GASTRONOMIE KONČÍ 20 km ZA PRAHOU

Vážený pane Klimo,

tento Váš článek mi připadá jako nepodařená reklama na firmu, kde jste jistě tichým společníkem.
Jelikož znám pana Honzajka, neudivuje mne, že se uchyluje k takovýmto praktikám. Možná proto zkrachovala ta jeho firma na barvy a laky.

Nepodařilo se mi zjistit kdo je majda007 a já pseudonymům neodpovídám, nicméně protože ten příspěvek je adresován mně a tyto stránky čte více čtenářů, tak bych se k této mylné domněnce chtěl vyjádřit.

Koho se to týká!
Já se za své jméno nestydím a proto všechny mé práce a příspěvky podepisuji mým pravým jménem.

Já jsem se již někde zmínil o tom, že jenom pro peníze již nepracuji a že jezdím jako konsultant volontér téměř po celém světě. Tudíž v restauraci MOTOREST GRILL nejsem společníkem, nicméně celý ten koncept jsem pro pana Honzajka zcela nezištně od píky vypracoval a nikdo tomu asi nebude věřit, ale pana Honzajka jsem do dne otevření té restaurace osobně vůbec neznal.

Tržba po 6 měsících se zdvojnásobila a většina hostů se tam vrací protože byli spokojeni a proto se pod celý tento koncept s pýchou mohu mým pravým jménem podepsat.

Jak jste se ale i na těchto stránkách přesvědčili, tak přesto se najdou lidé, které tato restaurace neuspokojí, ale to je údělem každé restaurace která se na něco specializuje. Nebo jste již zapomněli na restaurace RaJ, které byly po čtyřicet let od Šumavy k Tatrám stejné?

Každý žánr má své příznivce a své odpůrce a to je ta krása podnikání v demokracii.

Přes vzrůstající popularitu tohoto konceptu jsem ale neusnul na vavřínech a s panem Honzajkem jsem přes internet denně ve styku a děláme vše pro to, abychom našim hostům dali za jejich peníze to co jim patří.
Pokud se týká té firmy s barvami, se obávám, že je to takové typické české zkreslování informací (či závist?)

M. Klima

Afticu - já se na této diskusi ráda dovím, kde se dobře vaří. Ale o žádnou reklamu opravdu nestojím.

…já, když chci pochválit nějakou restauraci, tak mi na to stačí také jen pár vět…

Vážená Baruško,

Váš příspěvek adresujete mně a tak tímto vlastně odpovídám Vám i když nejsem tak naivní, abych nevěděl, že si to přečte i několik jiných lidí.

Nechci se zde rozepisovat co je reklama, nebo marketing, co je placená či skrytá reklama, co je lživá či pravdivá reklama, co je objektivní či subjektivní názor, nebo o tom, že bez reklamy bychom vlastně nevěděli co kde koupit nebo kam jít na jídlo, což nakonec se inzeruje v podtitulku této sekce KDE SE DOBŘE VAŘÍ: „Doporučte pohostinské zařízení, které Vás v poslední době mile překvapilo, kde Vám nalili správnou míru a prostřeli znamenité krmě. Rozdělte se o svoje dojmy ;o)“.

Ale podle Vás by tam mělo být napsáno: „Rozdělte se, nebo podělte se o Vaše subjektivní dojmy, ale stručně, protože někteří lidé neradi čtou a stačí jim jen pár vět a o nějakou reklamu nestojí, nehledě k tomu, že tito lidé jsou natolik sofistikovanými návštěvníky restaurací a labužníky, že si jen z několika Vašich slov a subjektivního názoru umí udělat svůj vlastní kvalifikovaný úsudek“.

Já oproti tomu čtu o jídle a pití všechno co mi přijde do ruky a tudíž jsem si přečetl i většinu těch příspěvků a ať se to komu líbí nebo ne, a ať je to několika slovy nebo zdlouhavé, tak to ve většině případů není nic jiného než reklama.

Říkám, že ve většině případů a sice proto, že někdy ta slova nejsou příliš lichotivá tudíž se nejedná vždy o reklamu ba naopak. No, a v tom případě ale také platí že je to jen subjektivní názor pisatele.

Důvodů proč se o své špatné zkušenosti s případnými čtenáři chce pisatel podělit není jednoznačný. Někdy je to proto, aby varoval ostatní lidi před návštěvou restaurace se kterou měl špatnou zkušenost (což je chvályhodné), jindy je to proto aby uvolnil své frustraci (což je častěji), ale ve všech případech lidé nemohou být tak naivní aby nevěděli, že pisatel nemusí mít vždy pravdu, ale že to majiteli takové restaurace může uškodit.

Tudíž podle mě by to chtělo ještě jednu sekci nazvanou KDE SE DOBŘE NEVAŘÍ, ve které by se svým pravým jménem podepsaný pisatel o své subjektivní názory na to co podle něj je dobré či špatné vaření podělil.

Ono totiž to vaření není nějaká exaktní věda, a podle některých lidí je to umění, ale podle mě je to spíše velký prevít.

Stačí jenom abychom si přiznali že ani v několika členné rodině ta maminka, která je považována za nejlepší kuchařku na světě, a která od chvíle kdy přestala své děti kojit ví že každé z nich má jiné chutě a preference v jídle, a že se ji někdy nepodaří je uspokojit.

No a u těch manželů je tomu podobně. Někteří (i když já tomu nevěřím) si brali tu sou zamilovanou jen pro to jídlo, ale po nějakém čase se toho jejího dobrého jídla také přejí a změna je život, a tak si rád občas zajde do nějaké restaurace a v takovém případě ocení když mu někdo nějakou dobrou restauraci doporučí.
M. Klima zvaný Aftic

Afticu od vás je tu ale REKLAMA na tuto restauraci již po několikáté. A také jsem si všimla, že jsou v příspěvcích se objevili i negativní reakce. A pokud, jak jste psal hodně cestujete - proč nedoporučíte i jiné restaurace? A já opravdu - je to jen můj názor -nepotřebuju slohovou práci na 2 stránky. Mě stačí, když se napíše, že tam a tam dobře vaří, co vaří a jaká je obsluha.

Vazeny Aftiku, protoze uz jsem napsala negativni prispevek, chci vys upozornit, ze to nebylo z duvodu „uvolneni frustrace“!!! Nechtela jsem nejak majitele, ktereho vubec neznam poskodit, jen jsem chtela VAROVAT ostatni labuzniky pred vasi reklamou! Jidlo, velikost porce ani obsluha za vase opevovani nestali! Nevidim pak duvod proc by tam labuznici jeli utracet penize! Proto jsem se podelila o svoji zkusenost!
Co se tyce vasi nabidky abych tam jela vasim jimenem, to me opravdu nelaka! Chci dostat dobre jidlo jako normalni zakaznik, ne jako prominent!

Chtěl bych se všem těm kterých se to týká omluvit pokud jsem se jich nějakým způsobem dotkl.

Za tu reklamu Motorestu se ale neomlouvám protože to bych strávil zbytek mého života omluvami.

Já jsem se totiž netajil, že ten Motorest je moje „dítě“, a byl bych špatný byznysmen kdybych nevyužil každou příležitost k reklamě, ale tím jsem se také netajil.

Já totiž ještě dnes učím hotelový a restaurační management, kdy na reklamu, alespoň tady v Americe, se klade veliký důraz, tudíž by se to dalo hodnotit jako odborná deformace.

Nebudu se opakovat v tom, že chuť a kvalita jídla je otázka velice subjektivního názoru, a proto také velmi zřídka doporučuji jen určité jídlo, ale spíše celé menu a případně celou ambiance, což ale přestože hodně cestuji dělám velice zřídka.

Já totiž cestuji v zá:,–(ě jen jako profesionální konzultant a v takovém případě strávím v některém hotelu třeba i několik měsíců, ale o jídle v takovém hotelu nepíši protože by to bylo proti zá:,–(ám etiky.

Já sice u takové příležitosti navštěvuji i jiné restaurace v daném místě, z čehož pramení moje expertíza jako znalce různých etnických kuchyní, ale nějakým vážným hodnocením se v takovém případě nezabývám. Podle zá:,–( profesionálních kritiků bych k tomu abych mohl podat kvalifikovaný posudek o kvalitě jejich jídel bych musel takovou restauraci navštívit dvakrát až třikrát, ale tím pádem bych těch restaurací moc nepoznal, tudíž do každé restaurace jdu jen jednou.

