Každá země má svou vyhlášenou lahůdku, kterou bychom chtěli
ochutnat a která je někdy známá i proslavená i za hranicemi. Jsou ale
i jídla, která nás příliš nelákají, budí v nás spíše odpor a
nechuť a myslíme si, že bychom je nikdy nemohli pozřít. U domorodců jsou
tato jídla lahůdkou, za kterou by nevyměnili ani ten největší pamlsek.
Proto poodhrňme roušku kulinářských kuriózních a netradičních pokrmů a
poznejme zvyky v jednotlivých zemích, které se tam většinou dědí
z generace na generaci.
Ve starořímské kuchyni byla vybraná pochoutka
cossus - což byly tlusté larvy roháčů. Specialitou na
laoské svatbě jsou smažení cvrčci.
U Indiánů získaly velikou oblibu činčulíny,
což pochází ze španělského chinchulínes a z indiánského jazyka kečua
a znamená to pečené tenké střevo hovězího dobytka s původním
obsahem.
V egyptské kuchyni je oblíbené kuře
Džedžab-imer, které se připravuje pečené s medem, oříšky,
cukrem a višněmi, zalité medem a sirupem. Haggis je
skotské jídlo, podávané při slavnostních
příležitostech. Je to sekané maso uvařené v ovčím žaludku.
Vánoční specialita obyvatel Zambie je zase uzené
hroší maso. Známé jídlo je chop suey (čap-sui) - což
v doslovném překladu znamená smíšené špinavé zbytky. Tento
název vymyslel čínský diplomat guvernér Li Hung Čand, když byl kdysi
tázán ve Washingtonu novinářů, jak se jmenuje pokrm, který právě
jedl.
Specialita ve Španělsku jsou jelita s pomeranči,
podobně se podává vepřová hlava a vařená vepřová ouška.
V Thajsku jsou velice oblíbené lahůdky z džungle:
pokrmy z masa divoké zvěře, opic, ještěrů a hadů.
V Bangkoku je speciální restaurace, kde je jídelníček
sestaven z grilovaných ještěrek, pečené kobry, uzeného hroznýše,
vývaru ze sloního kolena, tygřího bifteku, pečených ježků, krokodýlí
oháňky, čerstvé netopýří krve. Koření se pálivými papričkami,
bazalkou a mátou peprnou.
Oblíbený pokrm Indiánů je kajman.
Typické jídlo ruské kuchyně je kachna s okurkami a
švestkami.
Vyhledávané speciality v čínské kuchyni byly a ještě
jsou medvědí tlapy, daňčí ocasy, kachní jazyky, úhoří vajíčka,
velbloudí hrb, opičí pysky, kapří ocasy a volský morek.
Pochoutkou knížete Oldřicha byl kančí ocásek.
Na Dálném východě a na Sibiři se
konzumují konzervované výhonky kapradí, které svou chutí
připomínají houby.
Specialita obyvatel Kantonu (Čína) je zase kočičí
maso.
Populární jihokorejský pokrm, jehož složkami jsou mimo
jiné psí maso a nejrůznější byliny a koření se jmenuje Kae
soju.
Oblíbené jídlo v Thajsku jsou pečené a grilované
kobylky, které tam mají nahradit dovážené cukrovinky.
Nopál, kaktus se zploštělými stonkovými články je
v Mexiku i tradiční potravinou. Nedaleko hlavního města
ve vesnici Malpa Alpa, kde se jednou za rok pořádají slavnosti, se podávají
pouze jídla připravená z těchto kaktusů. Po odstranění ostnů se vaří,
smaží, dusí s různými pří:,–(ami. Dělá se z nich i marmeláda.
Specialita v jedné mexické restauraci je komáří
polévka.
Krysí mláďátka se podávají v čínské kuchyni
a pokrm se jmenuje Trojí vypísknutí.
V Ekvádoru se zase s oblibou podává kuji - pečená
morčata.
Čerpáno z novinového výstřižku, autorem byl Jaroslav Vašík.
