Francie - ponekud rozpacity zazitek

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
buraci
1136 příspěvků 11.07.06 11:19
Francie - ponekud rozpacity zazitek

Chtela bych se zeptat tech, kteri nekdy zamirili na dovolenou do Francie, jaky pocit ci vzpominky v nich ona navsteva zanechala? Na navstevu Francie jsem se tesila minimalne pul roku, vybavila jsem se pruvodci i poznatky z webu, kam se podivat a co si dat. Skutecnost me ponekud zarazila, do mesta, kde jsme byli ubytovani jsme dorazili po devate vecer v sobotu, kdyz jsme se chteli najist, bylo nam v nekolika restauracich receno, ze jiz nevari, pripadne si nas obsluha vubec nevsimala. Zivot nam zachranila poradna naloz foccacii, kterou nas vybavili kamaradi Italove, u kterych jsme se po ceste zastavili. Druhy den v nedeli bylo pro zmenu skoro vsude (krome baru) zavreno. V pondeli v devet hodin rano meli v pekarnach (objeli jsme tri) pouze posledni kousky baget a zbytecky pizzy a pissaladiery, nastesti se nakonec nasly i dva croissanty. Ve vetsich obchodech (Auchan) bylo kdykoliv plne parkoviste a spousta lidi, pri nakupu tam clovek stravil minimalne hodinu. V poledne prislo dalsi zklamani, nebylo mozne sehnat ponekud jednodussi restauraci (treba samoobsluznou), kde by se clovek s detmi rychle najedl necoho tepleho a ne zas tak draheho, tyto restaurace jsou treba v Italii pomerne rozsirene a nevari se v nich spatne. Ve Francii jsme nalezli pouze restaurace s platenymi ubrousky, vinem v kosicku, cenami horentnimi (menu 2 chody za 15 a vice euro) a nafucenou obsluhou. Dalsim zklamanim byla orientace jak na silnicich (znacky mizely a zase se po chvili objevovaly, pricemz nepochopitelne menily barvu z bile na zelenou a naopak), tak na turistickych cestach (nebylo mozne najit zacatek). Ale ne vsechno bylo uplne spatne, mestecka v horach byla krasna, levandule kvetla, more bylo teple, nezmokli jsme a ve vyprodeji jsem se vybavila uzasnym nadobim. Ale az budu chtit stravit klidnou dovolenou, na ktere budu vedet, ze v poledne sezenu pro deti teple jidlo a rano snidani, pojedu radsi do Italie. Pro doplneni: Dovolenou jsme stravili prvni tyden cca 50 km na sever od Marseille, druhy tyden u Nice.

Reakce:
possum
464 příspěvků 11.07.06 14:02
buraci,

tak to te lituju. Ja tam byla pred 8 lety, sice se zajezdem, ale vzdycky jsme mohli po svem a do urcite doby se vratit. Coz jsme tedy delali. Byli tam i Americani, tedy puvodem ceska, a ta si delala legraci, ze nas je lehky najit, protoze jsme vzdycky v nakym zradelnim obchode ci cukrarne. :-)) Je fakt, ze nemaji radi amiky, a vubec je lepsi nemluvit anglicky, ale co se da delat, kdyz francouzsky neumis. Za chvilku jsem ovsem prisla na to, ze jsou moc hodni a vstricni, kdyz jsem jim vysvetlila, ze jsem z Australie, ale narozena v cesku. A znackovani silnic? Nevim, ale vsimla jsem si, ze jsou vsude ve svete stejne znacene (vicemene jako tady). A ne, ze bych chtela pomlouvat CR, ale to je snad nejhur znacene. Kdyz jsme byli na Labu srazu, zabloudili vsichni. :-))))

rosnicka
262 příspěvků 11.07.06 14:25
buraci,

v nedeli jsme se vratili z Bretagne. Ztotožnuji se s Tebou jen v tom značení silnic, občas divoké, ale naštěstí všude kruháče, tak jsme jezdili jak na kolotoči, než si ujasnili kam.

