HOSPODÁRNOST V KUCHYNI...

…a za toto by si Papuánci, či kdo, zasloužili Michelina
Pomelo - Brzlík po amirstarsku (Veg)

Tak toto nedokážem. Hoci, napr. nivu mám najradšej keď skoro chodí sama po chladničke a kľudne ju pridávam do jedla.
Ale kedysi som veľa šila na deti a tak som brala od rodiny rôzne oblečenie čo nenosili, vypárala som to po večeroch, oprala, prežehlila, vystrihla a ušila veľmi pekné originálne veci. A keď sa mi nejaký kúsok veľmi páčil, stačilo 20 centimetrov a vedela som ušiť z ničoho blúzočku. Moja mama nevychádzala z úžasu. Viem, že to sem nepatrí, ale mňa to napadlo práve v súvislosti s tvojim príspevkom. Tie veci by tiež skončili v kontajneri a ja som ich prakticky zúžitkovala.

starý chlieb suším, vyrábam strúhanku. Z obschlého robím chlebové knedlíky, „bramboráky“, osmažené kocky do polievky, knedlíky, hrianky, popeluchu som ale ešte neskúšala. Nové zemiaky pečiem na plechu neošúpané, pokrájané, iba poolejované. Stržeň z kapusty, zelí, karfiolu používam ako kaleráb -kedlubnu, asi dvakrát som robila držkovú polievku z kuracích kožiek (potom ma odhalili). Šťavu - rosol po upečení mäsa nevyhadzujem (ako donedávna) ale zamrazujem v malých dózičkách, dochucujem s nimi alebo použijem pri varení cibulačky, cesnačky. Vnútorne sádlo z kurčaťa už tiež nevyhadzujem - v malinkom kastróliku - panvičke vytopím, sádlo použijem na zásmažku alebo na chleba, mne chutí, nepáchne. Z koží a kostí po vykostení kuraťa varím polievku.
A pre jedno pierko skáčem cez plot.

přes plot a pak uvázat mašlovačku. Vyhazovat rosol? Z vychladlé šťávy seškrábnu cholesterol (a vyhodím) a takové to třepotavé slupnu jen tak samotné na chuť a když je hlad, tak s chlebem.
Co to je „popelucha“?

"Popelucha ":http://www.labuznik.com/recipe.php?…

To, co píše casino, i když to myslí v nadsázce, mi nějak ničím dnešní hospodárnost nepřipomíná - vždyť přece kedlubnu s lístky a cukrový hrášek se slupkou použije každý, kdo ví, co je dobré. A naopak - proč brát ptákům len, když si ho můžu koupit a ještě k tomu v potravinářské úpravě. Neloupaná okurka mi nechutná a těžko se tráví, ale proč bych si s tím dělala vrásky, když slupky s rozkoší a za odměnu schroupá můj pes.

Ale abych jen nekritizovala a řekla něco pozitivního. Ona je hospodárnost mnohého druhu.
Hospodárnost starých lidí, kteří zažili hlad a válku je takovou spíš šátrností. Zpracuje kdejaký zpola zkažený odpadek. Myslím, že taková hospodárnost do dnešní doby nepatří. Ono zdraví je přece jen dražší než čerstvá mrkev. Ovšem těm, kteří ji provozují, protože zažili nouzi, ji nevyčítám.

Pak je taková hospodárnost Aniččina. Ta je mému srdci blízká - nevyhazovat, co je dobré a dá se upotřebit a neohrnovat nos nad levnou surovinou (i když ke kuřecím kůžičkám mě nikdy nedoženeš ). Ovšem tuhle hospodárnost zas můžou provozovat jen ti, kteří na to mají čas - důchodci, ženy v domácnosti nebo aspoň my, co pracujeme doma. Ovšem nedovedu si představit třeba svou dceru, která studuje, pracuje a když přiletí domů stará se o to, aby byla na stole večeře. U ní je hospodárné už to, že starý chleba nevyhodí, ale schová pro „vajíčkovou paní“.