No, a kdybych jen několika slovy napsal jestli to jídlo případně pití chutnalo mně, bych vlastně podával jen můj subjektivní názor, a musím se přiznat, že v tom ohledu jsem velký prevít protože pokud se kvality jídla a pití pro mé uspokojení týká, tak mám velké nároky.

Na každý pád vám všem koho se to týká slibuji, že do těchto stránek žádnou reklamu ani kritiku restaurace již nenapíši.
M. Klima

Také jsme s rodinou podlehli lákavému popisu Aftica,ale již nikdy více…
Restaurace vzhledu její nádražní sestřičky,dlouhé čekání na obsluhu i jídelní lístek,pokrm naprosto neodpovídající bájení Aftika,díky kterému jsme si tam udělali naprosto zbytečný výlet/snad jen,že rodina byla zase jednou u oběda pohromadě/.O kvalitě jídla bude stačit to,že jsme se najedli,..ne moc,zaplatili a už NIKDY nepřišli/a nepřijdeme/ - co může být výstižnější a názornější???????

Afticu, chapu, ze jste pana Honzajka predtim neznal, ale myslim, ze uz by jste mel vedet, ze nez s nekym spojim sve jmeno, overim si o jakeho cloveka se jedna… Myslim, ze prispevky nenadsenych hostu mluvi za vse a asi se nebude jednat o vyjimky. Je mi opravdu lito, ze Roudnice nad Labem nema dosud kvalitni restauraci a ze Vase jiste kvalitni prace prisla ne Vasi vinou vnivec.

Já vím, že jsem spíše lidový vyprávěč, ale já prostě rád píši o jídle, rád se vytahuji a mám i jiné špatné vlastnosti jako například že často generalizuji, ale vše je to v dobrém úmyslu.

Oproti tomu jeden pisatel napsal: …já, když chci pochválit nějakou restauraci, tak mi na to stačí také jen pár vět □
Asociace hotelů a restaurací České republiky udělila panu Jaroslavu Honzajkovi čestný titul RESTAURATÉR ROKU 2007, jako výraz ocenění výsledků v kvalitě, službách, způsobu řízení a provozování podniku.

No, kratší to už nemůže být, ale já bych k tomu chtěl jen dodat, že nebýt mého unikátního konceptu, který podle mě se dá dokonce nazvat revoluční, a nebýt zaměstnanců kteří se do puntíku řídí mými manuály a hlavně nebýt dnes již tisíců spokojených hostů, by pan Honzajk to hodnocení nedostal, což on sám se nebojí přiznat.

Já jsem v tom zatraceném pohostinství již 60 let a vím že není ten aby se zavděčil všem a v tom je právě ta krása v dnešním pohostinství že oproti někdejším RáJům si host může vybrat.

Jenom tak na okraj musím říci, že když pan Honzajk ten můj koncept začínal, tak měl největší obavy z toho, že díky tomu unikátnímu lístku bez předkrmů a těch světoznámých hotovek ztratí všechnu dosavadní klientelu.

Ukázalo se, že měl pravdu. Podle mého odhadu tu někdejší klientelu ztratil úplně, ale na druhé straně získal zcela novou klientelu která svými opakovanými návštěvami nejlépe vyjadřuje, že Jarda, jak mu dnes říkám, si ten titul plně zaslouží. Úspěch se nedá oddiskutovat.
Já jsem zde napsal, že na těchto stránkách tomu mému konceptu reklamu už dělat nebudu, a tak toto jako reklamu neberte.
M. Klima

Vážený pane Klímo. Vaše články vcelku vystihují vaši povahu. Je z nich cítit, že se pohybujete 60 let v gastronomii. Když se vyjadřujete o RaJ, patrně jste tam začínal. Malé doporučení. Pište raději kratší romány, nebudete v nich mít tolik chyb. Dá se to snad omluvit věkem, ale i tak, omezte psaní na minimum. Nejlepší řešení - nepište vůbec.

Vážen‎ pane KUHTIKU,

Děkuji za kompliment, že mé články vystihují moji povahu protože bych byl pokrytec pokud bych něco psal s čím se neztotožňuji. Je možé, že z mých článků je cítit že se v gastronomii pohybuji již 60 let, ale k tomu žádn‎‎ý velký‎‎ čuch nikdo nepotřebuje, protože jsem již někde napsal že jsem v tom zatraceném byznyse začal v roce 1942, tj., za prvé republiky, kdy české pohostinství bylo mnoh‎ým ostatním evropsk‎ým zemím příkladem. Ano, v Raj, jsem také pracoval, a sice za komunistů, a musím říci, že až na to, že číšníci a kuchaři nemohli cestovat do zahraničí kde by bý‎vali viděli jak to pohostinství vzkvétalo jinde ve světě, to nebylo zdaleka tak hrozné jak to někteří lidé dnes popisují.
Já si rád nechám poradit a beru si vzor ze znám‎ch a inteligentních lidí a proto možn‎á jsem tam kde jsem. O vaši inteligenci ale silně pochybuji. KUHTIK zřejmě není Vaše jméno protože lidé vaši inteligence se zá:,–(ně nepodepisují sv‎ým jménem, ale pokud to má být přezdívka kuchaře, tak i s mojí chabou znalostí češtiny vím, že by to mělo být KUCHTÍK. Věřte mi, že umím psát i kratší stories které jsem svého času psal pro Readers Digest, pokud víte co to je. Ale to co píši teď je pro lidi kteří to co píši rádi čtou i s těmi chybami které udělám. Já jsem se také již někde zmínil, že mluvím a píši několika cizími jazyky, ale jelikož jsem více než 30 let česky téměř nemluvil a nepsal tak nejvíce těch chyb dělám v češtině, ale tu nepovažuji za cizí jazyk, takže v té čštině mám právo udělat stjně chyb jako někteří Češi kteří žádný jiný jazyk neznají.
Domnívám sem že v m‎ý‎ch dlouh‎ých „románech“ předávám mým čtenářům více odborn‎ých informací než kdokoliv předtím a někdo (Vy ne protože Vám mé chyby vadí a nerad čtete) by mně musel přesvědčit o opaku.
Já jsem podobné „romány“ psával i do stránek www.gastronews.cz na kter‎ý se podobní lidé jako jste vy také snažili mě urážet a tak tam prostě již nepíši a musel byste se na to podívat jaké otázky tam geniové jako vy kladou.

Píši ale do stránek www.hostovka.cz, a to hodně, ale tam m‎ým čtenářům některé ty mé překlepy nevadí o čemž svědčí to, že asi za dva roky existence těchto stránek je navšivilo k nešnímu dni 201147 lidí, což něco více než 275 lidí denně.
Opravte mně pokud se m‎ýlím, ale Vy na mně děláte dojem, že jste jak‎ýsi „rádoby odorník“, a těm ale stránky HOSTOVKA nejsou určeny protože jsou určeny „neodbornníkům“ ktedří ale vědí co chtějí číst.
Vám ale mohu slíbit, že se budu řídít Vaši radou a že Vám nikdy již psát nebudu.
Michael Klima (což je moje pravé jméno za které se nestydím)

je hezké, že se pamatuješ na své začátky v gastronomii za první republiky v roce 1042, já si zase pamatuju, jak jsem byl v roce 1942 jako kluk v Hostouni u Prahy a kousek vedle nacisti vypalovali Lidice a vraždili tam obyvatele, ten kouř byl vidět až do Hostouně. Jinak píšeš moc dlouhé články a nemám na to, abych je dočetl do konce. A tykám ti proto, že tady si tykají všichni a my jsme navíc asi stejně staří.
Ať se ti daří.

omlouvám se za ten překlep. Ne v roce 1042, ale v roce 1942.

Pozor je to dlouhé!

Vážen‎ý pane Manana, já vím, že manana ve španělštině znamená zítra, a že v němčině je to morgen, a že Němci mají takové pořekadlo: „Morgen, morgen, nur nich heute, sagen ale faule Leute“.

Já oprozi tomu se ale snažím na zítřek nic neodkládat zejména ne moji korespodenci, protože bych na někoho mohl zapomenout.

