Jak se v Praze vařívalo

Nejvíc by mě zajímalo, jak chutná ten kadeřník… k hovězímu masu… Ale ochutnat bych ho nechtěla, zvlášť toho svého, je kost a kůže a navíc má náušnici v pupíku… Nosí krátké tričko, aby to „prodal“… Kamarády, respektive kamarádky totiž nejím…

tak si myslím, že by to mohl být „kadeřávek“ a z toho jdou udělat roztodivná jídla. Něco jako kapusta, ale zkusila jsem udělati jako špenát či zelí nebo vyloženě místo kapusty a bylo to móóc dobré.....jenomže to je kousek tady, tam coby za nehet a nakonec šup a je z toho skoro 10 kilo.
No a pro Miloše, jenomže oni Ti naši předkové to zvládli nějak všechno …ták hezky pospojit, že i na ty děcka vyzbyl čas. A ještě byli takoví akurátní.
Jejda v té době bych chtěla chviličku pobýt. Jé a felčar by byl spokojený jak dobře vypadám.
No tak si to je asi k tomu kadeřávku.

omlouvám se, ale oči nevidí, co ruce píšou. Poslední větičku si upravte podle svého, díky.

sago

Kadeřník je kapusta, ono to jen svádí podobností ke kadeřávku.
Možná ta rodina s panskou kuchařkou nebyla dvoučlenná, ale potřebovalo se nasytit více lidí. A hlavně si to ta rodina mohla dovolit. A pro nás bohužel, to byly rodiny středních vrstev. Achjo.
Samozřejmostí byla služka, posluhovačka, bona a další nezbytné osoby, které udržovaly domácnost v chodu…A k tomu " tak lehnu a ani se nehnu", naprosto normální věc. Tatínek přišel z úřadu, napapal se a dal si dvacet. A pak zase odkráčel do úřadu…No a chlap nikdy nebyl tlustý, ale měl důstojné bříško. A o holku, co by se jí daly žebra spočítat, také nikdo nezavadil.
Jestli si chcete počíst, poohlédněte se třeba po knížce „Pražská kuchařka“, je to přepis z roku 1823, takže ještě o nějaký ten rok zpět, ale to byly recepty! Kam se na ty své předky hrabeme!…A to jsem se zase jednou rozepsala.