Ať žije slovanská ves

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Wolfg
583 příspěvků 16.10.11 17:28
Ať žije slovanská ves

Rádi byste nahlédli do jiného světa? Takového mile lidského, jaký býval? Že není a zničily ho prachy a závist s nenažraností, myslíte? Ještě malé ostrůvky zbývají. Jeden se rozzářil uplynulou sobotu v Horušanech na Přešticku. Významu akce neubírají pouhé dvě stovky stálých obyvatel vísky. Hustota zalidněnosti je nepřímo úměrná intenzitě pohlazení duše. Polopatě řečeno, ve velkém městě něco podobného nezažijete, kdybyste se rozkrájeli na supertenké plátky.
Obec si troufnu charakterizovat jako plnou kuchařek, rozumějte Paní kuchařek, na něž je radost pohlédnout, šikovných chlapů a jaksi málo zlobivých dětí. Akce byla pořádána v duchu C.K. kuchyně se vzpomínkou, jak vařily naše babičky. Samozřejmě se můžete shovívavě uculovat, že takové krmě by se v Praze uplatnily jen v hospodách poslední kategorie. Pak si najděte neobvyklou restauraci v samém centru japonského Tokia, kde bělovlasé kuchařky připravují tradiční asijské pokrmy. Volná místa se zamlouvají dlouho dopředu, protože u stolů v domácím soukromí sedávají štamgasti, tedy manažeři zvučných firem, co za oběd oblíbený v dětství vypláznou peníz vhodný k rekonstrukci koupelny.
V této vísce se bohudík nepatlá sushi, nenajdete tu žádného McBlafa s rychlým žvancem, nezazní tu přihlouplý jolly good fellow při oslavě narozenin a nezaleknete se vyřezané dýně, protože na den Památky zesnulých se u nás tradičně připravují skromné kytice.

Akci organizovalo Horušanské sdružení ve spolupráci s paní Mirkou Kuntzmannovou a starostkou paní Mirkou Vítkovou. Hlavním bodem sobotního odpoledne byly pokrmy dávné doby. Neotřelá soutěž v lahodnosti, originalitě i vzhledu dosud nepřekonaných jídel. Ještě odbočím, starostka je správný český výraz vycházející ze slova starat se. Tady to skutečně platí na rozdíl od nečeského primátora, či hejtmana, kteří se též starají, ale hlavně o svá koryta, námi placená.

Když vás u vchodu přivítá selka s dobrým chlebem se solí a nepožaduje vstupné, začne svítat, že tyto dveře vedou skutečně jinam, než je obvyklé. Místní hospodyně vzaly společenskou akci skutečně vážně. Taneční sál hostince U dvou kaštanů proměnily v koutek světa, známý ze Švejkových dob. Vytvořily několik zátiší s dobovými předměty z kuchyní, sklepů i stodol. Nechyběly ručně psané kuchařky se zažloutlými listy, původní litinové nádobí i tradiční zemědělské výpěstky. Děvčata všeho věku se vyšňořila postaru a mně prolétla hlavou myšlenka, zda i naši dědové se zalíbením okukovali českou krev a mléko. Atmosféru dokreslil praskot hořících polen ve velkých kamnech a kdybyste si nevšimli žárovek, snadno by vás kdokoli zviklal, zda nejste v samém rakousko-uherském mocnářství.
Ve dvě odpoledne, se bezmála dvanáctimetrový stůl zaplnil osmapadesáti pokrmy tak, že nebylo kam odložit ochutnávací talířek. Být v porotě je funkce nesnadná. Věřte, že bych pokrmy raději vařil. Zapisoval jsem body s lítostí, že ubližuji. Pokud máte hodnotit jídlo hned ze tří hledisek, na žádné nezapomenout, připisovat poznámky, pak za čtvrt hodiny už nevíte, co bylo lepší. Zkušební maraton snadno shrnu. Nejlepší bylo všechno, už jen proto, že bylo připraveno laskavýma rukama, často z domácích surovin a s nevšední péčí. Dám krk na to, že ani jednu dobrotu nenajdete ke koupi v evropských velkoměstech, i kdybyste lezli po kolenou s tisícovkou v ruce a po farmářských trzích.
Hodnocení poroty skončilo výborně pro každého soutěžícího a nikdo neprohrál. Všichni autoři jídel obdrželi drobný dárek a poté byly stoly vydány vplen hostům, ať přišli odkudkoli. Kdyby vás napadlo, jaká rvačka vznikla, jste vedle. Obecenstvo zůstalo lidmi do poslední chvíle, ale během hodinky už nebylo co zbodnout. Zmizely bramborové placky pečené na sucho i na sádle, lívance s nazlátlými puchýřky, šišky na másle, kanec s česnekem, kapr v černé omáčce, plackový dort s čokoládovou náplní, vídeňská bábovka, uhlířina, vošouchy i všechny kubové, grenadýr, zelné placky, sulc, vdolky s povidly, knedlíčková polévka, svíčková v litinovém pekáči, české buchty, abertamský králík s nudlemi, vepřové v mrkvi, boží milosti v několika verzích, domácí uzené bez éček, slivovice, režná i bezinkový likér, škvarkové koláčky, šoulety, židovské brambory, zelí, jak bývávalo, kváskový chleba, malinová šťáva ze skutečných malin, šumavský oukrop s opečeným chlebem, saláty pro chudé, zelňačka i kyselo. Co budu povídat, nějak mě venku zdrželi a odjížděl jsem hladový, ale s úžasným pocitem, který koupit nelze.

