DEJTE LIDEM TO CO CHTĚJÍ

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
AFTIC
122 příspěvků 03.06.05 06:55
DEJTE LIDEM TO CO CHTĚJÍ

Já přesto, že pocházím z malého města tak se mohu pochlubit tím, že už od malička jsem uměl jíst příborem. Musím se ale přiznat, že když jsem se pak v Praze začal učit v hotelu Alcron, že jsem byl jako u vytržení když jsem viděl kolik jídelních příborů vůbec existuje, protože jsme je tam všechny měli, a do smrti si budu vážit toho, že na rozdíl od mnoha mých kolegů, jsem měl možnost na vlastní oči vidět, jak se všechny ty příbory používají.
Mezi naší hotelovou klientelou bylo totiž hodně tehdejší šlechty, ale té pravé, s modrou krví, a ne té dnešní od slova Schlecht. No a v té době vlastně vznikl můj koníček, který mám dodnes, a to je sledovat lidi v tom co, kdy a jak jedí a pijí, a samozřejmě jak se chovají u stolu a ve společnosti vůbec.
Když jsem potom začal cestovat po světě, tak jsem poznal, že chování u stolu, etiketa, nebo znalost gastronomie není vý:,–(ou jen těch tak „zvaných horních deset tisíc“ které mají nějakou Kinderstube. Poznal jsem že zá:,–(y stolování a toho kdy, co a jak jíst má daleko hlubší tisícileté kořeny. Náboženské zákony, tradice a národnostní zvyky hrají rovněž velkou roli a proto v zá:,–(ě nelze vytvořit nějaké zá:,–(y které by vyhovovaly všem.
Mám sice několik fotografií toho jak lidé jedí, ale fotografovat lidi při jídle je dosti složité a tak jsem si po celém světě dělal poznámky a možná, že to jednou vydám knižně, protože to pro mnohé bude docela zajímavé čtení.
Kultura stolování je často mylně slučovaná se způsobem používání příborů. V Česku se například někteří lidé nepozastavují nad tím, že některé národy jedí hůlkami, případně rukama, nebo nad tím že ani někteří Češi neumí jíst příborem come il faut, ale při tom označují například Američany za nevzdělance díky způsobu jakým používají příbory.
Američané si totiž napřed nakrájí steaky na kousky běžným způsobem tak že drží vidličku v levé a nůž ve pravé ruce, pak nůž odloží na pravý okraj talíře, vidličku si přendají do pravé ruky a nakrájené kousky masa si vidličkou podávají do úst. Kouskem chleba který si vezmou do levé ruky si eventuálně přisunují zeleninu nebo jinou přílohu na vidličku takže nůž pak již nepotřebují.
Málo kdo ale ví, že tento způsob jídla, jako nakonec i více amerických zvyků při stolování, má své logické opodstatnění které má své koření v dobách osidlování Ameriky.
Při osídlování západu jeli osídlenci krytými vozy často územím plným nebezpečí a proto museli být ve střehu i při jídle. Proto se naučili jíst jednou rukou a druhou mít neustále na zbrani.
Jsou ale i jiné národy, které používají příbory jinak než Češi u kterých, když je pozoruji, se někdy obávám, že si při podávání jídla do úst vidličkou vykloubí ruku. Někteří lidé, a to ne jenom Češi, drží nůž spíše jako pero nebo tužku, takže se divím jak se jim vůbec podaří některé tuhé kusy masa nakrájet.
Jsou ale biliony lidí, jako například Orientálci, kteří jedí hůlkami, a miliony lidí kteří jedí rukama jako například Indové, Arabové a jiní, kteří z nekulturnosti nemohou rozhodně být obviňováni. Někteří lidé, včetně Čechů jedí jinak doma v kruhu rodiny a jinak ve shonu při každodenním zaměstnání a eventuálně jinak v restauraci.
Nakonec i při jídle rukami nebo hůlkami se musíte držet nějaké etikety. Pokud byste ty hůlky nedrželi správně, tak se vůbec nenajíte.
Praktické důvody a logistika si čím dále tím více získávají přednost před tak zvanou „kulturou stolování“ a snobstvím.
Není proto divu, že většina velkých restaurací a banketních síní na západě rybí příbory již vůbec nepoužívá.
Teď si alespoň můžeme udělat obrázek oč snadnější to mají všichni ti, u kterých není proti etiketě když jedí rukami nebo hůlkami. Jaká úspora kovu. Říká se, že pokud by každý z Číňanů měl být vybaven základní :,-(ou příborů z kovu, že by to vyžadovalo více než tříletou produkci ocele celého světa.
Jakou výhodu například mají čínské nebo japonské maminky. Ty když se jim vdává dcera a potřebují pro ni základní stolní vybavení, jdou do bambusového lesa, uříznou tam pár bambusů, udělají z toho jídelní hůlky a je po štráchách.
Co vás ale také může přivést do rozpaků je když zasednete ku stolu na kterém je založeno několik příborů a sklenic. K tomu vám mohu dát jednu radu. Mimo toho malého nože a malého talířku umístěném vždy na levé straně, kterému se anglicky říká braad and butter plate and knife, prostě použijete příbory postupně od toho vnějšího páru k tomu u středu a tu desertní vidličku a lžičku, umístěnou nahoře, tak jak název napovídá, použijete na desert.
Co ale funguje nejlépe je – když ve společnosti ve které jste přesvědčeni že vědí jak stolovat, se podíváte co a jak dělá většina ostatních stolovníků čemuž se anglicky říká: „Monkey see, money do“.
Mike □

Reakce:
 
