrdání. Myslím, že to hodně souvisí s kultem mládí, který si dnes pěstujeme. A třeba se pletu a jsou v tom, v případě Tvé přítelkyně, jenom nějaká rodinná nedorozumění. Já osobně se na vnoučata hrozně těším, protože to konečně budou děti, které nebudu muset vychovávat a budu je moci s klidným svědomím rozmazlovat.

Váš příspěvek

 Newsletter

Milujeme vaření, nikoliv spam. Přihlaste si novinky z Labužníka.

Přihlásit se k newsletteru

Naši partneři

Vitalion

zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz

eMimino

těhotenství, děti, rodina
www.emimino.cz

Recept na jídlo

recepty, jídlo, vaření
www.receptnajidlo.cz