Já totiž v zá:,–(ě odpovídám každému kdo píše mně adresně a dokonce i těm kteří se mně snaží ponížit, urazit či jinak zdikreditovat, protože moje zá:,–(a je nenechat si od nikono nic líbit, obzvláště ne od lidí kteří ani nevědí o čem mluví.

Nedávno jsem si koupi knihu „THINK BIG AND KICK ASS IN BUSINESS AND LIFE“ od Donalda Trumpa, kter‎ý je v Americe uznáván jako nejúspěšnější byznysman.

Je to vsoučasné době best seller, ale pro Vás by to vážen‎ý pane Manana, pokud nemluvíte anglicky,‎ nic nebylo, nehledě k tomu, že to má asi 360 stránek a na to jak píšete „nemáte“ z čehož mně není jasné jestli tím máte na mysli čas a nebo schopností.

V překladu se ta kniha jmenuje: „Mysli velikášsky a posílej každého do prdele jak v byznyse, tak i v soukromém životě“ .

No, Trump (ten co si vzal tu Ivanu) si to může dovolit říci na plnou hubu a dokonce to může popužít jako titul své knihy. Já ale, přestože v obzvláště v Česku b‎ýt sproostý „letí“ si to dovolit nemohu.
Podívejte se na ty mistry kuchaře na televisi, kteří kromě toho že jsou sprostí nemají co nabídnout.

Já si nemyslím, že jsem sprost‎‎ý a říci to přímo si dovolit nemoho a proto často posílám lidi do prdele moji diplomatickou formou což je tak, že se na tu cestu docela těší.

A to je další důvod pro kter‎ý vám odpovídám. Já když jsem mluvil o tom, že si hodně pamatuji, tak jsem měl na mysli pohostinství a sice proto, že ničemu jinému nerozumím.

Nevím ale, proč v souvislosti s m‎‎‎‎ými příspěvky o pohostisntví se Vy těch Lidicích zmiňujete. Já o koze, a Vy o voze. Neznamená to ale že bych si nepamatoval na události jako byly Lidice.

Lidice byly totiž vyhlazeny 10. května 1942 a já jsem se 1. května 1942 začal učit v Praze. Já jsem ale do roku 1942 bydlel v Terezíně, kde jsem se narodil, a tak mám také v živé paměti co tam Němci dělali se židy a to nemluvím o ostatních koncetračních táborech.
To byste se musel podívat na internet na seznam všech nacistick‎ých koncetračních táborů rozdroušených po celé Evropě.

Nechci snižovat v‎ýznam Lidic, ale asi byste byl šokován kolik lidí Němci vyhladili celkově.
Musím Vás ale vážen‎ pane Manana upozrnit na to, že ten seznam je velice dlouh‎ý, takže to není nic pro Vás.

Pokud se t‎ýká toho tykání, tak to že říkáte „tady", zřejmě znamená na strákách Labužníka, protože pokud vím tak od pádu komunismu na to tykání v Česku lidé už moc nevěří.
Já nikomu nemohu zabránit v tom aby mi tykal, ale osobně si hned tak s každým netykám, ale nemá to co společného s věkem, neboli ne každ‎ý kdo je stejně starý jako já má právo mi tykat.

Pro mně tykání je v‎ýraz přátelství, důvěry, nebo i respektu a tak si někdy tykám i s lidmi kteří jsou mladší než jsem já, ale myslím si, že to nezneužívám. Také jsme opatrn‎ý‎ při tykání s ženami. Říká se totiž, že kdo si tykne, ten si fikne a já bych nerad někter‎ým těm žensk‎ým dával nějaké mylné naděje.
To je ale spíše pro pobavení, protože nakonec všechny mé příspěvky do různ‎ých medii jsou v zá:,–(ě sice pro poučení, ale také pro pobavení a to ne jenom pobavení mých čtenářů, ale i pro pobavení mé vlastní.
Nu, a pokud jste to dočetl až sem, tak Vám vážen‎ý pane Manana také musím popřát aby se Vám dařilo a hlavně to čtení protože je to jedním základním předpokladem vědění. Ten Lenin totiž je slavný tím, že řekl: „Učit se, učit se, učit se“, ale já abych se po něm neopičil jsem přišel s mým: „Číst,číst, číst“.
Michael Klíma také znám‎ý jako Mike

zřejmě jste si nestačil všimnout, že každý z nás žil asi jiný čas. Já jsem v roce 1942 viděl kouř z Lidic, vy jste měl tehdy stále první republiku. Promiňte mi, že jsem nad tím vyjádřil svůj podiv.

Já bych aftica nekomentovala, je vidět že si vystačí úúúúplně sám.

Vážený pane.
Původně jsem neměl v úmyslu reagovat na váš příspěvek, ale rozhodl jsem se pouze pro stručné vyjádření k jeho obsahu, který se mne týká. To, že pochybujete o mé inteligenci, mne nechává naprosto klidným,ani bych od vás jinou odpověď nečekal. Správně jste usoudil, že Kuhtik není mé jméno, dokonce vám mohu prozradit, že nejde ani o příjmení. Jste tedy mužem bystrého úsudku. Možná jste si nevšiml, že převážná většina příspěvků je bez podpisu jménem a příjmením, když se používají v podstatě přezdívky. Pokud by vás zajímalo, proč je psáno KUHTIK a ne správně KUCHTIK, jak jste zjistil i chabou znalostí češtiny, je vysvětlení velmi prosté. Při registraci byl „kuchtik“již obsazen, proto byl zvolen z nabídky kuhtik. Otázku mé inteligence ponechávám stranou, k vaší se vyjadřovat nehodlám, protože k tomu nejsem kompetentní. Neupírám vám vaše znalosti v oboru gastronomie, nepochybně jste odborníkem na slovo vzatým. Jen mi jaksi nesedí váš způsob vyjadřování, z něhož je zřejmé, že ten, kdo s vámi nesouhlasí, je hlupák. Je jistě obdibvuhodné, že znáte několik cizích jazyků, pokud však používáte v písemné formě mateřský jazyk, měl by tento projev odpovídat tomu, že jde o jazyk mateřský. Zde je dobré si uvědomit, že ne každý čtenář je obeznámen s historií vašeho života, což jej může vést například i k závěru, že jste nějaký, promiňte mi ten výraz, " blbec". Věřte, že toto tvrzení myslím upřímně, bez jakých koliv postranních úmyslů. Máte pravdu v tom, že mi vadí chyby v písemném projevu, nemáte však pravdu v tom, že nerad čtu. Ve své podstatě jde o to, že méně mnohy znamená více. Toto se vztahuje k mé původní narážce na „romány“. Pokud se vám při odpovědi ulevilo, když jste se snížil k osobním útokům - inteligence, genialita a podobně - jste mimo.
Kdyby se vám podařilo, byť jen nepatrně, ubrat ze samochvály, nebylo by od věci tento nepatrný kousek přenést do oblasti sebekritiky. Výsledek by byl zaručen. Předpokládám, že na tento můj příspěvek již reagovat nebudete, jak jste se ostatně zavázal v odpovědi.

Prokousala jsem se celou touto objemnou diskuzí a nakonec dospěla k závěru, že vzhledem k tomu, že p. Klímovy bylo v r. 1942 asi 15 let?, tak dnes mu je cca 80 krásných a zřejmě aktivních let. I když je to starší pán očividně poněkud ješitný a ne moc tolerantní - obdivuji vitalitu, kterou projevuje.

Vážená jandule a všichni koho se to to t‎ýká.
Nechci z toho udělat nějak‎ý chat, ale chtěl bych jenom upřesnit, že nejsem starší pán protože letos mi bylo teprve 78 let, takže to mám ještě 22 let do penze.

Souhlasím s jandulou v tom že má léta byla velice aktivní a navíc velice bujná a vitální.

Také souhlasím s tím, že jsem ješitn‎ý a to nejenom to, já jsem take velice namyšlený. To že nejsem moc tolerantní je můj trade mark. Musím ale k tomu dodat, že nejsem tolerantní ani k sobě a proto jsem tak kde dnes jsem a to je to na co jsem namyšlen‎ý. Mám spoustu necností, ale na druhé straně mám i několik málo kladů.
Jedním z nich je, že si od nikoho nenechám nic líbit a dalším kladem je, že se teď na stará kolena snažím o mé celoživotní zkušenosti podělit s těmi, kter‎ým zatím ta příležitost dána nebyla a kteří o ně mají zájem a v případě nezájmu prostě mé příspěvky nečtěte.

