Poněkud mě rozbrnkly vzdechy na výživu dětí, hemžící se nepodloženými závěry, co všechno se nesmí v potravě používat. Že je někdo matka, ještě neznamená, že v problematice dětí má jako jediná pravdu. “Vždyť to co říká, je přece úplně logický. Jen blázen by dal dítěti do jídla pepř…”
Když žijete ve švédské rodině, projíždíte společně zemi, máloco vám unikne. Česká vláda se k rodinám chová jako k obtížnému hmyzu. Nějak jim asi nedochází, že jedině děti jsou nadějí každého národa. Banky tedy rozhodně ne. Švédi to vědí odjakživa a království se skutečně stará. Mimo jiné i o výživu. Potravinový výrobek zkrátka nemůže být odpad jako tady. Kdo to zkusí, už nepodnikne nic. Co napíšou na obaly, to tam je. Neexistuje, aby název zaobalili do podivných slov jako pochoutka, lahodný, nejčerstvější. Předpisy jsou natolik tvrdé, že ani barva obalu nesmí připomínat konkurenční výrobek. Žádné máselko, sýrový výrobek se nevede. Nejvíc jde na odbyt tuzemská výroba vždy pečlivě označená modrožlutými pruhy. Jen tomu lze bezvýhradně a oprávněně věřit. Jasné hmotnosti a složení. Pro děti ještě tvrdší. Tak si můžeme na dětské výživě od třetího měsíce přečíst mimo hlavní suroviny: bílý pepř, česnek, cibule, paprika. Výrobce, který by do dětské výživy dal špetku čehosi nedobrého, končí s výrobou ještě před svačinou. Jak seveřany někdo zklame, je s ním amen. Věříte snad víc hlavnímu špindírovi Majklu Vítovi, že by nedovolil to, či ono? Jak vidno, je mu fuk, co národ žere a vaše děti? Nejsou jeho.
Jasně že nebudeme mrněti máčet dudlík v pepři, ale odsuzovat koření pro děti a zároveň jim cpát cukrlata napěchovaná mimořádně škodlivými, leč schválenými barvivy E 1×x… promiňte, tomu rozumět nelze
