Průtahová borovička

Hihi, esmeralda,
výklad, který se přímo nabízí, k této lihovině nenáleží
Jsou (resp. BYLY) dva druhy BOROVIČKY:
Průtahová se vyrábí studenou cestou; zjednodušeně řečeno, jalovčinky se vyluhují v alkoholu (akohol se přes plody „protáhne“). Výluh má (obvykle) nažloutlou barvu…
Druhý, ušlechtilejší (čirý) typ borovičky se vyráběl (nebo snad někde ještě vyrábí, ale v ČR už leta není k mání) destilací: především fermentovaných jalovčinek, ale také destilací směsi lihu s podrcenými plody (ale toto byl takový kočkopes). Následně se destilát „řezal“ čistým lihem a dořeďoval vodou na 45% alkoholu. Podle podílu čistého destilátu se určovala kvalita (podobně jako kdysi známá Řezaná brandy) Ten poměr byl dán vyhláškou, ale někdy se praktikoval způsob jako při výrobě paštik ze slavičích jazýčků 

děkuji za vysvětlení. Snad jsem to tedy pochopila dobře: jde o rychlejší a tím pádem lacinější metodu výroby.
Nevím jak se to odráží na chuti. Tvrdému alkoholu (doprovázeno poznámkou mého partnera: Zaplaťpánbůh) neholduji.
I mne napadla stejná krávovina jako tebe, ale o tom se tu rozepisovat nebudu.
 Díky.

V původním receptu se píše: vezmi 100kg suchých jalovčinek… to mě dostalo. Kdo si utrhl přímo z keře modrou bobulku, snad si dovede představit, kolik jich je do jednoho dekagramu. Jsou velké jako pepř a mám změřeno, že 40 kuliček je celý gram. Údajně obsahují až 20% cukrů. Zakvasí se a předestiluje. Vzniká základ pravého ginu. Všechno ostatní je náhražka

Existuje příručka pro drogisty z první republiky (1925-35), kde se připravují likéry a „schnaps“. Zde používají ingredience a tinkturu a další v litrových či centových poměrech.
Většinou se používala macerace (vyluhování) plodů a bylin.

Gin: andělika, jalovčinky, pelyňek…etc. do konzumního lihu (40ˇ%) na cca 14dní až tři neděle…