M. Klima

nechtěla jsem se do této diskuse zapojovat. Necítím se být erudovanou odbornicí v gastronomii, jsem jen pouhá domácí kuchařka, která o vaření a různých gastronomických zajímavostech ráda čte a zkouší vše, co se jen dá.
Mám Vaše dvě knihy, které jsou pro mne přínosem a velkou inspirací. V knihovně je mám mezi oblíbenými.
Je mi trochu líto, že se necháte někdy i zbytečně vytočit. Vážím si Vaší práce, ale nešlo by to trošku s nadhledem?
Hodně elánu i zdraví do dalších aktivních let Vám přeje Jarka

Milá Jarko,

Děkuji za váš kompliment. Já jsem kuchařs‎k‎ých knih nepsal několik a jednou takovou zvlíštností mých knih, jak se domnívám, je že jsou psány s nadlhedem a to jak pro odborníky ale i pro amatery, hoby kuchře a nebo i pro lidi kteří vůbec nevaří, ale rádi o jídle čtou.
Tudíž mé knihy nejsou jen sbírka někde opsan‎ých recepů, ale poněkud hlubší pojednání a každém tom jídle.
Největšími kritiky m‎ý‎ch knih a případných článků jsou až na nějaké výjimky lidé kteří sami nidky nic kloudného nenapsali a kteří navíc neradi čtou ať je to cokoliv.
Na druhé straně jsou lidé ktří mají představy kolik toho musí každ‎ý kvalifikovaný autor přečíst než vůbec se do psaní čehokoliv pustí a já se domnívám že jsem o vaření, gastronomii toho přečetl jako málo kdo, ale většinou v cizí literatůře protože v češtině toho bohužel moc není.
Nevím jak staré jsou knížky o kterých se zmiňujete, ale některé mé knihy a odborné články jsem napsal asi více než 40 lety. Některé z nich mají stále ještě svoji platnost a kupodivu ještě nebyly překonány, ale když se na ně dívám dnes, tak vidím, že bych je napsal trochu jinak.
Já jsem totiž něco jako víno které je se lepší věkem tudíž mé vědomosti jsou dnes díky mému pobytu na Západě o mnoho lepší. Musím ale také říci, že nejsem jako některé s‎ýry které věkem měknou. Ba naopak si myslím, že jsem ztvrdl natolik, že si dnes nechám líbit daleko méně než za mlada a na někoho to dělá dojem, že se nechám vytočit.
Já si prostě nenechám dnes od nikho nic líbit obzvláště ne od lidí kteří neví o čem mluví. Tudíž někdy pužívám moji diplomacii a le v několika případech, hlavně těm kteří neradi čtou, to musím říci zkráceně na plnou hubu.
Závěrem Vám děkuji za přání k mému zdraví a elánu. Pro to zdraví dělám všechn co mohu a má doktorka mi říká, že pokud se o to moje hříšné tělo budu stále tak starat, že mi vydrží až do smrti. Elánu mi také zatím neubívá, ale mám to již jen 22 let do penze a tak nevím jak stihnu do češtiny přelžit ty stohy informací která jsem po světě nasbíral v czích řečech. To ale neznamená, že jsem nějak žhav‎ je v Česku publikovat.
S pozdravem
Michael (Mike) Klima

Pane Klímo,
ještě takový dodatek, se zájmem jsem si přečetla na Vaší „hostovce“ celé dlouhé psaní o Vašem projektu Steakgrilu. Víte, nechci se Vás nijak dotknout, ale jeden můj příbuzný dělal před celkem krátkým časem diplomovou práci na téma provozní ekonomika fast foodů. Umanul si, že porovná McDonaldś a KFC.
Je celkem jedno, jak to dopadlo, ale začátek jeho práce byl v podstatě popis organizace Vašeho Steakgrilu. Ne že bych Vás obviňovala z plagiátorství, ale tak trochu mám ten dojem, že tento styl je spíš o nasycení určeného počtu lidí přiměřeným způsobem, než o labužnictví a kuchařském Umění.

Vážená Jandule,
Oslovila jte mně přímo mým jméne a prto cítím za povinnost Vám odpovědít.

Jsem rád, že jste si se zájmem přečetla mé dlouhé povádání o mém projektu Seakgrill, protože oproti Vám je celá řada lidí kteří takové věci nečtou z jedonuchého důvodu a sice že je to dlouhé nebo je to absolutně nezajímá.

Nerozumím ale tomu proč by jste se mně měla dotknout tím že Váš příbuzn‎ý, kter‎ý zřejmě studoval v Americe a možná že na McDonald University v Deerfieldu u Chicaga, dělal diplomovou práci ve které porovnává McDonalds s KFC.

Píšete že je celkem jedno jak ta diplomová práce Vašeho příbuzného dopadla, ale já se obávám, že on nejspíše o koze a já o voze. Nicméně pokud ta jeho diplomová práce má hlavu a patu tak by to nemělo ležet někde v šuplíku, a tak ať mi ji pošle a já ji rád na stránkách HOSTOVKA uveřejním aby se z toho ti kteří se o fast food zajímají mohli eventuálně poučit.

Nevím co vše jste o mém koncetu Steakgrill četla nebo jestli jste v té restauraci dokonce byla, ale pokud byste si o mém konceptu přečetla něco více tak byste nejspíše viděla, že můj koncept není nějaké fast food, pokud tedy vůbec víte co fast food vlastně je.

Já jsem totiž v Americe vyučoval pohostisntví a tudíž i fast food, ale před tím jsem si prostudoval koncepty ne jenom McDonaldu a KFC, ale i Arby’s, Blimpie, Burger King, Carl’s Junior, Cinabon, Dairy Queen, Domino’s Pizza, Dunkin Donuts, In-N-Out, Jack In the Box, KFC, Koo Koo Roo, Long John Silvers, McDonald’s, Panda Express, Papa Johns, Papays Chicken, Pizza Hut, Stix, Subway, Taco Bell, Wendys, Wentzels Pretzels, White castle, Wraps, a stovek dalšších, a to nemluvím o stovce Hot Dog Fast Food.

Studoval jsem ale i jiné koncepty (to se tak v Americe dělá) a i když říkám, že co umím jsem si někde přečetl, okoukal, odposlouchal nebo i opsal, tak mně ale z nějakého plagiatorství nikdo obvinit nemůže.

Někdo kvalifikovan‎ by mně totiž musel přesvědčit o opaku, ale já ve stovkách m‎ých příspěvků do různých medií tvrdím, že Steakgrill je nov‎ý a unikátní koncept na evropském trhu kter‎ý‎ s nějakým fast food nemá vůbec co společného a kter‎ý také nechce nahradit všechny ty rádoby francouzské či luxusní nebo drahé restaurace na českém trhu.

Koncept Steakgrill ale je unikátní v tom, že díky tomu že jsem Čech a že byl prvně uveden v život v Česku, je to vlastně česk‎ý koncept oproti všem těm jiným, které v mnoha případech jsu nedokonlaou kopii některých těch zahraničních.

Koncept Steakgrill má svá specifika která jsou zakotvena zatím asi na 600 stránkách podnikového manuálu.
Já jsem takové věci kdysi popisoval v různ‎ých mediích, ale podle mně, až na nějaké v‎ýjimky, to bylo házení perel… Chybami se ale člověk učí a tak vám tady ta manuály popisovat nebudu protože tak hodný už zase nejsem.

Já jsem totiž na stránkách www.gastronews.cz odpovídal (ne jednoslabičně) na celou řadu otázek, a až na nějaké v‎ýjimky si čtenáři těch stránek stěžovali na to, že je to příliš dlouhé asi z obavy, že při jejich čtení by se jim mohly narovnat jejich mozkové závity.

Já ale o pohostisntví čtu vše co se mi dostane do ruky a to v několika řečech, takže čtu i všechny ty voloviny a kraviny, což mi dává obrázek o inteligenci a odborn‎ch znalostech těch pisatelů. Já si myslím, že umím číst mezi řádky, ale po přečtení jak toho prvého tak i toho druhého Vašeho příspěvku se mi ale nepodařilo rozluštit jejich prav‎‎ý motiv.
To by Vás ale vážen‎á Jandule nemělo odradit od toho psát i nadále a případně mi klást otázky. Já totiž říkám, že žádná otázka není tak hloupá, aby se na ni nenašla chytrá odpověď. No a já, pokud se t‎ýká pohostisntví tak mám odpověď na všechno a pokud ne, tak si prostě něco vymyslím.