Jídlo nebyl problém vůbec - stánky s rycclým občerstvením - no, nechala jsem si je ujít - suchá bageta naplněná hranolkami, ale jinak v pohodě restaurace a bary. Bus si člověk koupil v pekářně zeleninové pečivo nebo sladkost a dal si k tomu kávu anebo se dalo jít na rychlé menu kamkoliv do restaurace. A ceny menu o třech chodech od 9Eur. Taky jsme byli parkrat na večeri, všude byli moc milí-je tedy pravda, že poučena z jiných návštev snažím se mluvit francouzsky (no, spíše koktám slova a pomáhám si rukama nohama), protože to boři ledy. Fantíci jsou holt patrioti.
A v obchodech jsem si libovala, u pokladen bylo vždy dost pokladních, tak to odsejpalo i v pátek odpoledne.

buraci
1136 příspěvků 11.07.06 14:19
Possum

Diky za postreh. Mozna, ze jsme tam akorat prijeli do spatneho obdobi, hral se fotbal atd. S anglictinou sa tam opravdu nechytas, musela jsem vykopavat svoji stredoskolskou francouzstinu. Ale to znaceni… Na me to silnicni obcas pusobilo, jako kdybych furt jela z Plzne po cedulich do Prahy a najednou nastal kruhac se znacenim Klabava, Plzen, Ceska Lipa. Nerikam, ze to u nas neni, ale u nas mame aspon znacena cisla silnic, coz ve Francii spise nehrozi. Ale nejlepsi znaceni maji asi germansti poctivci. A turisticke znaceni… Opet me utvrdilo v tom, ze Cesky klub turistu nas proste rozmazluje. Jo ale jeste musim pochvalit jednu francouzskou vec: Uzasny vyber zeleniny, ovoce a syru na trhu, a dobra vina za mirne ceny zpusobily, ze se nase dovolena poprve nesla ve zdravem duchu.

buraci
1136 příspěvků 11.07.06 15:43
Rosnicko

Do Bretagne se taky chystame, ale asi ne pristi rok, zatim nechce rodina o Francii ani slyset. Je videt, ze je to oblast od oblasti jine. Je fakt, ze kdyz jsme byli v Savojskych Alpach, tak to tam taky s jidlem slo, nebo jsem nebyla takova koza mlsna jako ted. Bohuzel holt je nutne se postavit k Provence jako k superdrahe oblasti, jidlo meli drahe i tam, kde zadni turiste krome nas nebyli. Je pravda, ze clovek si mohl koupit sendvic nebo hotdog, ale kdyz bych to mela jist ctrnact dni, tak se mnou asi nebude rec. No nic, pristi rok vyrazime do Italie, budeme se cpat muslema, az budou skorapky litat.

bedla
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.07.06 21:35
buraci

ve Francii jsem byla 2× z toho jedenkráte na delší dobu a pobyt byl vyjednán přes Autoturist do bungalovů. Byli jsem v oblasti St. Maxim az Saint Trope, kam jsme pravidelně jezdívali na nákupy do Marketů, protože u soukromníků je to skutečně drahé. Při výletech jsme si koupili i čerstvý domácí chléb po kterém se nám stýskalo po konzumaci čerstvých bagetek, které se už i dnes u nás prodávají. Ono záleží kolik peněz si vložíme do peněženky a víme, že je můžeme utratit a nemusíme přepočítávat. Moje vzpomínky na Francii jsou jen v superlativech. Značení ve Francii nám nedělalo tolik starostí, jako v Itálii. Moje dcera dodnes do Francie jezdí s celou rodinou a jsou v pohodě…

Bali
1254 příspěvků 14.07.06 15:50
Bonjour Buraci,

nedávno jsem se vrátila z dvouměsíčního pobytu ve Francii. Máš pravdu , že jejich značení-neznačení silnic je hrozné. To i v takové Indonésii se nám cestovalo lépe.
Ohledně restaurací máš taky trochu pravdu. Chtěli jsme si třeba dát pozdní oběd kolem 3 hodiny a to oni už nevaří. Je to následek jejich 35 hod.pracovní doby! Ovšem neznám problém s večerním vařením, jelikož francouzi jedí pozdě a tak restaurace osluhují opravdu dlouho!
Když se chceš najíst levněji je dobré vyhledávat tzv.Routier rest.Najdeš je kolem silnic a většinou se tam stravují kamioňáci a věř , že čím víc kamionů před hospodou tím líp se najíš. Ceny bývají mezi 8-11 euro za celé menu. Na předkrm bývá Bufet takže můžes jít klidně 10× . Pak je opravdu pořádná porce chutného hlavního chodu, pak sýr a dezert. Někdy je i v ceně víno a kafe.
Jinak se dá docela slušně najíst v supermarketech v tzv Cafeteria, kde si sama vybíráš z vystavených dobrůtek a pak zaplatíš u kasy jako v obchodě. Ceny jsou docela nízké.
Nebo si vybrat z velkého množství výborných obložených baget v pekárně. Stojí kolem 3 euro a pochutnáš si.
Neznám problém, že bych nesehnala čerstvé pečivo u pekaře brzy ráno ani těsně před zavírací dobou. Jezdím do Francie už hodně dlouho, dost často a na různá místa a můžu říct, že +++ převažují nad ----. Tak příště než pojedeš tak mi klidně napiš. Bali