Děkuji všem, že mi toho pocitu dopřáli.

Vilém M. Wolfg


Reklama


Reklama

Reakce:
 
mrtvola
1394 příspěvků 16.10.11 22:11
Díky

Milý Viléme, v šíleném pracovním maratonu, doplněném starostmi s blížící se svatbou v rodině, jsem chtěla na chvíli vypnout a vlezla jsem na Lab. Tenhle Tvůj příspěvek pohladil, osvěžil a navíc je tak dobře napsaný, že jsem s Tebou seděla ve vyhřáté světnici s praskajícími kamny a čichala vůně těch starodávných dobrot.
Cítim se odpočatá a optimističtější. Děkuju a všechno dobré helena

 
anickav
2904 příspěvků 17.10.11 16:00
Wolfíčku,

tento krásny zážitok ti úprimne závidím…

 
Alis
2617 příspěvků 17.10.11 23:33

Zážitek to byl bezesporu krásný, Viléme a moc ráda bych se něčeho podobného zúčastnila.

Nicméně se vším souhlasit nemohu.

Píšete:
"Samozřejmě se můžete shovívavě uculovat, že takové krmě by se v Praze uplatnily jen v hospodách poslední kategorie. Pak si najděte neobvyklou restauraci v samém centru japonského Tokia, kde bělovlasé kuchařky připravují tradiční asijské pokrmy. Volná místa se zamlouvají dlouho dopředu, protože u stolů v domácím soukromí sedávají štamgasti, tedy manažeři zvučných firem, co za oběd oblíbený v dětství vypláznou peníz vhodný k rekonstrukci koupelny.

Kdepak, Viléme. I v Praze, Brně, Ostravě, Liberci či Plzni dostanete v posledních cenových kategorií lososa, sushi či steak z argentinské krá­vy.

Za to na hovězí líčka, šišky s mákem či lokše musíte do pětihvězdičkových hotelů… a zaplatíte za to skoro životem. 8-o

 
Alice_G
505 příspěvků 18.10.11 20:51
Slovanská ves

Wolfe,
ten zážitek ti určitě spolu s dalšími lidmi, které jsi tímhle s láskou napsaným článkem navnadil, závidím.
Alis,
hovězí líčka jsou tak „in“, že je hnedle čekám i v naší lokální „csárdě“.
 AG


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

 Newsletter

Milujeme vaření, nikoliv spam. Přihlaste si novinky z Labužníka.

Přihlásit se k newsletteru

Reklama

Naši partneři

Vitalion

zdraví, nemoci, léčení
www.vitalion.cz

eMimino

těhotenství, děti, rodina
www.emimino.cz

Recept na jídlo

recepty, jídlo, vaření
www.receptnajidlo.cz