Pamatate sa...

v češtině se zřejmě jedná o škrobový cukr, ale buď jsem tak mladá, že si jeho prodej u nás nepamatuji, anebo se u nás nikdy volně neprodával … fakt nevím … našla jsem pár info na netu:

Z potravinového kodexu:
Zemiakový cukor je sladká, chladivá, ochutená a prifarbená hmota rôznych tvarov, vyrobená zo zemiakového glukózového sirupu a určená na priamu ľudskú spotrebu. § 15
Výroba zemiakového cukru

Výroba zemiakového cukru sa člení na tieto technologické operácie:
miešanie vysokohydrolyzovaného zemiakového glukózového sirupu s jemne nastrúhaným tuhým zemiakovým cukrom a nízkohydrolyzovaným zemiakovým glukózovým sirupom na maslovú konzistenciu,
prifarbovanie,
aromatizovanie alebo aj dochucovanie kyselinou citrónovou,
plnenie do foriem,
tuhnutie,
vyklápanie z foriem,
balenie,
označovanie. § 16
Požiadavky na kvalitu zemiakového cukru

(1) Pri senzorickom posudzovaní musí zemiakový cukor spĺňať tieto požiadavky:
musí mať tuhú konzistenciu, bez mechanických nečistôt a cudzích prímesí,
sfarbenie musí byť rovnomerné; prípustný je aj bledosivý odtieň,
musí byť bez cudzích pachov,
chuť musí byť sladká a chladivá, bez cudzích príchutí.
(2) Fyzikálne a chemické požiadavky na zemiakový cukor sú uvedené v prílohe č. 4 tejto hlavy potravinového kódexu.

diskuze o zemiakovém cukru … pro snazší vyhledání v textu stiskněte současně klávesy Ctrl+F, do otevřeného okna vepište zemiakový a můžete si pročíst o něm debatu ;o)

…ty mladico …dakujem ti si velmi mila. Je to ono!

Já jsem před pár léty pátrala po postupu výrovy mejdlíčka, na Moravě s názvem Kačení mýdlo. Prodávalo se nejčastěji na poutích, hodech,… ve formě různobarevných tabulek, podobných čokoládě. Dnes se jen usmívám, ale každé děcko mělo svoji milovanou barvu. A pokud vím, vyrábělo se pomocí louhu z brambor. škrobu. Pohledám informace. Doufám jen, že je to, co myslíte.

Každému, opravdu každému, před kým vyslovíte slovo „mejdlíčko“, vstoupí do očí něha a snění. Řekne jen: „Jé, mejdlíčko,“ nebo „No jo, mejdlíčko,“ a na pár vteřin se kamsi ztratí…
Nejspíš uviděl cukrárnu pod náměstím s baculatou paní Blažkovou v bílé zástěře a s krajkovou stužkou ve vlasech, jak stojí za pultem a hned u kasy leží v obyčejné bílé krabici pěkně seřazené táfličky barevných mejdlíček - za patnáct haléřů se dal pořídit jeden obdélníček - bylo léto s pořádným sluncem nebo zima s fůrou sněhu - ne jako dneska - jo, a tam vzadu, v regálu ležely bonbony fialky a taky špalky, pruhovaný bonbony, a angrešty…
Mejdlíčko spustí trysk vzpomínek a přesune dnešní čtyřicátníky a starší do chvil, kdy bradou sahali sotva k cukrárenskému pultu, všichni nosili tepláky dole na gumu, v zimě obouvali boty „podkováky“, bruslili na šlajfkách a koupali se u řeky nebo v rybníku. Padesátá léta. A dříve.
Mejdlíčko, v Brně nazývané kachní mýdlo, ta nejobyčejnější sladkost, má svoji historii, kterou nebylo lehké vypátrat. Nevyrábělo se, jak by člověk předpokládal, v čokoládovnách nebo výrobnách sladkostí, ale ve škrobárnách. Ty se po roce 1989 zbavily svých archivů, pokud nezanikly vůbec. Až jedna stopa - v Havlíčkově Brodě. Paní v ústředně podniku Amylon si vzpomněla na laborantku paní Benáckou ze Žďáru nad Sázavou. Paní Benácká upozornila na paní Růženu Vlčkovou a bylo jasno. Tedy skoro. Mejdlíčko je totiž z brambor.
„Kdy se mejdlíčko začalo vyrábět, to si nepamatuju. Jenom vím, že když jsem chodila do první třídy, to bylo v roce 1930, prodávalo se na náměstí u Jiroušků, naproti škole,“ vzpomíná doma ve své kuchyni paní Vlčková na prodejnu Amylonu, škrobárny ve Žďáru nad Sázavou. Celá dlouhá léta tam pak pracovala jako vedoucí laboratoře a kontrolovala samozřejmě i výrobu mejdlíček. Žďárský Amylon byl jediná továrna v Československu na výrobu této levné sladkosti.
„Před válkou se hlavním akcionářem Amylonu stal pan doktor Malinský z Ronova a já si myslím, že mejdlíčka byla jejich rodinná receptura. Jeho syn, inženýr Malinský, pak v Amylonu pracoval a ještě před rokem jsem ho tady ve Žďáru viděla,“ říká Růžena Vlčková.
Nejstarší v rodině Malinských nad slovy „rodinná receptura“ mávne rukou: „Ale prosím vás, vždyť to byl obyčejný obarvený cukr, jakápak receptura!“ Citový vztah k mejdlíčkům nemá - byl to jen jeden z jejich výrobků.
Mejdlíčko se vyrábělo - jak pamatuje paní Vlčková - vařením bramborového škrobu „za přítomnosti kyselin sírové nebo solné - tak vznikal bramborový cukr nebo sirup.“ Barvil se na růžovou, bílou, žlutou nebo výjimečně kakaovou a odléval do pětidílných tabulkových forem.
Ještě před válkou přišel z Prahy do žďárské škrobárny cukrář Emil Kohout a z mejdlíčkového těsta začal vyrábět vánoční cukroví. Šlehané nebo tuhé. Odlévalo se do gumových forem, z nichž jednu jedinou před likvidací zachránila paní Vlčková a dodnes do ní odlévá domácí čokoládu.

http://www.cukrovinky-pudichova.cz/…&lang=cz.htm

http://jarka.bloguje.cz/…y-vikend.php

No u nas v Bratislave v obchodnom dome Jednota sa stale zemiakovy cukor predava, moja maminka nan spomina ako na dobrotku, ale este som sa ho neodvazila kupit, pre mna vyzera nevabe a taktiez by som ho nevedela porovnat s tym z davnych cias , kedze som 81. rocnik . Dnes ale zajdem do obchodu a vyskusam.

v ktorej Jednote si to videla? Ja tiež bývam v BA, ale do spomínanej siete nechodím často. Ak by som išla okolo, určite by som sa na to mrkla. Čafffffffffffff!
 A.

No ak poznas OD CENTRUM v Karlovej Vsi (zastavka BORSKA elektrickami 5,4,9,12,1…), tak v Coop Jednota v tomto komplexe sa predáva zemiakový cukor, myslim, ze sa robi v Madarsku, vsak dnes alebo zajtra tam pojdem a zistim, ci ho este maju 

Aj ja som ho videla a s nadšením kúpila, ale zďaleka to nie je to, čo sa predávalo ešte tak začiatkom 60-tych rokov.

Z Petržky to mám dosť od ruky…a či je tovar v každej Jednote totožný, neviem…predvčerom som bola náhodou v Auparku v Jednote ale to som netušila o zemiakovom cukre,že by tam mohol byť.