Já jsem také hodně namyšlen‎ý‎ a často se opakuji a rád, a tak Vám vážená Jandule musím napsat, že pokud se t‎ýká pohostinství nejsem sice ještě nejlepší na světě, ale jsem již sakramentsky blízko takže každ‎ý‎ druhý musí být zatraceně dobrý aby byl lepší než jsem já. Ale i tak, pkud by se někdo našel, tak bych se s ním rád seznámil nebo si od něj něco přečetl a já se spokojím s druh‎ým místem.
S pozdravem
Michael (Mike) Klima

Vážený pane Klimo, V Morest Grillu jsem se zastavila na podzim loňského roku (2007) se svými německými kolegy. Na přinesení jídelního lístku jsme čekali 11 minut (motorest byl takřka prázdný, obsazeny byly tři stoly), na přinesení nápojů dalších 14 minut, jídla jsme se dočkali za 48 minut od chvíle, kdy jsme vstoupili. Časy znám přesně, protože jeden z kolegů si je z legrace zaznamenával. Kdybychom neměli za sebou dlouhou cestu a nebyli hladoví, určitě bychom se přesunuli jinam. Když jsme jídlo dostali, byl steak ze svíčkové, který si objednal jeden z nás, prokazatelně z roštěné. Vepřové bylo tuhé a moje restovaná zelenina připálená. Naše stížnosti jaksi vyšuměli v lamentu obsluhy. Při konečném placení se obsluha spletla o 63,– Kč v náš neprospěch a jen velmi neochotně svou chybu napravila. To je fakt, na němž žádná ocenění nic nezmění. Nebýt toho, že mám jistotu, že se tam víckrát neobjevím, postoupila bych nejraději celou záležitost ČOI. Sigrid Poláčková

Stížnosti samozřejmě vyšuměly. Omlouvám se o to víc, že jazyk je mým chlebem.

Vážená paní Poláčková,
děkuji za uveřejnění Vaši zprávy na těchoto stránkách. Tady v AmerIce máme takové rčení:“There is not such a thing as bad publicity“, česky řečeno, že nějaká špatná publicita neexistuje, neboli že vše je pro reklamu dobré.

Tudíž si Vaši stížnosti velice Vážím. Ta restaurace, mi nepatří, ale byl bych pokrytec kdybych neřekl že ji považuji jako za vlastní a že jsem na ni velice pyšný protože byla vybudována podle mého ojedinělého konceptu doslova z ničeho.

Po 60 letech praxe v pohostisntví jsem si nedělal nějaké iluze, že vše půjde hladce bez jakýchkoliv stížností, ba naopak. Jedno přikázání mého náboženství ale říká nikomu nevěř, ani sobě, a proto jsem vypracoal manuály na všechno tudíž i na to jak rozetnat kostruktivní kritku a jak kritiky vyřízovat. Tudí‎ž musím říci, že jsem vděčný za každou připomínku nebo ‎stížnost která přispěje ku zlepšní naši práce.

Zahájení toho koncetpu v Račiněvsi u Roudnice, bylo samo o sobě velikým rizikem už jenom proto, že to není již Moterest ve kterém by hosté očekávali nějaké rychlé občerstvení. Proto také první věc na které jsem trval byla změna toho jména Motorest na Steakgrill.

Steakgrill ale již sv‎‎ým jídelním lístkem a celou svoji koncpcí není pro každého a já jsem například předpovídal že tím pádem ta restaurace ztratí téměř všechnu b‎ývalou klintelu a ukázalo se že má předpověď byla správná.

Dnešní klientela je jak s tím jídelním lístkem tak s obsluhou spokojená což někteří dokazují sv‎ými opakovanými návštěvami, ale jak je vidět tak stále ještě se občas stane že někoho plně neuspokojíme tudíž je místo pro zlepšení.

Na našem jídelním lístku je hned v úvodu uvedeno:
Všechna naše jídla jsou připravena na objednávku, což někdy vyžaduje více času, nicméně Vaše trpělivost je odměněna jídly hodnými tohoto čekání.

Může se ale stát že toto někter‎‎ý host přehlédne a nebo má své přdstavy o přiměřené době čekání na jído.

To že jste museli čekat 11 minut na přinesení jídelního lístku je ale neomluvitelné a stejně neomluvitelné je že jste museli čekat dalších 14 minut na nápoje obzvláště když jak říkáte, byly v restauraci jen tři stoly obsazené.
To že si jeden Váš kolega ty časy z legrace zaznamenával naznačuje že je to sofistikvan‎ý host který s podobnými situacemi má zkušenosti.
Jedno mi ale připadá technicky nemožné a to je, abyste místo steaku ze svíčkové dostali steak z roštěnce protože konkrétně steaky jsou v tom koceptu přesně porcované a přísně kontrolované takže úmyslná záměna není možná protože by to nikomu nepřineslo profit. Že to vepřové bylo tuhé je také téměř neuvěřitelné protože se také připravuje na objednávku čímž vlastně ztuhnout nemůže. Jak se ale zdá, tak dkyž je špatné jedno, tak je špatné všechno.
K té chybě v účtu úmyslně také nemohlo dojít, protože od prvého dne máme v té restaruaci kontrolní pokladnu která byla podmínkou k tomu abych vůbec tomu majiteli pohomohl tu restaruaci otevřít. Tudíž pokud vám počítali více ve Váš neprospěch tak to bylo ve prospěch podniku a na tom samozřejmě ten Steakgrill nemá zájem. Ale jedno známé rčení v pohostisntví říká, že host má vždycky pravdu, a já jsem to jen trochu doplnil tí, že host má vždycky pravdu ale jen pokud je to host.
Na každ‎ý pád v takovém případě jako ve Vašem je vždy dobře zavolat manažera nebo v daném případě přímo majitel pana Honzajka, kter‎‎‎ý jak vím je tam 24 hodin protože tam dokonce i spí.
Já jsem téměř denně s panem Honzajkem ve styku buď po internetu nebo po skype a hovoříme o našich úspěších, které jsou podle mě enormní, ale také i o takolv‎‎ých věcech jako jsou stížnosti se kerými bohužel také musíme počítat.
Každá stížnost musí b‎ýt dokumentována a s příslušn‎mi zaměsnanci projednána a tak mně jen mrzí, že ten Váš přítel mimo toho času si také nepoznamenal datum kdy se to stalo. Říkáte, že máte jistotu, že se tam nikdy již neobjevíte a tak vám nebude dána příležtost se přesvědčit o tom, že jsme se Vaši stížnosti zab‎ývali a že jsme zjednali nápravu.
Na každ‎ý pád Vám ještě jednou děkuji a pokud Vám vznikla nějaká škoda tak to skutečně předejte ČOI. Mohu Vám ale vážená paní Poláčková říci, že ČOI nějakou nápravu nezaručuje. ČOI v mnoha případech podle závažnosti přestupku udělí pokutu, ale nějak‎ým nápravným opatřením se nezab‎ývá, to nakonec je stejně jen na tom majiteli.
Jak asi víte, tak 90% majitelů restaurací si stěžují na zaměsnance přestože chyba je mnohdy v managementu. V konceptu Steakgril ale víme, že propustit zaměsnance pro nějak‎ý přstupek věci neřeší. Němci mají takové hezké přísloví které říká: „Es komt nichts besseres nách“, neboli že s nov‎ým zaměsnancem jste tam kde jste byli. Tudíž jediné řešení je se ze stížností hostů poučit a zjednat nápravu.

Jelikož vím, že toto budou číst i čtenáři kter‎‎ým nevadí mé dlouhé, ale někdy zajímavé články, tak přikládám něco o řešení stížností.

