Neobvyklé výrazy

se v naší rodině traduje dodnes a to když se jdou před spaním čistit zuby, ne že bychom si je čistily jen večer. Všichni si jdou „vyzubat čisty“. Byl to přebrebt otce a opravdu se drží …
Dcera jako malá začala po vzoru brášky nosit plné kapsy kamínků, provázků a jiné havěti, ale byly to její „drahokameny“ a na zahrádce sbírala jenom „mrkefy“ - mrkve. A u mých rodičů měla kufřík s hračkami a chudák děda nevěděl co to je, když po něm chtěla „krrrfrr“, třikrát opakoval a cože to chceš Janičko? Ale babička věděla.
Možná vzpomenu na další, těch mám i z práce mnoho.

sem s nimi
U nás doma se např. rýcrácovalo rýcrácem To proto, že mi jako malé holčičce zvuk takového čistícího udělátka, co sbíralo smetí z koberců (Markétka?) zněl jako „rýc“ a „rác“. Proto jsem hledala rýcrác a ujalo se to… Rýcrácovali jsme, uklízeli jsme rýcrác, … a já se teprve jako skoro desetiletá ve škole dozvěděla, že to je slovo, které není ve slovníku

Moje sestra na mě jednou ve zlosti křikla „to by ti drzost netroufla“ - a už nám to zůstalo

Jo - a taky jsem si dlouho myslela, že je TEN sůl, takže jsem vyžadovala chléb s máslem a se sůlem

V Prajsku taky spousta výrazů mění rod: ta citrona, ten šach, ten kakau, ta šatka, ta krema ( i když - teď jsem zrovna viděla v tv reklamu na kávu s bohatou kréééémou, tak nevím )

Můj bratr, když byl ještě malý, začal říkat koním klangklong, protože tak zněl zvuk jejich kopyt na dláždění. No a docela se to i u nás v rodině vžilo, používalo se to jako název pro koně dost dlouho.

tak ten tvůj „rýcrác“ se u nás jmenoval „papášpaček“, na základě jedné televizní reklamy, kdy byl na koberec vysypán obsah popelníku, propagovaná mašinka přes něj přejela a k tomu pronesl hlásek v pozadí: „A hele, papá špačky!“

u nás to byl zase šmrncák, jakože šmrnc sem, šmrnc tam a všichni měli dobrý pocit, co že pro ten úklid neudělali.
Jinak familiární dialekt jsme měli přebohatý, většinou z němčiny pocházející, ale nikdo neměl na naší babičku, která dokázala klít najednou v šesti jazycích, z čehož nejbarvitější bylo "pša krev, cholera jasna, šlak něch jich trafi, verpfluchte Idioten, Mon Dieu. A ještě mnoho dalšího, co už mi z hlavy vypdalo. Jo, babička byla eklektická, aniž kdy přestala být dámou.

když přijde bouřka, tak se u nás pokaždé zapálí hromnička. Jednoho dne - byla u nás návštěva a bouřka si odfrčela o kus dál, dostala jsem od kamarádky radu, „prositě, už je po všem … "sfíkni tu foučku“ - od těch dob ji s radostí sfíkáváme.
Další krásný přebrebt měla mého známého manželka: „do pytle já jsem se plekla vo tu řízovku“ - překlad zní … já jsem se řízla o tu plechovku. Pokračování příště.

Je mechanická metla, alebo?
Môj syn sa mi priznal, že doteraz žil v omyle - Mezopotámiu volal MezopotáNia…a to promoval s červeným diplomom…
Keď bol hladný, hovoril, že je hladný ako vlčiak.
Dcéra si v cukrárni chcela dať „Portu“(tortu), páva volala „pavián“, dievčatá vili „kvence“, na noc si moje deti obliekali „pigo“ (pyžamo), na nohy si naťahovali „ponky“ - ponožky, boleli ich zubičky, mali sme „bedňovku“-bedňu, jedlo „rozlietané vtáčky“ Evinka volala rozlePtané vtáčky, „strouhání“ v polievke boli - „bobky“ - z toho „bobková polievka“, miesto leča jedli „Klečo“…a ešte ma určite napadne kopec ďalších vecí, len čo to odošlem…

