Co chutna cizincum?

Americani jeste navic chapu knedliky jako neco jako chleba - takze si klidne knedlik namaceji do svickove a drzi ho v ruce )) A tyka nejsou moc zvykli pouzivat nuz a vsechno se snazi krojit vidlickou )))

že je to divné, ale proti gustu žádný dišputát. Vše je jen otázka chuti a vkusu. Já jsem Češka jako poleno a zdá se mi (s prominutím) lehce perverzní, když někdo jí knedlíky k rajské či koprové omáčce. A přesto je to zde zcela běžné.

A ještě k závěru článku - je fakt, že v některých našich restauracích nižší a střední třídy dávají nemožně velké porce (to ti Japonci). A v leckteré čínské restauraci lze vidět Čechy, kteří jedí příbory, nikoli hůlkami, což je vzhledem ke konzumované krmi nestylové a lehce směšné. Takže si asi nemáme co vyčítat a nechme se žít.

Z ceskeho rohliku oloupou „tvrdou slupku“,na mekky zbytek namazou marmeladu, na to placnou salam…
Uz jsem u nich taky zahledla rizek s knedlikem. To je skoro na uduseni:-).
Vetsinou to ale takhle splacaji Americani- turiste, co prijedou do Evropy na par dni; ti „poevropsteli“, co tady zijou delsi dobu, se to casem odnauci:-).

Keď som prvý raz dostal guláš s kolieskami surovej cibule, tiež som bol zaskočený. Ale chutilo to. Preto trochu surovo-zeleninovej prílohy ku gulášu považujem za dobrý nápad. Určite vyskúšam.

Mimochodom, poľská kuchyňa sa pohybuje v rovnakých výškach (ak ju nepredčí) ako kuchyňa francúzska (len servírovanie a stolovanie má jednoduchšie). Takže poľským gastro nápadom vždy pozorne načúvam

a jiny kraj, jiny zvyk. Proc chteji Japonci polovicni porce? Asi proto, ze se nechteji „prezirat“. Proc Rusce chutnal jogurt k bramboraku? Asi to doma tak delaji. Na Ukrajine podavaji k bramboraku rozkvedlanou smetanu s koprem. A verte je to dobre. No a kdyz chce Nemec nebo Rakusan k rizku ryzi? Proc ne? Vime, jestli to co my jime, nevzbudi udiv v cizine? Ja myslim, ze je dulezite JAK clovek ji, JAK se chova u stolu a ne CO ji. Co mam z toho, kdyz host u vedlejsiho stolu ji spravne svickovou bez zeli, ale neumi drzet pribor a mlaska?

Zkusili jste někdy bramborák se zakysanou smetanou? Dělám je malé na lívanečníku a zdobím kysanou smetanou, je to pochoutka. Naučil mě to manžel a taky je to čech jak poleno

ale já miluju hovězí guláš a k tomu hromadu čínského zelí, nakrájeného na nudličky. Když promícháme se šťávičkou… moc veliká dobrota.
A taky dělám „Francouzský“ bramborák (tak jsem to kdysi dávno jedla kdesi na Rusavě). A co to je??? Na velký bramborák položíte na plátky nakrájený hermelín, bramborák přeložíte, aby se sýr rozpustil. Obložíte zeleninou a zelným salátem a ozdobíte kečupem. Je to hodně ujeté, že?
A co takhle smažený hermelín přelitý omáčkou z lesního ovoce? Dala jsem si to kdysi „ze srandy“ a bylo to vynikající, ovocná chuť neobyčejně podtrhne chuť sýra. Ale nesmí se ten sýr, pochopitelně, v omáčce koupat. Jen takový přelivek cca 2 polévkové lžíce. Dodnes, když tohle někde vidím, neodolám. Ovšem už jsem měla i nedobrou omáčku a nebylo to „vono“ (jak říkají v Čechách).
Docela bych zkusila ty bramboráčky se zakysankou…