Ze všech druhů hospodárnosti je mému srdci nejbližší to, čemu se dnes vznešeně říká „trvale udržitelný rozvoj“. Což znamená jisté sebeomezení, aby zbylo i těm, co přijdou po mně. Pro mne to představuje důsledné třídění odpadu, nepoužívání plastových výrobků, pokud se jim mohu vyhnout, důraz na energeticky úsporné technologie, i když jsou bohužel dražší ap. Příklad: ano, bydlím v barabizně, ale mám ekologické vytápění, izolovaná okna a spotřebiče energetické třídy „A+“. Ale on do toho spadá třeba i nákup biopotravin - tedy věc z pohledu domácnostní hospodárnosti naprosto nesmyslná. Ano, pro mne je to dražší, ale mám jistotu, že jsem ušetřil XY kg chemických látek, které by jinak zůstaly v půdě a tím pádem i v potravním řetězci pro budoucí generace.

Hm, jsem se zas rozkecal. Chtěla jsem jen říct, že hospodárnost bychom v třetím tisíciletí měli pojímat trošku jinak než tím, že zkažené UHT mléko nevylijeme, ale budeme se snažit udělat z něj tvaroh. Žijeme bohužel v jiném světě než byl svět Babičky Boženy Němcové, dokonce v jiném než byl svět našich rodičů. Nemusí se nám to líbit, ale to je tak všechno, co s tím uděláme, protože se stejně musíme přizpůsobit.

Naprosto! Je mi velmi blízký její názor.
Lidi potřebují k životu strašně málo! Bohužel to nevědí a často si zasírají svůj život VĚCMI. Haldy nový přístrojů, na každou práci v kuchyni nejlépe nový, vaflovač, palačinovače, topinkovače a jiné a jiné -ače… A mají pocit, že by se bez nich neobešli, že to je to, co je udělá šťastnějšími…
Nakoupí každý nový a novější a pak? Používají s nadšením nějaký čas a pak se na ně pomalu začíná prášit…
Bydlíme na chatě. Je uzpůsobená k trvalému bydlení, zateplená. Nádhera!
Donedávna jsme neměli vodu. jen dešťovku v huntech a sudech pod okapy, pitnou jsme si vozili čas od času v kanystru na to nejnutnější. koupelna a záchod? Nebyla a suchý. Žili jsme tak v úplně v pohodě. Když bylo -20°C, běhala jsem v noci čůrat ven. Teď máme asi 3 roky vodu, nádhernou koupelnu a Wc na splachování. Ale vodou šetřím dál, jako kdyby nebyla. To byste koukali, jak umím šetřit! A v zimě jsme stejně tak 2-3 měsíce bez vody, aby v mrazech vodovod nezamrzl, vypínáme ho. Ale tu nádheru ve sprše si užívám! Některé vymoženosti fakt už potřebuji!
V kuchyni jsem neměla donedávna váhu, vážila odměrkami. Z přístrojů mám MW (na rozehřátí másla, když peču vánoční cukroví) malý mixér na oříšky, topinkovač na starý chleba, konvici. Milovanou remosku. To je všechno. Víc k životu nepotřebuju. Nejskvělejší řízky smaží naše babča na staré začernalé pánvičce. A ty jsou! V životě jsem lepší nejedla. Já je tak nikdy neudělám:-((
Moc ráda bych měla pekárnu, esspresso.., ale upřímně přiznávám, že mne v mém nenáročném konání podporuje i fakt, že se mi víc do mé krásné, mrňavé kuchyňky, prostě nevejde
A že šetří čas? No, pokud je máme na lince v pohotovosti, snad ano, Ale pokud musíme sáhnout někam do skříňky, vyjmout, sestavit, pak zase uklízet, dlouho to většinou nevydržíme, za chvíli se na ně v regálech začne prášit…
Níkomu moderní vymoženosti neberu, ale lidi šťastnější neudělají. Jen tím svým konzumem spotřebováváme svět.
Víte že:
Zatímco 10 akrů půdy využívané pěstováním sóji může uživit až 60 lidí, stejná plocha osázená plodinami určenými ke zkrmení dobytkem uživí skrze živočišnou produkci pouze 2 lidi?
S plochou zemědělské půdy, která uživí jednoho masožravce, může vystačit nejméně dvacet (některé zdroje uvádějí až padesát!) vegetariánů?
Srovnání potřebných galonů vody pro produkci libry potraviny:
rajčata 23
brambory 24
pšenice 25
mléko 130
vejce 544
vepřové 1.630
hovězí 5.214
Ale to jsem se dostala od domácího hospodaření hodně daleko, že?
Jo, a vegetarián nejsem, byť maso k životu nepotřebuji, mám ho ráda, ale obejdu se bez něj.
A nechci dělat vegetariány ani nikoho z vás. To je jen pro malé zamyšlení.

