Kterak se kvasilo ve středověku

„Ubi bene coctum, ibi convalescunt“ sed etiam „Ubi bene, ibi patria“. To jistě.
Jen si nezapomeň před tou cestou do středověku dát vyspravit zuby a hlavně nezapomeň na očkování. Odsud to vypadá jako idylka, ale - dej pokoj! Blechy a štěnice v plesnivé slámě, vši a svrab - a když si na Tebe někdo otevře hubu…
Snad jen ze ztráty rytířských ctností nám může být smutno.
Ale být bez brambor? No, to bych nepřežila. Zlatý Kolumbus! Raději si o středověku budu jenom číst - a v teple.
Ale děkuji za připomenutí a inspiraci, někde bych tu měla mít knížku experimentální archeologie - od Maliny, tuším?, už jsem ji léta neviděla… Shodou okolností, jsem si minulý týden pouštěla starou desku Krless a náramně jsem si pošušňávala. Vlastně vám závidím. Já jen jako divák obdivuji nasazení všech, kteří se věnují oživování „starých časů“, mydlí se hlava nehlava a nelitují obětí přinesených. I když, jednou jeden si oběťinu odnesl - chlap nečistá, prodával dýky, půjčil si ode mě obutí - a nevrátil!
Abych připomněla, takový (bílý) chleba, pokapaný olivovým olejem, což bylo mnohdy jediné denní jídlo římského a řeckého lidu, se jí vlastně dodnes. Na dovolené za to lidi zaplatí nehorázné peníze. Ale mají zážitek. Zážitky jsou důležité, dosti slov. Ale ještě jednou děkuji!
Te volo, omnis successus in addiscendo culinary scientia et salutabitis.