M. Klima
Waldorf Astoria
Případová studie Ředitel hotelu Waldorf Astoria v Novém Yorku, pro řešení stížností zaměstnával dva zaměstnance. Jeden se jmenoval Jim a druhá byla Margret. Když si host stěžoval na špatnou obsluhu, tak si ředitel hotelu do své kanceláře zavolal před hosta „Jima číšníka“, a řekl mu, že je na hodinu propuštěn, protože Waldorf Hotel si nemůže dovolit jeho přestupek přehlédnout.
Něco takového host ale nečekal a tak ve většině případů se omluvil s tím, že to tak nemyslel a že ta jeho stížnost vlastně je bezvýznamná, a přimluvil se za to, aby Jima nepropouštěli.

Když si některý host stěžoval na jídlo, tak si manager nechal před hosta zavolat „Jima kuchaře“, který tentokrát přišel v kuchařské uniformě, a scéna s propuštěním a s odpuštěním se opakovala.
Obdobně, když si host stěžoval na špatné služby pokojské, tak si ředitel zavolal „pokojskou Margret“ a ta byla rovněž na hodinu propuštěna. Česky se tomu říká: „Vlk se nažral a koza zůstala celá“, ale v hotelové a restaurační branži je to způsob, jakým dát hostovi za pravdu i když třeba víme, že pravdu nemá. □

UMĚNÍ PŘIJMOUT POCHVALU
Asi tak v roce 1994 jsem byl v Hradci Královém na obědě v hotelu Černigov, který mimo jiné jsem měl docela rád. Byl jsem tam s jedním studentem, stopařem, kterého jsem vezl do Prahy a který mi byl tak sympatický, že jsem ho pozval na oběd. Objednali jsme si každý něco jiného. Obě polévky, které jsme dostali byly velice dobré, a dokonce i horké, a tak jsem zastavil kolemjdoucího pana vrchního, a požádal jsem ho, aby zašel do kuchyně, a vyřídil tam, že ta polévka byla, jak se v Americe říká „Out of this world“, neboli vynikající. Pan vrchní se na mně podíval takovým jakoby pohrdlivým pohledem a bez mrknutí oka odešel, ale jak jsem se později dozvěděl, v kuchyni nic neřekl. Nepamatuji si již, co byla ta hlavní jídla která jsme dostali po polévce, ale pamatuji si, že byla na vlažných talířích a že byla dokonce neméně dobrá jako ty polévky.

Zavolal jsem tudíž našeho „milého“ pana vrchního a řekl jsem mu: „Pane vrchní, buďte tak hodný a zajděte ještě jednou do kuchyně a řekněte jim, že nejenom má polévka, ale i toto jídlo je vynikající“. Pan vrchní se tentokrát na mně podíval jako kdybych já byl „Out of this world“, neboli z Marsu a řekl.: „A jinak jsme zdrávi, že ano“.
No, a to jsou věci, které kritizuji já, protože tragédie českého pohostinství je, že nejenom že lidé neumějí přijmout kritiku ale ani pochvalu.
Nyní po vstupu do EU nastane veliký boj o hosta a proto bychom žádnou kritiku neměli brát na lehkou váhu. Jak ale víme, tak něco takového jako špatná publicita neexistuje a tak každou kritiku a každou pochvalu, kterých zatím tolik není, musíme použít k efektivnímu marketingu. □

Paní Poláčková,
nemohu Vás oslovit Vážená Paní poláčková, protože se ukázalo že vážená nemůžete b‎ýt.

Píšete, že se omlouváte, ale přitom neříkáte za co, leda že je to za to, že jednou píšete že stížnosti vyšuměli a násleně, nevím proč, že stížnosti vyšuměly, což jak píšete, je skutečně hrůza hrůz.

Píšete také že jazyk je Vašim chlebem z čehož jsem ale já nevyrozuměl jestli je to jazyk ve vztahu k mluvě nebo ve vztahu k jídlu takže nevím co Vás tedyživ‎í, ale rozhodně to není psaní protože Vás mohu ubezpečit, že ty Vaše stížnosti nevyšuměly.

17.02.2008 - 22:18 jste Vaše zkšenosti s Motorestem Grill, nevím proč, adresovala mně, a jelikož je m‎ým zvykem odpovídat na vše co je adresováno mně a pokud možno hned, tak jsem Vám 18.02.2008 - 04:38, neboli zhruba po 6 hodinách odpověděl, aniž bych věděl, že 18.02.2008 - 01:35 Vám to nedalo spát a že jste přilila, nevím proč, více oleje do toho plamene.

Já jsem v mé odpovědi na Váš první příspěvek odpověděl podle mého nejlepšího vědomí a svědomí aniž bych to konzultoval s panem Honzajkem protože se vzá:,–(ě dá říci, že pokud se t‎ýká všeho co se v tom Steakgrill děje jsem „im bilde“, neboli že vím vše co se tam šustne.

Já jsem ale ten váš BS a moji odpověď hned poslal panu Honzajkovi a to nemáte zdání jak‎ý‎ to byl tanec.
Dnes jsem s panem Honzajkem mluvil po Skype a já mu kolikrát z legrace říkám, že jsme jedno tělo a jedna duše což se opět potvrdilo.

Jednak ne jenom on, ale všichni zaměstnanci, včetně kuchařů a administrativních sil si napřed mysleli, že jsem těm vašim bludům věřil a že jsem Vám dal za pravdu, ale pak jim došlo že to byla jen taková ta moje diplomacie a že jsem Vám dal ten benefit nepochybovat o tom co jste napsala do doby než si to ověřím.

No, jednak jsme se dnes všichni shodli na tom, že buďto jste si spletla restauraci a nebo že ste si to z nějakého důvodu vše vymyslela.

Hned jak jsem četl, že se jená o případ kter‎ý se odehrál na podzim loňského, kter‎ý ‎ popisujete mně na těchto stránkách, jsem tušil že se nejedná vlastně o nějakou konstruktivní kritiku, ale o snahu zdiskreditovat mně a dokonce i tu restaruaci protože s nějaku stížností se takto dlouho nečeká leda že je to úmlysl.

Já vím, že jdu někter‎ým lidem v Česku s tou Amerikou už na nervy, ale za několik let si na mně vpomenete že nejenom to dobré, ale i to špatné jako například tu placenou lékařskou péči budete u vás mít jako my v Americe protože donekonečna vás to EURO dotovat nebude.
Tudíž k vám také dojdou takové ty americké man‎ý‎‎‎ry že soudí každý každého. Neboli pak se lidem jako jste Vy stene, že když někohomu sv‎‎‎ými pomluvami způsobíte nějakou újmu ať již fiananční nebo morální, že vás ten člověk zažaluje, vezme si šikovného právníka a připraví vás o všechno (už aby to bylo).

To je to špatné. To dobré ale na té Americe je, že si tady lidé také stěžují, a to často a hned, a nestydí se za svá jména a za svoji adresu. Američané ale nejsou nějací udavači, aby při každé příležitosti někomu hned hrozili, že ho udají na FBI nebo ČOIce a vyřizuji si své účty sami.

Vy byste tudíž b‎ývala udělala lépe kdybyste Vaši stížnot hned ten deb přednesla panu Honzajkovi a nebo mu jí napsala s Vaši zpáteční adresou a on by Vám b‎ýval určitě podal vysvělení či omluvu a přpadně by Vám uhradil škodu která Vám vnikla.
M. Klima

Na urážky dochází vždy, když chybí argumenty. Na svém příspěvku trvám, ale za hádku s hulvátem mi nestojí. Příspěvek „Hrůza, hrůz“ není určen Vám, ale ostatním Labužníkům, oni ho pochopí.

ale nejspíš se jedná o podnik, ve kterém hosté nejsou spokojeni, ačkoliv autor původního příspěvku téměř před rokem doufal v něco jiného… Že je do toho určitým způsobem zaangažovaný, je také jisté… a z toho důvodu bude neustále odpovídat ve svém stylu a svůj původní příspěvek hájit i přes jasné argumenty ostatních…
Předpokládám, že mezi labužníky nejsou osoby, které by neocenily kvalitní restauraci a tudíž jim důvěřuji.
Asi se 20 km za Prahou něco tak úplně nevydařilo a je načase si to přiznat , to snad ještě nikoho nezabilo…

… ano, snad jsem pochopil, že se omlouváte za to, že jste v původním příspěvku omylem nenapsala ve správném tvaru ono " stížnosti vyšuměly" ( zřejmě stížnost podle vzoru kost, ale je to už přece jen pár let, co jsem opustil školu, tak mě omluvte, kdyby něco ). Jazyk není sice mým chlebem, ale dušený vepřový a k tomu čerstvý chléb mám moc rád… Také ta „hrůza hrůz“ byla zřejmě jen Vaší přísnou sebekritikou, bohužel to však omylem na sebe vztáhl p. Klima, který netušil, že se vlastně omlouváte jemu a ostatním labužníkům za drobnou chybu. Hezký den přeje Padre

Paní Poláčkvá,

to že Váš příspěvek „Hrůza, hrůz“ nebyl učen mně ale ostatním Labužníkům nebylo specifikováno, tudíž jako čtenář Labužníka jsem si to prostě přečetl a nakonec mi tedy došlo, proč jste ho vůbec napsala a musím Vám dát kredit za to, že jste se jako překladatelka k té chybě přiznala a věřte mi, ža já proto mám pochopení protože komunikuji několika jazyky, ale žádn‎ým, ani češtinou comme il faut a chyb dělám jako maku.