Eleeen, vůbec to není ujeté. Už babička pravila: proti gustu žádný dišputát. A kdo jsme my, abychom ostatním říkali co jim má chutnat?
A jak říká Lydia: jiný kraj jiný mrav.
A Mnamko, já jsem také vyrostla v Československu a k rajské nebo koprové omáčce jsme měli vždycky jenom knedlíky.
A Sylvie, Američané si určitě nedávají na rohlík marmeládu a salám proto že by jim to nechutnalo.
A Kltko, gulášek bez syrové cibule si ani nedovedu představit.
A ještě na konec: co jeden národ považuje za „neslušné chování“ může být zcela normální jinde. Často chodím do asijských restaurací a kdybyste je slyšeli jak hlasitě jedí, asi by vás to zarazilo. Ale má to své důvody: mlaskáním se vyjadřuje spokojenost s pokrmem. Takové jakoby poděkování. A srkání horkých polévek mi vysvětlila sousedka: zaprvé se tím polévka ochladí a nemáte spálenou papulu a za druhé se chutě rozptýlí po celé ústní dutině a jsou tím pádem „zasaženy“ všechny chuťové buňky. Vyzkoušejte si to.
Myslím, že kdyby byli lidé k sobě tolerantnější (a proč nezačít třeba s jídlem) bylo by nám na světě lépe.

P.S.: A co chutná cizincům? Nebýt Segedýnského guláše, tak je můj starší syn možná do dneška svobodný.

spolužačka ze základní školy milovala párek s meruňkovou marmeládou. Já sama např. koprovku jedině s brambory a vejcem natvrdo a segedín by u nás s houskovým knedlíkem nikdo nejedl-jedině s bramborovým.

Bramborák zapíjíme mlékem - sladkým i kefírem.
K pečenému králíkovi na česneku - sladké zelí-tj. hlávkové zelí dušené na karamelu a cibuli.
Ke gulášku - těstoviny a syrovou cibuli - to mi promiňte, ale je to moc dobré.
A Eleeen, smažený Hermelín, k tomu zavařené brusinky a tatarka, kdo to neochutnal, neuvěří jak je to šíleně dobré.
No ten sýr asi bude k věčeři, protože jsem na něj dostala neuvěřitelnou chuť. Neobvyklým kombinacím zdar!!!

Kto z vás, čo holdujete niekedy neobvyklým kombináciám chuti ste blíženec? dvíham ruku ako prvý

.. vzpomíná na tuto kombinaci, maminka vařila v sobotu hovězí polévku s vlasovými domácími nudlemi, jako druhé jídlo bývaly buchty s povidly nebo koláč. Nebyla lepší kombinace, než tyto buchty přikusovat k polévce, říká, že to v ústech vytvořilo vždy vynikající a neopakovatelnou­ chuť.

souhlasím s bláznivými kombinacemi.

Třeba když jdu na oběd a jsou plněné papriky s rajskou omáčkou, tak si k nim dávám zá:,–(ně brambor a to vždycky přijde čašník a povídá:„Dáte si k paprikam rýži, knedlíky nebo těstoviny?“ A já brambory. A on odchází a obrací oči v sloup.

Známého mamínka zase podává vepřo-knodlo-zelo a k tomu všemu ještě kydne hromadu bramborového salátu. To je nářez. Ale taky se to dá.

A marmeláda s masem. Dobrý.
Kamarád mě učil jeho kalorickou bombu: „Vezmu krajíc chleba, namáznu ho marmeládou (nějakou tou tmavou -rybízová, ostružinová, lesní směs- asi nejlepší bude rybízová, protože je nakyslá) a pleská na to kolečka suchého salávu (Vysočina). Polosuchý neé. Pak už možná zase nějaký měkký.“
A závěrem dodal: „A ještě lepší je tohlen´s všecko bez chleba.“ Tak to mě dostal a hned jsem se do toho pustila.
Když se to s marmeládou nepřežene, tak je to dobré. Jedli jsme to na lyžování, takže se kalorická bomba hodila.

Manžel je blíženec a krom toho, že mě naučil bramboráčky s kysanou smetanou, tak si občas dopřává pochoutku ze které mě vždycky může trefit šlak namaže si čerstvý chléb máslem a zespodu si na něj nakape Maggi

lepšia je sójovka, alebo ustricová

ale tiež nie je zlé posypať vegetou

hm, a rybyčkovú pomazánku s čučoriedkovým (borůvkovým) džemom ste skúšali? chť fajná, lenže repríza nebola, lebo to spôsobí strašnú farbu a dá sa jesť len za šera…

a rybičkovú !

čerstvý chlebík s máslem a vegetou je véliká mňamka!!!

