Trochu jsem se hrabal v knížkách a našel jsem notýsek tety své
maminky. Byla v Praze panskou kuchařkou. Toto je záznam co vařila z r.
1902. Píšu tak jak je psáno, tak toho nechte.: Noví rok - 1902
1. ledna: Polevka rýžova s husímy drobečky. Omáčka koprová. Maso
hovězí s kadeřníkem. Vepřová se zelim a knedlikem. Pečená husa
s bramborem. Stříkané věnečky.
Pro změnu nějaký všední den. Třeba 25. ledna, to mám svátek, tak co mi
teta nachystala.
25. ledna: Polévka ságová. Maso s čer. řepou. Mladé vepřové (Ovar)
s bílou křenovou omáčkou a knedlík. Telecí klopce s nudlemy. Tvarohový
závin.
Jestli ta řepa byla červená nebo černá to se asi nedozvím.
Tak a nýčko mi vysvětlete jak je možné, že jsme jako národ ještě tady.
Tohle zblajznout k obědu, tak lehnu a ani se nehnu, natož plodit mladočechy
a staročechy. Tu polévku mi tam teta na můj svátek dávat nemusela. Za prvé
nevím co to je a za druhé ji stejně nejim. Jestli ona nevěděla už
tenkrát, že jí za šedesát let čajznu tu korunu co měla nachystanou pro
pošťáka. Miloš
Jak se v Praze vařívalo
Nejvíc by mě zajímalo, jak chutná ten kadeřník… k hovězímu masu… Ale ochutnat bych ho nechtěla, zvlášť toho svého, je kost a kůže a navíc má náušnici v pupíku… Nosí krátké tričko, aby to „prodal“… Kamarády, respektive kamarádky totiž nejím…
tak si myslím, že by to mohl být „kadeřávek“ a z toho jdou udělat
roztodivná jídla. Něco jako kapusta, ale zkusila jsem udělati jako špenát
či zelí nebo vyloženě místo kapusty a bylo to móóc dobré.....jenomže to
je kousek tady, tam coby za nehet a nakonec šup a je z toho skoro 10 kilo.
No a pro Miloše, jenomže oni Ti naši předkové to zvládli nějak všechno
…ták hezky pospojit, že i na ty děcka vyzbyl čas. A ještě byli takoví
akurátní.
Jejda v té době bych chtěla chviličku pobýt. Jé a felčar by byl
spokojený jak dobře vypadám.
No tak si to je asi k tomu kadeřávku.
omlouvám se, ale oči nevidí, co ruce píšou. Poslední větičku si upravte podle svého, díky.
Kadeřník je kapusta, ono to jen svádí podobností ke kadeřávku.
Možná ta rodina s panskou kuchařkou nebyla dvoučlenná, ale potřebovalo se
nasytit více lidí. A hlavně si to ta rodina mohla dovolit. A pro nás
bohužel, to byly rodiny středních vrstev. Achjo.
Samozřejmostí byla služka, posluhovačka, bona a další nezbytné osoby,
které udržovaly domácnost v chodu…A k tomu " tak lehnu a ani se nehnu",
naprosto normální věc. Tatínek přišel z úřadu, napapal se a dal si
dvacet. A pak zase odkráčel do úřadu…No a chlap nikdy nebyl tlustý, ale
měl důstojné bříško. A o holku, co by se jí daly žebra spočítat,
také nikdo nezavadil.
Jestli si chcete počíst, poohlédněte se třeba po knížce „Pražská
kuchařka“, je to přepis z roku 1823, takže ještě o nějaký ten rok
zpět, ale to byly recepty! Kam se na ty své předky hrabeme!…A to jsem se
zase jednou rozepsala.
Naši partneři

eMimimino
Těhotenství, děti, rodina www.eMimino.cz

Vitalion.cz
Zdraví, životní styl www.vitalion.cz

Arome.cz
Parfémy, kosmetika www.arome.cz

Módnípeklo.cz
Trendy, módní tipy www.modnipeklo.cz
