KUCHAŘSKÉ KNIHY
Jako zakladatel tohoto diskusního téma „Kuchařské knihy“ je uveden
Aftic, což jsem sice já, ale já jsem ho nezaložil.
Nicméně téma kuchařských knížek je moje oblíbené a proto se s vámi
musím podělit o několik mých zkušeností, ale pokud neradi čtete, tak
dále už nepokračujte.
Já mám knihy ve velké vážnosti a netajím s tím, že mé
nejoblíbenější jsou vkladní knížky a hned potom kuchařky.
Sbíráním odborných a kuchařských knížek jsem se začal zabývám již
v r. 1942 kdy jsem vstoupil do učení jako kuchař. Mohu vám ale říci, že
těch kuchařských knížek tehdy zdaleka nebylo tolik kolik dnes, ale přesto
se nějaké našly.
Z těch odborných to byly knížky od Dřevikovského, Brabce, Jindřicha Vaňhy, Jaroslav Trejbala, Ali-Baba, a několik málo jiných a hlavně kuchařský lexikon od Bittermana, což vlastně byla první odborná kniha kterou jsem si koupil.
Cizojazyčných odborných knížek bylo více a to hlavně francouzských a
německých. Vy mi to asi nebudete věřit, ale já jsem již tehdy německy
znal protože to byla moje druhá Mutter Sprache, a uměl jsem číst
i švabachem takže jsem byl schopen číst knížky od Marie Kaudersové, a
francouzsky jsem uměl již natolik, že jsem ty odborné francouzské knížky
a kuchařky, které tehdy byly tak populární , jsem nějak také
přelouskal.
Z těch domácích kuchařek to byly hlavně knížky všech těch rodinných
škol, tak zvaných Knödeln fakult, jako například velice hodnotná knížka
prvé české kuchařské školy v Praze „Přesné rozpočty Domácnosti“,
a později knížky od Jožky Břízové, Úlehlové-Tilshové, Išky
Poznerové, Sandtnerové, Klimentové, a několika jiných které mnohými
odbornými kuchaři nebyly uznávány, ale které já všechny respektuji
protože všechny se svým způsobem o českou kuchyni zasloužily relativně
více než tak zvaní „odborníci“ a hlavně proto, že uměly psát.
Podívejte se na výplody některých těch „odborníků“ a opravte mně
jestliže se mýlím, ale někdy je to plné rádoby odborných výrazů kterým
ani oni sami nerozumí.
Nechci si ale moc dělat do vlastního hnízda, protože já se také považuji
za odborníka a jsem i autorem několika odborných knížek.
Sběratelem knížek ale již nejsem. Já jsem byl kdysi, ještě v Česku byl
takový fanatik, že jsem měl u mnoha knižních antikvariátů po celé
republice moji adresu a oni mi vždy poslali seznam kuchařských a odborných
knížek které mi mohli nabídnout. V antikvariátě pana Hracha na
Perštýně jsem měl v suterénu dokonce „můj“ regál, kam mi ukládali
knížky o kterých předpokládali že je koupím. Utrácel jsem za ty
knížky celé mé kapesné a musím vám říci, že to nebylo málo.
Jednou jsem šel kolem výkladní skříně antikvariátu ve Spálené ulice
(proti Máji), kde bylo ve výloze všech sedm dílů Almanach de Gourmands, od
Grimond de la Reiniére. Zašel jsem dovnitř se zeptat na cenu, ale bylo mi
řečeno, že to není na prodej, protože údajně to má již zamluvené
nějaký belgický diplomat. Já byl ale již tehdy kujón a tak jsem jim řekl,
že na tyto knihy se vztahuje zákon o zákazu vývozu unikátů, a že navíc
pokud to mají ve výloze, že to musí prodat tomu kdo dřív přijde. Musím
se přiznat že si již nepamatuji kolik to stálo, ale tuším, že to bylo
kolem 25.000,– Kč. Bydlel jsem na Karláku a tak jsem si skočil domů pro
peníze a ty knížky jsem koupil. Později jsem se dozvěděl, že kompletních
těchto je již jen 7 na světě, a že tím
pádem jsou skutečně unikátní. Kdybyste to ale někde viděli, tak pokud
nejste takoví blázni jako já, tak to nekupujte, protože vařit se podle
toho nedá.
Já jsem tímto způsobem ještě během mého pobytu v Česku
„nasbíral“ asi 2000 knih. Nebylo to sice tolik co sebrané spisy Klementa
Gottwalda, který je navíc sbíral i s těmi autory, ale byla to docela
slušná sbírka. Ty knihy dával Gottwald do své knihovny na Uhelném trhu a
ty autory na Pankrác.
Já jsem ale ty knihy neměl kam dávat, tak jsem je měl v jedné velké
místnosti ve vile mého tchána v Choceradech.