… Fany mě naučil jíst bramborové placky s borůvkovým jogurtem, k tomu jsem udělala pořádný hrnek bílé kávy, do které jsem přilila trochu „chladiče“ (rumu). Nemělo to chybu, fakt.

jako dite jsem milovala rohlik namazany maslem, plnotucnou i kremzskou horcici a kecupem. Pekny maglajs ,ale moc dobry.
Musim to v blizke dobe vyzkouset ,jestli je to stale tak vyborne!

já rajskou omáčku od dětství JEDINĚ s bramborem, pěkně v tom ty brambůrky rozmačkat,mňam, stejně tak koprovku.

určitě ano…já bych na to pleskla ještě trochu cibule…

Chlebík s domácím sádlem, hořčicí a cibulí je celkem normál, ale u babičky jsme jedli vždycky chleba se sádlem a hruškový povidla, něco neopakovatelnýho, ještě dneska to občas musím absolvovat, jenom mě nesmí nikdo vidět! A v neděli k snídani starší rohlík nalámat do teplýho oslazenýho mlíka, mňam.( Dneska si tímhle léčím žaludeční potíže…)

No, me kdyz lidi vidi jist kopracku s testovinama (nejlepsi jsou vrtule) nebo s ryzi, tak si taky klepou na hlavu, a pritom je to fakt moooc dobry.

Nevím, jak jinde, ale na Přerovsku jsem se již několikrát setkala s tím, že do držťkové polívky se zavářejí játrové knedlíčky. A dokonce se jí navíc s polévkovými nudličkami.

Koprovku s těstovinama znám, taky guláš s těstovinama (to jsem kdysi viděla i jako instantní jídlo v kelímku!!!), znám taky těstoviny s jahodama, tvarohem, cukrem a přepuštěným máslem. Anebo borůvky apod. Taky jsem jedla těstoviny s kakaem, cukrem a přepuštěným máslem.

Když zbydou těstoviny, tak si je mladší syn dává s kakaem a cukrem a totéž dělá i ze zbytkem rýže a vůbec mu nevadí, že je osolená

které zbyly, máme rádi klasicky - se skořicí, moučkovým cukrem a přelité rozpuštěným máslem
Kamarádky (která je ze Slovenska) děti je zase mají rády se zakysanou smetanou a moučkovým cukrem

v oblasti bývalých Sudet je známý a velice populární tzv. „Pavlišovský řízek“ - houskový knedlík, zelí a smažený řízek…

Toastík tvrdí, že toto jídlo zná ze severočeského pohraničí pod názvem „alpská kombinace“

těstoviny na sladko: promichane s tvarohem, ocukrovane + prichut dle chuti - mlety mak, skorice, kakao, nastrouhana cokolada, nastrouhany pernik atd.

Guláš s cestovinami (kolienkami) žiaľ poznali aj armádni kuchári

a bol nejeden raz v oných dávnych dobách ládovaný do manšaftu )

Vsechny zni zajimave.
Ja mam treba rada svickovou s testovinami.
Pecene kure s bramborovym knedlikem,je proste supr!
Uz jsem jedla i rizek s bramborovym knedlikem a kecupem! Taky mnam!
A testoviny s cukrem, kakaem a smetanou, to taky muzu!
Kdyz vidim meho fr. manzela jist bagetu i ke spagetam a knedliku, tak si tukam na celo! A on to same kdyz ja jim k nejake polivce rohlik!
Tak si to preberte!

Moje kamarádka nemá ráda brambory (protože jich její rodiče mají lán) a tak si dává v restauracích místo brambor vždy jinou přílohu - třeba ke smaženým játrům nebo sýru rýži , už jsem s ní zažila, že se na ni přišel podívat udivený kuchař .
Američané mají opravdu zvláštní chutě, pamatuji si na předloňské léto, kdy jsme se s mužem vraceli vlakem z Julských Alp. Na vlak jsme nasedli už v Lublani a jeli jsme na přestup do rakouského Villachu. V kupé s námi seděl jeden kluk z Oregonu - dobře živený, jak se říká - a měl velkou igelitku plnou jídla. Já držela v rukách čokoládu, kterou jsem koupila těsně před odjezdem a nestihla jsem ji schovat do krosny. Američan po ní pořád pokukoval a bylo vidět, že by si dal. Dostal z toho asi pořádný hlad, protože sáhl do své obrigelitky a vytáhl velkou bagetu se šunkou a sýrem, to by nebylo nic divného, ale než se do bagety zakousl, nacpal do ní ještě spoustu bramborových lupínků a pak už jen spokojeně chroustal a chroustal. … tak takové chutě opravdu neznám.

a to moje asi nejoblibenejsi. Uzene maso, cocka a co k tomu???
No prece BRAMBOROVY KNEDLICEK!!!
To je velice lahodna kombinace.