AFTIC
122 příspěvků 15.07.06 19:18
Francie jak ji vidím já

DOVOLENÁ VE FRANCII

Já sice neodpovídám přímo na otázku zda jsem někdy byl ve Franci na dovolené, ale mohu přispět mými zkušenostmi s francouzským pohostinstvím a francouzskou gastronomii které se nikterak neliší od zkušeností které vyplývají z některých ostatních příspěvků.

Já jsem ve Francii na dovolené nikdy nebyl, ale nějaký čas jsem tam žil a pracoval, sloužil jsem dokonce ve francouzské armádě (takže jsem měl nárok na francouzské občanství), a byl jsem tam od té doby nesčíslněkrát a tak vím o čem mluvím.

Moje první zkušenost s Francii byla 18. května 1945, neboli hned po válce. Pracoval jsem nějaký čas v několika restauracích a hotelech a z té doby vím, že Češi, lépe řečeno čeští kuchaři a číšníci, měli díky jejich kolegům kteří tam pracovali před válkou tu nejlepší pověst.

On to totiž málokdo ví, ale čeští kuchaři po dvou nebo třech letech praxe ve Francii byli logicky lepší než samotní Francouzi protože té jejich francouzské zkušenosti předcházela nejméně tříletá praxe v jejich rodném Československu.

Něčím takovým se ale francouzští kuchaři pochlubit nemohli protože ti byli odjakživa na to své umění natolik namyšlení a natolik se sebou spokojení, že by bylo pod jejich důstojnost se něco učit od někoho jiného.

Spokojenost se sebou samým je nejjistější cesta jak se dříve nebo později vyřadit z pohostinství. A je to právě spokojenost se sebou která po stoletém prvenství přivedla francouzské restauratéry a kuchaře, neohrozitelné nositele standardy gastronomie a grande cuisine, do situace kdy ztrácejí jejich prvenství.

V době, kdy profesionálové a gurmáni se dohadují zda je to Nový York nebo Londýn který se může chlubit lepší gastronomii a prvotřídními restauranty, Paříž je jen málokdy jmenována a to ne proto, že by francouzští kuchaři zapomněli vařit nebo udržovat při životě respektovanou tradici francouzské kuchyně, ale proto, že se odmítají přizpůsobit době a současnému trendu.

Dnes sice stále ještě můžeme vychutnávat vynikající jídla jak v Paříži, Lyonu, Nice nebo ve Štrasburgu a stávající turistický boom ještě tradiční francouzská bistra udržuje při životě, takže Francouzi s pýchou prohlašují že k nějakým změnám jejich kuchyně,kterou považují za perfektní není důvodu.

Avšak perfektnost může znamenat uspokojení a po nějaké době k nedostatku žádoucnosti. Co Francouze děsí nejsou obavy z klesajícího standardu, ale pocit, že jejich gastronomie již není středem světové pozornosti. Vidí, že zatím co oni jsou spokojeni sami se sebou, jiná města, jiné regiony, jiné země rozšířily a prohloubily kuchařské možnosti. Restaurace od Seattlu, Santa Moniky, přes Carslbad až po San Remo, se staly přitažlivými místy zábavy a dobré neškrobené pohody stejně tak jako místy ve kterých se podávají nová dosud neznámá jídla která uspokojují požadavky moderní klientely, a restaurace v Oslo, Sydney, Hong-Kongu, nebo třeba i na Sri Lance nezůstávají pozadu.

Doby kdy Francie udávala tón v gastronomii který jí dával pocit neohroženého prvenství jsou ty tam a to hlavně díky tomu, že Francie se uzavřela vlivu jiných kuchyní které by možná přispěly k její modernizaci.

