DEJTE LIDEM TO CO CHTĚJÍ

Já přesto, že pocházím z malého města tak se mohu pochlubit tím, že už od malička jsem uměl jíst příborem. Musím se ale přiznat, že když jsem se pak v Praze začal učit v hotelu Alcron, že jsem byl jako u vytržení když jsem viděl kolik jídelních příborů vůbec existuje, protože jsme je tam všechny měli, a do smrti si budu vážit toho, že na rozdíl od mnoha mých kolegů, jsem měl možnost na vlastní oči vidět, jak se všechny ty příbory používají.
Mezi naší hotelovou klientelou bylo totiž hodně tehdejší šlechty, ale té pravé, s modrou krví, a ne té dnešní od slova Schlecht. No a v té době vlastně vznikl můj koníček, který mám dodnes, a to je sledovat lidi v tom co, kdy a jak jedí a pijí, a samozřejmě jak se chovají u stolu a ve společnosti vůbec.
Když jsem potom začal cestovat po světě, tak jsem poznal, že chování u stolu, etiketa, nebo znalost gastronomie není vý:,–(ou jen těch tak „zvaných horních deset tisíc“ které mají nějakou Kinderstube. Poznal jsem že zá:,–(y stolování a toho kdy, co a jak jíst má daleko hlubší tisícileté kořeny. Náboženské zákony, tradice a národnostní zvyky hrají rovněž velkou roli a proto v zá:,–(ě nelze vytvořit nějaké zá:,–(y které by vyhovovaly všem.
Mám sice několik fotografií toho jak lidé jedí, ale fotografovat lidi při jídle je dosti složité a tak jsem si po celém světě dělal poznámky a možná, že to jednou vydám knižně, protože to pro mnohé bude docela zajímavé čtení.
Kultura stolování je často mylně slučovaná se způsobem používání příborů. V Česku se například někteří lidé nepozastavují nad tím, že některé národy jedí hůlkami, případně rukama, nebo nad tím že ani někteří Češi neumí jíst příborem come il faut, ale při tom označují například Američany za nevzdělance díky způsobu jakým používají příbory.
Američané si totiž napřed nakrájí steaky na kousky běžným způsobem tak že drží vidličku v levé a nůž ve pravé ruce, pak nůž odloží na pravý okraj talíře, vidličku si přendají do pravé ruky a nakrájené kousky masa si vidličkou podávají do úst. Kouskem chleba který si vezmou do levé ruky si eventuálně přisunují zeleninu nebo jinou přílohu na vidličku takže nůž pak již nepotřebují.
Málo kdo ale ví, že tento způsob jídla, jako nakonec i více amerických zvyků při stolování, má své logické opodstatnění které má své koření v dobách osidlování Ameriky.
Při osídlování západu jeli osídlenci krytými vozy často územím plným nebezpečí a proto museli být ve střehu i při jídle. Proto se naučili jíst jednou rukou a druhou mít neustále na zbrani.
Jsou ale i jiné národy, které používají příbory jinak než Češi u kterých, když je pozoruji, se někdy obávám, že si při podávání jídla do úst vidličkou vykloubí ruku. Někteří lidé, a to ne jenom Češi, drží nůž spíše jako pero nebo tužku, takže se divím jak se jim vůbec podaří některé tuhé kusy masa nakrájet.
Jsou ale biliony lidí, jako například Orientálci, kteří jedí hůlkami, a miliony lidí kteří jedí rukama jako například Indové, Arabové a jiní, kteří z nekulturnosti nemohou rozhodně být obviňováni. Někteří lidé, včetně Čechů jedí jinak doma v kruhu rodiny a jinak ve shonu při každodenním zaměstnání a eventuálně jinak v restauraci.
Nakonec i při jídle rukami nebo hůlkami se musíte držet nějaké etikety. Pokud byste ty hůlky nedrželi správně, tak se vůbec nenajíte.
Praktické důvody a logistika si čím dále tím více získávají přednost před tak zvanou „kulturou stolování“ a snobstvím.
Není proto divu, že většina velkých restaurací a banketních síní na západě rybí příbory již vůbec nepoužívá.
Teď si alespoň můžeme udělat obrázek oč snadnější to mají všichni ti, u kterých není proti etiketě když jedí rukami nebo hůlkami. Jaká úspora kovu. Říká se, že pokud by každý z Číňanů měl být vybaven základní ou příborů z kovu, že by to vyžadovalo více než tříletou produkci ocele celého světa.
Jakou výhodu například mají čínské nebo japonské maminky. Ty když se jim vdává dcera a potřebují pro ni základní stolní vybavení, jdou do bambusového lesa, uříznou tam pár bambusů, udělají z toho jídelní hůlky a je po štráchách.
Co vás ale také může přivést do rozpaků je když zasednete ku stolu na kterém je založeno několik příborů a sklenic. K tomu vám mohu dát jednu radu. Mimo toho malého nože a malého talířku umístěném vždy na levé straně, kterému se anglicky říká braad and butter plate and knife, prostě použijete příbory postupně od toho vnějšího páru k tomu u středu a tu desertní vidličku a lžičku, umístěnou nahoře, tak jak název napovídá, použijete na desert.
Co ale funguje nejlépe je – když ve společnosti ve které jste přesvědčeni že vědí jak stolovat, se podíváte co a jak dělá většina ostatních stolovníků čemuž se anglicky říká: „Monkey see, money do“.
Mike □