Dělávala to moje babička - šťouchané brambory od oběda, opečené na pánvičce na sádle a cibulce a k tomu - krajíc chleba. A víte, že to je dobré ? 

tak ty bramburky tady taky strkaji do rohliku nebo chleba s necim.
A dalsi vec tu mame od Americanu, a je to dobre, peanut butter s medem nebo marmeladou. A kamoska (Madarka) delala vybornou polivku a davala do ni par susenejch svestek.

misto bramborovych lupinku nekdy pouzivaji normalni horke chips (hranolky).

Jo jsou to chute. Muj dánský chot miluje peceny bucek s rýzí a kari omáckou a nebo s vareným bramborem a petrzelkovou omáckou. A na brambory k pecené kachne jsem si taky dlouho zvykala.

typické jídlo pro Čejkovice (vesnička na jihu Moravy, pochází odtamtud můj muž) je fazolová omáčka (fazulová máčka) s belešema (placky z kynutého těsta-hustšího, pečené přímo na plotně na sporáku, kde se topí dřevem, na které se mažou trnková povidla, já to nemusím, ale tam to jí všichni, a nejvíce to chutná nyšim přátelům z Anglie

Tak fazulovou máčku znám, my jsme ji dokonce přislazovali, dělám to dodnes. V Přerově se dělá i fazolový guláš. Babička (Bučovice) dokonce dělala obdobu Hodolanské máčky - bramborovou, k té se podávala opečená uzenina anebo klobáskovou - ta se podávala s chlebem.
Beleše dělala babička hlavně pro mě a mamku - mám je moc ráda s povidlama, strouhaným tvarohem a kysanou smetanou (nanebo pribiňáčkem) - to už je ale přepych.
Dnes je mamka dělá na pánvičce, má je také moc dobré, ale plotna byla plotna…
Babička taky dělala bramborové knedlíky s trnkama a ty naskládala do pyramidy na velkou mísu a posypala mletým makem s cukrem a přelila máslem. Toto nejvíc miluje můj strejda a vždycky těch babiččiných knedlíků snědl nejvíc. Děláte takové knedlíky ještě někdo???

Já mám ještě jednu zajímavou kombinaci na zkoušku. Moje babička servírovala pečené kuře na slanině s houskovým knedlíkem polité zahuštěným výpekem. A bylo to dost dobré, díky výpeku ani ne suché.

naší rodiny je koprová omáčka s brambory na loupačku, vařeným hovězím a dušenými kedlubnami. A kuře s nádivkou a houskovými knedlíky je u nás klasika. A také někdy zkuste tmavý toastový chleba s pomazánkovým máslem, pokladený plátky kyselých okurek - kdo nevyzkouší, neuvěří!!!

my doma take vzdy jedli pecene kure s knedlikem a byla to dobrota nejvetsi!
Jej, ja na to dostala chut!

uvádí Petr Hora v knize Péťa Vařič:
„Naše maminky (…) kuře naporcovaly na malé kousky, vykostily, osolily, doměkka udusily na másle a velkém množství cibulky. Pak maso vyjmuly, vzniklou šťávu okořenily sladkou paprikou, v hrnku rozmíchaly 1/4 l kyselé šlehačky s hladkou moukou, po částech, opatrně, aby se omáčka nesrazila, šlehačku vlily, povařily, kuřecí kousky daly nazpátek, a bylo.“

Dávám k lepšímu několik svých oblíbených kombinací, na něž můj muž reaguje zděšeným výrazem (případně slovy Ty seš prase, a jde mu to opravdu od srdce):

• chleba s pikantním meruňkovým džemem a tvrdým sýrem (čedar, madeland, eidam)
• zelí dušené nasladko (případně zbylé od nějakého nedělního oběda) smíchané s těstovinami půl napůl (to se vařilo, když se dělaly sena)
• dávám-li do zeleninového nebo luštěninového jídla kysanou smetanu, vyrovnávám kyselost karamelovou polevou na zmrzlinu (příp. medem či rybízovou, jeřabinovou, borůvkovou marmeládou)
• bramborové placky pečené nasucho mažu švestkovými povidly a namáčím do chilli omáčky - je to BOŽÍ (za to jsem si vysloužila to prase)
• běžně do slaného jídla přidávám ananas - geniální je kombinace se zelenými fazolkami, s červenými fazolemi, s kroupami a cizrnou (tzv. luxusní šoulet)
• vůbec ovoce do slaných jídel je skvělá věc
  a našlo by se toho ještě fůra…

Tak mixování zdar.....