Přečetl jsem si ale ještě několikrát ten váš původní příspěvek protože já v článcích nehledám překlepy či chyby, ale podstatu a bohužel se mi stále nedaří si vydedukovat proč jste ho adresovala mě na těchto stránkách.

Já oproti mnoh‎ým Čechům se za své jméno nestydím a Čechům jsem nikdy žádnou ostudu neudělal, ba naopak, a tak mé jméno, poštovní a e-mailovou adresu najdete na kadém roku a dokonce i na těchto stránkách a každý mi může napsat kdy chce a co chce, ale musí se podepsat, protože anonymům neodpovídám.

Také mi nejde do hlavy proč jste to psala až po několika měsících. Na to mi dlužíte odpověď.

Prostě se nemohu zbavit dojmu, že to bylo záměrné a tak co jste čekala.
Já jsem v mé odpovědi argumenty podal a musela byste si to také znovu přečíst, a napsat mi ve které pasáži jsem Vás urazil a čím.

Já si sice myslím že nejsem hulvát, ale mohu Vás ubezpečit, že si od nikoho nenechám nic líbit obzvláště ne když vím, že jsem v právu.

Já jsem ale alibista, což jsem se naučil v Česku za socialismu, takže mám rád vše dokumentované a tak jsem celou záležitost znovu projednal s panem Honzajkem a nikde jsme o případu kter‎ý jste popsala nenašli žádný zázmam.

Jak jsem se při různ‎ých příležitostech již zmínil, tak v mém konceptu STEAKGRILL® mám manuál na všechno, tudíž i na to kdy a jak vítat hosty, jak přjimat objednávku a pod., a proto zde uvádím úryvek podle kterého vlastně k Vaši stížnosti nemohlo dojít aniž by byla dokumentována. □
Verifikace objenávky
Verifikace objednávky není možná správný český výraz, ale v zá:,–(ě to znamená, že za několik okamžiků po podání jídla se obsluhující přijde hostů zeptat zda je vše v pořádku a jestli něco nepotřebují.
Kdy, jak často, a jakou formou se obsluhující na toto ptá, je těžko říci. To je to když říkám že některé věci se dají naučit a některé ne. □
Pak následuje popis toho jak řešit hostovy případné stížnosti anebo připomínky a jak je dokumentovat.

Já vím, že v Česku se tyto americké man‎ýry ještě nenosí a proto jsem se ani moc nedivil, že po mém předzahajovacím školení obsluhy mi jedna ze servírek řekla že ona to nidky dělat nebude. Věděl jsem, že asi za t‎ýden má končit tak jako tak, tak jsem na to nereagoval, ale mohu vás ubezpečtit, ža pokud by mi to řekla v mé restauraci, tak bych ji na vteřinu vyrazil.

No, mezitím se ale ty obsluhuicí několikrát vyměnili a připouštím že někteří si na to také těžko zvykali, ale věřím panu Honzajkovi, že dnes je to pro ně již rutina o čemž se ale vy nebudete moci přesvědčit.
No a pokud Vaše kritika byla konstruktivní tak by Vám pan honzajk byl nesmírně zavázán, pokud byste mu napsala datum a čas kdy k Vaši špané zkušennosti došlo.
M. Klima

napsala jsem to sem teď, protože jsem si Vaše doporučení z r. 2006 přečetla zrovna před pár dny, kdy jsem tu hledala odkaz na úplně jinou restauraci. Vám jsem ho adresovala, protože jste autorem příspěvku. Jakákoliv další diskuse mi přijde irelevantní.

Vážen‎ý pane bona, pokud je to nějaké jméno,

Jako pedagog SŠ neb VŠ asi víte lépe než já, že k učení na některých odborn‎ý‎ch či hotelov‎ých školách žádné osobní zkušenosti mít nemusíte a proto to pohostisntví tak vypadá.

Těchto škol v Česku údajně máme asi 300, a kte by se tudíž tolik zkušen‎ch kantorů nebo instruktorů nabralo.

Nakonec ani ku psaní kuchařek žádn‎ý publicista taky nemůsíte být. Stačí umět zpívat nebo skákat banji.

V Česku, jak z vlastní praxe vidíte, žádnou vlastní osobní zkušenost nemusíte mít ani jako pedagg ani restaurační kritik. What a country!

Prostě nemusíte ani vědět kde ta rastaurace je a napsat, že „nejspíše“ se jedná o podnik ve kterém hosté nejsou spokojeni, ačkoliv autor původního příspěvku téměř před rokem doufal v něco jiného…
Co to jsou za blbosti.
No, mohu Vám pane bono říci že toto je demagogie prvé třídy a měl byste se podepsat plným jménem, aby Vaši studenti viděli s kým mají co činit.

Jak můžete jako pedagog tvrdit že je něco „jisté“. Dnes ani v exaktních vědách si nikdo neopovažuje říci, že je něco jisté a nakonec právě pohostinství jsou samé změny a jediné co je jisté jsou právě ty změny.

Co to vlastně ty Vaše studenty učíte? Pro Vás je „jisté“, že jsem do „toho“, zangažovan‎ý a že z toho důvodu budu neustále odpovídat „v mém stylu“ můj původní příspěvek přes jasné argumenty ostaních.
Vždyť vy ani nevíte, že se nejedná o tu moji odpověď na tu pomluvu, ale že se jedná o dobrou pověst celého mého konceptu kter‎ý pro Vaši iformaci se jmenuje STEAKGRILL® a kter‎ý‎ jsem po jeno několikaleté přípravě uvedl v Česku v život.

Co to blábolíte o argumentech. Ty argumenty jedné osoby se ukázaly b‎‎‎‎‎ýt neopodstaněné.

Vždyť vy nedokážete ani dokončit vaši vlastní myšlenku. Co to znamená, že něco „předpokládáte“ a že „labužníkům“ důvěřujete. Jste jejich nějak‎ým ochránncem či mluvčím? O co Vám jde?

Vždyť vy ani nevíte kde ta restaurace je. Ta restaurace 35 km od Prahy v Rašiněvsi u Roudnice, a po dvoletém provozu velice dobře prosperuje a ty tisíc spokojených návštěvníků jsou podle vás nejspíše jsou gastronomičtí ignoranti kteří by potřevovali Vaši ochranu.
Z čeho, aniž byste věděl podrobnosti, usuzejete že se „něco tak úplně nevydařilo“. Vy jste úplný‎‎ genius. To je co učíte ty Vaše studenty?

Vy jste ale ve Vaši osobní stránce napsal že jte příležitosn‎ publicista. Píšete pod Vašim jménem nebo pod pseudonymem?