Já když byla malá a začínal Večerníček, tak jsem si stoupla před televizi, uklonila se a řekla: Botíí ševé. ..což bylo v překladu Dobrý večer. Přítel ještě teď říká poLtrét a není schopnej se přeorientovat na portrét. Moje mamka říká mojemu kamarádovi Štolbych a je Štolba. Babička jednou řekla: Týsni trávu pro slepice. Tak teď jakékoliv sečení je komoleno no týsání. A pak má ještě něco kolem šití na stroji, a to říká, že to jde štyrcnout, ale to bude asi něco z němčiny. ..my všichni říkáme místo, že jdem něco ušít, tak štyrcnout.

dělají snad všechny děti, spousta dětí říká místo „kečup“ „kepuč“. I náš starší to říkal. Pak se narodil mladší a ten už zkomolil „kepuč“ na „pučík“.
Syn mé kamarádky zase ve škole tvrdil, že na Moravu přišli zvěrozvěsti
A já dlouho nechápala, proč se někomu líbí zpívat: „Tam, kde zem duní pod kopyty skal, čpí tam podkoní … “

už vás někdo někdy poslal pro „Semtele“ nebo pro „Golema“ To Semtele je z ranného mládí - to starší kluci s radostí posílali malé děti s 1 korunou do obchodu, v současné době už by jim na to nikdo neskočil. A pro Golema jsem byla vyslána já - mělo to být lepidlo. Naštěstí v prodejně jsem měla známé a tak jsem na to šla opatrně a požadovala lepidlo větší síly … on to byl Herkules.
Jinak můj nejmladší bráška měl strašně rád kamarelky - karamelky pro které musela moje maminka jezdit světa kraj, aby nás nepomlouvali, pro nakupovaní většího množství.

tvoří většina dětí. Mě se zatím nejvíc líbí slovní spojení, jež pronesl Donutil v Černých baronech: … a abychom se ukázali v tom nejlepším světle slova smyslu!

Když jsem byla malá, říkala jsem, že chci amálet a homojátu. Když se mě mamka optala, jestli chci amálet a homojátu, odpověděla jsem, že ne, že chci amálet a homojátu. Ale jakmile se optala, jestli chci salámek a limonádu, já za hlasitého výskotu odpověděla, že ano, že chci amálet a homojátu.

U nás doma byl „tečup“ (kečup), „boudounoc“ (Večerníček), „mat“ (tma) … a malej Davča neuměl vyslovit helikoptéra, kdo to o něm věděl, ho tím zlobil: „Daví, řekni helikoptéra!“ Jednou se Davča naštval a odpověděl: „Vltulník!“

Nakupování u asijatů
POMOC PRO TY, KDO CHODÍ JÍST DO ASIJSKÝCH RESTAURACÍ.
Slovníček č. 1

BÍDEN - Dobrý den
PANI MA VYSRÁNO ? - Vybrala jste si, slečno
CO KOMU - Jakou si přejete přílohu
SEŠUPEM - S kečupem
HO ŠI CI - S hořčicí
KPISÍ MÁSESO ? - K pití máte co? ČUS - Džus ?
SRAJT - Sprite
DOUCHUT - Dobrou chuť
DVASÁT ŠEST - Nutno usoudit podle cifry na pokladně , buď 26 nebo 96
NAŠANOU - Na shledanou

POMOC PRO TY, KDO CHODÍ NAKUPOVAT NA ASIJSKÁ TRŽIŠTĚ.
Slovníček č. 2

NEMIŠESKY - univerzální odpověď
CICA PADE - univerzální cena

KVALITA CHODINKY, ŽLATO, CIBRO, CI MESICE DOU - prostě skvělé hodinky
TET KABELU? - chcete zboží zabalit ŠUŠI PANI, ŠUŠI - model je podle poslední
doby
TOJEMÁLO - za tuto cenu vám to neprodám
POŽKEJ, POŽKEJ, TAKDOBŽE - počkejte pane, určitě se nějak domluvíme
DITISOU - velikost akorát ČISLO DOBLÝ, VYVELKEJ - potřebujete větší velikost

Moja stará mama hovorievala, ked ponúkala jedlo : Zober si málo !, čo znamenalo - vezmi si ešte. Nie každý to pochopil správne.
Moja dcéra keď bola malá hovorievala bodkobubu, čo znamenalo - do obchodu. A ešte stále hovorí jauhodky, a tak to hovoríme aj my ostatní. Phíjahau znamenalo Fíha! a tiež to používame doteraz.