Přečtěte si všechny příspěvky v odpověď na to co chutná cizincům a pak si dejte před sebe zrcadlo když jíte.

Češi sami o sobě říkají, že jeden druhému závidí nos mezi očima ale ještě více závidí cizincům o kterých si myslí že se jim daří lépe než jim a těch bohužel není málo.

O čem se ale moc nemluví, že Češi jsou kritici všeho a každého ale o sebekritice toho moc nevědí.

Nedá se říci, že by moc kritizovali národy které jedí rukami, nebo hůlkami ale do nekonečna budou kritizovat například Američany pro způsob jaký používají příbory.

Ano, Američané možná nevědí jak jíst české knedlíky, ale v kolika zemích na světě se ty naše knedlíky podávají aby se to mohli naučit, takže bych se jim tak moc nevysmíval. Američané se také nesmějí Čechům kteří nevědí jak jíst správně steaky, sendviče, pečené brambory, humry, ústřice, krevety a celou řadu tak zvaný fingerfood neboli jídel které se jedí rukami i v těch nejluxusnějších restauracích protože pokud je jíte rukami tak vypadáte buď jak z Huculova nebo z Česka.
Američané například již od malička jedí sedm z deseti jídel mimo domov a velmi často ve všemožných etnických restauracích o kterých se Čechům ještě do dnes ani nesnilo. Američané jako většina „cizinců“ a dnes i včetně Číňanů cestují po celém světě a ti sofistikovaní, kterých je většina, se drží hesla: „In Rome do as the Romans do“ neboli se snaží u stolu chovat tak jak se chovají domorodci, ale někdy jako například u těch knedlíků se kterými se jinde než v Česku nesetkají, jim to tak docela dobře nejde.

Většina sofistikovaných cizinců například když jedí v čínské či japonské restauraci, umí jíst hůlkami.

Zrovna nedávno jsem se tady u nás v jedné čínské restauraci navštěvované denně asi 2000 lidmi z celého světa zeptal vedoucího, kolik lidí (mimo Číňanů) jí u nich hůlkami. Byl jsem překvapen, že jich je asi 35% a věřte mi, že je nikdo nekritizuje nebo se jim nevysmívá, když jim to nejde tak jako rodilým Číňanům nebo Japoncům.
Já jsem se již někde zmínil, že již od mého učení v hotelu Alcron v Praze, do kterého v té době chodila většinou šlechta která měla Kidnerstube a která se uměla u stolu chovat come il faut, jsem si dělal poznámky o tom co kdy a jak někteří lidé jedí.

Procestoval jsem ale téměř celý svět a mnoha zemích jsem dokonce i pracoval a tak jsem si dělal poznámky a mohu vám říci, že bych o tom mohl napsat knihu.
Já jsem ale prevít a tak v poslední době si některé mimořádné případy fotografuji a to i některé Čechy, kteří si z nějakého důvodu myslí, že by měli být celému světu modelem.
To byste se divili jak a kolik si toho někteří Češi naládují na talíř při tak zvaných rautech nebo při all you can eat bufetech. No a pak byste museli vidět jak to jedí hlavně ti, kteří by jiným lidem chtěli dávat lekce v gastronomii a v bontonu. To se nedá jinak nazvat než správně česky – fujtajfl.
Tudíž přestaňte už blbnout a kritizovat ty cizince a podívejte se na některé naše spoluobčany. Já když se na některé dívám jak používají příbory, tak mám obavy, že si tou vidličkou vypíchnou oko. Jenomže já je nekritizuji protože si uvědomuji že zatím co celý gastronomický svět kolem nás se měnil k lepšímu tak my jsme prožívali 40 gastronomického temna a to se někde muselo projevit.
Já jsem si toto uvědomil a proto jsem založil stránky www.hosotvka.cz na které byste se měli podívat. Je to jakási pomyslná škola pro hosty, kde se z mých žáků v krátké době mohou stát sofistikovaní hoste kteří nejenom že se dozvědí co jim za jejich peníze patří, ale kteří s naučí jak se chovat při jakékoliv situaci třeba i mezi Eskymáky.
 Mike

myslím, že Vaša reakcia je primeraná vo vzťahu k pôvodnej citovanej informácii, pokiaľ si však prejdete diskusné príspevky, stretnete sa skôr s postojom buď pochopenia, alebo dokonca veľmi tvorivým ku neobvyklým kombináciám.
Preto si myslím, že aspoň čo sa diskutujúcich tohto webu týka, to s rešpektovaním odlišností nie je až tak zlé.
A osobne som v tejto diskusii našiel zopár zaujímavých námetov )

Vážený kltko,

nechci rozvířit nějaký chat, kterých se bojím jako čert kříže, nicméně se musím držet toho prvého tématu a to je - co chutná cizincům.