Jéj, to som rada, že niekto ocení jednoduché bývanie na chalupe. Naša má síce elektrinu, plyn sme tiež zaviedli, ale voda je len v dvoch studniach a na ulici je hydrant s pitnou vodou. Nosíme si ju cestou z nákupu v 5litrových plastových flašiach. Na chalupe máme len plynový sporák a dvoje gamatky, ktoré vôbec nepoužívame, kúrime si drevom a uhlím v kachliach. Kúpeme sa v detskej vaničke, voda nanosená zo studne sa samozrejme hreje na slniečku, prípadne sa umyjeme v lavóri, tak ako kedysi u starej mamy. Teraz, keď som kúpila kotlík, nie na trojnožke, ale takú zmenšenú kotlinu s kotlíkom, kde sa kedysi vytápala masť na zabíjačke, tak veľa varím vonku.
Celý deň trávime vonku, hoci keď sú tie veľké horúčavy, tak vnútri je fantasticky, je to starý sedliacky dom s múrmi tuším 70 cm. A najkrajšie sa sedí na gánku na lavičke, keď vonku prší.
Máme len rádio, aby sme mali spojenie so svetom.
Ale keď príde leto a dovolenky, neviem tam nikoho dostať. Najviac každého odrádza suchý záchod a žiadna sprcha. A tak tam chodím sama, keď chcem variť, idem s košíkom do záhrady a podľa toho, čo nazbieram, to varím. Kúpim si akurát kúsok syra - pre istotu a pár vajec, tiež pre istotu.
Zasa neviem, prečo to sem píšem, len som chcela povedať, že človek naozaj nemusí byť ničím obklopený, stačí pekne pokosený dvor, pokopaná záhrada a šťastie na tvári vidí každý, kto ma stretne, keď sa vrátim domov do Petržalky.
Doma sme odstavili varnú konvicu,varíme vodu v konvičke na plyne, zlikvidovala som fritézu, kopu prídavných zariadení na mixér - milujem krájať zeleninu na WS krájači. Nikdy som nemala papiňák, lebo som ho nechcela, mám súpravu liatinových riadov, ktoré majú už 25 rokov a sú vynikajúce stále. Pred dvoma rokmi som ale kúpila elektrický mlynček na mäso a ten ale naozaj využívam.
Na strúhanku suším len rožky, chlieb som kedysi nosievala susedovi na chalupu pre prasce a zajace, ale po tom, čo ma okradol o pár vecí, ho vyhadzujem, lebo neviem, čo by som s ním robila.
Odpad sa snažíme recyklovať, papiere ukladáme do poličky a plasty do igelitky na balkóne. A triedime aj na chalupe, hoci tam máme ešte aj kompost, takže keď prinesiem domov bedničku hrášku, vylúpem do mrazničky a šupky odnesiem do kompostu, taktiež škrupinky od vajec a pod. Ďakujem tomu, kto toto prečítal až do konca.

nechcelo sa mi písať, že šetrím vodou, vypínam pri odchode z miestnosti svetlo, alebo mám spotrebiče triedy „A“…
Skôr ma napadli „úsporné“ recepty. Aby som nezabudla, z vody po uvarení zemiakov si robím cesnačku. Strukoviny varím väčšie množstvo naraz (šetrím energiou) a zamrazím časť, tak isto varím držky, tie po uvarení nakrájam a zamrazím…

Aničko, můj táta vždycky vodu po bramborách použil na česnačku, jedli jsme ji spolu spiklenecky z hrníčku na čaj a její chuť si budu navždy pamatovat… Díky za vzpomínku! Ze starých brambor už vodu používat nebudu, ale jakmile budou naše chutné brambory na trhu, hned si ty krásné časy připomenu. Mimochodem, všimli jste si, co se teď prodává za údajně „nové“ brambory? Má to klíče, solanin z toho stříká, fleky překrývají zdravá místa, no hrůza. Ani praseti bych to vařit nechtěla. A to za to chtějí pětadvacet korun

k uhorkovej omáčke a spomenula som si na Casina. Vodu som nevyliala, ale som si z nej urobila cesnačku!

Casino díky za pěkný námět a všem děkuji za pěkné počteníčko. Hlavně ty vzpomínky… také jsem se vrátila do starých časů a vzpomínala na zvyklosti mé maminky. Myslím, že generace nad ..anta má šetrnost zakódovanou a nemá problém žít jednoduše a vytvořit si svoje osobní blaho - ne byt.
Zdravím všechny.