Rádi byste nahlédli do jiného světa? Takového mile lidského, jaký
býval? Že není a zničily ho prachy a závist s nenažraností, myslíte?
Ještě malé ostrůvky zbývají. Jeden se rozzářil uplynulou sobotu
v Horušanech na Přešticku. Významu akce neubírají pouhé dvě stovky
stálých obyvatel vísky. Hustota zalidněnosti je nepřímo úměrná
intenzitě pohlazení duše. Polopatě řečeno, ve velkém městě něco
podobného nezažijete, kdybyste se rozkrájeli na supertenké plátky.
Obec si troufnu charakterizovat jako plnou kuchařek, rozumějte Paní
kuchařek, na něž je radost pohlédnout, šikovných chlapů a jaksi málo
zlobivých dětí. Akce byla pořádána v duchu C.K. kuchyně se vzpomínkou,
jak vařily naše babičky. Samozřejmě se můžete shovívavě uculovat, že
takové krmě by se v Praze uplatnily jen v hospodách poslední kategorie.
Pak si najděte neobvyklou restauraci v samém centru japonského Tokia, kde
bělovlasé kuchařky připravují tradiční asijské pokrmy. Volná místa se
zamlouvají dlouho dopředu, protože u stolů v domácím soukromí
sedávají štamgasti, tedy manažeři zvučných firem, co za oběd oblíbený
v dětství vypláznou peníz vhodný k rekonstrukci koupelny.
V této vísce se bohudík nepatlá sushi, nenajdete tu žádného McBlafa
s rychlým žvancem, nezazní tu přihlouplý jolly good fellow při oslavě
narozenin a nezaleknete se vyřezané dýně, protože na den Památky
zesnulých se u nás tradičně připravují skromné kytice.
Akci organizovalo Horušanské sdružení ve spolupráci s paní Mirkou Kuntzmannovou a starostkou paní Mirkou Vítkovou. Hlavním bodem sobotního odpoledne byly pokrmy dávné doby. Neotřelá soutěž v lahodnosti, originalitě i vzhledu dosud nepřekonaných jídel. Ještě odbočím, starostka je správný český výraz vycházející ze slova starat se. Tady to skutečně platí na rozdíl od nečeského primátora, či hejtmana, kteří se též starají, ale hlavně o svá koryta, námi placená.
Když vás u vchodu přivítá selka s dobrým chlebem se solí a
nepožaduje vstupné, začne svítat, že tyto dveře vedou skutečně jinam,
než je obvyklé. Místní hospodyně vzaly společenskou akci skutečně
vážně. Taneční sál hostince U dvou kaštanů proměnily v koutek světa,
známý ze Švejkových dob. Vytvořily několik zátiší s dobovými
předměty z kuchyní, sklepů i stodol. Nechyběly ručně psané kuchařky
se zažloutlými listy, původní litinové nádobí i tradiční zemědělské
výpěstky. Děvčata všeho věku se vyšňořila postaru a mně prolétla
hlavou myšlenka, zda i naši dědové se zalíbením okukovali českou krev a
mléko. Atmosféru dokreslil praskot hořících polen ve velkých kamnech a
kdybyste si nevšimli žárovek, snadno by vás kdokoli zviklal, zda nejste
v samém rakousko-uherském mocnářství.
Ve dvě odpoledne, se bezmála dvanáctimetrový stůl zaplnil osmapadesáti
pokrmy tak, že nebylo kam odložit ochutnávací talířek. Být v porotě je
funkce nesnadná. Věřte, že bych pokrmy raději vařil. Zapisoval jsem body
s lítostí, že ubližuji. Pokud máte hodnotit jídlo hned ze tří hledisek,
na žádné nezapomenout, připisovat poznámky, pak za čtvrt hodiny už
nevíte, co bylo lepší. Zkušební maraton snadno shrnu. Nejlepší bylo
všechno, už jen proto, že bylo připraveno laskavýma rukama, často
z domácích surovin a s nevšední péčí. Dám krk na to, že ani jednu
dobrotu nenajdete ke koupi v evropských velkoměstech, i kdybyste lezli po
kolenou s tisícovkou v ruce a po farmářských trzích.
Hodnocení poroty skončilo výborně pro každého soutěžícího a nikdo
neprohrál. Všichni autoři jídel obdrželi drobný dárek a poté byly stoly
vydány vplen hostům, ať přišli odkudkoli. Kdyby vás napadlo, jaká rvačka
vznikla, jste vedle. Obecenstvo zůstalo lidmi do poslední chvíle, ale během
hodinky už nebylo co zbodnout. Zmizely bramborové placky pečené na sucho
i na sádle, lívance s nazlátlými puchýřky, šišky na másle, kanec
s česnekem, kapr v černé omáčce, plackový dort s čokoládovou
náplní, vídeňská bábovka, uhlířina, vošouchy i všechny kubové,
grenadýr, zelné placky, sulc, vdolky s povidly, knedlíčková polévka,
svíčková v litinovém pekáči, české buchty, abertamský králík
s nudlemi, vepřové v mrkvi, boží milosti v několika verzích, domácí
uzené bez éček, slivovice, režná i bezinkový likér, škvarkové
koláčky, šoulety, židovské brambory, zelí, jak bývávalo, kváskový
chleba, malinová šťáva ze skutečných malin, šumavský oukrop
s opečeným chlebem, saláty pro chudé, zelňačka i kyselo. Co budu
povídat, nějak mě venku zdrželi a odjížděl jsem hladový, ale
s úžasným pocitem, který koupit nelze.
Děkuji všem, že mi toho pocitu dopřáli.
Vilém M. Wolfg
