podle někdejšího majitele domorodci zvaný „Košíček“, byl pro mne od mého dětství i v podmínkách totality reprezentantem „nóbl“ podniku. Oběd tam patřil k mým prvním a nejstarším kulinářským zážitkům v restauraci. Nyní jsme tam po dlouhé době opět zavítali a jsem zcela rozčarovaná. Restauraci tohoto hotelu doporučuji navštívit pouze za předpokladu, že milujete „oblohu“ z červeného a bílého zelí namočenou do omáčky a že vaše představa míchaného salátu se v sezóně ztotožnuje s talířkem s jedním unaveným listem hlávkového salátu, sedmi oschlými plátky okurky, čtyřmi zavadlými osminkami rajčete, dvěma proužky papriky doplněnými konzervovanou kukuřicí, dvěma kupičkami zelí a lžičkou strouhané mrkve. To vše vypadalo, že na tom talířku již probdělo minulou noc. Je mi to moc líto, ale přišla jsem opět o jednu iluzi