Naštěstí je několik kuchařů-inovátorů jako jsou Alain Ducasse, Pierre Gagnaire, Alain Passard a několik málo jiných kteří se snaží o změnu v rámci galské tradice. Ducasse dokonce ve svých Spoon restauracích v Paříži a v Londýně uvádí svůj vlastní způsob americké kuchyně. Nicméně v celku měsíc od měsíce, rok od roku a od desetiletí k desetiletí francouzská kuchyně zaznamenala jen velmi málo změn zatímco jejich kolegové jinde ve světě přichází s atraktivními inovativními nápady.

Francouzští kuchaři již nemohou ohrnovat svůj nos nad „milovníky makaronů“ v Miláně nebo nad specialitami jako je „hot dog“ v Chicagu. Dnes si již plně uvědomují, že kuchaři ve světě umí vařit stejně dobře jako oni, a navíc při uplatnění nových chutí, nových druhů koření a surovin a vín která tato jídla harmonicky doplňují.

I ti nejtvrdohlavější francouzští kuchaři dnes již uznávají talent a nadání jejich kolegů v zahraničí, jako je Daniel Boulud, Jean-Georges Vongerichten, Eric Ripert a Christian Delovrier ve Spojených státech amerických. Přitom ale uznávají i vliv nefrancouzských kuchařů v Americe jako je Thomas Keller v restauraci French Laundry v Napa Valley.

Ceny francouzských jídel

Francouzi sami jsou právem rozhořčeni nad nehorázně vysokými cenami, někdy až 100 dolarů na osobu, o kterých si francouzští přední slavní kuchaři myslí, že musí účtovat za jídlo které sestává z plátku foie gras s lanýži, pokračující pečeným kuřetem s lanýži a končící jablečným pájem.

ŠÉfkuchaři a majitelé takových restaurací si naříkají, že jejich provozní náklady jsou tak vysoké, že jejich zisk je vlastně minimální. Tisícidolarové ztráty některých kuchařů jsou dotovány hotely ve kterých tito kuchaři vaří. Proto někteří otevřeli řetězec bister s přijatelnými cenami které přináší relativně stálý proud franků.

Francouzské restaurace tudíž nejsou oběťmi vlastního úspěchu, ale přemírou lahůdek. Zastavte francouzskému kuchaři přísun lanýžů, foie gras a kaviáru, a on zpanikaří. Ale i on se změní v odvážnějšího a zajímavějšího kuchaře který bude stavět na umění při použití jen základních potravin.

Co děsí Francouze není strach ze ztráty jejich francouzské duše, ale to že již ztratili kuchařského ducha který dnes je hybnou pákou módní gastronomie.
V dnešním restauračním světě každý zmeškaný krok vpřed znamená dva kroky v zad.

Když už jsem se o tom ale zmínil, tak musím říci, že dnes po fiasku s Nouvelle Cusine a jiných snahách Francouzů o modernizaci francouzské kuchyně a gastronomie se někteří Francouzi chodí učit gastronomii na Culinary Institute v Americe, kde například studoval i syn velké francouzské primadony Paula Bocuse.

Vím ale že po Sametové revoluci, kdy Češi začali do Francie téměř houfně jezdit ne za prací, ale jako turisté, se názor Francouzů na Čechy podstatně změnil.

Jako hosté se v té době nijak neprojevovali protože většina z nich spala v autech či autokarech a jedli to co si v batohu přivezli z domova, ale já jsem poslední kdo by je za toto odsuzoval protože jsem také Čech, takže vím že to nebylo jejich vinou, ale díky tomu gastronomickému temnu ve kterém vyrostli.

Byli mezi nimi ale i snobové nebo tak zvaní „nouvea rich“ a „tuneláři“, kteří se rozcapovali v těch lepších francouzských restauracích, ale ti k dobré pověsti Čechů jako hostů také moc nepřispěli protože většinou se neuměli v těch restauracích chovat.

Byly dokonce případy kdy Češi byli obviňováni že odcházeli z restaurací bez placení a že v některých obchodech i kradli a tak místo:“Host do domu, Bůh do domu“, Francouzi spíše říkali: „Čech do domu, klacek do ruky“.

Já ale vím, že se hned někdo najde, kdo řekne, že urážím český národ a tak musím hned dodat, že jsou výjimky a že všichni Češi nejsou stejní, nehledě k tomu, že se od té doby hodně změnilo a tudíž i Češi kteří dnes jezdí do zahraničí.

Pokud se týká té francouzského špatného servisu, neochoty a přístupu k turistů, vám mohu říci, že jak se shodují i jiní, to není všude a není to zaměřeno vyloženě jen proti Čechům .