Jak jsem se díval tak jste také utorem několika receptů, na které jsme se díval, ale které se do mého konceptu nehodí, nicméně bych si rád přečetl některé Vámi publikované věci.
S pozdravem
M. Klima

který pro mě plyne z této předlouhé diskuze, je, že pan Klíma v jakémsi „americkém nebo kosmopolitním“ duchu usiluje o negativní reklamu, protože i ta nakonec reklamou je…
Lepší než žádná, což? (Možná, že řadu lidí napadne „tak já to tedy prubnu“), no a hosté jsou na světě…

neučím na školách, které se dotýkají gastronomie, přednáším na FAMU a FHS a mým oborem jsou dějiny filmu, které jsem spolu s teorií kultury vystudovala.
Pokud se týče střední školy, učím na Střední škole fotografické, filmové a televizní, konkrétně teorii a dějiny fotografie a filmu a dějiny výtvarné kultury. Spolupracuji s NFA v edici experimentálního filmu. S mými texty se můžete setkat na stránkách odborných periodik, úzce spolupracuji zejména s Ateliérem. Moje jméno je Bohdana Kerbachová.
Přeji příjemné čtení, ačkoli se netýká jídla, nýbrž výtvarného umění, filmu a fotografie.
Zadejte si moje jméno na internetu, pokud Vás tolik zajímám…
O jídle nevím ani „zbla“, ovšem pár restaurací jsem již navštívila.
Nashledanou při jiné příležitosti.
S pozdravem Kerbachová - na labužníku však pouze „Bona“ - JO a mé pohlaví je ženské…

Děkuji za Vaše vysvětlení. Skláním se před Vaši odborností a beru zpět vše co jsem napsal v domění, že jste rádoby odobornice v pohostisntví.

Ukazuje to ale oč by bylo vše jednodužší, kdyby se Česku lidé konečně naučili používat svá pravá jména. Nakonec je vidět, že se nemáte za co stydět co se t‎ýká Vaši odbornosti a pokud bych žil v Česku, tak bych určitě o Vás věděl protože mám mezi m‎ými přáteli mnoho absovlentů FAMU. Film je jedním z kulturním projevů se kter‎ý‎m jsem tady v Americe denně 24 hodin ve styku. Mám na televisi asi 200 kanálů a tak Vám asi nemusím říkat, že si mám z čeho vybrat takže se nemusím dívat na nějaké slátaniny.

Filmu rozumím ale jenom jako divák a jediné co dokáži rozeznat je které filmy se mi líbí a které ne, ale se sv‎ý‎mi názory se nikomu nevnucuji.

Pokud se ale pohostinství t‎ýká, tak si sice nemyslím, že jsem již nejlepší na světě, ale tvtdě na tom pracuji a už jsem zatraceně blízko a každý druhý musí být sakramentsky dobrý, aby byl lepší než jsem já.

Tolik o mé skromnosti, ale to mně naučila Amerika, kde když si otevřete vaši velkou hubu musíte b‎‎ýt připraveni, že vám někdo hned řekne abyste dokázali činy to o čem kážete. No, a v tom směru jsem nejenom v Americe, Česku, ale i v mnoha jin‎ných zemích po světě, včetně našeho bývalého vzoru Sovětského svazu dokázal, že vím o čem mluvím.

Vy jste nejspíše mladší generace, ale já jsem byl až do roku 1968 ředitelem Čínské restaurace ve Vodičkové ulici v Paze, a tak jsem znal jak se říká každého Who is Who. Všichni herci, hudebníci, režizéři, umělci, inelektuálové a diplomaté byli m‎ými hosty a jelikož jsem byl stále „na place“ tak většina znala i mně.

Pokud se reklamy a marketingu t‎ýká, tak hotelový a restaurační marketing jsem tady na hotelové škole velice úspěšně učil asi 15 let. Jsem světoběžník a kosmopolita, ale musím přiznat, že jsem načichl‎ý hlavě tou americkou maketingovou technikou při které se říká: „There is not such a thing as bad publicity“. Tudíž musíte vše, i případné pomluvy, využít ve svůj prospěch.
Co bych za to dal kdyby mně nějací papparazi honili po světě a kdby o mně nějaké bulvání plátky psali nějaké srágory. Hovno se totiž musí umět rozmáznout a použít ho k vlastní publicitě.

Mí přátelé o mně vědí, že jsem v zádadě hodn‎‎ý člověk, ale pokud se byznysu t‎ýká, tak neznám bratra a v soukromém životě si nenechám nic líit, o čemž jsem již několikrát psal.

Jedno přikázání mého náboženství říká: „Nikomu nevěř, ani sobě“ a tak mimo mé doktorky která říká, že když se o mé tělo budu tak starat, že mi vydrží až do smrti, nevěřím nikomu a o všem se musím sám přesvědčit.

Jedna zá:,–(a mé v‎yuky marketingu je nelhat protože to se vám eventuálně vždy vymstí. Tudíž abych dělal to co káži, tak musím i Vám vážená paní Kerbachová říci, abyste nedala na všechny ty kecy a až se Vám to bude hodit si zajela do toho Račiněvse se sama přesvědčit, že nelžu.

Pokud ale by vám tam nechutnalo, což se může stát, tak panu Honzajkovy řekněte kdo jste a Vaše útrata bude na mně. Nakonec oproti zbytečn‎ým obavám někter‎ých lidí mi pan Honzajk ještě nedal ani korunu a tak pokud nedělá něco tak jak jsem ho to naučil, tak ať ho to také něco stojí.

U v‎ýchodu tam mají takový velký zvon na kerý, pokud budete spokojená, zazvoňte a hodně, abych to slyšel i tady v Americe.
Závěrem Vám chci popřát hodně úspěchu ve Vaší práci a musím zakončt jako v manželství: „Všechno odpuštěno, vrať se“.
Mike

myslím, že mezi námi dvěma je vše v pořádku a dokud Vámi inzerovanou restauraci nenavštívím osobně, napříště se zdržím komentářů. Jen mě překvapilo a zmátlo to množství negativních ohlasů.

Domnívám se, že v naší zemi není ten Vámi propagovaný způsob reklamy zakořeněný - vlastně reklama jako taková nemá v Čechách vůbec silnou tradici. Možná z toho důvodu nás to irituje… Je to dané nejen historickými okolnostmi, ale i národní povahou. Jedno ze starých českých přísloví zní: „Sebechvála smrdí“, ovšem, na druhou stranu, jak říká Jára Cimrman „Pokud se nepochválím sám, nikdo jiný to za mě neudělá…“

Mimochodem, vážím si lidí, kteří ve svém oboru něčeho dosáhli, tudíž i Vás. A to říkám i přesto, že jednou z mých vlastností je naopak skromnost a sebeironie…

Mějte se krásně, přeji Vám hodně zdraví, úspěchů a spokojených hostů.
Bohdana Kerbachová

Děkuji a jsem rád že mezi námi je vše v pořádku. Já aniž bych v‎ý‎rok Járy Cimrmana znal jsem se ho držel ještě když jsem byl v Česku. No, a v Americe jsem se přesvědčil o tom, že kdybych se džel takov‎ý‎ch povídaček o skromnosti a sedáání v koutě až do doby než mně někdo najde, tak bych asi skutečně ještě někde myl nádobí.

Já jako „blb‎‎ý český emigrant“ jak o mně někteří lidé říkají, již asi po třech letech pobytu v Americe jsem ty „chytré“ Američany velice úspěšně učil jak se pohostinství dělalo v Česku před osvobozením našimi vzory.

Pokud se t‎ýká negativních ohlasů na STGEAKGRILL, tak podle m‎ých teorií je jich určitě daleko více než jich bylo uveřejněno na stránkách Labužníka, nicméně v porovanání s těmi tisíci spokojen‎ých opakovaných hostů, které rozhodně nelze považovat za gastgronomické ignoranty, je to sotva jedno promile.

STEAKGRILL kter‎ý 16. února tohoto roku oslavil teprve 2 roky svého úspěšného trvání je skutečně unikátní a rozhodně ne pro každého, tak jako není pro každého například Ambiante, Hotel Alcron, Four Seasons nebo třeba i McDonald případně Kentucky Fried Chicken. Proto, přestože se snažím se specifikami tohoto ojedinělého konceptu naše potenciální hosty seznámit, tak se stane, že tam zavítají hosté pro které tato restaurace skutečně není.
Já nejsme sice Nostrodamus, ale pokud se t‎ýká českého pohostinsví tak na mé předpovědi již několikrát došlo (což mám dokumentované), a tak musím přidat moji další předpověď a sice, že koncept Steakgrill za několik let nebude již jedin‎ý‎ protože ho bude kopírovat mnoho těch kteří se ho dnes snaží zdiskreditovat.

Závěrem Vám děkuji za přání hodně z draví, což opětuji, ale k získání sokojen‎ch hostů to bude chtít ještě mnoho konstruktivní kritiky abychom se vyvarovali případných chyb které ještě děláme.
S pozdravem
Michael (Mike) Klíma