Moje nejstarší dcera ve dvou letech na otázku jak se jmenuješ odpovídala Ubunka Honzaná. To znamenalo Libuška Jansová.A místo dobrou noc říkala nonou noc.Druhá dcera Jaruška si říkala Jauča, což jí zůstalo dodnes. Také vytvořila nové slovo zapinky, což znamenalo knoflíky. Čokoládě říkala kočoláda. Syn Pepík říkal na saje, což znamenalo na zahradu, derody, to bylo dej mi rohlík.

…kéž by mi bylo dáno alepoň takto se domluvit asiatsky…

Moje 85 tchyňka ohřívá v mikrónce což je mikrovlnka. Dcera jako malinká jezdila na kobeležce čili koloběžce nebo mišinkou, to byla tramvaj

Dlhé roky bola jeho obľúbená hračka: „obonený tampostér“ - obrnený transportér…

…a naši známí mají miklovrnku jak ji nazval jejich tříletý syn

… a má první žena si prý v dětství vytvořila přesmyčku „dlebule“ 

My jsme zatím poměrně mladá rodinka, takže naše domácí čeština se teprve vyvíjí. Ovšem náš synek už stihl přejmenovat počítač na „tačíč“ a psům se u nás říká „hafu“, čokoláda je „kuáda“ a karob, který si z nás tří oblíbil jen on nazývá „jako kuáda“, z čokolády bude jistě časem čokoláda, ale tuším, že karobu už ten název zůstane.

Moje sestra byla ještě na druhém stupni pevně přesvědčená, že „helikoktéra“ a „karkulačka“ jsou správně a nenechala se přesvědčit o opaku.

S Asiaty mám jeden téměř prastarý zažitek, který nevím, jestli je vhodné zde vyprávět. No, snad mě neukamenujete. Svého času jsem pracovala jako spojovatelka v tehdejším SPT Telecom. Mezinárodní spojovatelky dnes již ani neexistují, ale tenkrát jsme spojovali ještě dost hovorů. Účastníci měli možnost se po dokončení telefonátu dovědět cenu, což museli nahlásit předem. Asijští volající tuto službu využívali opravdu často. Náhlásili potřebné údaje a na konci rozhovou se z jejich strany ozvalo „A posil bych počitat penise“.

u nás říkat o nedobrém pokrmu harí-karí. Kdysi nám dcera u jídla vyprávěla obsah nějakého filmu a prohlásila, že ten pán spáchal harí_karí a nějak se nám to spojilo.
Když jsem byla malá já, říkalo se u nás v rodině bramborákům halušky. Nevím proč. Nikdo jiný - třeba ve škole - tomu tak neříkal. Taky jsme mívali na Štědrý den k večeři takový teplý předkrm.
Kutelky. Malé makové buchtičky sypané ořechy s cukrem a polité máslem. V životě jsem potkala jen jednoho člověka mimo rodinu, který to znal. Jednu paní z obce na sever od Nymburka. Oni otamtud nedaleko pocházeli moji pra,pra a zřejmě si to do Podkrkonoší přivezli s sebou a v rodině se to drželo ještě dlouho po nich.

k asijským tržnicím:
babička mého muže jim říká výhradně Vítmanci, Vítmanka, což jsem pochopila až po delší době, do té doby jsem to považovala za příjmení majitelů nějaké malé sámošky v okolí
a jeden zážitek se slušně se domluvícím prodjecem: Máš kraťasy? Mám, tadý… Černý nemáš? Nemaam, bavi (barvi) doma… A máš metr, že bych si to změřil? Methh nemaaam, mam senti-methhh, ale nevim deee, mam bodeeel…

Lvice, tie kutelky čo popisuješ sa dosť podobajú na slovenské vianočné pupáky. A väčšinou sa jedia ako posledné po štedrovečernej večeri.