Já souhlasím s tím, jak se někdo zmínil, že Francouzi jsou patrioti, ale podle mě někteří tak fanatičtí, že nemají rádi nikoho než sami sebe a je až zarážející jak „patrioticky“ se někteří z nich chovají ke všem turistům přesto, že bez nich by mnozí z nich nemohli vůbec existovat.

Jak jsem již řekl, tak čeští turisté nejsou pro Francouze podstatným zdrojem příjmu, a Češi jim vlastně nikdy nic nedali, takže jim nic nedluží, ale jestli vás to trochu uklidní, tak vám mohu říci, že daleko hůře se chovají k německým turistům (sale Boch), a docela neostýchavě se chovají k amíkům ze kterých vlastně také žijí.

Navíc si možná myslí, že Američané jim dluží něco za tu sochu svobody kterou jim dali a neberou v úvahu, že kdyby je ve 45 roce ti amíci neosvobodili, že by dnes všichni mluvili německy a místo Marseillaise by zpívali Deutchland Deutschland Über Alles.

Ale svět je nespravedlivý. Já například také nemohu přijít těm amíkům na jméno za to, že se ve 45 roce zastavili u Plzně a nechali nás osvobodit našimi vzory.
Zlé jazyky tvrdí, že prostě to plzeňské pivo bylo pro ně tak dobré, že se od něj nemohli utrhnout.

Abych se ale vrátil k tomu francouzskému pohostinství.

V Česku jak asi víte to pohostinství také není tak špatné jak se na prvý pohled zdá. Musíte prostě hledat, ale ne jenom v Praze nebo v nějakých velkých městech, ale spíše na venkově kde je již několik restaurací které si zaslouží pochvalu, ale je to zpravidla spojeno s cenou, na což si zatím česká klientela nezvykla.

Totiž v tom ohledu platí to americké: „You get what you paid for“, neboli že dostanete to za co si zaplatíte.

No, a ve Francii platí to samé. Paříž, která se vždy mohla chlubit dobrými, ale která díky těm většinou drahým restauracím je jakási „turist trap“, nebo jak Němci říkají: „Eine goβe Mausenfalle“ ,neboli vleká pastička na myši, kde prostě musíte zaplatit tu daň z blbosti.

Francouzská gastronomie není ale jen Paříž a mohu vás ubezpečit, že v moha regionech se setkáte nejenom s dobrým pohostinstvím, ale i dobrou kuchyní.

Musíte ale hledat tak zvanou Cuisine Bourgeoise, neboli domácí kuchyni a s tou se dnes ve Francii setkáte již jen malých městech nebo na vesnicích kde ty ceny jsou relativně přijatelné.

V těchto místek se ale také ještě setkáte s tou pověstnou francouzskou úslužností a pohostinností, obzvláště když pozdravíte, třeba i s českým přízvukem „Bon jour“, což dělám já.

Já jsem totiž dnes Američan, ale naštěstí mluvím docela obstojně francouzsky a tak to moje americké občanství moc neinzeruji.

Já ale mimo té francouzštiny jsem také dost dlouho studoval francouzskou gastronomii takže vím co si objednat a co mohu očekávat. Chce to ale také praktickou zkušenost s francouzskými jídly což ale, jak se i ostatní shodují, stojí peníze a já bych dnes chtěl mít ty peníze které jsem do mých praktických zkušeností s francouzskými jídly investoval a to nemluvím o francouzských vínech nebo o cognacu který mám tak rád.

Tudíž jak i z některých ostatních příspěvků vyplývá, musíte o Francii, francouzské gastronomi a francouzském pohostinství něco vědět dříve než tam jedete.

To ale platí i pro jiné země do kterých se chystáte. Proto jsem na mých stránkách www.hostovka.cz otevřel novou sekci zvanou ETNICKÉ KUCHYNĚ, kde se o několika populárních etnických kuchyních postupně něco dozvíte.

O značkování silnic se ale na stránkách HOSTOVKA nic nedozvíte protože to není moje expertíza, nehledě k tomu, že jak z této diskuse vidíme na to má také každý svůj názor.

Váš příspěvek

 Newsletter

Milujeme vaření, nikoliv spam. Přihlaste si novinky z Labužníka.

Přihlásit se k newsletteru

Naši partneři

Vitalion

zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz

eMimino

těhotenství, děti, rodina
www.emimino.cz

Recept na jídlo

recepty, jídlo, vaření
www.receptnajidlo.cz