V 68 roce jsem ale se dvěma kufry špinavého prádla odešel z Česka do
Ameriky a ta knihovna tam zůstala. Moje tchýně, které byla výborná
kuchařka i bez těch knížek, takže je nepotřebovala, zavolal pana Hracha
z toho antikvariátu na Perštýně, a pan Hrach přijel s nákladním vozem a
ty knížky odvezl. Později jsem se dozvěděl, že to všechno, tak jak to
bylo pan Hrach prodal hotelu Inter-Continental v Praze, ale také jsem se
dozvěděl, že tam ty knihy již nejsou a že všechny ty knížky buď někdo
již rozkradl, nebo je vyhodili protože to byly většinou cizojazyčné
knížky a málokdo to asi uměl číst.
Já jsem po příchodu do Ameriky oželel všechny hmotné statky které jsem
v Česku zanechal ale co jsme hodně dlouho oplakával byla moje knihovna.
Nebyl jsem ale sám. V Americe jsme se zpočátku setkávali i s jinými
imigranty, se kterými jsme se dělili o to kdy, jak a proč každý z nás
ten ráj opustil a samozřejmě i o to co tam každý z nás zanechal. Jeden
bývalý profesor filosofie Karlovy university málem s pláčem mluvil
o velké rodinné knihovně ještě po tatínkovi, také profesoru filosofie,
kterou v česku musel zanechat, ale zmínil se o tom, že jednu jeho
nejmilejší knihu si přivezl a to že je Čínská kuchyně od nějakého
Klímy. Nemusím vám asi říkat, že to byla jakási náplast na můj žal ale
on mi ji dát nechtěl a tak jsem si tu knížku musel napsat znovu.
Začal jsem v Americe od píky, ale budete asi překvapeni tím, že moje
první knížka kterou jsem si v Americe koupil nebyla kuchařka, ale Amy
Vanderbild’s New Domleté Book of Etiquette. Já jsem sice měl Kinderstube
již domova a tím, že jsem vyučil v Alcronu jsem o bon tonu měl nějaké
představy, ale v Americe je všechno jiné a tak abych se vyvaroval nějakých
faux pas jsem si tu knihu přečetl.
Následně jsem začal opět budovat moji odbornou knihovnu což při těch
cenách knih v Americe nebylo nic laciného ale já pokud se kuchařek týče
mám svoji filosofii. Když totiž v některé knize je alespoň jeden nebo dva
recepty které mohu uplatnit při mém povolání a tudíž zpeněžit, tak to
nepovažuji za vyhozené peníze.
Tím pádem mám opět již asi 1700 odborných knih včetně kuchařek, ale
musím se vám přiznat, že dnes kuchařky jen kvůli receptům již ani
nekupuji, protože teď by to skutečně byly již vyhozené peníze.
Já proto například kuchařské knížky již ani nepíši. Jednak nemohu
konkurovat všem těm hercům, zpěvákům, banji skokanům a komediantům (a to
ne jen v Česku), ale také je dnes již těžké přijít s něčím co nikdo
ještě nenapsal.
Vezměte si například Labužníka kde dnes najdete o jídle již téměř
všechno a to nemluvím o německých, francouzských, britských a jiných web
stránkách ku kterým člověk má dnes přístup a které jsou všemožnými
recepty a informacemi o gastronomie zaplaveny.
Já jak si časem povšimnete tak se stále ještě zabývám studiem etnických
kuchyní, ale moji specialitou dnes je Fusion Cuisine. Pokud se kuchařských
technik týká tak je to Assembly cooking, kterou již léta používám a což
podle mě je technika která má budoucnost i v České republice. □
KDO SE NIC NEPTÁ, NIC SE NEDOZVÍ!
Spolu s Voltérem považuji za své právo říkat co si myslím, ale dosmrti
budu obhajovat Vaše právo mi odporovat, nebo hledat pravdu někde jinde. Když
ale všechno selže, tak se pokuste použít mé rady.
Za používání anglických či jiných cizích odborných výrazů se
neomlouvám, a naopak si myslím, že dnes po vstupu do EU by mi měli být
vděčni hlavně pracovníci v pohostinství, kteří se bez některých
těchto výrazů za nějaký čas v EU asi již neobejdou. Žiji již více
než 40 let v zahraničí a proto se také neomlouvám za mé případné
gramatické chyby, i když se za ně velice stydím a snažím se polepšit.
Když se ale podíváte na všechny ty mé několikastránkové příspěvky
které do těchto stránek píši, a porovnáte je s těmi krátkými dotazy
mých čtenářů, tak uvidíte, že na to, že v Česku již tak dlouho
nežiji si nepočínám tak špatně.
M. Klima