Alice
104 příspěvků 03.06.05 12:51
Mily Miku,

Nevysla ti nejaka knizka ? S chuti bych si ji koupila, jiz delsi dobu ctu tve clanky na internetu, nejdrive na Gastronews a ted me uz tesis i tady :o))) A nejenom tesis, ale rozsirujes i me obzory, coz se nenasilnou formou malokomu kdy darilo!!!!!! :o))

 
AFTIC
122 příspěvků 09.06.05 20:56
HOSTOVKA

Milá Terko,

Knížek mi vyšlo již několik a každý kdo některou z mých knih má by si ji měl vážit, protože vydávat již nehodlám takže budou mít sběratelskou hodnotu.
Je sice nevěřím tomu, že díky internetu knížky zaniknou a to již z toho jednoduchého důvodu, že zatím každý ještě nemá počítač, ale i z jiných důvodů na což bylo uděláno několik studií.
Hlavní důvod mého rozhodnutí nepsat kuchařské knížky je na základě toho, že knížky píše, lépe řečeno opisuje nebo překládá kde kdo, což mi ale také tak moc nevadí, jako to, že mnozí lidé si ve své naivitě myslí, že ty cizí texty jsou o něco lepší než ty české.
Nu a pokud se týká odborných knížek, tak tam mé rozhodnutí žádné již nepsat je proto, že dnes než k vydání nějaké odborné knížky dojde je v daném tolika změn, že informace které jste napsali novinku jsou již zastaralé a někdy dokonce mylné nebo zavádějící. Podle mé teorie gastronomie jsou totiž neustálé změny a jediné co je stálé jsou právě ty změny.
Já nezapomenu jak jsem byl populární při napsání mé první Čínské kuchařky v roce 1967, kdy jsem byl jak se říká mezi slepými jednooký král. A dnes? Pokud Česká republika má něčeho více než potřebuje tak jsou to kuchařské knížky.
Také nezapomenu na to jak jsem byl v Americe slavný když jsem v roce 1974 napsal vůbec první počítačový program na psaní receptů a kalkulací. Podívejte se ale kolik je těchto programů, a lepších než byl ten můj dnes jen v samotné České republice. Ale podívejte se také na ty ceny na českých jídelních lístcích. Vždyť je opisuje jeden od druhého již asi 40 let a tak na co vůbec nějaké programy jsou potřeba.
Na štěstí ale jsou takové webové stránky jako je Labužník.cz pro kuchaře a kuchařky z domácnosti a hobby kuchaře a gastronews.cz pro profesionály nebo „rádoby“ profesionály. Já jsem ale v životě byl většinou úspěšný jednak proto, že jsem byl v pravý okamžik na pravém místě, ale také proto, že jsem se nikdy nesnažil vynalézt kolo, ale že jsem uměl zaplňovat mezery.
Pohostinský průmysl spolu s gastronomií a cestovním ruchem je jedním z největších a nejdůležitějších segmentů národního hospodářství každé kultivované země protože není žádný obor lidského konání který by s nim nebyl nějakým způsobem spojen.
Pohostinský průmysl sestává ze dvou základních složek a to jsou jeho provozovatelé, hoteliéři a restauratéři a konzumenti neboli hosté. Zatím se nikomu nepodařilo zjistit v jakém poměru tyto dvě složky jsou ale můj odhad je 3:97. A také si myslím, že jsem jeden z prvních kdo si tohoto obrovského nepoměru všiml a kdo si všiml toho že provozovatelé pohostinství ve světě (i když ne v ČR), jsou zastoupeny všemožnými organizacemi, ale hosty, vlastně tu větší skupinu které se na pohostinství podílí nikdo nikde oficiálně nezastupuje.
Považuji to velmi závažnou mezeru a jelikož se na zaplňování mezer specializuji, tak jsem vypracoval jakousi pomyslnou universitu pro hosty pod názvem www.hostovka.cz. V té Hostovce nebudu nikoho učit vařit to přenechám takovým stránkám jako je labužník.cz, a ani nikoho nebudu učit jak řídit hotel či restauraci, to přenechám stránkám jako je gastronew.cz, ale budu hosty učit zá:,–(ám moderní gastronomie ale hlavně tomu jak být hostem, jak se bránit šizení (myslím v zahraničí), prostě jak dostat to co jim za jejich peníze patří.
Hostovka bude také jakási ecyclopedie toho co, kdy, kde, jak proč je na jídelních lístcích. ٱ

KDO SE NIC NEPTÁ, NIC SE NEDOZVÍ!
Spolu s Voltérem považuji za své právo říkat co si myslím, ale do smrti budu obhajovat Vaše právo mi odporovat, nebo hledat pravdu někde jinde. Když ale všechno selže, tak se pokuste použít mé rady.
Za používání anglických či jiných cizích odborných výrazů se neomlouvám, a naopak si myslím, že dnes po vstupu do EU by mi měli být vděčni hlavně pracovníci v pohostinství, kteří se bez některých těchto výrazů za nějaký čas v EU asi již neobejdou. Žiji již více než 40 let v zahraničí a proto se také neomlouvám za mé případné gramatické chyby, i když se za ně velice stydím a snažím se polepšit. Když se podíváte na všechny ty mé několikastránkové příspěvky které do těchto stránek píši, a porovnáte je s těmi krátkými dotazy mých čtenářů, tak uvidíte, že na to, že v Česku již tak dlouho nežiji si nepočínám tak špatně.

M. Klima

 Váš příspěvek

 Newsletter

Milujeme vaření, nikoliv spam. Přihlaste si novinky z Labužníka.

Přihlásit se k newsletteru

Naši partneři

Vitalion

zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz

eMimino

těhotenství, děti, rodina
www.emimino.cz

Recept na jídlo

recepty, jídlo, vaření
www.receptnajidlo.cz