Ty ostatní příspěvky ve kterých lidé píši co chutná jim nebo členům jejich rodiny patří skutečně do skupiny „Proti gustu není dišputát“.

Já vím, že jsem někdy až nemístný purista a tak se musím zmínit o tom, že jedno ze základních pravidel gastronomie (ještě dříve než to lidé měli vědecky podložené) bylo, že se by se neměla míchat teplá jídla se studenými.
Já vím, že tisíce lidí mi řekne že ta studená obloha podávaná k teplým jídlům na stejném (studeném) talíři jim nevadí protože na tom jednak vyrostli a za celý život se s něčím takovým aby ta příloha byla teplá nesetkali.

Pokud se ale té studené cibule na teplém guláši týká, tak si myslím, že v restauraci by na to měli ti kuchaři také upozornit, protože na pravý guláš to nepatří, nehledě k tomu, což někteří kuchaři nevědí, je nejenom rozdíl mezi druhy cibule ale i ve způsobu jakým se ta cibule krájí. Prostě já v tom nějakou tvořivost nevidím, ale pokud je to doma tak proti gustu není dišputát.
Nu a že Američané mají své chutě se nemůžete moc divit. Lidé si stále ještě neuvědomují, že Amerika je velmi mladá zem složená ze sebranky z celého světa (včetně Čechů a Slováků) a že každý z nich si přinesl ze své země, ze své vesnice nebo ze své rodiny to co mu chutná a o čem si myslí že musí chutnat i jiným.
Proto například si Američané dávají zmrzlinu na svůj horký páj, což odporuje s vrchu zmíněné gastronomické zá:,–(ě, ale výjimka jak víme potvrzuje pravidlo, což se potvrzuje i tím, že tento „Pie à la mode“ se uchytil na mezinárodních jídelních lístcích stejně tak jako bramboráky podávané se studenou kyselou smetanou, což do Ameriky „zavlíkli“ nejspíše Rusové nebo Poláci.
On také je rozdíl v tom co si na talíř dáte doma, a co v nějaké restauraci, obzvláště etnické, kde ale by také měli dodržovat nějaká pravidla, protože jak ktomu příjdete když se vám v japonské restaruaci snaží vnutit něco co s japonskou kuchyní nemá co splečného. Ono se sice říká: „Doma jez co máš a jinde co ti dají“, ale v mezinárodních restauracích svíčková Welington musí být svíčková Welington a Beef Stroganof musí být Beef stroganof, ať je to v Praze, v Moskvě, v Novém Yorku a nebo v Pekingu na rynku.

No a to samé by mělo platit o naši svíčkové s knedlíkem, na kterou si sice doma každý může dát místo brusinek třeba i syrovou cibuli, ale v restauraci (i v zahraničí) by měla u té svíčkové platit nějaká pravidla.
 Mike

přečti si, prosím, ostatní diskuze.

Původní příspěvek BYL o tom, co „chutná“ cizincům. Ovšem tak nějak se zvrhnul do diskuze o tom, co my sami doma jíme a víme, že se tomu druzí diví. A tak namísto všepřítomných pouček by nás všechny jistě potěšilo, kdybys raději přispěl „svou“ troškou do mlýna a svěřil nám, zda i ty sám se tak nějak proviníš proti ustáleným pravidlům.
Všechny příspěvky zde na mě působí asi trošku jinak než na Tebe (a spíš se zdá, žes je ani nečetl). Podle mě jsme všichni rádi, že máme nějaký ten jídelní úlet a čím divnější kombinace, tím jsme raději, když zde s námi někdo souhlasí a podpoří nás.
Takže nás, prosím, nekárej za náš vztah k cizincům, neboť se zde jeden po druhé vyznáváme z mnohem hoších jídelních prohřešků, než jakých se v naší domovině dopouští cizinci. !!!!!! PROTI GUSTU ŽÁDNÝ DIŠPUTÁT !!!!!!!

se zelím, nejlépe s tím, které zbylo od nedělního vepřo-knedlo - vynikající. Když je zalí málo tak kolínka na pánvičku na máslo, trošku opéct, na to zelí a šup na to pár vajíček.